Fantasmagorium

anglická verze (překlad bedrníka)
Kapitoly: 2 3 4 5 6 7 8
Autor: D.J. Orlovský
Hlavní postavy: Severus Snape/ Argus Filch
Shrnutí: Jak asi tráví své volné večery v Bradavicích Smrtijed a moták?
Poznámka: Děkuji berdníce za pomoc s psaním této povídky
Co kapitola to jeden rok odpovídající jedné knize Harry Potter
Dopsáno v říjnu 2007

Spřízněné duše

Prolog

Filch vytáhl z kýble s vodou svůj mop a s naštvaným mrmláním začal stírat zbytky rozšlapaných tlustočervů z podlahy.
„Mrňaví, mizerní, nevděční,“ vztekal se.
„Co tu děláte?“
Filch se otočil. Ve dveřích stál mladý profesor lektvarů a jeho černé oči se na něj podezřívavě dívaly. Ačkoli tu tenhle muž učil již druhým rokem, Filch s ním příliš do styku nepřišel. Byl to málomluvný samotář, který zřídka kdy opouštěl své komnaty či kabinet.
„Uklízím, pane profesore,“ opáčil Filch skřípavým tónem, protože ho ta otázka popudila.
„To vidím,“ odtušil profesor chladně.
Snape – tak se jmenoval, vzpomněl si Filch.
„Proč to ale děláte teď, v noci?“
„Protože jsem se k tomu dřív nedostal, protože mám práce až nad hlavu,“ Filch se snažil udržet zdvořilý tón.
Profesor Snape se chvíli díval, jak se Filch lopotí s odstraněním k podlaze přischlých kousků tlustočervů, než řekl: „Nechte to být, zítra má pan Weasley školní trest. Myslím, že jsem pro něj našel vhodnou práci.“
Filch se narovnal a překvapeně na Snapea pohlédl. Za celé jeho neslavné působení na této škole, byl tohle první profesor, který projevil aspoň malou snahu mu ulehčit jeho nelehkou práci.

*****

Filch seděl na schodech a snažil se protestující paní Norrisové natáhnout na poslední tlapku teplý návlek.
„No tak, dobře víš, jak ti posledně omrzly tlapky,“ domlouval jí.
„Jdete do Prasinek?“
Filch vzhlédl a jeho pohled se střetl s černýma očima profesora lektvarů. Protože se stále snažil nacpat mrskající se packu paní Norrisové do teplého návleku, zmohl se jen na přikývnutí.
„Vyzvedněte mi tohle a přineste mi to večer do kabinetu,“ řekl Snape a podal Filchovi přeložený papírek.
Filch si ho vzal po pravdě řečeno jen proto, že ho fascinovaly profesorovy dlouhé štíhlé prsty.

Filch zaklepal na dveře profesorova kabinetu a po odměřené výzvě vstoupil. V rukou rozpačitě svíral pomačkanou krabici a kolem kotníků se mu otírala paní Norrisová.
„Ta kočka zůstane venku,“ nařídil Snape, aniž by se na Filche podíval.
Filch zůstal zaraženě stát a přemýšlel, zda by se neměl urazit.
„Co jste s tím dělal?“ vyjel na něj Snape, několika ráznými kroky přešel místnost, vystrčil paní Norrisovou na chodbu a jakmile zavřel dveře, vytrhl Filchovi krabici z prokřehlých rukou.
„Omlouvám se, ale bylo náledí,“ bránil se Filch.
„Nepovídejte, náledí v lednu, kdo by to řekl,“ ušklíbl se Snape.
Filch se chtěl urazit za ten nevděk, ale profesor lektvarů zrovna otvíral tu krabici, aby zkontroloval její obsah a zvědavost byla větší. Natáhl co nejnenápadněji krk.
„Zvědavý?“ ušklíbl se Snape a vyndal z krabičky sáček s nějakou sušenou rostlinnou směsí.
Filch ho fascinovaně sledoval, jak sáček otevřel – opatrně, aby se obsah nevysypal. Pak vyndal ze stolu bílý papír a nasypal na něj trochu té voňavé směsi. Pak vše zabalil do úhledné cigarety. Ty jeho ruce – Filch neznal nikoho, kdo by měl takové. A jak lehce krčil obočí soustředěním.
Snape si cigaretu zapálil, popotáhl z ní a vyfoukl obláček kouře. Potom ji podal Filchovi.
Filch zaváhal.
„No tak, ukojte svou zvědavost,“ vybídl ho Snape lehce posměšně, ale Filch si toho sotva všimnul, protože mu v hlavě znělo to slovo „ukojte“ a rozhodně se mu nespojovalo se zvědavostí.
Nakonec přece jen natáhl ruku a cigaretu si vzal. Nechtěl se nechat zahanbit. Vsunul cigaretu do úst a tak, jak viděl před chvílí u Snapea, popotáhl ústy a rozkašlal se.
„Nesmíte to šlukovat, když na to nejste zvyklý,“ ušklíbl se Snape a vzal kašlajícímu Filchovi cigaretu z ruky.
„Co to k čertu je?“ vypravil ze sebe Filch ztěžka.
„Lék,“ odpověděl Snape neurčitě a opřel se o okraj stolu.
„Na co?“ podivil se Filch.
„Na nervy,“ poznamenal Snape.
„Hm, tak to bych taky něco potřeboval,“ zamumlal Filch. „Na nervy,“ dodal, když viděl, jak Snape povytáhl tázavě obočí.
„Skutečně?“ protáhl Snape.
„To ti zatracení studenti,“ postěžoval si Filch.
„No jo, je to sebranka,“ přikývl Snape. „Nikdy neocení přesnou a náročnou vědu lektvarů, nemají cit pro dobře odvedenou precizní práci.“
„Přesně tak,“ souhlasil Filch. „Práce jim nevoní. Umí se jen pošklebovat.“
„A vyrušovat v hodinách.“
„A řvát na chodbách.“
„A toulat se po nocích.“
„A ty bomby hnojůvky!“ zaúpěl Filch.
„O těch mi ani nemluvte,“ ušklíbl se Snape. „Minulý týden jednu chtěli odpálit v učebně,“ ošklivý úsměv profesora lektvarů naznačoval, že to studenti nejen neuskutečnili, ale navíc toho litovali.
Filch začínal ke Snapeovi cítit jisté sympatie. Ten člověk přinejmenším sdílel jeho pohled na svět a rozuměl mu. Jen jeho kočku by mohl mít raději.
„No, půjdu,“ rozhodl se Filch.
Snape sledoval odcházejícího Filche, a když byl u dveří, řekl: „Stavte se tu… někdy.“
A Filch si uvědomil, že se staví – a docela rád.

*****

Filch postával přede dveřmi kabinetu profesora lektvarů a váhal. Snape mu sice řekl, že se někdy může zastavit, ale bylo to takové vlažné pozvání. Klidně mohlo být jen zdvořilostní. Navzdory tomu tu Filch byl a odhodlával se zaklepat. Severus Snape byl totiž jediný na škole, s kým si mohl popovídat, pokud nepočítal paní Norrisovou.
Najednou se dveře otevřely a Snape do Filche málem vrazil. Ocitli se nečekaně blízko jeden druhému, a Filch zjistil, jen tak mimochodem, že Snape voní tou rostlinou, co posledně kouřil.
„Co tu stojíte za dveřmi?“ vyštěkl Snape podrážděně.
„Já – jen jsem šel kolem a napadlo – napadlo mě, že bych se stavil,“ řekl Filch váhavě.
Snape naklonil hlavu mírně na stranu, jako by o něčem přemýšlel.
„Něco pro mne uděláte,“ rozhodl Snape a vrátil se do kabinetu.
Filch ho následoval. Snape vzal ze stolu balíček a podal mu ho. Filch si všimnul, že je na něm Snapeovým rukopisem napsána adresa Luciuse Malfoye. I když byl moták, nešlo žít v kouzelnickém světě a neslyšet o rodině Malfoyových.
„Dojděte do sovince a pošlete to po nějaké školní sově,“ rozkázal Snape a zamířil ke dveřím.

Když se Filch vrátil do kabinetu, Snape tam ještě nebyl. Rozhodl se tedy, že na něj počká, aby mu sdělil, že balíček poslal.
Snape přišel ani ne za pět minut, v ruce nesl pergamen a mračil se.
„Baba neschopná,“ ulevil si Snape.
„Stalo se něco?“ zeptal se Filch účastně.
„Stalo? Jistě že se stalo! Pomfreyová není schopná mi dodat seznam lektvarů, které chce, včas, a ještě má tu drzost…“ Snape pohodil pergamen na stůl. „Nevím, co si Brumbál myslí, že ušetří, když ty lektvary nekoupí.“ vztekal se Snape a přitom vyndal z hábitu odřený váček a z něj vylovil trochu pomačkanou cigaretu.
Zapálil si a slastně vyfoukl kouř.
„Brumbál je prokletí,“ ušklíbl se Snape.
Filch přikývl, a když mu Snape nabídl cigaretu, opatrně z ní popotáhl. Zrovna ji Snapeovi vracel, když se ozvalo zaklepání na dveře.
„Dál,“ utrousil Snape.
„Severusi, profesorka McGonagallová za mnou byla,“ začal Brumbál, sotva vešel.
„No a?“ ušklíbl se Snape.
„Prý jste srazil Nebelvíru dalších dvě stě bodů,“ zadíval se Brumbál na Snapea přes horní okraj svých brýlí.
„No a?“ nedal se Snape vyvést z míry a dál v klidu kouřil.
„Domníváte se, že to bylo skutečně adekvátní?“ otázal se Brumbál.
„Ano,“ přikývl Snape.
„Profesorka McGonagallová má pocit, že jste… zaujatý,“ pousmál se Brumbál.
„No a?“ nehodlal Snape spolupracovat.
Brumbál si povzdechl.
„Prostě, Severusi, chci vás požádat, abyste se alespoň pokusil být objektivnější,“ řekl Brumbál důrazně a jeho pohled sklouzl na cigaretu ve Snapeově ruce. „A pokud už tohle musíte kouřit – tak někde jinde, ano?“
„Tsss,“ zasyčel Snape jako podrážděný chřestýš, když se za Brumbálem zavřely dveře, ale jointa típnul.

*****

Filch se opřel do dveří a s námahou je otevřel tak do půlky. Dál se nehnuly. Protáhl se tedy do staré učebny. Na jedné z rozvrzaných lavic seděl Snape a kouřil.
Filch se rozhlédl.
„Zbavit se Brumbála něco stojí,“ pokrčil Snape rameny. „Máte to?“
Filch přikývl a ukázal balíček, pro který ho Snape poslal. Tentokrát ho přinesl v pořádku.
„Pěstoval bych si to sám, ale tady,“ ušklíbl se Snape, když si balíček bral.
„Není to – nebezpečné?“ zeptal se Filch a sedl si vedle Snapea na vratkou lavici.
„Koho to zajímá?“ pokrčil Snape rameny a nabídl cigaretu Filchovi. „Ne, není,“ dodal, když viděl, jak Filch váhá.
„Myslel jsem, že to jsou ty drogy,“ prohodil Filch, když jointa podával Snapeovi.
„Alkohol je taky droga a Sibyla Trelawnyová nasává jako duha,“ odfrkl si Snape.
„Taky pravda,“ přikývl Filch a tentokrát se pro cigaretu natáhl sám.
„To byl zase den,“ promnul si Snape ramena. „Jeden si nestihne ani dojít na záchod, protože jak se otočí, tak ti spratci něco zničí nebo se zmrzačí.“
„A když na ten záchod dojde, zjistí, že ho vytopila Ufňukaná Uršula,“ pokýval Filch hlavou.
„Nebo tam po sobě lezou ti smradi,“ ušklíbl se Snape. „Onehdy jsem nachytal na pánských záchodech jednoho kluka ze šestého ročníku.“
„Dělají to pořád,“ zamračil se Filch. „Jsou to prasata, ani to po sobě neuklidí.“
„Tomuhle se to vymklo trochu z ruky, jsou to pitomci. Nepoužívají u toho hlavu,“ zavrtěl Snape hlavou.
Filch se na něj podíval.
„Zkoušel si udělat anální sex úzkou lahvičkou od šamponu,“ vysvětlil Snape.
„Opravdu?“ Filch nedokázal v hlase potlačit zaujetí.
Snape se na Filche nepodíval, ale jeho rty zvlnil úšklebek.
„Nezkoušejte to,“ řekl po chvíli. „Nebo ho taky nebudete moct dostat ven.“
Filch zrudl.
„Copak?“ zeptal se Snape pobaveně.
Filch zrudl ještě víc a mlčel jako zařezaný.
„Zaujala vás představa šamponu narvaného v zadnici?“ pokračoval Snape konverzačním tónem a poočku sledoval Filchovu reakci. „Nebyl by lepší něčí pořádně macatý pták?“
Filch cítil, že mu tváře úplně hoří studem. Zároveň ty Snapeovi řeči však měly odezvu v jeho slabinách. Ta představa, že by mu Snape strčil svoje péro do zadku – Filch polknul.
„Já,“ Filche zradil hlas, a tak si musel odkašlat. „Já nic takového netvrdím.“
„Ne, jasně,“ típnul Snape jointa a sklouzl z lavice. „Už jste to někdy dělal?“
Filch otevřel naprázdno ústa a zase je zavřel.
„Ptám se vás, jestli jste už někdy s někým šukal. Buď kývněte nebo zavrťe hlavou,“ řekl Snape ostře.
Filch křečovitě zavrtěl hlavou.
„Dobře, všechno je jednou poprvé,“ pokrčil Snape rameny a k Filchovu úžasu se k němu otočil zády a začal si rozepínat kalhoty.
„Co – co – co chcete dělat?“ vykoktal Filch a cítil, jak mu tvrdne penis, jen z pomyšlení na to, že by Snape byl ochotný – ochotný s ním…
„Šukat, co jste myslel,“ opáčil Snape, nechal sklouznout svoje kalhoty až ke kotníkům a stáhnul si slipy. Pak se opřel o rozvrzanou lavici a pohlédl zpoza záclony černých vlasů na Filche.
„Já – já – “ zajíkl se Filch.
„Nemám rád, když mě někdo nechá čekat,“ řekl Snape důrazně.
Filch polknul a sundal si kalhoty.
„A co – co mám dělat?“ zeptal se Filch nejistě.
„No, můžete hádat dvakrát,“ ušklíbl se Snape.
Filch zezadu přistoupil k profesorovi lektvarů a přitiskl se k němu. Ucítil, jak se jeho penis otírá o ten kostnatý zadek.
„Tak dělejte už,“ pobídl ho Snape.
Filch se kousl do dolního rtu a přitlačil proti Snapeově dírce. Snape sklonil hlavu a o trochu víc se rozkročil, jak mu to kalhoty u kotníků jen dovolovaly.
„Neměli bychom,“ začal Filch, ale Snapeovo zavrčení mu napovědělo, že má mlčet. Tlačil tedy dál a cítil, jak pomalu postupně vniká do Snapeova těla. Přišlo mu to neuvěřitelné, že se tam vůbec může vejít. Zaslechl Snapea zasyknout.
„Kruci, neřekl jste…“ zasténal Snape.
Když se Filch dostal dovnitř celý, nezačal přirážet hned. Byl to zvláštní pocit, být v tom těsné zadku, a on si ho chtěl vychutnat.
„Filchi,“ zašeptal Snape s hlavou až téměř u desky lavice.
Filch začal zvolna přirážet a s každým přírazem přidával na rychlosti. Projížděl Snapeovi zadek bez slitování a zdálo se, že profesor lektvarů je spokojen. Jen kdyby ta lavice tak hrozně nevrzala.
Filch zavřel oči. Vždycky se vytáhl téměř úplně a pak vnikl do Snapea až po kořen.
Snape sténal a vzdychal. Jednou rukou se opíral o lavici a druhou si honil péro.
Filch sevřel Snapeovy boky a několika rychlými přírazy dospěl k vyvrcholení. Snape ho prakticky ihned následoval a jeho sperma se rozstříklo po kamenné podlaze.
Filch opatrně vytáhl svůj ochabující penis ze Snapeova zadku.
Snape se shýbl pro svoje kalhoty a přitom se bolestně zašklebil.
„Bude to chtít zapracovat na technice,“ poznamenal jako by nic. „A možná by stála za úvahu nějaká matrace.“
Filch mlčel a snažil se pochopit, k čemu tu právě došlo.
„Doufám, že nebudete tak hloupý, abyste to někomu vykládal,“ probodl ho Snape pohledem.
Filch zavrtěl horlivě hlavou.
„A mimochodem, Filchi, takový péro nemá snad ani kůň,“ ušklíbl se Snape. „Taky jste mě mohl varovat, chlape.“
Filch ale cítil, že profesor nepovažuje jeho nadprůměrnou výbavu za vadu, spíš naopak.

Část první

Tlumené bouchnutí dveří na chodbě následovaly šouravé kroky. Těžké dubové dveře se se skřípěním pootevřely a zasekly se, takže příchozí na ně musel značně zatlačit, aby získal dostatečně velkou skulinu k protažení se do místnosti.
Uvnitř bylo šero. Jediným zdrojem světla bylo úzké okno vysoko u stropu. Dokonce nebylo ani skutečné, neboť stará učebna se nacházela v jednom ze spodních pater hradního sklepení. Nejspíš se tu ani nikdy neučilo. Staré lavice nakupené u protější zdi byly pokryté staletou vrstvou prachu a opředené pavučinami. Páchlo to tu vlhkem a zatuchlinou.
„Někdo by měl s těmi zatracenými dveřmi něco udělat,“ postěžoval si Filch, když si sedal na starou matraci, z níž díky kouzlu sálalo příjemné teplo.
„Hm,“ utrousil Snape, aniž by otevřel oči.
Filch se na profesora lektvarů zadíval – seděl vedle něj, zády se opíral o zeď, nohy natažené a vypadal unaveně.
„Náročný den?“ zeptal se Filch účastně.
„Longbottom roztavil třetí kotlík během jednoho měsíce, Goyle se přiotrávil výpary ze svého lektvaru, Belesey dostal kouzelnické spalničky a Parkinsonová poprvé menstruaci a to nemluvě o tom, že McGonagallová protlačila toho smrada Pottera do kolejního mužstva a Brumbál – ten mě sere čistě z principu. Takže jo, řekl bych, že dnešní den náročný byl!“ ucedil Snape podrážděně.
„Brumbál je jedna z nejhorších věcí, které tuhle školu kdy potkaly,“ řekl Filch po chvíli ticha.
„Už mluvíte, jak Lucius,“ poznamenal Snape znechuceně. „Ráno mi zase od něj přišla sova. Ten snob si myslí, že nemám na práci nic jiného než oprašovat jeho rozmachaného synáčka.“
Snape se posadil, zkřížil nohy a z hábitu vytáhl malý odřený váček. Otevřel ho a jeho dlouhé štíhlé prsty vyndaly smotek bílého papíru a malou dřevěnou krabičku. Oddělil jeden list papíru a položil ho na matraci.
Filche nikdy neomrzelo sledovat Snapeovy ruce, jak z dřevěné krabičky odsypávají voňavou směs a vše smotávají. Již téměř automaticky vytáhl sirky a mlčky je profesoru lektvarů podal. Snape si je beze slova díků vzal a zapálil si. Pomalu z jointa popotáhl a podal ho Filchovi.
„Ničíme si tím zdraví,“ poznamenal Filch a po chvilkovém zaváhání si jointa vzal.
„Na něco se umřít musí,“ opáčil Snape lhostejně. „Netoužím zesenilnět jako Brumbál,“ dodal po dalším šluku.
„Myslíte, že je Brumbál senilní?“ zeptal se Filch a dvakrát popotáhl z cigarety, než ji Snapeovi zase vrátil.
„Jistě že je,“ přikývl Snape. „Vždycky byl,“ ušklíbl se a s rozkoší vdechoval kouř.
„Taky už je na tuhle práci trochu starý,“ řekl Filch a jako vždy se snažil napodobit ledabylý a přece tak elegantní způsob, jakým Snape cigaretu držel.
„Přímo přestárlý,“ odfrkl si Snape a natáhl nohy. „Měl by jít do důchodu a pokojně čekat až ho vezmou všichni čerti, ale to on ne. On se musí pořád do něčeho míchat,“ natáhl se k Filchovi pro jointa.
„Někdo by ho měl nahradit. Někdo, kdo by školu uměl řídit,“ souhlasil Filch. „Někdo jako vy,“ usmál se podlézavě a sledoval Snapea, který zamyšleně vyfoukl obláček kouře.
„Ano,“ přikývl Snape a buď Filchovu nataženou ruku neviděl nebo ji nechtěl vidět, každopádně si jointa ponechal a zasněně hleděl někam před sebe. „Já bych školu vedl úplně jinak.“
„Nepochybně lépe,“ přikývl Filch.
„Udělal bych tu pořádek,“ řekl Snape rozhodně a podal Filchovi cigaretu.
„Studenti by byli povinni prokazovat zaměstnancům školy větší úctu, že?“ usmál se Filch.
„Rozhodně. A netrpěl bych žádné porušování řádu a už vůbec ne žádné Pottery.“
„A bláto na schodech,“ přisadil si Filch.
„A Quirrell by dostal padáka.“
„A ten tupec Hagrid taky.“
„A učil bych obranu.“
„A vyhodil Protivu.“
„U Merlina já mám na něco chuť,“ prohlásil Snape, típl zbytek jointa a zvedl se.
Filch vstal.
„Do kuchyně?“ otázal se Snapea, když zamířili ke dveřím.
„Ne k Hagridovi asi,“ utrousil Snape. „Jistě že do kuchyně, Filchi!“

Kuchyň byla v těchto pozdních nočních hodinách prázdná. Skřítkové se večer věnovali úklidu hradu.
„Dáte si?“ zeptal se Filch a zvedl tác s několika sirupovými košíčky.
„Nebudu jíst nic, čeho se mohli dotknout ti usmrkanci,“ odfrkl si Snape a zamířil ke spíži.
Otevřel dveře a rozhlédl se po zásobách. Jeho pohled i chuťové buňky upoutala šunka visící na háku. Vrátil se pro nůž a kousek si odkrojil na ochutnání.
„Takové plýtvání,“ zamumlal s plnou pusou. „Těm smradům by stačily cornflaky s mlíkem.“
Sundal šunku z háku, našel si prkýnko a šel s tím ke stolu, na kterém seděl Filch a cpal se sirupovými košíčky. Sedl si vedle něj.
„Aspoň víme, nač jdou naše daně,“ ušklíbl se Snape a odkrojil další kousek lahodného libového masa.
„Na vykrmování těch malých smradů,“ řekl Filch.
Snape přikývl a ukrojil mu taky kus šunky, pak si otřel ruce do kalhot a vyndal z hábitu odřený váček.
„Tady?“ znejistěl Filch.
Snape se jen ušklíbl a ubalil dalšího jointa.
„Měl jsem hodně náročný den,“ poznamenal, když si zapaloval.
Zavřel oči, lehl si na záda a slastně popotáhl.
„Je to skoro tak dobré jako sex,“ ušklíbl se a přejel si rukou přes rozkrok.
Filch skoro zapomněl dýchat, když sledoval, jak si Snape jakoby mimochodem hladí klín. Snape vypadal, že snad úplně zapomněl na Filche i na cigaretu. Oči měl zavřené, ve tváři klid a uvolnění a přes látku kalhot si přejížděl dlaní přes penis. Možná, že se tentokrát profesorovi lektvarů poněkud utrhla ruku a joint byl silnější než obvykle. Jinak si Filch nedokázal Snapeovo chování vysvětlit, a nemohl se té podívané nabažit. Spali spolu poměrně pravidelně, ale vždy potmě a někde v soukromí, kde je sotva mohl někdo vyrušit. Často se ani pořádně nesvlékli, jen odložili to nejnutnější. Filch proti tomu nikdy nic nenamítal, protože si až bolestně uvědomoval, že není žádný krasavec a nejmladší už taky není. Filch vlastně nikdy neměl příležitost prohlédnout si profesora lektvarů v celé jeho nahé kráse.
Snapeovi vypadl nedopalek z ruky. Jeho dýchání bylo mělčí a bledé tváře mu zrůžověly vzrušením.
Vzrušením, které Filch mohl téměř cítit, chutnat. Sklouzl ze stolu a nedočkavě odstrčil Snapeovu ruku, rozepnul mu kalhoty a osvobodil jeho vzrušený penis.
Snape zasténal, jak intenzivně drogou zostřenými smysly vnímal chladný vzduch na horké hebké kůži svého pohlaví.
Filch sevřel prsty kolem Snapeova penisu, tak obscénně čnícího z rozepnutého poklopce, a zlehka za něj zatahal, jen tolik aby ze Snapea vyloudil další rozkošné zasténání. Už jen ten samotný zvuk Filche vzrušoval víc, než by se zdálo možné. Zlehka třel krví naběhlý žalud, tak jak to měl Snape rád, a zcela nepokrytě si profesora lektvarů prohlížel. Nebyl však spokojený, přál si vidět víc kůže. Vyhrnul Snapeovi hábit i košili a přejel mu prsty přes napjaté břicho.
Snape zasténal.
Filch využil chvíle, kdy Snape nadzvedl pánev, aby mu přirazil do ruky, a stáhl Snapeovi kalhoty i slipy, jak nejníž zvládl. Pak už nebyl problém je profesorovi lektvarů sundat úplně a pokochat se pohledem na jeho od pasu dolů nahé tělo. Vysvobodil svůj roztoužený úd a na druhý pokus se mu podařilo zvednout Snapeovi nohy a opřít si je o ramena. Pomalu do něj pronikl, což Snape hlasitě ocenil. Pro Filchovy uši to bylo jako rajská hudba. Vnikl do něj až po kořen a chvíli vyčkal, než začal přirážet.
Filch Snapeovi držel nohy a šukal ho drsnými dlouhými přírazy. Snape něco nesouvisle drmolil, z čehož bylo rozumět jen slovu ano opakovanému jako nějaká litanie. Filch si vychutnával pohled na Snapeův penis zmítající se mezi stehny.
Snape se udělal jako první a potřísnil si přitom hábit i košili semenem. Svaly jeho rekta Filche sevřely jako ve svěráku a doslova ho podojily.
„Kruci,“ zasípal Filch, když popadl dech a spustil Snapeovy nohy.
Snape se mátožně posadil a sklouzl ze stolu na lehce vratké nohy. Hábit si stáhl dolů a rozhlédl se po svých kalhotách. Filch se upravil a čekal, jestli k tomu profesor lektvarů něco řekne.
„No – příště přineste jednohubky, Filchi,“ utrousil Snape, když si dopínal kalhoty.

Část druhá

Hlasité bouchnutí dveří následovala rána a zvuk něčeho kovového padajícího ze schodů.
Snape se ušklíbl.
„Musíte dělat takový rámus, Filchi?“ zeptal se a popotáhl z jointa.
Filch se s klením protáhl pootevřenými dveřmi a pohodil na zem promáčklý kýbl.
„To je sabotáž! To je už tenhle týden druhý kýbl, který se mě pokusil ukousnout – ukousnout,“ Filch byl v obličeji rudý, ale těžko říct kolik se toho dalo připsat vzteku a kolik studu.
„To je tragédie,“ poznamenal Snape a kývnul vedle sebe na volné místo na lavici, na níž seděl.
„Smradi malí, hnusní, všiví, mi-“ láteřil Filch.
Snape ho umlčel tím, že mu nabídl jointa. Filch potáhl z cigarety a slastně vyfoukl obláček kouře.
„Mizerní,“ dořekl. „A když to řeknu Brumbálovi, ten neudělá nic. Nic! NIC!“
„Jo, slyšel jsem, nejsem hluchý,“ ušklíbl se Snape a vzal Filchovi cigaretu. „Co taky čekáte, Filchi, je to Brumbál. Řekněte mu, že Vy-víte-kdo se chystá udeřit, zburcuje půlku ministerstva. Oznamte mu, že vám ti smradi kradou přísady, a on se jen usměje tím svým maniakálním úsměvem senilního staříka, a mávne nad tím rukou.“
„Vám někdo něco ukradl?“ vykulil Filch oči.
„To jsem neřekl,“ utrousil Snape a podal Filchovi jonita.
„Stejně je to neslýchané, co si ti studenti dovolí,“ mračil se Filch. „Potter si přijede tím kradeným autem a nic se mu nestane. Hrabe se v mé osobní korespondenci a – zase nic! Zaútočí na mojí kočku – “
„Filchi, na vaši kočku sotva mohl zaútočit takový ignorant jako Potter. Na takové kouzlo je potřeba mozek a to tudíž pana Pottera, a de facto jakéhokoli studenta této školy, spolehlivě vylučuje,“ ušklíbl se Snape a vzal si od Filche jointa zpátky.
„A Brumbál? Ten akorát řekne počkejte, brzy ji vyléčíme,“ vztekal se Filch.
Snape mu podal zpola vykouřeného jointa a vyndal z hábitu odřený váček.
„Zašukal bych si,“ prohodil jen tak ledabyle.
Ale Filch pokuřoval, mrmlal si cosi nelichotivého o Brumbálovi a vůbec Snapea neposlouchal.
„A ten panák Lockhart – “
Snape se na Filche trochu rozmrzele zadíval.
„Představte si, že mně, mně řekl, že by mi mohl pomoct, že…že…,“ Filch byl tak rozrušený, že místo marné snahy dokončit myšlenku popotáhl z cigarety.
„No jo, Lockhart,“ ušklíbl se Snape a zapálil si novou cigaretu. „Nafintěný panák s inteligencí a schopnostmi Longbottoma. Můžu stokrát Brumbálovi říkat, že jsem plně kvalifikovaný učit obranu, a že jsem, to on ví. Pokaždé se jen začne tak rádoby shovívavě usmívat a vést řeči o jakémsi dobru pro mou osobu.“
„Vůbec nechápu, kde ten panák bere tu drzost se nade mne povyšovat! A Brumbál mu to trpí! Říkám vám, že Brumbál je – “ Filch se zakuckal.
Snape zvedl oči a zjistil, že v pootevřených dveřích stojí Brumbál osobně. Snapeovi ticho nepřišlo nijak trapné, zato Filch se všelijak ošíval, a jak se snažil schovat jonita, jen na něj upozornil.
„Hledal jsem vás, Severusi,“ prolomil Brumbál ticho.
„Očividně,“ pousmál se Snape a s jakousi drzou samozřejmostí popotáhl z cigarety a vyfoukl obláček kouře.
„Studenti zřejmě prováděli nějaké experimenty s lektvary a vymklo se jim to z rukou,“ řekl Brumbál. „Pan Talbot má menší obtíže a za žádnou cenu s nimi nechce jít za madam Pomfreyovou.“
„Pan Talbot?“ povytáhl Snape obočí. „A já si už myslel, že řeč bude o panu Potterovi.“
Snape znovu popotáhl z jointa a na okamžik přivřel slastně oči.
„O co jde, že s tím nemůže jít za Pomfreyovou?“ otázal se Snape.
„Zdá se, že se jeho… ehm¬… falus rozštěpil,“ ošil se trochu Brumbál.
„Jeho co?“ ozval se Filch.
„Rozdvojilo se mu péro,“ osvětlil to školníkovi Snape. „To mají z toho, že zkoušejí afrodiziaka, a přitom propadají z lektvarů.“
Rozdvojilo, naznačil Filch rty a oči se mu zaleskly.
Snape se v duchu ušklíbl.
„Do rána to vydrží. Aspoň to nebude zkoušet příště,“ prohlásil Snape znuděně.
Brumbál po chvíli přikývl, jako že Snapeovo rozhodnutí akceptuje. Na odchodu jeho pohled však ulpěl na cigaretě mezi Snapeovými prsty o zlomek vteřiny déle, než by měl.
„Dáte si?“ zeptal se Snape.
Filch se na Snapea zadíval téměř nevěřícně.
„Já – “ nadechl se Brumbál, jenže to se už Snape zvedl a podal mu jointa.
„Na nervy,“ řekl Snape.
Filch se na Brumbála zamračil.
Brumbál poněkud váhal, ale pak si jointa vzal. Když popotáhl a vdechl kouř, Filch nedokázal potlačit odfrknutí. A když se Brumbál zakuckal, pocítil škodolibou radost.
„Nešlukujte to, když na to nejste zvyklý,“ poradil trochu jedovatě.
„Takže takhle trávíte vy dva večery?“ zeptal se Brumbál, posadil se na jednu z rozvrzaných lavic a znovu popotáhl. Tentokrát opatrněji, ale i tak se rozkašlal.
„Lepší než hrát bridž,“ ušklíbl se Snape a natáhl k Brumbálovi ruku, aby mu jointa vrátil.
„Myslel jsem, že jste s tímhle už přestal, Severusi,“ poznamenal Brumbál.
„Jak jsem řekl, je to dobré na nervy,“ pokrčil Snape rameny.
Filch udělal na Snapea nenápadné gesto, jímž chtěl dát najevo, aby Brumbála odtud co nejdříve vyprovodil. Snape ho buď neviděl nebo nepochopil.
„Na nervy teď potřebujeme něco všichni,“ pokýval Brumbál hlavou.
A Filchovi se stáhl žaludek. Co když Snape to jeho gesto pochopit nechtěl?!
„Zavřou školu?“ zeptal se Snape a když popotáhl z jointa, nabídl ho Brumbálovi.
Filch měl pocit, že ztrácí svoji výjimečnost, své výlučné postavení v životě jeho profesora lektvarů. To on, jedině on směl vysedávat jednou týdně v téhle zatuchlé místnosti, kouřit s ním a když Snape chtěl, tak si i dobře zašukat. Jeho pocity hraničily až se žárlivostí.
„Je to pravděpodobné,“ povzdechl si Brumbál a popotáhl z cigarety.
Filch přemýšlel, jak se ředitele zbavit, protože každým dalším okamžikem cítil potřebu Snapeovi dokázat, že tak dobře ho může ošukat jen on. A tudíž by bylo záhodno, aby se Snape přestal s ředitelem vybavovat a poslal ho do háje. Ačkoli představa, co by asi Brumbál udělal, kdyby Snapea ohnul přes lavici a vrazil mu péro do prdele, měla taky něco do sebe. Troskotala pouze na tom, že za ní následovala myšlenka, co by pak asi Snape udělal jemu. Ale za představy mu Snape nemohl nic udělat. Filch si poposedl a nenápadně si upravil kalhoty, které mu vepředu začínaly být trošku těsné.
Jaké by to bylo se teď zvednout. Zkroutit Snapeovi ruce za zády a přimáčknout ho k té lavici. Nevykroutil by se, tím si byl Filch jistý. Ne že by Snape neměl sílu v pažích, jenže síla není všechno. A Snape se prát neuměl.
Představoval si Brumbálův šokovaný výraz, když by Snapeovi stáhl kalhoty. A jiskru úžasu až by předvedl čím příroda obdařila jeho. Nepochybně by Snape nadával a Brumbál by se rychle vzdálil. Nebo by se přidal? Díval by se ředitel Bradavic, jak jeho školník strká své nadprůměrné péro do kostnaté, bledé a tak božsky úzké prdelky jeho profesora lektvarů? Kdo ví, třeba by to toho starého páprdu taky rajcovalo. Ačkoli Filch pochyboval, že Brumbál má mezi nohama ještě něco použitelného. Tak proč se s ním Snape vybavuje, místo aby ho poslal k čertu?
Filch byl tak zaneprázdněný svými představami vyvolanými žárlivostí a záští k Brumbálovi, že mu došlo, že ředitel odchází, až když se slovy: „Měli byste to omezit,“ zmizel pootevřenými dveřmi.
Snape típnul jointa a zadíval se na Filche. Respektive na vybouleninu v jeho kalhotách.
„Jdete držet za tlapku paní Norrisovou nebo si zašukáme?“ otázal se Snape věcně.

Část třetí

Filch zůstal zaraženě stát. Nikdy dřív nenašel dveře učebny, kde se každý pátek scházel s profesorem lektvarů, zavřené. Možná že částečně proto, že dveře nešly pořádně otevřít, natož zavřít. A přesto všechno byly dnes zavřené. Filch vzal za kliku a opřel se ze všech sil do dveří. Jakmile získal dostatečně velkou skulinu, protáhl se dovnitř.
Snape seděl na matraci a kouřil. Když Filch vešel, zvedl oči a provrtal ho krajně nepříjemným pohledem.
„Všechna ta bezpečnostní opatření, práce navíc a ke všemu ti mozkomorové,“ zavrčel Filch, když si sedal vedle Snapea.
Snape se na něj znechuceně zadíval a jointa mu nenabídl. Tedy alespoň zatím. Filch věděl, že Snape je zvláštní pavouk a musí být někdy holt trpělivý.
„Brumbál mě pověřil dohledem na zrestaurování Buclaté dámy – to je mu podobné vnutit lidem nějakou nevděčnou práci, aby ji nemusel dělat sám,“ postěžoval si Filch.
Snape se na Filche ani nepodíval.
„A ten Lupin – představte si, že…“
„Filchi – sklapněte,“ zasyčel Snape.
Filch se tedy přestal snažit zapříst rozhovor a chvíli svorně mlčeli.
Když Snape típnul cigaretu, Filch se rozhodl udělat první krok. Přece jen se tu nescházeli, aby se oddávali společnému mlčení. Položil Snapeovi ruku na stehno a pomalu ji začal sunout k profesorovým slabinám.
„To taky nemyslíte na nic jiného, Filchi?“ ucedil Snape.
Filchova ruka se zarazila kousek od vytouženého cíle.
„Já myslel – “ začal Filch zmateně.
„Uděláte nejlépe, když myslet nebudete,“ vyjel na něj Snape. „A vypadnete,“ dodal.
„Jako – jako ven?“ vykoktal Filch.
„Přestě tak – ven a čím dál, tím líp!“ prskl Snape.
Filch několikrát otevřel a zavřel naprázdno pusu jako kapr na suchu, pak se zvedl a odešel.

„A pak mě vyhodil. Naprosto bezdůvodně,“ Filch obral z kartáče kočičí chlupy.
Paní Norrisová mu seskočila z klína a zamířila k misce.
„Já to vůbec nechápu,“ povzdechl si Filch a vstal, aby nasypal paní Norrisové granule.
„Řekl jsem snad něco špatně?“ otázal se své kočky.
Paní Norrisová zamňoukala a spíš než její nešťastný páníček ji zajímal pytel s granulemi v jeho ruce.
„Myslíš, že se na mě zlobí?“ řekl Filch s obavami.
Paní Norrisová se mu otřela o nohu.
„Co když tím čím dál, tím líp, myslel, že už mě má dost?“ zhrozil se Filch a utopený ve svých nešťastných myšlenkách vrátil pytel s granulemi do police.
Paní Norrisová nakrčila znechuceně nos a šla si ulovit myš nebo v lepším případě domácího skřítka a nechala Filche, ať si své trápení vyřeší, jak umí, bez její tiché společnosti.

*****

Snape hodil nedopalek na zem a zašlápnul ho.
„Kde ten zatracený Filch vězí!“ zavrčel podrážděně.
Čekal tu na něj už celou věčnost. Déle už ale čekat nebude a ještě si to s ním vyřídí. Nepřijít! Jak si to ten chlap vůbec představoval!

*****

Filch vrátil do police láhev s prostředkem na čištění lavic. Ti malý hnusní smradi už zase čmárali po lavicích. Těžko by někdo spočítal, kolikrát už si byl u Brumbála stěžovat, a pokolikáté nebyl opět nikdo potrestán. Dnes musel vydrhnout nespočet urážlivých nápisů a sprostých ubohých kreseb (nemalé množství se týkalo jeho osoby, byť hlavním tématem kreativních výtvorů těch usmrkanců byl profesor lektvarů). Jednu však nechal nedotčenou. A to tu, jež hlásala: Brumbál má zvadlý salám.
Na chvíli se zamyslel nad tím, kdo to asi napsal. A ta chvíle nepozornosti se mu téměř stala osudnou. Někdo ho chytil za šaty a smýkl jím do přístěnku. Přitiskl ho ke stěně, div že mu nevyrazil dech.
Filch zamrkal.
„Co si o sobě myslíte?“ zasyčel profesor lektvarů.
„Pro-prosím?“ zajíkl se Filch.
Snape neodpověděl. Místo toho hrubě Filche otočil tváří ke zdi a sáhl do hábitu pro hůlku. Filch strnul v obavách, co Snape zamýšlí. Ten však jen nechal zmizet Filchovy kalhoty a schoval hůlku do hábitu. Pak zahákl prsty za okraj Filchova spodního prádla a doslova je z něj serval.
Filch ucítil, jak jím Snape trhl do zadu a neurvale ho přiměl se předklonit. Podvolil se bez protestů, neboť teď již tušil, oč půjde. A snažil se nedat najevo, jak ho představa, co bude následovat, rozpaluje. Vždyť Snape nejenže nikdy o výměnu rolí neprojevil zájem, ale navíc to nyní zamýšlel bezpochyby jako trest, jako projev své nadvlády. A to Filche vzrušovalo.
Snape do něj pronikl tvrdě, bez příprav, téměř neurvale. Filche tím jen utvrdil v tom, že tohle má být trest. A zpočátku byl. Filchovi bolestí téměř vyhrkly slzy. Postupně se ale všechny nepříjemné pocity přetavily vášní v čirou rozkoš.
Filch se udělal jako první a Snape ho téměř ihned následoval. Na několik okamžiků setrvali nehybně. Filch poprvé pocítil obavu z chvíle, kdy bude muset Snapeovi pohlédnout do tváře.
Snape od něj ustoupil a zapnul se. Filch se cítil poněkud trapně, jak tu stál v přístěnku na košťata od pasu dolů nahý pod přísným pohledem černých očí.
„Už nikdy mě nenechte čekat, Filchi,“ řekl Snape tiše a v hlase mu zazníval výhružný podtón. Načež se otočil a rozrazil dveře, jež se za ním zabouchly.
Filch se rozhlédl a s úlevou našel na zemi svoje kalhoty. Když se pro ně sehnul, objevil se mu na rtech spokojený úsměv. Nejen že Snape neztratil zájem se s ním dál stýkat, ale ke všemu profesor lektvarů ukázal, že aktivní role mu sluší stejně jako pasivní. Filch si v duchu slíbil, že tohle chce pečlivě prozkoumat.

Část čtvrtá

Filch se protáhl pootevřenými dveřmi a posadil se na matraci vedle profesora lektvarů, který s jakýmsi znuděným zaujetím sledoval obláčky kouře stoupající ke kamennému stropu.
„Před chvílí přijela profesorka Prýtová a úplně zasvinila vstupní halu! Já nechápu, že ani profesorský sbor nemá trochu úcty k…“
„A ředitel?“ přerušil Snape Filchovo spílání.
„Pokud já vím, tak ten se z dovolené ještě nevrátil. Jenže mně se tu stejně nic neřekne,“ postěžoval si Filch.
Snape popotáhl z cigarety, odklepl popel a nabídl ji Filchovi, který bez váhání přijal.
„Vy mi asi neřeknete, pane profesore, co se děje, že?“ otázal se Filch co nejpodlézavějším tónem, když Snapeovi vracel cigaretu.
„Proč myslíte, že se něco děje, Filchi?“ odpověděl Snape otázkou a jeho tón byl takový lenivý, jako by to nestálo ani za řeč.
„Možná jsem moták, ale hlupák nejsem!“ vybuchl Filch podrážděně, avšak pod temným pohledem Snapeových očí se rázem jako by schoulil do sebe a mnohem tišeji a pokorněji hlesl: „Tak, povídá se.“
„Poslouchat za dveřmi není zrovna ctnost, Filchi,“ ušklíbl se Snape a odmlčel se dost dlouho na to, aby vyfoukl obláček kouře a sledoval, jak stoupá vzhůru.
„Ale jinak máte pravdu – něco se děje,“ přisvědčil nakonec Snape, ale nepůsobil dojmem, že by Filchovi hodlal říct něco konkrétního.
Vlastně Filch měl pocit, že Snape ani nemluví o dění ve škole, protože měl takový zvláštní zamyšlený výraz.
„Znovu jsem ředitele požádal, aby odtud vyhnal Protivu,“ řekl Filch, když ticho začínalo být dlouhé. „A opět jsem byl odmítnut! To je už po¬…“
„Filchi,“ típnul Snape jointa. „Sklapněte a odložte si.“
Filch skutečně zmlknul. Vstal, svlékl si vestu a začal si rozepínat košili.
Snape tázavě povytáhl obočí a Filch se nejistě zarazil.
„Já…no, napadlo mě, že… že bychom mohli zkusit něco nového,“ vysvětlil Filch rozpačitě.
„Jsme snad manželé?“ zeptal se Snape znechuceně.
„Ne, ne¬… tak jsem to nemyslel! Já jen – jen jsem myslel – myslel…,“ zakoktal se Filch.
„Uděláte nejlépe, když myslet nebudete,“ utrousil Snape.
Filch spustil ruce k bokům a cítil se směšně. Co si k čertu myslel, když se celé měsíce k tomuhle odhodlával? A to jen proto, že ho Snape jednou ojel. Přímo bravurně ojel! Ale jen jednou. A jako trest. Jak si jen mohl myslet, že to znamená něco víc? Jak mohl být tak naivní? Jako by Snapea neznal už roky.
„Tak pokračujte přece, Filchi,“ vytrhl ho z pochmurných úvah Snapeův hlas. „Nebo jste ztratil kuráž?“
Filche nečekaně příznivý postoj profesora lektvarů překvapil. Nicméně ne na dlouho. Tuhle příležitost si nemohl nechat ujít. Klekl si vedle Snapea na matraci, ale jako by ho skutečně opustila kuráž. Otřel si nervózně ruce o stehna a pod upřeným pohledem těch černých očí najednou nebyl schopen ničeho.
Snape se pohrdavě ušklíbnul. A snad právě to přimělo Filche jednat. Zabořil v týlu Snapeovy hlavy prsty do těch černých vlasů, přitáhl si ho blíž a políbil ho.
Snape se odtáhl a z jeho pohledu se nedalo vyčíst nic konkrétního. Dívali se jeden druhému do očí tak dlouho, až to Filch nevydržel a uhnul pohledem.
Když Snape vstal, Filch se odvážil vzhlédnout. Měl obavu, jak na jeho opovážlivost Snape zareaguje.
Snape si beze slova rozepnul kalhoty a nechal je sklouznout po svých hubených nohách až ke kotníkům. Pak zahákl prsty za okraj šedých slipů a stáhl je dolů.
Filch polknul.
„Tak do toho, Filchi, chtěl jste přece zkusit něco nového, ne,“ pobídl ho Snape.
Filch si nervózně olízl rty.
„Já… ještě nikdy… nikdy jsem…,“ hlesl.
„Všechno je jednou poprvé, tak nezdržujte, Filchi,“ utnul ho Snape.
Filch opatrně vzal do ruky Snapeův penis a stáhl předkožku dozadu. Pak nejistě vzhlédl ke Snapeovi a přál si, aby ho profesor lektvarů nepozoroval. Raději sklopil zrak a váhavě přejel špičkou jazyka po obnaženém žaludu. Jednou někde slyšel, že je to slané, ale nepřišlo mu, že by to mělo nějakou výraznější chuť. Pomalu vzal ten ochablý orgán do pusy. Cítil se hloupě. Nevěděl pořádně, co má dělat, kam dát ruce, a Snape mu nic nenaznačil. Snažil se nějak použít jazyk. Přišel si hrozně neobratný a to ho deprimovalo. Ovšem jen do chvíle, kdy jeho snažení přineslo první ovoce. Snape se ostře nadechl a Filch ucítil, jak mu v puse tvrdne. Povzbuzen tímto úspěchem zvýšil své úsilí. Když náhodou zkusmo přitlačil plochu jazyka ke spodní straně Snapeova penisu, vyloudil tím z profesora lektvarů první zasténání. Trochu se stáhl, aby mohl polknout sliny, jež se mu nahromadily v puse, a využil toho k lehkému zasunutí špičky jazyka do otvoru v žaludu.
„Filchi!“ zasyčel Snape chraplavě a sevřel mu téměř bolestivě rameno.
Filch toho tedy okamžitě nechal a vrátil se k intenzivnímu lízání, což se setkalo s mnohem příznivější odezvou, neboť Snapeovi uniklo tlumené zavzdychání. Filche to začínalo bavit a hlavně silně vzrušovat. Začal si tedy třít přes kalhoty penis a napadlo ho, co by Snape řekl na trošku ruční práce. Zajel mu rukou mezi nohy a jemně sevřel v dlani šourek. Potěšilo ho, že se Snape tak nějak proti své vlastní vůli víc rozkročil, jak nepochybně hledal lepší stabilitu a toužil po intenzivnějším dráždění.
Filch nechal Snapeův teď již plně ztopořený penis téměř vyklouznout ze svých úst, aby mohl zlehka dráždit hebkou a citlivou kůži žaludu. Když mrkl nahoru, co na to Snape, zjistil, že profesor lektvarů má zavřené oči, lehce zakloněnou hlavu a mírně pootevřené rty. Filch se začínal cítit, jako bůh sexu, a vydrželo mu to přesně do chvíle, kdy mu Snape zabořil prsty do vlasů a vrazil mu péro hluboko do krku. Filch se začal dávit. Na jeden děsivý okamžik se obával, že se pozvrací. Naštěstí se mu podařilo včas vymanit ze Snapeova sevření a odtáhnout se. Ztěžka dopadl na zadek a lapal po dechu. Snapeovy černé oči se do něj doslova propalovaly a Filch se obával, co bude následovat.
Snape, aniž by na jediný okamžik odtrhl od Filche pohled, sevřel v ruce svůj ztopořený penis a několika zručnými pohyby se vyhonil. Za jiných okolností by to představovalo splnění Filchových tajných snů. Teď však zahanbeně odvrátil tvář, když mu na obličej dopadla sprška horkého spermatu.
„Na experimenty, Filchi, si najděte někoho jiného,“ zasyčel Snape, když si natáhl kalhoty.
Filch se odvážil zvednout oči teprve, když zaslechl rázné kroky profesora lektvarů odcházet chodbou pryč. Takže experimentování asi nepřicházelo v úvahu, pomyslel si chmurně.

Část pátá

„Zavřete za sebou, Filchi,“ nakázal Snape bez pozdravu, sotva Filch přišel jako každý pátek na jejich místečko.
Filch se musel do dveří opřít celou vahou, aby se mu podařilo je alespoň trochu přivřít.
„Někdo by s těmi dveřmi měl vážně něco udělat,“ poznamenal Filch, když si sedal vedle profesora lektvarů.
„Třeba až prošetří všechny osoby na této škole, začne prošetřovat i stav dveří, nábytku a záchodů a něco s tím udělá,“ ucedil Snape a típl jointa vedle již jednoho nedopalku.
„Vy myslíte profesorku Umbridgeovou?“ zeptal se Filch užasle.
„Ano, myslím tu šerednou ropuchu,“ prskl Snape a začal si připravovat třetí cigaretu.
Filch zarytě mlčel, ale tvářil se nesouhlasně, čehož si Snape ponořený do svého vzteku sotva mohl všimnout.
„Vyšetřovatelka – tsss,“ vztekal se Snape tiše, avšak jeho ruce se při balení jointa pohybovaly jistě a bez jediného zachvění.
„No, ale Trelawneyová je přece neschopná – sám jste to říkal,“ namítl Filch.
„Trelaywneyová – jistě. Ale kde ta ženská bere tu drzost dělat jakousi směšnou inspekci v hodině! Mně se nikdo pod ruce dívat nemusí! Mně tedy rozhodně ne!“
„Profesorka Umbridgeová se pouze snaží – “ postavil se Filch na její obranu.
„Já vím velice dobře, o co se ta ženská snaží!“ utnul ho Snape ostře.
„Ale vždycky jste říkal, že ty Brumbálovy vrtochy by měl někdo – “
„Filchi, sklapněte,“ utrhnul se na něj Snape. „A laskavě o té ženské už nikdy nemluvte!“
„Jak si přejete, pane profesore,“ řekl Filch, ale v jeho hlase chyběla ta běžná podlézavost.
Snape típnul nedokouřeného jointa a zadíval se na Filche. Ten jen tázavě povytáhl obočí.
„To vám mám k tomu nakreslit schéma, nebo co?“ zasyčel Snape.
„Schéma?“ podivil se Filch.
Snape obrátil oči v sloup.
„Sex, šoustání, mrdání – mám vám to hláskovat?“
„Aha,“ pochopil Filch. „To jste měl říct rovnou.“
Snape si útrpně povzdechl a Filch si začal sundavat kalhoty.
„Copak, dneska experimenty nebudou?“ neodpustil si Snape jízlivě.
„Chtěl byste?“ zeptal se Filch a nedokázal tak úplně potlačit v hlase naději.
„Co chci, je, abyste přestal žvanit,“ odsekl Snape a rozepnul si kalhoty.
Filch nic neřekl, když tedy měl mlčet, a počkal, až si profesor lektvarů klekne na všechny čtyři, a bez otálení do něj proniknul.
„Kruci,“ zasyknul Snape. „Buďte trochu jemnější!“
Filche to trochu překvapilo, profesor lektvarů to měl většinou rád tvrdě, ale vyhověl mu. Zpomalil tempo a dovolil si lehce pohladit vyhublé boky, pak vklouzl rukou do Snapeova klínu, aby polaskal jeho vzrušený penis. Teprve teď se Snape uvolnil a postupně se podal rozkoši. Filchi si pomyslel, že Snape to potřebuje víc než obvykle – pořádně ošukat. Od chvíle kdy musel doučovat Pottera lektvary byl takový napjatý, přetažený.
Snape slastně zasténal a Filch začal zvolna zrychlovat.
„Jo,“ vydechl Snape.
Filch Snapeovi vyhrnul košili a přejel mu rukou po těle, zatímco druhou mu honil péro.
„Víc!“ zasténal Snape chraplavě.
Filch se pousmál. Tohle byl jeho profesor lektvarů. Cítil, jak ho Snape v sobě svírá a jak v něm blížící se vyvrcholení stoupá jako horký pramen.
Snape zasténal a prohnul se v zádech. Filch ucítil, jak mu do dlaně vytrysklo horké sperma. Sevřel pevně prsty kolem toho lehce se cukajícího orgánu, a krátkými přírazy dospěl k vlastnímu orgasmu.

*****

Filch seděl na matraci, spokojeně se usmíval a hladil po kožíšku paní Norrisovou, která mu spočívala na klíně a předla.
„Myslím, že jsem vám jasně řekl, že sem tu kočku tahat nebudete!“ hlas profesora lektvarů skřípal nevolí jako pilník přejíždějící po železe.
„Profesorka Umbridgeová si náhodou myslí, že paní Norrisová je velice krásná a inteligentní,“ opáčil Filch tónem, který u něj Snape neznal.
„Co si ta stará můra myslí, je mi srdečně jedno,“ prsknul Snape. „Okamžitě to zvíře vyhoďte nebo vypadněte oba.“
„Já náhodou vím, že ta stará sůva,“ řekl Filch a stále s úsměvem hladil svojí kočku, aniž by se na Snapea podíval. „Bude již zítra vaší nadřízenou.“
„Jistě,“ ušklíbl se Snape. „Nepochybně vám to prozradila vaše kočka.“
„Já mám taky konexe,“ řekl Filch spokojeně. „Vysoké konexe.“
Filch se opájel pocitem důležitosti a nově nabytého sebevědomí. Profesorka Umbridgeová mu několikrát zdůraznila, jak je pro školu důležitý, a že s ním počítá, že s ním ona osobně počítá.
Snape stiskl rty vzteky do tenké linky.
„Nastanou tu změny, velké změny,“ pokračoval Filch samolibým tónem, který se k němu nehodil.
„Změny?“ řekl Snape tichým, nebezpečným hlasem.
„Nechtěl byste si zaexperimentovat, profesore?“ podíval se na něj Filch a usmál se.
„Už jste se dostatečně vykecal?“ otázal se Snape ostře. „Přišel jsem si zašukat, ne tu poslouchat vaše směšné iluze o tom, co bude nebo nebude.“
„To nejsou žádné iluze,“ ohradil se Filch.
Snape se ušklíbl.
„Jistě, na to jsem vám dobrý – přijít sem každý pátek, stáhnout si kalhoty a nechat se důkladně ošukat!“ vybuchl Filch.
„Jistě, přikročíme k našemu každotýdennímu programu?“ otázal se Snape znuděně. Filchův výstup na něj zjevně neudělal dojem. „Když už jste ho tak příhodně zmínil?“
„Vy si mě vůbec nevážíte,“ obvinil Filch Snapea.
„Začínáte mluvit jako manželka,“ ušklíbl se Snape. „Za chvíli budete chtít, abych vám přinesl pugét.“
Filch vstal, paní Norrisovou v náručí.
„Jsou lidé, kteří nás dokáží ocenit, kteří si nás váží,“ řekl dotčeně.
„Jistě, třeba Umbridgeová? Už jste jí vlezl do postele, že vás tak oceňuje?“ zasyčel Snape podrážděně.
Filch otevřel pusu, zase ji naprázdno zavřel a s dotčeným výrazem zamířil ke dveřím. Paní Norrisová na Snapea statečně z náručí Filche zasyčela.

*****

Filch se unaveně opřel o zeď. Byl očouzený, upocený a v rukou svíral ohořelé zbytky koštěte. Snapea stojícího na chodbě si hned nevšimnul.
„Přejete si?“ zeptal se Filch profesora lektvarů chraplavě.
„Do sklepení se dostaly dvě z těch rachejtlí. Měl byste to sdělit vaší ředitelce, aby je šla zadržet. Mám tam cenné lektvary a nerad bych o ně přišel,“ řekl Snape chladně a otočil se na podpatku s pocitem škodolibého potěšení, jak se Filch a Umbridgeová budou potýkat s těmi přerostlými prskavkami. Jistě mohl by se jich zbavit sám, bez řečí a ochránit tak své lektvary a přísady. Jenže to potěšení z toho, že Filch a ta jeho ropucha budou mít další potíže, stálo za pár rozbitých flakónků. To má Filch za to, co si k němu dovolil!

*****

Po dlouhém čekání se dveře k Filchově radosti a úlevě pootevřely a on spatřil v mezeře Snapeovu tvář.
„Já – mohu dovnitř?“ zeptal se rozpačitě a pozvedl láhev, kterou třímal v ruce.
Snape vypadal, že si pohrává s myšlenkou poslat Filche pryč. Napětí by se dalo krájet a Filch se tvářil jako hromádka neštěstí. Nakonec Snape ale přece jen ustoupil ze dveří a dovolil Filchovi vejít do svých soukromých komnat.
Filch si nemohl odpustit nesjet Snapea oblečeného jen do dlouhé noční košile lačným pohledem. Vždyť se nesešli již kolik týdnů!
„Najdu skleničky,“ prohodil Snape, když ticho začalo být nepříjemné.
Filch se vděčně usmál.
Snape našel skleničky. Filch otevřel láhev skřítčího vína a nalil jim. Bez přípitku se napili a ticho opět začalo být nepříjemné.
Filch se užuž chystal omluvit a požádat o odpuštění, když mu Snape vzal skleničku, obě je postavil na stolek a pak si Filche přitáhl do divokého a vášnivého polibku.
„Ty mizernej parchante,“ zašeptal Snape a znovu ho drsně políbil a Filch pochopil, že Snape o žádnou omluvu vůbec nestojí.
Když Filch překonal prvotní překvapení, začal neobratně Snapeovy polibky oplácet. Měl pocit, že tak rychle jako dnes ještě nikdy vzrušený nebyl. Cítil, jak se k němu Snapeovo tělo tiskne, vnímal jeho tvrdý penis, skrytý jen za tenkou látkou noční košile, i ruce, které se ho neobratně a nedočkavě snažily zbavit oblečení.
Snape začal Filche postrkovat do ložnice a cestou z něj stahoval vestu a posléze košili. Když překročili práh, byl Filch už do půli těla svlečený a Snape se snažil rozepnout mu kalhoty.
Filch si všimnul, že postel je neustlaná. Zřejmě Snapea vyrušil, a když si představil, od čeho ho asi, jeho ztopořený úd sebou zaškubal.
Snape velice brzy s kalhotami ztratil trpělivost a došel si pro hůlku.
Filch si takhle nahý před Snapem přišel trapně a rozpačitě; ještě že v ložnici bylo přítmí. Aby zakryl, že se stydí, váhavě sevřel v rukou látku Snapeovy noční košile a začal ji pomalu vyhrnovat. Snape tiše zasténal, jak se mu látka otírala o přirození.
Filch přetáhl Snapeovi košili přes hlavu a vůbec poprvé si mohl profesora lektvarů prohlédnout v celé jeho nahé kráse. No, kráse – Snape byl kostnatý a šlachovitý, navíc příšerně hubený. Jeho bledá kůže byla posetá jizvami, ale Filchovi se to líbilo. Necítil se vedle svého profesora lektvarů méněcenný.
Filch položil Snapeovi dlaň na hrudník a pohladil jednu z jizev. Náhodou přitom zavadil o tmavou tvrdou bradavku. Snape zasykl a odstrčil Filchovu ruku.
„Takže,“ olízl si Filch nejistě rty.
Vypadalo to, že Snape je z nečekaného vývoje situace, taky mírně vyvedený z míry. Snad dokonce litoval toho, že podlehl svému chtíči, vpustil si Filche do ložnice.
„Jak byste to chtěl?“ zeptal se Filch pokorně. Ostatně přišel sem svého profesora lektvarů odprosit.
„Co umíte, Filchi,“ ušklíbl se Snape. Posadil se na postel, posunul se dozadu k pelesti a nepatrně roztáhl nohy. Zřejmě to původně bylo zamýšleno jako nějaké obscénní, vyzývané gesto, ale na poslední chvíli si to Snape rozmyslel.
Filche napadlo, že se Snape možná taky stydí, ale pokud tu nehodlají na sebe koukat celou noc, jeden z nich bude muset udělat první krok. A Filch věděl, že on to nebude. Ne po tom, co Snapea naštval svou dočasnou loajalitou k Umbridgeové.
„No, možná bychom mohli prověřit vaše jazykové schopnosti,“ ušklíbl se Snape a konečně našel odvahu roztáhnout doširoka stehna. Jeho černé oči Filche varovaly, ať nezkouší mít nějaké poznámky. Filche by to ale ani nenapadlo, protože pohled, jaký se mu naskýtal – o tom snil každou noc.
Klekl si na postel mezi Snapeovy nohy. Když ho vzal do pusy, Snape spokojeně vzdychl. Filch na okamžik zvedl oči. Dnes ho Snape nepozoroval. Opřený o lokty s hlavou zvrácenou dozadu si to vychutnával. Filch měl tedy více méně volné pole působnosti a hodlal zanechat ten nejlepší dojem. Sál a lízal Snapeovo péro jako o život.
Brzy ale zjistil, že mu dochází dech. Neměl prostě potřebnou praxi, aby to dotáhl do zdárného konce. Nechal tedy penis vyklouznout ze svých úst, aby si trochu odpočinul, ale protože nechtěl přerušit své snažení, začal z náhlého popudu lízat Snapeovy koule. Nikdy by si nepomyslel, že se to setká s takovým úspěchem, ale Snapeovo sténání a vzdychání bylo výmluvné. Filch si dovolil dokonce tolik, že pochvíli zvedl Snapeovy nohy a začal mu jazykem dráždit dírku. Zajel i trochu dovnitř a byl šťastný, když se Snape pod ním svíjel rozkoší. Propracovával se co nejhlouběji to šlo. Šukal Snapea svým jazykem a přitom si honil svoje péro.
Začínal mít pocit, že by Snapea mohl udělat klidně jen takhle, jenže to neměl v úmyslu. Narovnal se a vrazil Snapeovi ptáka do od jeho slin mokré dírky.
Postel se lehce otřásala a tlumeně pod divokými přírazy vrzala. Snape byl dost hlasitý, Filch ho ještě nikdy neslyšel takhle u toho vyvádět. Ještě že zdi sklepení byly dostatečně silné.
Filch se supěním projížděl tu úzkou prdelku, po které toužil již celé týdny, co s ním Snape odmítal promluvit byť jediné slovo. Zatínal prsty do Snapeových bledých stehen a připadal si jako ten neúžasnější hřebec pod sluncem.
Snape se udělal rychle a divoce a Filch ho téměř ihned následoval.
Jakmile Filch popadl dech, vytáhl svůj ochabující penis a lehl si vedle těžce oddechujícího Snapea.
„Vy jste ale bejk, Filchi,“ zašeptal Snape se spokojeným úšklebkem.
Filch se pousmál. Pochopil, že mu bylo odpuštěno.

Část šestá

Filch se zastavil přede dveřmi do Snapeových soukromých komnat s výrazem člověka, na kterém závisí přinejmenším celý vesmír. Oprášil si z rukávů košile pomyslná smítka a pak nejistě zaklepal.
Když na konci minulého ročníku přišel Snapea pokorně odprosit, a rozdali si to přímo ve Snapeově ložnici, nepředpokládal, že po prázdninách se do jejich staré učebny ve sklepení už nevrátí. Nicméně bylo tomu skutečně tak. Filch si nebyl zcela jist, proč Snape změnil staré zvyky, ale nehodlal si stěžovat.
Pravda na jednu věc si paní Norrisové občas stěžoval. Profesor lektvarů byl čím dál víc odtažitý. Respektive byl odtažitější, než u něj bylo obvyklé.
Filche to trápilo.
Snape, navzdory tomu, že učil konečně obranu proti černé magii, nevypadal, že by z toho byl nějak nadšený. Býval stále častěji pryč, kouřil v poslední době víc, než Filchovi přišlo rozumné, ale především začínal ztrácet dokonce zájem o sex. A to byla věc vskutku alarmující!
Jistě, Filch si všiml, že útokem v Prasinkách na to děvče, otravou toho Weasleyovic spratka, i věčnou nepřítomností ředitele atmosféra v profesorském sboru poněkud zhoustla, ale to nemohlo být všechno. Na to Snapea znal příliš dlouho a příliš dobře.
Dřív bylo snadné nevyptávat se, ale teď – něco se změnilo a Filche každý pátek svrběl jazyk.
Konečně Snape otevřel. Jeho bledá tvář měla dnes ještě nezdravější barvu a oči jindy pichlavě pronikavé byly trochu zakalené.
Filch spolknul otázku, zda je profesorovi dobře.
Snape se na Filche unaveně zadíval a pak ustoupil ze dveří, aby ho nechal projít.
Filch si jako obvykle připadal hloupě, když mu Snape pokynul, aby se posadil. Na stolku mezi dvěma křesly ležel popelník plný nedopalků. Ve vzduchu se vznášela důvěrně známá vůně marihuany.
Snape se opřel o krbovou římsu a zapálil si dalšího jointa.
„Nevděk vládne světem,“ pronesl Snape filozoficky, když vyfoukl obláček kouře.
Filch netušil, co by měl říct. Byl si totiž jistý, že projevit účast, nebo dokonce chtít Snapea politovat, vyrazí s ním profesor lektvarů dveře.
„Dáte si něco k pití?“ zeptal se Snape a aniž by čekal odpověď, s cigaretou svůdně sevřenou tenkými rty, přešel ke knihovně.
Filch se cítil rozpolcen mezi lítostí a soucitem a počínajícím vzrušením. Snape měl na sobě jen černé kalhoty a košili rozepnutou nedbale téměř do poloviny hrudníku. Filch zalitoval, že se Snape nedbalosti a dekadentnosti neoddává víc, protože mu slušela.
Snape vyndal objemnou, těžce vypadající knihu se zlatým, léty odřeným a oprýskaným nápisem Lektváry nejmocnější. Když ji otevřel, objevila se místo stránek dutina a poloprázdná láhev koňaku. Nalil do dvou bachratých skleniček a vrátil se ke křeslům.
Filch si od něj rozpačitě sklenku vzal.
Snape se rozvalil do protějšího křesla, nohy přehodil přes opěradlo, zaklonil hlavu a vyndal z pusy cigaretu a vyfoukl kouř.
Filch přemýšlel, jak to dělá, že se neudusí. Přivoněl k obsahu sklenice a napil se. Tohle bylo něco jiného než skřítčí víno a něco mu říkalo, že sotva dokáže ocenit chuť jemného koňaku. Co však dokázal ocenit, byl pohled na Snapea.
Jestlipak si uvědomuje, jaký má fascinující profil, napadlo ho. A ty rty – možná nejsou plné a svůdné, ale dobře si vzpomínal, jak umějí líbat, jak chutnají. Toužil je ochutnat znovu. A ty ruce, ty dlouhé prsty – když se mu ovíjely kolem jeho tepajícího… Filch si poposedl.
Snape se napil koňaku, aniž by rozlil byť jedinou kapičku. A Filch si v tu chvíli vroucně přál být sklenkou. Vklouznout do Snapeových úst, být polaskán jeho jazykem, rty, jemně zavadit o zuby… Filch musel skleničku položit na stolek, jak se mu začaly vzrušením třást ruce.
Snape si ho vůbec nevšímal. Byl ponořený do svých vlastních myšlenek a nejspíš ani neměl ponětí, jak jeho tichá přítomnost Filche vzrušuje.
„Co si myslíte o vraždě, Filchi?“ přerušil ticho Snapeův hlas.
Filchem ten zvuk i překvapení, že Snape ho stále bere na vědomí, zarezonovaly až do slabin. Téměř zasténal, ale včas ten zvuk zarazil, když se kousl do jazyka.
Neřekl nic a nezdálo se, že to Snapeovi vadí. V duchu ale zaúpěl, že by klidně vraždil, jen aby se Snape zvedl z toho zatraceného křesla, přišel k němu, rozepnul mu kalhoty a udělal… něco, cokoliv.
Naneštěstí Snape nevypadal, že by měl něco z toho v úmyslu. Filch měl ovšem pocit, že to nevydrží, že mu explodují koule. Nenápadně si upravil rozkrok a přitom jemně dlaní přitlačil proti svému tepajícímu penisu. Přitom nespouštěl pohled ze Snapea. A protože se profesor lektvarů nedíval, odvážil se začít přes kalhoty třít v zoufalé potřebě úlevy. Ano, tohle potřeboval. Slastně přivřel oči – jen na chvilku. A přece když je znovu otevřel, cítil, jak mu stud vhání krev do tváří.
Snape se na něj díval.
Filch strnul v půli pohybu, olízl si rty a chtěl to nějak vysvětlit, omluvit se. Pak si ale uvědomil, jak se Snapeovi lesknou oči vzrušením a v jeho tváři se odráží lačný, chtivý výraz.
Filch polknul a začal si rozepínat kalhoty. Neustále se díval Snapeovi do očí a připadal si jako hypnotizovaný, jako by jeho pohyby už neřídila jeho vlastní vůle. Vyndal z kalhot svůj penis a s rozkoší po něm přejel dlaní, vychutnávaje si ten perverzní pocit, že Snape se na něj dívá.
Ano, naznačil Snape bezhlesně rty. Pohodlně se v křesle opřel a přejel si jakoby bezmyšlenkovitě rukou přes místo, kde jeho penis napínal látku kalhot.
Filch na chvíli zadržel dech. Když byl v noci sám v posteli, často se ukájel nad představami Snapea bezostyšně onanujícího jen pro jeho oči, pro jeho potěšení. Téměř se bál doufat…
Snape sledoval každičký pohyb Filchovy dlaně a jeho ruce jako by začínaly kopírovat, co viděl.
Filch tiše zasténal, když se Snape začal přes kalhoty hladit, a v duchu svého profesora lektvarů pobízel, aby se svlékl, sevřel v dlani svůj penis a udělal si to, přímo před ním, jen pro jeho oči. Tak jak si to již mnohokrát představoval.
Snape stáhnul ruku, jako by se zalekl toho, co dělá.
„Prosím,“ vydechl Filch tiše.
Snape lehce naklonil hlavu na stranu. Poté pomalu, jako by nebyl zcela rozhodnutý, si začal rozepínat kalhoty.
Filch sevřel svůj penis u kořene, aby dokázal oddálit vyvrcholení, jež v něm stoupalo jako horký pramen. Nechtěl se udělat, ne dokud neuvidí, jak si ho Snape bude honit.
Snape se nadzvedl a stáhl si kalhoty ke kolenům.
Filch ho hbitě napodobil a bezostyšně roztáhl nohy, jak to jen šlo.
Snape od sebe oddálil kolena podstatně méně ochotněji. Jeho tváře byly zrůžovělé a Filchovi přišla myšlenka, že se jeho profesor stydí, neuvěřitelně svůdná. Aby šel tedy příkladem, začal se opět zvolna hladit. Druhou rukou si pohrával se svými varlaty a viděl, jak si Snape olízl rty a stáhnul si slipy.
Filch se už jen při pohledu na Snapeovo péro vlhce se lesknoucí vzrušením a při představě, jak si ho Snape bude hladit, skoro udělal.
Snape uhnul pohledem – věc, kterou u něj Filch neznal. A zlehka, téměř váhavě se dotkl konečky prstů svého přirození.
„Ano,“ neudržel se Filch.
Snape vzhlédl a v jeho očích se mihlo jakési potěšení.
„Nádherný,“ zamumlal Filch.
Koutky Snapeových rtů sebou sotva znatelně cukly. Přejížděl dlouhými prsty po své erekci a pozoroval Filche. Laskal hebký žalud svého penisu a s každým pohybem ruky mu dech těžkl vzrušením. Tiše vzdychal.
Filch nikdy neviděl nic krásnějšího. Všímal, že Snape nestahuje předkožku úplně dozadu, třel si žalud a druhou rukou si jemně svíral šourek. Svaly na hubených stehnech se mu napínaly.
Filch zasténal a udělal se.
Snape zavřel oči, zaklonil hlavu a pohyby jeho ruky se zrychlily.
Filch sklouzl z křesla a po kolenou se došoural ke Snapeovi, aby se mohl dívat z blízka. Snapeovy dlouhé štíhlé prsty se semkly o něco pevněji a hruběji. I jeho sténání bylo intenzivnější.
Filch se díval, jak se Snapeovi přes ruku přelilo bílé sperma. A z vlastního popudu se sklonil a okusil ho na špičku jazyka. Nemělo to žádnou výraznější chuť, jen to bylo teplé. Opřel se o opěradla křesla a pečlivě jazykem olízal Snapeův ochabující penis i jeho prsty.
Snape se nehýbal. Dýchal mělce a přerývavě a dovolil Filchovi dělat si, co chtěl. Byl jako hadrová panenka.
Filch se narovnal, políbil Snapea na rty a dal mu okusit sebe sama.
Když se jejich rty oddělily, Snape odvrátil hlavu.
Filch se odtáhl a přemýšlel, že by asi měl odejít.
„Zůstaňte tu dnes večer, Filchi,“ zašeptal Snape podivně cizím hlasem.

Část sedmá

„A Severusi, buďte velmi opatrný, asi by vás neviděli příliš rádi po té nehodě s Georgem Weasleym –“
Snape se u dveří otočil.
„Nestrachujte se, Brumbále,“ řekl chladně. „Mám plán…“
A Snape opustil místnost.*

*****

Filch pootevřel dveře svých pokojů a vyhlédl na spoře osvětlenou chodbu. Ne, nezdálo se mu to. Skutečně to bouchly hlavní dveře a někdo teď stál v přítmí a setřásal si z pláště sníh.
Filche to pobouřilo. Tak on se tu vytírá s tou břečkou, co ti malí smradi vždycky našlapou, a někdo si dovolí mu ještě přidělávat práci! Užuž se chystal na toho dotyčného vyjet, když se zarazil. Co když to byl někdo z těch odporných sourozenců Carrowových.
Postava se podívala Filchovým směrem a on ve dveřích ztuhl, chystaje se je při sebemenším náznaku nebezpečí přibouchnout.
„Filchi?“
Filch cítil, jak se mu tělem rozlévá úleva.
„Pane řediteli,“ kývl Snapeovi na pozdrav a otevřel dveře dokořán.
„Proč ještě nespíte, Filchi?“ zeptal se Snape unaveným hlasem.
Filch jen pokrčil rameny, protože žádná odpověď nebyla dost dobrá.
Snape si sundal černé rukavice a zamířil ke schodišti.
„Vy nejdete?“ otočil se na Filche přes rameno.
„P-prosím?“ vykoktal Filch zaraženě.
Jenže Snape se už neotočil, a tak Filchovi nezbylo než rychle popadnout župan, natáhnout si ho na pruhované pyžamo a pospíšit si za ním.

Filch kráčel vedle Snapea a čím víc bylo zřejmější, že jdou do ředitelny, tím byl Filch nervóznější. Nebyl si vědom toho, že by svoje povinnosti školníka nějak zanedbával. Ale byli tu Carrowovi – ta odporná kouzelnická verbež, která s ním zacházela jako s onucí. Ti by si na něj mohli něco vymyslet, ale Snape by jistě byl na jeho straně.
Zatímco se Filch užíral pochybnostmi, došli k chrliči střežícímu vchod do ředitelny.
„Brumbál,“ řekl Snape heslo a Filchovi přišlo, že to slovo vyplivl, jako by mu po něm zůstala v puse odporná pachuť.
Nikdy spolu nemluvili o tom, jak Brumbál zemřel. A Filch osobně to ani nepovažoval za důležité. Brumbál byl stejně to nejhorší, co tuhle školu kdy potkalo.
Snape vešel do ředitelny, sundal si plášť a pohodil ho přes stůl, nedbaje o všechna lejstra, která na něm ležela.
„Tak povídejte, Severusi,“ ozval se hlas Brumbálova obrazu.
Snape vyndal ze stolu poloprázdnou láhev a nalil si do skleničky na dva prsty ohnivé whisky.
„Tak, Severusi, mluvte. Víte, přece, jak je to důležité,“ naléhal Brumbál.
Snape vypil obsah sklenky na ex a s bouchnutím ji postavil na stůl.
„Uspěl jste, Severusi? Neviděli vás? Dostal Harry ten meč?“ zdálo se, že Snapeovo mlčení Brumbála znervózňuje. „Severusi!“
Snape se zadíval na obraz svého předchůdce s odporem.
„Venku je zima jako v psinci, sněží tam, fouká vítr, já tam mrznul Merlin ví jak dlouho, ale vás zajímá jen, jestli jsem udělal, co jste chtěl,“ vyjel Snape podrážděně na Brumbálův obraz.
Filch stál za pootevřenými dveřmi a přemýšlel, jestli by neměl raději odejít. Cítil se nepohodlně.
„Ani vás nenapadne nechat mě odpočinout si, zeptat se, jestli jsem v pořádku, zajímá vás jen vaše věc!“ zasyčel Snape.
Filch potichu sestupoval po schodech dolů, když ho zarazilo Snapeovo ostré: „Kde jste, Filchi?!“
Neochotně se vrátil a rozpačitě vešel do ředitelny. Měl pocit, že se na něj všechny oči upírají. Profesor Brumbál se na něj díval ze svého obrazu zpoza půlměsícových brýlí a mračil se.
„Severusi, to je i vaše…“ začal Brumbál.
Snape ho přerušil netrpělivým gestem ruky.
„Víte co, Brumbále, mám tu s panem Filchem neodkladné jednání. Takže kdybyste nás omluvili…“
Brumbál se zatvářil nechápavě.
„Vaše obrazy visí všude možně, takže co kdybyste na chvíli vypadli jinam?!“ štěkl Snape.
„Myslím, že tu spolu máme o trochu neodkladnější jednání,“ namítl Brumbál.
„Ne, nemáme,“ odsekl Snape a rozhlédl se po obrazech bývalých ředitelů a ředitelek. „Máte sloužit řediteli této školy. A ať už se vám to líbí nebo ne, já náhodou jsem právoplatný ředitel této školy.“
Po těch slovech se postavy s remcáním začaly z obrazů vytrácet. Brumbál zůstal jako poslední.
„To platilo i na vás,“ utrhl se na něj Snape.
„Severusi,“ zkusil to Brumbál ještě jednou.
„Odejděte, nebo si ponesete důsledky sám,“ ucedil Snape a naznačil Filchovi, aby přišel blíž.
Filch rozpačitě popošel ke Snapeovi a přitom očima neustále těkal ze současného ředitele na bývalého.
Brumbál si povzdechl a zmizel za okrajem rámu.
Snape si k Filchovu úžasu beze slova sundal hábit, rozepnul košili a stáhnul kalhoty i se spodním prádlem. Pak od stolu odsunul ředitelské křeslo, pohodlně se v něm usadil a jednu nohu přehodil přes opěradlo.
Filch cítil, jak se mu z toho pohledu hrne krev do slabin.
„Tak na co čekáte, Filchi?“ pobídl ho Snape.
Filch klesl na kolena a olízl Snapeovi ochablý penis. Byl ještě z venku studený, a tak Snapeovi teplý jazyk způsoboval příjemné mravenčení.
„Ano,“ vzdychl Snape a zabořil prsty do Filchových vlasů. „Lízejte, Filchi… ano, to je ono…“
Filch se tetelil blahem nad tou chválou a přejížděl Snapeovi jazykem po varlatech, olizoval jeho tvrdnoucí penis a jednou rukou si z pyžama vyndal vlastní penis a začal si ho třít.
Snape zaklonil hlavu a spokojeně vzdychal.
Ani jeden z nich nemohl vidět, jak se do rámu na okamžik vrátil profesor Brumbál. Jen tak nakoukl. Zbledl, když spatřil svého někdejšího školníka, jak lízá koule jeho někdejšímu profesoru lektvarů, a okamžitě se vytratil.
„D-dost,“ vypravil ze sebe Snape.
Filch si olízl rty a odtáhl se, zvědav, co bude pan ředitel chtít teď.
„Svlékněte se, Filchi,“ řekl Snape měkce a vstal.
Filch s uspokojením konstatoval, že se Snapeovi mírně třesou nohy. Rychle ze sebe shodil župan i pyžamo a provokativně si před Snapem honil penis.
Snape mu odstrčil ruku a několikrát mu sám polaskal jeho impozantní erekci. Poté strhl ze stolu svůj plášť a s ním i většinu věcí pod ním. Filch pochopil a lehl si na chladné leštěné dřevo. Předpokládal, že si ho Snape teď vezme – pěkně zostra, divoce – a jeho penis sebou zacukal.
Snape Filchovi roztáhl nohy, pak si klekl. Filch zasykl a vzápětí táhle zasténal, když ucítil jazyk pana ředitele na své dírce. Kroužil kolem, dráždil a zkusmo se zasunul kousek dovnitř.
Filch pevně sevřel rukama okraj stolu. O tomhle se mu nikdy ani nesnilo. Když Snape vzal jeho penis do úst, téměř se udělal už jen z vědomí, že je to Snape, pan ředitel Severus Snape.
Pan ředitel Severus Snape mu kouřil péro!
„Bože!“ zasténal Filch.
Snape se narovnal a vniknul do Filche na jeden příraz.
„Ano,“ zasténal Filch, když Snape začal tvrdě a divoce přirážet. Být dominantní panu řediteli tak slušelo.
Šukali jako by na tom závisel jejich život.
Jako by zítřek nikdy neměl přijít.

*****

Filch vešel do Velké síně, kde vládl poněkud zmatek. Raději vzal paní Norrisovou do náručí.
Těla vyrovnaná na podlaze ještě nikdo neodnesl. Profesor Slughorn rozpačitě držel kolem ramen profesorku McGonagallovou, která vypadala otřeseně. Profesorka Prýtová neustále opakovala, že je nutné zajistit padlým důstojný pohřeb, ale k ničemu se neměla. Ušmudlaní studenti se tiskli ke svým rodičům.
Nebyl tu nikdo, kdo by zjednal pořádek. Kdo by rozhodl, co se udělá první a co druhé. Kdo by tomu chaosu dal nějaký řád.
Filch se ztěžka prodíral davem k profesorce McGonagallové.
„Kde je pan ředitel?“ zeptal se.
Tvář profesorky McGonagallové zpopelavěla a najednou vypadala ještě unavenější.
„Copak vy to nevíte?“ podivil se Slughorn.
Filch cítil, jak se mu hrdlo svírá.
„Nevím co?“ vypravil ze sebe přiškrceně.
„Pan ředitel… Severus… je hrdina,“ řekla profesorka McGonagallová.
„Co-co to má znamenat?“ hlesl Filch a pevně objal paní Norrisovou, jako by byla jeho štítem proti všemu, pevným bodem jeho hroutícího se života.
„Položil život za správnou věc,“ řekl Slughorn. „Jsem hrdý na to, že jsem ho mohl učit. Skutečně hrdý. Já jsem věděl, že ten hoch jednou dokáže něco velkého. Věděl jsem to.“
Filch ale Slughorna neposlouchal. Měl pocit, jako by se v jeho srdci otevřela velké bezedná propast.
„Ne,“ vydechl. „Ne, to… to není možné.“
„Věřte tomu, Filchi,“ položila mu profesorka McGonagallová ruku na rameno. „Mýlili jsme se v něm. Byl to… obdivuhodný muž… navzdory všemu.“
Filch se McGonagallové vysmekl a vyvrávoral z Velké síně. A pak schoulený na matraci ve staré učebně ve sklepení polykal hořké slzy.

*****

Filch se díval na vlastní obraz v leštěném černém mramoru a cítil se jako vždy prázdný. Všechny ty roky se zdály tak vzdálené, že se až chvílemi ptal sám sebe, jestli to všechno nebyl jen sen, jehož dozvuky si hýčká.
Znovu si jako obvykle hořce uvědomoval, že se s ním nikdy nerozloučil. Neřekl mu, jak moc pro něj znamenal.
Žádné ocenění In memoriam, a že jemu jich dali požehnaně, nemohlo vyjádřit, jak výjimečný člověk to byl.
Filch si povzdechl. Paní Norrisová poslední dobou bývala často pryč. Trápilo ho to, protože kromě ní toho už v životě moc neměl.
Kromě ní a desky z černého leštěného mramoru.
„Dneska přijel do prváku ten Potterovic kluk. Celý táta – taky si neotřel boty na rohožce. Nikdy se nezmění, nebudou mít úctu k tvrdé práci,“ Filch postrčil špičkou boty kamínek.
„Zase jsem žádal Slughorna, aby vyhnal z Bradavic Protivu. A zase marně. Já tomu nerozumím, proč tady všichni to strašidlo trpí. Ta mladá, co tu pořád ještě učí obranu proti černé magii, možná nebude až tak špatná. Včera strhla body jednomu usmrkanci za to, že házel po chodbě bomby hnojůvky,“ Filch si strčil ruce do kapes. Letos podzim přišel nějak brzo.
„Ale ten budižkničemu, co učí lektvary – to je – představte si, že se včera pokoušel přestavět váš kabinet jedů. Taky jsem mu za to pořádně vynadal. Řekl jsem mu, že si nepřejete, aby se s tím hýbalo. Jo, a Zmijozel vyhrál první zápas sezóny. A mladý Malfoy – no, však víte, jací jsou Malfoyové nejlépe sám,“ Filch se odmlčel.
„Paní Norrisová se poslední dobou někam pořád ztrácí. Nevím, co si s ní počít,“ postěžoval si. „Jo, a spravil jsem ty dveře,“ dodal a na dlouho se odmlčel.
„No, tak já už půjdu,“ řekl nakonec, shýbl se a položil jedinou rudou růži na dlouhém stonku na náhrobek z černého leštěného mramoru.
Stříbrným písmem na něm stálo:

SEVERUS SNAPE
Nejstatečnější zmijozelský ředitel Bradavické školy čar a kouzel
* 9.1.1960

Přes datum úmrtí se přilepil list. Filch ho sundal a dlouho se na ta čísla smutně díval. Kolem kotníků se mu otřela paní Norrisová a mňoukáním si vyžadovala jeho pozornost.
Filch se podíval dolů a zjistil, že jeho kočka přinesla kotě. Vzal do ruky to malé, chlupaté stvoření. Bylo černé jako uhel a mělo inteligentní pronikavé žlutozelené oči. Pohladil kotě a vykročil ke hradu.
„Jak mu budeme říkat, drahoušku?“ zeptal se paní Norrisové. „Co bys řekla, kdybychom mu říkali pan Snape?“

Poznámky:
* Přeloženo z Harry Potter and the Deadly Hallows

Konec

Komentáře

Na těchto stránkách nevzniklo nic za účelem zisku. Kánon originálních děl je majetkem jejich právoplatných autorů. Na druhou stranu všechno ostatní je majetkem naším, proto nešiřte nic z těchto stránek bez souhlasu autora.
Design by D.J. Orlovský