Fantasmagorium

Autor: D.J. Orlovský
Téma: originální povídka
Hlavní postavy: Richard/Radim/Jakub
Shrnutí: Cesta do pekla je široká a rovná...
Poznámka: Příběh je zcela smyšlený
Děkuji Darkness za beta read.
Dopsáno únor 2009

Svedený

Tak jsem měla pravdu!“
Richard důchodkyni zpražil krajně nevlídným pohledem.
„Já neříkám, že ne,“ utrousil znechuceně a v duchu proklel zaměstnance zeleniny až do n-tého kolene.
Zelenina a lahůdky – to byl každou chvíli nějaký kiks. Ať si sem jdou na jeden den stoupnout a vysvětlovat důchodkyním, jak to že česnek inzerujeme 59,90 a jde nám o deset korun dráž, jak to že lžeme a okrádáme lidi. Přičemž odpověď vlastně nikdo slyšet nechce a už vůbec ne takovou, že vedoucí zeleniny je sice pěkný kus chlapa, nicméně se nepředře. Obzvláště když za měsíc končí.
Hodil na stůl ceduli ´česnek 59,90´ a vytočil číslo FMC. Toho dne již podruhé a opět kvůli zelenině. A to v to nepočítaje, že už zase dvoukilový jablka červený za dvacku jdou jako jablka zelený za pětačtyřicet a zeleninu to nesere.
Richarda by to asi taky nesralo, nebýt toho nového vedoucího zeleniny. Jaká věčná škoda, že sotva se tu ohřál, dává výpověď. Protože kolikrát za svůj život potkáte chlapa, který vypadá přesně jako mladý Severus Snape. Oči, vlasy, nos – ta podoba byla až k neuvěření. Když ho viděl poprvé, div že mu nepodklesla čelist. Snad jen ta tenká černá čelenka, kterou nosil, aby mu vlasy nepadaly do očí, byla taková divná. Na druhou nebyla skoro vidět a vlastně mu i slušela, takže proč ne. Nebylo tedy divu, že cokoli se nyní týkalo zeleniny, dostávalo nový rozměr.
„Richard, info, prosím tě, v zelenině máme česnek sice s regálovkou 69,90, ale někdo nesundal posku 59,90.“
„A někdo to chce za těch 59,90?“ zeptala se zcela zbytečně Martina.
„Jo.“
„No tak vyplatit rozdíl no,“ povzdechla si útrpně. „Ale proč máme my podepisovat, že na zelenině jsou lemplové,“ postěžovala si.
„No tak si to podepíše zelenina,“ prohlásil Richard.
Částečně ho k tomu vedl fakt, že ta červená jablka, co neustále už druhý den musel řešit, vážně přestávala být vtipná a měl na zeleninu vztek. Ovšem po pravdě nejvíc mu šlo o to, že vedoucí zeleniny sem teď bude muset přijít a dát svůj velectěný podpis pod něčí velectěný kiks. Ne, že by si od toho sliboval nějaký efekt co se pořádku cen v zelenině týče, jenže až do teď se Richard s vedoucím zeleniny pouze míjel. Vlastně se ani nezdravili. Jen si ho tak poočku prohlížel, kdykoli ho potkal na ploše. Ten chlap byl prostě dokonalý Snape. Tudíž příležitost k bližšímu kontaktu by si nechal ujít jen blázen. Vždyť o tom chlapovi přemýšlel od první chvíle, co ho spatřil.
Jakmile tedy dal důchodkyni jejích deset korun a nastal zase na chvíli klid, zvedl znovu telefon, a vytočil číslo zeleniny. Vyzvánělo to docela dlouho, než to zvedl.
„Jakub.“
I hlas má na Snapea dobrý, pomyslel si Richard a tak nějak ho přepadla rozverná nálada.
„Richard, info, chci, abyste sem přišel upsat duši ďáblu. V zelenině jsme měli česnek s cedulí 59,90, ale jde nám za 69,90 a FMC to odmítá podepsat, prý to máte podepsat vy.“
„Já přijdu.“
Richard položil telefon. Nyní již nezbývalo než čekat. A zatím se věnovat své práci, protože se k jeho pultu blížila ženská a v ruce svírala pytel červených jablek.

„Můžete mi říct, co to nacvičujeme s těma červenejma jabkama, že nám jdou jako jabka zelený?“ zeptal se Richard otráveně pracovníka zeleniny, který vyskládával na paletu banány.
„Co já s tím. Zeptejte se vedoucího,“ odsekl zelinář.
No když vedoucího, tak vedoucího – nestál daleko. Hrozně rád by se nechoval jako pitomec, ale z nějakého důvodu v něm ten člověk probouzel chuť popichovat.
„Co nacvičujeme s těma červenýma jabkama, že nám jdou jako jabka zelený?“ zopakoval svojí otázku vedoucímu zeleniny.
„Ono to už zase nejde?“ otázal se vedoucí zeleniny lakonicky bez valného zájmu.
„Ne, nejde,“ přisvědčil Richard a v duchu dodal, jak by to taky mohlo jít, když jste to včera jen stáhli a vykašlali se na to.
Vedoucí zeleniny jen pokrčil rameny. Bylo jasné, že nějaká červená jablka ho netrápí.
„Jo a pořád chci ten podpis na ten česnek,“ připomněl Richard na odchodu.
„No jo, já přijdu.“
Richard se nemohl zbavit pocitu, že na tom člověku je něco divného. Každý v tomhle baráku se s vámi dal hned do řeči, zajímal se, pohoda, sranda a tak. Jen vedoucí zeleniny se zdál být nějaký málomluvný.
Den ale ubíhal a vedoucí zeleniny stále nepřicházel podepsat ten zmrvený česnek.

„Chci vedoucího zeleniny a chci ho hned teď okamžitě a střelhbitě,“ vrčel Richard nad nepodepsaným zápisem o česneku. „Chci jeho pravou ruku a prvorozené dítě, jestli okamžitě nedorazí.“
Naháněl toho pitomce celý den a zatím bez valného úspěchu. Za hodinu mu měla končit směna a podpis nikde.
„Co se děje?“ zajímala se manažerka služeb zákazníků, Richardova nadřízená.
„Vedoucí zeleniny mi dluží podpis na česnek,“ vysvětlil. „A nebere mi telefon.“
„Tak si vyhlašte, ať se pracovník zeleniny dostaví na informace.“
Do toho se Richardovi moc nechtělo. Vedoucí zeleniny mu nějak nešlo přes pusu, takže se chytil verze, kterou navrhla manažerka. Pochopitelně že přišel ten drzý protivný zelinář, a když zjistil, že by se měl pod něco podepsat, odešel se slovy, že si mají sehnat vedoucího.
„Já vám to podepíšu,“ rozhodla nakonec manažerka a do kolonky udělala parafu.
Dvě minuty po jejím odchodu se hvězda uráčila na info přijít.
Richard nevěděl, jestli má zabít jeho, sebe, nebo manažerku.
„Tedy vás shánět, to je jako hledat včerejší den,“ utrousil.
Vedoucí zeleniny tak nějak neurčitě pokrčil rameny, že asi jo, a poznamenal: „Jsem tady až do sedmi,“ jako by ho to omlouvalo.
„No, manažerka to za vás už podepsala,“ pokračoval Richard rozladěně a s lehkým znechucením si všiml, že má vedoucí zeleniny levé obočí propíchnuté kovovým hrotem. Vypadalo to trochu jako by padnul hubou na zábradlí. Poněkud to snapeovský dojem kazilo. Vlastně mu přišlo, že z blízka už není tak úžasný, i když pěkný byl pořád.
„Ale když už jste přišel, tak se tam podepíšete taky,“ přistrčil mu Richard papíry a tužku.
Vedoucí zeleniny se podepsal a pak beze slova odešel. Richard dlouho hleděl na jeho podpis. Nikdy nebyl takhle posedlý nějakým pěkným klukem. Jenže Severus Snape byl jeho vášeň, a když se mu Jakub podobal – no to měl blbé.

*****

„Včera jsem si u vás koupil sýr. Kupuju ho tady pokaždý a musíte tam mít špatnou cenu.“
Richard se zadíval na nálepku na sýru. Název nedokázal přečíst. Rozbalil papír, aby zjistil, jestli ta koza na lahůdkách, ta co prý píchá s vedoucím zeleniny – přesně ta co prý přefikla jeho předchůdce a zřejmě přefikne i jeho nástupce – nenamarkovala něco jiného, než co skutečně bylo zabalené. Jenže všechny sýry vypadají stejně – tak nějak sýrovitě.
„Já se tam dojdu podívat,“ povzdechl si, vzal sýr a vyrazil do lahůdek.
A protože všechny sýry vypadají opravdu stejně, a protože na lahůdkách mají IQ dnešního data, vrátil se s tím, že lahůdky tvrdí, že to je dobře. Cena, aspoň podle názvu, seděla. Jenže pokud tam bylo zabalené něco jiného, kdo pozná, co to bylo? Ta na lahůdkách rozhodně ne.
Richard se už dávno přesvědčil, že věřit zákazníkům je pitomost. Nezbývalo než sehnat někoho, kdo je výše postavený a komu se to hodí na triko.
Zlomyslně ho napadlo, že by zavolal vedoucího zeleniny. Ostatně je taky vedoucí freshe, a když tu není vedoucí mléčných výrobků, proč by si to nemohla vyžrat zelenina. Jenže by asi nepochodil, vezme-li se v úvahu, že vedoucí zeleniny nejen že notoricky nebere telefony, ale navíc fláká i práci, kterou by dělat měl.
A tak právě pro tyhle případy vymysleli nevděčnou pozici manažera ve službě. Ovšem pokud je manažerem ve službě manažerka non foodu, nelze se divit, že vám pošle někoho z freshe – kohokoli kdo je přítomen. Třeba vedoucího zeleniny. Když Richardovi sdělila, že pošle Jakuba, jen polknul, poděkoval a snažil se ignorovat šimrání dole v podbřišku. Tohle byla už regulérní posedlost.
Nečekali dlouho. Naštěstí, protože zákazníci bývají málokdy trpěliví. Richard ani nemusel vysvětlovat, co se děje, protože jakmile vedoucí zeleniny dorazil, spustil to na něj zákazník sám. Takže Richard ho mohl jen pozorovat. Nebýt té podoby se Snapem, byl by to jen další hezký kluk, další nedosažitelný hezký kluk, v Richardově životě, jímž by se pokochal a pustil ho z hlavy.
Vedoucí zeleniny si zatím vyposlechl x-té převyprávění problému, vzal sýr a slíbil, že to zařídí.
„To info je děsný, co, vždycky si vymyslí nějakou jobovku,“ usmál se Richard na vedoucího zeleniny, který mu, překvapivě, úsměv vrátil. A byl to nečekaně hezký a milý úsměv. Richard by ani nevěřil, že se ten člověk umí tak krásně usmát. Většinou se totiž tvářil dost odtažitě.
Vedoucí zeleniny vyřešil celou věc velice jednoduše, tak jak by ji vyřešil i Richard sám, kdyby byl ochotný si to vzít na triko. Prostě vyzvěděl od zákazníka, co za sýr by to mělo být a nechal ho tak namarkovat. Richard pak už jen opravil účty, vrátil zákazníkovi peníze a bylo hotovo. Celou tu dobu stál vedoucí zeleniny u infa a čekal. Richard horečně přemýšlel, na co kruci ten chlap čeká.
„Chcete něco podepsat?“ zeptal se.
„Ne, to je dobrý,“ odpověděl Richard a vedoucí zeleniny se s pokýváním hlavy vrátil ke své vlastní práci.

„Hele, jaký směny se vlastně dělají na zelenině?“ zeptal se Richard večer v šatně Radima, svého kolegy a kamaráda. Napadlo ho, že by bylo fajn vědět, kdy bude vedoucí zeleniny v práci, kdy se může těšit na to, že ho může potkat a pokochat se aspoň pohledem, když nic víc nejspíš nepřicházelo v úvahu. Vedoucí zeleniny nevypadal, že by na pokusy o spřátelení se, na nějaké pozvání na pivo, reagoval vstřícně.
„Dvanáctky ranní, odpolední, krátký, dlouhý týden. Copak? Říha?“ usmál se Radim chápavě.
„Kdo?“ zeptal se Richard, i když tušil, ke komu má to jméno přiřadit. Na zelenině byl jen jediný chlap, který stál za jeho a Radimovu pozornost.
„Černý vlasy, čelenka,“ napověděl Radim.
„Jo tak to je přesně on,“ usmál se Richard.
„Já ho potkávám docela často,“ pochlubil se Radim. „Má skříňku přímo támhle,“ ukázal asi o metr dál.
„Tak to jsi šťastný člověk,“ záviděl Richard.
„Ale asi si toho všimnul, protože když se převlíká, tak si teď dává pozor, jestli se nedívám.“
„Ale copak, snad se nestydí?“ ušklíbl se Richard.
„No jo, když si sundavá kalhoty tak se pokaždý dívá, jestli nečumím. Vidím ho periferním viděním, jak mě hlídá.“
„No a jakej je?“ vyzvídal Richard.
„Na můj vkus trochu moc chlupatej na prsou,“ mínil Radim.
„Chlap má být trochu chlupatej,“ protáhl se Richard. „Kruci mě bolí za krkem.“
„Jenže já to nemám rád,“ opáčil Radim. „Jdeš dneska do sprchy?“
„Jo,“ přikývl Richard a vyndal si ze skříňky ručník. „Chtěl bych jeho fotku,“ přiznal se, když svlékal. „Připomíná mi jednu literární postavu,“ a zamířil do sprch.
„Harryho Pottera?“ odtušil Radim, když se sešli v bíle vydlaždičkovaných sprchách.
„Tsss, to je cucák. Severuse Snapea – fakt neuvěřitelná podoba,“ uvedl na pravou míru Richard.
„Taky bych chtěl na památku jeho fotku,“ přidal se Radim.
„No jo, je to pěknej kus chlapa,“ povzdechl si Richard, pustil sprchu a vstoupil do proudu horké vody. „Bože, tohle jsem přesně potřeboval,“ protáhl se a promnul si unavené krční svaly.
Radim si pustil sprchu hned vedle.
„Ale dneska mě zelenina fakt vytočila,“ utrousil Richard. „Celej den řeším, že jabka červený jdou jako jabka zelený. A když jdu do zeleniny a říkám mu to, tak jen kouká.“
„To víš no, má to za pár,“ pokrčil Radim rameny.
„To chápu, ale jestli si nevšimnul, tak je pořád ještě vedoucí zeleniny,“ zamračil se Richard. „Takovýhle přístup,“ potřásl hlavou.
„Je to kretén,“ povzdechl si Richard nakonec a Radim se tiše zasmál.
„Ale no tak, co taková silná slova,“ řekl pobaveně a jako by mimochodem položil Richardovi ruce na ramena a promnul ztuhlé svaly šíje.
Richard zavřel oči a poddal se těm příjemným rukám. Napětí se z ramen pomalu vytrácelo spolu s bolestí za krkem. Kdyby byl kocour, začal by spokojeně příst.
„Pokračuj,“ vydechl, když Radim stáhl ruce zpět.
„Ale, ale, copak,“ zašeptal mu Radim do ucha a přitiskl se k němu zezadu a rty se zlehka dotkl kůže pod uchem. Obtočil ruce kolem Richardova těla a jedna jako by mimochodem začala klouzat po břiše níž, až konečky prstů zavadily o hustý porost tmavých chlupů, jímž se začaly prohrabovat.
Richard tiše vzdychl, zavřel oči a sklonil hlavu k rameni, takže Radimovi vyloženě nabídl svůj krk, a ten si to pozvání nenechal ujít. Přejel rty po kůži a vyloudil tak z Richarda další povzdech.
Richard přikryl Radimovu ruku ve svých slabinách vlastní, posunul ji na svoje napůl ztopořené péro a sevřel mu prsty kolem něj.
„Nadrženej?“ zapředl Radim a kousl Richarda zlehka do krku, přičemž mu rukou přejel po ptákovi a ucítil, jak mu v dlani tvrdne.
„O nic méně než ty,“ vydechl Richard a provokativně se otřel zadkem o tvrdý úd, který ho šťouchal do nohy.
Radim se usmál, otočil Richarda čelem k sobě a pomalu se před něj spustil na kolena.
„Co když někdo přijde?“ zeptal se Richard. Pták mu už stál jako svíčka a on zlehka pohnul boky dopředu, takže se hebký žalud otřel o Radimovy rty.
„Jeho problém,“ opáčil Radim a škádlivě vsunul špičku jazyka do otvoru ve špičce penisu.
Richard zasténal, položil ruku Radimovi do týla a vsunul mu ptáka do pusy. Zašoustat si chtěl, ale nesdílel Radimovu bezstarostnost, kdyby je tu někdo nachytal. Byť v tuhle hodinu byly nejspíš všichni už dávno pryč vyjma nočňáků, a ti doplňují na ploše.
Zavřel oči a nechal se hýčkat Radimovými talentovanými ústy. Však mu to splatí i s úroky, ale teď si to jen vychutnával. Všichni ti zapřísáhle heterosexuální troubové neměli ani tu nejmenší potuchu, oč se dobrovolně připravují. Vždyť logicky chlapovi to nejlíp může udělat zase jen chlap.
Radim zlehka přejel zuby po citlivé kůži a potěšilo ho, když uslyšel Richarda zadržet dech a pak se ostře nadechnout, když přitlačil plochu jazyka ke spodní straně jeho péra. Jednou rukou držel Richarda za zadek a prsty mu zajížděl mezi půlky, zatímco druhou střídavě mnul Richardovi koule a třel svého vlastního ptáka.
Ve zvuku tekoucí vody Richardovo sténání a vzdychání zanikalo. Ale nejen to. Snadno se dalo přeslechnout i ledascos jiného – třeba kroky.
Richard otevřel oči, aby se pokochal pohledem na svého ptáka v Radimově puse. Spatřil ale víc, než kolik čekal, víc než kolik vůbec chtěl.
Ve dveřích stál vedoucí zeleniny. Kolem pasu měl omotaný ručník a zíral na ně. Z jeho výrazu se dalo těžko vyčíst, jestli je šokován, zhnusen nebo – oči se mu tak zvláštně leskly.
Richard couvl a jeho péro vyklouzlo Radimovi s mlasknutím z úst.
„Co je?“ zvedl Radim překvapeně oči a pak se otočil, aby zjistil, kam se Richard dívá.
Vedoucí zeleniny začal rudnou a najednou nevěděl kam s očima.
Radim se zvedl a promnul si otlačená kolena.
„Ahoj, Jakube,“ prohodil jako by nic, jako by ještě před chvílí lačně nesál a nelízal Richardovo péro.
Richard cítil, že mu rudnou uši. Co tu sakra dělal vedoucí zeleniny. Ten by měl být už dobře hodinu pryč. A proč ze všech lidí v tomhle zatraceném baráku je musel nachytat zrovna tenhle chlap.
Vybouleniny nenápadně ovšem nepopiratelně se rýsující pod Jakubovým ručníkem si všiml až pak. Vztek a stud ho rázem přešel a musel potlačit úsměv. Takže odtud vítr foukal? Kdo ví, jak dlouho tam tiše stál a hltal je očima.
„No, nenechte se rušit. Místa je tu dost. Jako bychom tu nebyli,“ mávl Richard rukou k ostatním sprchám na druhé straně místnosti a přitáhl si Radima k sobě.
„Kde jsme to skončili?“ zapředl mu do ucha, které jemně oždiboval.
Radim se nadechl, aby něco řekl, ale Richard ho umlčel vášnivým polibkem. Pokud se mýlil, pak Jakub prostě odejde a po zbytek doby, kdy tu bude ještě pracovat, se jim bude vyhýbat jako čert kříži. Pokud se ale nemýlí…no pak by to mohlo být zajímavé. Neřekl snad už Freud, že všichni jsou bisexuální a sexuální orientace je jen mírou preference? Takže nic jako sto procentní heterosexuál neexistuje.
Richard zabořil prsty do Radimových mokrých vlasů a dál ho líbal, zatímco druhou rukou klouzal po vlhké kůži. Byl si dobře vědom toho, že Jakub se stále ještě nepohnul – jako had uhranutý pohybem zaklínačovy flétny.
Richard se odtáhl od Radimových hříšných úst a sklonil se k jedné vzrušením ztvrdlé bradavce. Přitom schválně upřel pohled na Jakuba. Pomalu vystrčil jazyk a špičkou obkroužil bradavku. Radim přivřel oči a slastně vydechl.
Jakub polknul. Richard viděl, jak mu poskočil ohryzek, a věděl, že Jakub neodejde, teď už ne. Jemně stiskl mezi zuby bradavku, kterou sál a Radim zasténal tak, že to zopakoval ještě jednou, aby z něj vyloudil další z těchto vzrušujících zvuků. Přitom nespouštěl oči z Jakuba. Měl lehce pootřevné rty, oči se mu leskly a dýchal mělce a přerývavě. Aniž by z něj Richard spustil oči, klekl si a vzal Radimova ptáka do úst.
Jakub si olízl rty a pravá ruka mu cukla, jako by se chtěl sám sebe dotknout, ale na poslední chvíli si to rozmyslel. Viditelně byl rozpolcený mezi potřebou a touhou po úlevě, a tím co považoval za správné.
Richard nechal vyklouznout ptáka ze svých úst a přejel po jeho spodní straně celou plochou jazyka. Pak se zvedl a zamířil k Jakubovi – teď nebo nikdy. Kráčel pomalu, aby mu dal možnost ještě vycouvat. Vůle musí být svedena ne zlomena. A Jakub byl už nalomený.
Richard se zastavil těsně u něj, a když se Jakub nadechl, aby něco řekl, chytil ho za vlasy a přitáhl si ho k vášnivému polibku – takovému, jaký od ženy nikdy nedostal a nikdy nedostane. Moment překvapení hrál důležitou roli, protože se začal bránit příliš pozdě a velice chabě, neboť Richardova ruka hladila přes ručník Jakubovo jako kámen tvrdé nadržené péro.
Jakub sevřel ruku kolem zápěstí Richardovy ruky, která ho přes ručník dráždila, ale nijak mu nebránil v tom pokračovat. Naopak Richard cítil, jak se k němu tiskne v touze po větším kontaktu. A i na polibek začínal pomalu zdráhavě odpovídat.
Radim zavrtěl hlavou. Richard byl Jakubem doslova posedlý kvůli tomu, jak moc se podobal té literární postavě, ale nikdy by si nepomyslel, že to dopadne takhle. Jakub se zdál vždycky tak nedosažitelný. Na druhou stranu Radim věděl, že Richard je skvělý milenec a tak se ani nedivil, že se Jakubův odpor rychle rozpouští v jeho talentovaných ústech a rukách. S úšklebkem a myšlenkou, jestli to Richard přece jen trochu nepřehání, se přitiskl k Jakubovým zádům a přejel mu rty po odhalené šíji.
Jakubovo sevření na Richardově ruce zesílilo, ale přesto mu nezabránilo, aby překážející ručník nestrhl a nenechal spadnout na zem.
Richard přestal plenit Jakubova ústa, kleknul si na ručník a vzal přímým útokem jeho chloubu.
Nejdřív mu ptáka jen olízl jako lahodnou zmrzlinu. Jakub zalapal po dechu a Richard to velmi potěšilo, protože mu bylo jasné, že vedoucí zeleniny by v tuhle chvíli zaprodal duši ďáblu za to, aby ho někdo vykouřil. Chvíli si jeho penis jen tak zálibně prohlížel a dráždil ho letmými doteky rtů a jazyka, než ho vzal pořádně do pusy, čímž z Jakuba vymámil první nepotlačovaná zasténání. Ano, cesta do pekla je široká a rovná.
Radim hladil rukama Jakubovi boky a otíral se mu klínem o ten pěkný pevný zadek, který ho vždycky tak dráždil, když se Jakub ohýbal pro přepravky. Nikdy by si ani nepomyslel, že někdy bude mít možnost se ho dotýkat.
Jakub zaklonil hlavu a opřel se o Radima. Dýchal těžce, přerývavě a občas tiše sténal. Radim neodolal neukrást z těch úst sladký polibek. I ten sebemenší náznak odporu zmizel a Jakub byl vláčný a poddajný jako hadrová panenka.
Richard sál a lízal, jak nejlépe uměl. Jednou rukou si honil vlastního napruženého ptáka a druhou rozkošnicky přejížděl po Jakubově těle. Klouzal dlaní po stehnech, co chvíli vklouzl mezi ně, aby si pohrál s kulkami, a pak zase prohraboval prsty tmavé chlupy v rozkroku.
Jakub měl zavřené oči a už nepokrytě sténal a jeho boky vycházely vstříc Richardovým ústům ve snaze dostat svoje péro hlouběji a dosáhnou větší rozkoše a tolik vytouženého uspokojení.
Richard pochopil, že Jakub už dlouho nevydrží, a rozhodl se být milosrdný a poskytnout mu kýžené uspokojení. Nemluvě o tom, že se těšil, jak ho ochutná. Přestal sál a lízat, dost bylo dráždivých her a začal rychlými pohyby tam a zpět klouzat ústy po Jakubově péru.
Jakub se o Radima opřel celou vahou, rukama chvíli slepě hledajícíma oporu ho objal kolem pasu a s chraplavým zasténáním se udělal.
Richard lačně polykal horké sperma a vychutnával jeho zvláštní těžko definovatelnou chuť. Poslední výstřik ale nespolknul. Místo toho se zvedl a vtiskl Jakubovi polibek, v němž mu dal ochutnat sama sebe.
Jakub překvapeně otevřel oči a trhl hlavou dozadu. Neměl ale moc kam uhnout a navíc se mu nohy třásly jako by právě doběhl maraton.
Richard se olízl jako mlsný kocour a potměšile se usmál, protože teď když se Jakubovy rozbouřené hormony vyčerpaly a uklidnily, začalo mu pomalu docházet, co se stalo a tváře mu zahořely červení.
Richard ale neměl v úmyslu tímhle skončit. Jeho pták stále neukojený stál v pozoru a žalud zvlhlý touhou se lesknul. Ani o Radimovu erekci nebylo postaráno.
Jakub našel jakousi nejistou rovnováhu a rychle se sehnul pro ručník a nemotorně se snažil nějak zakrýt. Chvíli mu trvalo, než si uvědomil pobavený lesk v Richardových očích i směšnost svého snažení.
Radim došel zavřít dosud tekoucí sprchy. Atmosféra začínala houstnout. Z Jakubova výrazu se, jako obvykle, nedalo vyčíst, co se mu honí hlavou.
Richard najednou pozbyl svoji dosavadní sebejistotu. Najednou to už nebyl Jakub, kterému právě vykouřil péro, ale zase vedoucí zeleniny, ten divný, málomluvný chlapík tolik podobný Severusi Snapeovi. Když cítil Radimovy uklidňující ruce jemně masírující jeho strnulá ramena, téměř vydechl úlevou. Zavřel oči a vychutnával si dlaň, která s důvěrnou samozřejmostí, objala jeho ptáka a líně stahovala předkožku.
„Chceš šoustat, děvko, co?“ zašeptal mu Radim do ucha a Richard se usmál a přikývl.
V tuhle chvíli netoužil po ničem jiném, než po Radimově ptákovi pěkně hluboko ve svém těle a byl si jist, že Jakubovi se z pohledu na ně znova postaví a přidá se a…
Když otevřel oči, zjistil, že jsou ve sprchách sami. Radim mu ale nedal čas, cítit zklamání. Postrčil ho k nejbližší zdi, přinutil ho se o ni opřít, roztáhnout nohy, a když Richard ucítil mezi půlkama Radimova ptáka, všechno pustil z hlavy.

Konec

Komentáře

Na těchto stránkách nevzniklo nic za účelem zisku. Kánon originálních děl je majetkem jejich právoplatných autorů. Na druhou stranu všechno ostatní je majetkem naším, proto nešiřte nic z těchto stránek bez souhlasu autora.
Design by D.J. Orlovský