Fantasmagorium

originál
Autor: Ferry
Překlad: anonymní
Hlavní postavy: Severus Snape/ Remus Lupin
Shrnutí: -
Poznámka: patří do rámce povídky Nejkrásnější vzpomínka

Terapie

Dělal jsem mu masáž. Roztíral jsem bledou kůži, mnul uvolněné svalstvo paralyzovaných nohou. Pomalu a pečlivě; nejdřív lýtka, potom chodidla. Když jsem se dotkl prostředku chodidel, začaly se mu reflexivně kroutit prsty. Ještě před několika málo dny tomu tak nebylo a tak jsem bezděčně přemýšlel, jestli třeba někdy… Ne. Není třeba dělat si nějaké naděje. I tak jsme se sžili celkem dobře.

Téměř se mu přestaly třást ruce. Pokud ovšem nevyvolával další hádku. Ale když k něčemu takovému došlo, třásly se ruce i mě. Co ho to, probůh, napadlo sepsat závěť v můj prospěch? Copak nechápe, jak je to ponižující?

Zhluboka jsem se nadechl, abych se alespoň trochu uklidnil. Pomalu jsem se přesunul ke stehnům. Zábavné. Už jsem si natolik zvykl na svou fyzickou reakci na masáž, že bych se zřejmě vyděsil, kdyby se mi přitom nepostavil. Teď jsem se jen posadil pohodlněji na kraj postele, trochu roztáhl nohy a pokračoval. Probíral jsem dlouhé svaly zadní strany jeho stehen. Stálo by za úvahu pořídit si nějaký vysoký stůl. Nebo vymyslet kouzlo, které by udrželo postel přibližně metr nad zemí…

Tyhle úvahy mi pomáhaly trochu zvládnout mé vzrušení. Přikryl jsem jeho nohy přikrývkou a začal masírovat ramena. Tiše, spokojeně sténal. Všechny úvahy o tom, jak zařídíme naše soužití, mě v tu chvíli opustily. Můj dech se zrychlil, srdce jsem cítil až někde v krku. Oh, Severusi… Na chvilku jsem si dovolil dát najevo, co cítím, co si přeji. Sklonil jsem se nad ním a líbal ho na krk, ramena, mezi ostré lopatky… Uslyšel jsem polštářem tlumený, spokojený smích. Parchant, jako by se mu to nelíbilo…

Narovnal jsem se a pokračoval s masáží zad. Kolem páteře, nad vystupujícími žebry. Pomalu jsem se blížil k pasu. Od kříže dolů je jeho tělo necitlivé a tak jsem si dovolil tiše, jemně, nepatrně se dotknout rty jeho zadku. Stejně to neucítí.

Severus přerývavě vydechl. Dřív, než jsem si uvědomil, že poprvé ucítil tak jemný dotek, ještě k tomu v těchto místech, nespokojeně zavrčel:

„Tak už mě ošukej.“
Drobet jsem ztuhl (tam ne). On myslí… Do té doby jsme provozovali pouze orální sex. Ještě před měsícem jsem dokonce nedoufal ani v to. Vážně chce…“ Olízl jsem si rty, najednou podezřele suché a nedůvěřivě se zeptal: „Severusi, cože chceš, abych udělal?“
Zvedl se na loktech a díval se na mě přes rameno. Neviděl jsem, jak se tváří, protože mu vlasy padaly do tváře, ale jeho hlas zněl jízlivě, jako vždy: „Lupine! Kterému ze slov ‚ošukej‘ a ‚mě‘ nerozumíš?

Sakra! Proč se mu vždy tak snadno podaří uvést mě do rozpaků? Několikrát jsem se zhluboka nadechl, abych zvládl nepochopitelné rozpaky a pak ho opatrně otáčil na záda… A viděl tázavě zvednuté obočí. „Proč?“
„Chci…“ proklínal jsem svou nedůvěru a snažil se větu dokončit poněkud rozhodněji. „Chci tě vidět. Vidět tvou tvář.“
Ta tvář se tvářila ještě víc skepticky, než dosud. „Máš pocit, že bych se neodvážil ti říci, když se mi něco nebude líbit?“

Hm… no… Samozřejmě jsem nemohl říci, že ano, že mám v tomto směru určité pochybnosti. On to přece ví. Odvrátil jsem se od něj, abych skryl, jak se mě tohle dotýká. Najednou uchopil mou ruku, sevřel štíhlé prsty kolem zápěstí.
„Remusi, pojď sem.“

Jsem sentimentální idiot. Tomu parchantovi stačí, aby mě oslovil jménem a už mám na krajíčku. Ale on to téměř nikdy nedělá. Z povzdechem jsem si lehl vedle něj a strčil nos pod jeho rameno. Líbal mě, hladil má záda a začal mě svlékat.

Je to hloupé, já vím, ale stále se divím, že Severus také projevuje iniciativu a nenechá se pouze mazlit. Stále totiž nemohu uvěřit, že mě také skutečně chce… Ale nedej bůh, aby se to dozvěděl. Pak bych musel poslouchat jízlivý a výsměšný výklad o svých komplexech čtyřiadvacet hodin denně. Ale stejně…

Společným úsilím jsme mne svlékli. Horečnatě jsem uvažoval, můžeme-li použít masážní olej místo lubrikantu. Severus pochopitelně zaregistroval mé zaváhání a pochopitelně z něj učinil nesprávný závěr. Stiskl zuby a začal vykládat cosi o tom, že to byl hloupý nápad, že nemá smysl experimentovat a kdesi cosi…

Zavřel jsem mu pusu. Ne polibkem, to by uhnul – už jsem to vyzkoušel. Prostě jsem mu položil prsty na rty. „Tiše. Raději mi řekni, jestli se z toho oleje neosypeme. Bůh ví, z čeho je vyrobený.“
Zavřel oči, ale viditelně se uvolnil. „Podej mi ho.“
Podal jsem mu sklenici s olejem. Podrážděně ji otevřel a namočil do oleje bříško ukazováčku. Potom přičichl. Pak rychle přejel mastným prstem po vnitřní straně spodního rtu. Hm… samozřejmě… díval se na mě jako na idiota. „ Je to dobré, Lupine.“

Tak už jsem zase Lupin.

Vrátil mi sklenici a já si všiml, jak se olej v ní třese. Ano, to se mu třesou ruce. Jsem vážně idiot, vždyť on je víc nervózní, než já…

Postavil jsem flakón vedle postele na zem. Klekl jsem si vedle něj a pevně ho objal. Začal jsem ho líbat na krku, klíční kost, hruď… Pečlivě jsem se vyhnul bradavkám – nemá rád, když se jich příliš dotýkám, prý jsou příliš citlivé. Sevřel jsem mezi rty chloupky na jeho hrudi. On si sice znechuceně odfrknul, ale přitiskl se ke mně blíž. Dlaní jsem hladil jeho stehna a nadšeně sledoval tvrdý penis stojící na konci cestičky černých chloupků vedoucí od pupku do klína. Severus netrpělivě tlačil rukou na můj zátylek a já, poslušen toho gesta, sklouzl ještě níž a jazykem laskal jeho penis…
„Tak ne,“ vrčel vztekle a snažil se zvednout sklenici s olejem.

Necítil jsem se zrovna nejlépe. Vlastně jsem se cítil dost mizerně. Ale déle už jsem to nemohl protahovat… nebo si zase něco vymyslí. Opatrně jsem roztáhl jeho nohy. Vyliv trochu oleje do dlaně, vjel jsem mezi jeho půlky a našel vstup do jeho těla. Takhle to nebylo ono. Druhou rukou jsem nadzvedl jeho stehno, abych dobře viděl. Merline! Kolik let už nikoho neměl? Jsem opravdu zvrácený. Místo toho, abych měl strach, co bude, mě tohle zjištění nesmírně vzrušilo.

Zatajil jsem dech a strčil do něj jeden prst. Cítí to nebo ne? Opatrně jsem ho roztáhl a připojil ještě jeden prst. Zasunul jsem je hlouběji, abych našel prostatu. Severus sténal, vzdychal a sevřel prostěradlo mezi prsty. Merline! otíral jsem se o postel. Už jsem nemohl víc čekat.

Posadil jsem se na paty a zvedl jeho nohy na ramena… odkud zase spadly. Zopakoval jsem to a přitáhl jeho zadek k sobě na stehna. Zoufale sleduji Severuse. Objal můj penis dlaní a snažil se ho navést do sebe. Opírám se o kluzký otvor, ale pod tímto úhlem do něj nemohu vstoupit. Musel bych se naklonit dopředu, ale k tomu bych potřeboval volnou ruku, abych se mohl opřít o postel… Merline! Proč jsem tak neschopný? Severus podrážděně zasyčel a pokusil se přitáhnout si nohy k hrudi, přičemž je držel třesoucíma se rukama pod koleny. Ale to se mu nepodařilo. Pochopil jsem, že se nám to nepodaří.

„Promiň, Severusi. Jsem hlupák, takhle to nejde. Uděláme to, jak jsi chtěl ty. Zezadu,“ mumlal jsem zoufale a byl téměř přesvědčen, že mě pošle někam a už to nikdy nebude chtít zkusit.
„Dobrá.“
Ztuhl jsem. Měl jsem strach tomu uvěřit a zároveň jsem pochopil, jak smutný je na mě teď pohled. Rozklepaný, naprosto neschopný se trefit.
„Pomoz mi otočit se,“ řekl Severus. V mžiku jsem ho poslechl. Když jsem ho ukládal, všiml jsem si, jak si podrápal nohy, když se je snažil udržet. Na co jsem sakra myslel, když jsem s tím začal? Je s podivem, že mě ještě neuřkl!

Sotva jsem ho uložil, vyhodil polštář z pod hlavy a šoupl ho ke mně: „Slož ho a strč ho pode mě.“
Opět jsem poslechl. Opatrně jsem strčil ruku pod jeho břicho… Bylo s podivem, že mu pořád ještě stál. „Miluji tě,“ vyhrkl jsem dřív, než jsem si stačil ukousnout jazyk. Teď mi řekne…
„Dokaž to…“ jízlivě.
Co jsem mohl čekat, že… Částečně jsem ho nadzvedl a strčil pod něj složený polštář. Neudržel jsem se a lehce ho kousl. Zasténal. Naklonil jsem se k jeho tváři, odhrnul černý pramen vlasů, políbil ho na spánek.
„Tak dělej,“ sípěl netrpělivě. Usmál jsem se.

Roztáhl jsem mu nohy a několik vteřin zálibně sledoval pohled, který se mi tak naskytl. Přitom jsem jemně hladil vnitřní stranu jeho stehen. Tmavý otvor byl v ostrém kontrastu s jeho bělostnou kůží. Kůže na půlkách jemná, jako u mladého chlapce a ne dospělého muže. Sem tam pár tmavých chloupků. Uvolněný, lesknoucí se použitým masážním olejem.

„Máš nádherný zadek, Severusi Snape,“ řekl jsem spokojeně. Přitiskl jsem se k němu a když v odpověď vyšel vstříc, opatrně jsem do něj vstoupil. Zasténal a položil hlavu na postel. Pohyboval jsem se v něm pomalu, opatrně. Potřeboval jsem vědět, jestli ho to nebolí. Mlčel, poslušně ležel na posteli. To mu nebylo podobné…
„Severusi,“ opřel jsem se o lokty, téměř jsem na něm ležel, ale ne celou váhou; „bolí?“ zašeptal jsem do nádherného ucha vyčuhujícího z černých vlasů.
„Ne, jen změň úhel,“ zavrčel v odpověď.
Opatrně jsem se pohyboval, abych změnil úhel na ten nejlepší. Zvedl jsem se nad ním a nakonec uslyšel chraptivé: „Remusi…“
Aniž bych změnil polohu, trochu jsem přirazil. Spokojeně a naprosto nestydatě zasténal. V tu chvíli jsem definitivně ztratil hlavu.

Přirážel jsem do něj, každým pohybem jsem se snažil dostat hlouběji. Rychleji, prudčeji. Zoufale. Žhavě… dokud jeho svaly nestiskly můj penis v orgastické křeči. Následoval jsem ho v tom okamžení. Udělal jsem se někde hluboko, bylo tam horko, kluzko a tak krásně…

„Severusi…“
„Hm…“
„Nejsem těžký?“
„Ne…“ po chvíli zamyšleně dodal: „Ale kostlivý.“
„Severusi!“ Se smíchem jsem z něj vyklouzl.
„Na tom není nic směšného. Nejsem tady jediný vychrtlý, tak mezi řečí,“ vrčel můj milenec. To už jsem ležel vedle něj na prostěradle. Bylo propocené.

Ležel, lenivě rozvalený a já se tiskl tváří k jeho natažené ruce. Prohlížel jsem si jeho nádhernou zpocenou tvář. Černé vlasy se přilepily čelu, oči se zúžily. Na rtech se objevil spokojený úsměv. Téměř rozpustilý.
„Severusi,“ zašeptal jsem, „Severusi…“
„Já vím, Lupine. Já také.

*****

Tváří v tvář se nám to také podařilo. Na stole.

Konec

Komentáře

Na těchto stránkách nevzniklo nic za účelem zisku. Kánon originálních děl je majetkem jejich právoplatných autorů. Na druhou stranu všechno ostatní je majetkem naším, proto nešiřte nic z těchto stránek bez souhlasu autora.
Design by D.J. Orlovský