Fantasmagorium

Autor: Severina
Pár: Severus Snape/ Harry Potter
Vedlejší Pár: Harry Potter/ Draco Malfoy
Shrnutí: Harry zase dostal školní trest od Snapea. Jak dokáže zdánlivě klidný běh věcí narušit jedna malá neškodně se tvářící lahvička? Čtěte a uvidíte….
Poznámka: Pozor moje první slash povídka, takže abyste pak neřekli, že jsem Vás nevarovala:) Beta read D.J. Orlovský

Ternerdess Provocative!

Nesnáší ho!
Nenávidí ho!
On toho chlapa opravdu nenávidí! Vztekal se, když mířil ke sklepení odpykat si snad už poslední den trestu. Poslední den trestu, který měl vypršet včera! Ale milý pan profesor ještě potřeboval přerovnat něco v nějakém pitomém kumbále s lektvary, tak mu ho jen tak prodloužil. Co by pro něj neudělal, že? A důvod? Za drzost. Za drzost! Nejdřív Harryho vyprovokuje a potom mu prodlouží trest.
ZA DRZOST!
Harry skoro skřípal zuby, když ta úzká posměšná ústa vyřkla právě tyto slova a pak ještě přidala jeden ironický úšklebek. Ten přece nemohl chybět. Harry nevěděl, jestli se má v tu chvíli víc zlobit na Snapea nebo na sebe. Zase se nedokázal ovládnout. Samozřejmě, Snape by si nejspíš vymyslel něco jiného, zač panu Potterovi prodloužit trest. Jen kdyby mu to tak směšně nezjednodušil.
Ten úšklebek, ten si zasloužil. Věděl to! To ho na tom štvalo nejvíc. Zase se nechal hloupě vyprovokovat. Zase. Zase. Zase! A ještě ke všemu si uvědomoval, že se chová hloupě, jako malé dítě, proto se mu Snape vysmívá.
Celý týden, ten týden před vánočníma prázdninami, tu Snapeovi otročí.
Chlapec zarazil svou zatnutou pěst těsně před dveřmi do učebny lektvarů.
Ne, musí se uklidnit, kvůli Ronovi, kvůli Hermioně a hlavně kvůli sobě.
Zhluboka se nadechl a místo nasupeného zabušení na dveře klidně zaklepal. Čekal asi dvě minuty, než ho profesor milostivě vyzval aby vešel.

„Tak pane Pottere, doufám, že mě dneska ušetříte vašich emocionálních výlevů,“ pronesl jízlivě Snape. Rozcuchanému černovlasému klukovi před ním se v očích nenávistně zablýsklo, ale v celku klidně odvětil, že ne. Severus odolal touze ještě trochu toho kluka popíchnout. Ostatně na to bude ještě dost času. Potřeboval vyčistit flakónky s lektvary a zaprášené police.
Přemýšlel komu by tento úkol svěřil a pohrával si s myšlenkou, že takto zaúkoluje tu Grangerovic holku. Ta by byla dokonce dostatečně schopná na to, aby to udělala, aniž by ji musel stát za zadkem. Pak ale zaslechl, že Grangerová a Weasley na vánoční prázdniny odjíždějí pryč. Proto Potterovi, který tu překvapivě zůstává, chystali večírek. Se škodolibou radostí jim to překazil. Nikdy by si nemohl nechat ujít možnost potrápit toho kluka.

Zavedl ho do malé místnosti, která svou velikostí připomínala spíš kumbál na košťata než sklad lektvarů. Místnost měla velikost tak třikrát tři metry, spíš míň. Police se táhly po všech třech stěnách někam do neznáma. Harry tedy alespoň jejich konec neviděl. Byly přeplněné různými flakonky, lahvičkami a dózičkami s kdoví čím. Vůbec ho nepřekvapilo, že je každá označena štítkem. Jeho zrak padl na zvířátko naložené v jakémsi jedovatě zeleném roztoku a znechuceně odvrátil zrak. Raději se zaměřil na žebřík, který končil někde vysoko nad ním, protože to byla snad jediná věc, která v něm nevyvolávala nevolnost nebo vztek. Připadal si trochu, jako ve svém přístěnku v Zobí ulici, kde spával několik let, než dostal svůj pokoj. Akorát že tam se mohl sotva postavit a za zády mu nestál žádný Snape
„Pottere, můžete začít nahoře a vytřít prach v policích!“ kývnul profesor k žebříku.
„A co ty.. tohle všechno?“ mávl rukou Harry směrem k obsahu polic.
„Ty samozřejmě taky,“ odtušil příkře Snape.
„A laskavě se tu takhle nerozmachujte nebo ještě něco shodíte, Pottere. Většina těchhle lektvarů má daleko větší cenu než ten váš vyvolenej krček,“ zavrčel.
Harry spolknul svoji ironickou poznámku a raději od Snapea přezval hadr a jakousi leštěnku a jal se šplhat po žebříku.

Severus pozorně pozoroval Pottera a sem tam utrousil poznámku o jeho neschopnosti či nemotornosti. Do dveří strčil zarážku, aby se náhodou nezabouchly a pohrával si se svojí hůlkou. Nicméně musel přiznat, že Potter je docela rychlý. Že by na té rozlučkové oslavě přece jenom něco bylo? Severuse by však ani nenapadlo pustit Pottera před půlnocí.
Po třech bezútěšných hodinách, kdy se neuvěřitelně nudil, jelikož Potter na jeho kritiku nijak nereagoval, se Potter konečně dopracoval k nižším policím.
Vůbec se netěšil, až bude muset vylézt nahoru a zkontrolovat to. Pán Zla měl předevčírem obzvláště sadistickou náladu, a Severuse ještě dnes značně bolelo celé tělo. Ráno se nemohl skoro ani postavit. Kdyby nezkazil tomu malýmu zmetkovi oslavu možná, že by ten trest nechal na jindy. Chvílemi mu totiž přišlo, že trestá sám sebe.
Začínal Brumbála proklínat, že si vymyslel tuhle vánoční očistu. Jakoby nestačilo, že všude vyselo jmelí a další příšerná výzdoba. Nesnášel Vánoce, nejraději by se zavřel do sklepení, aby se nemusel koukat na ty nechutně nadšené ksichtíky. To by ale přišel o možnost jim ten úsměv smazat z tváře. Ne, to on si tady odpykával trest – Brumbálův trest. Proklel svoje bolavá záda.
Vůbec si nevšiml, že se jedna lahvička Potterovým nedopatřením pootevřela.
Tekutina začala na vzduchu reagovat a pomalu rozežírat jednu z příček žebříku. A zrovna na tu Potter zrovna došlápl.

Harry pomalu otíral jednu lahvičku, strašně se mu chtělo spát. Už nedokázal myslet ani na tu zkaženou oslavu. V hlavě mu zůstala jediná myšlenka a to na to, jak se co nejdřív dostat do postele. No tak prostě Rona, Hermionu a Ginny neuvidí no. Jsou to jen vánoční prázdniny. Nejvíc ho mrzelo, že neuvidí Giny. Poslední dobou se mu o ní zdálo. A vůbec o ní dost často přemýšlel. Zrovna si vzpomněl na svůj včerejší sen o ní, když se pod ním příčka žebříku zlomila. Tvrdě dopadl na záda a vyrazil si dech. Spadl přímo na profesora Snapea.

Severusovi náraz vyrazil hůlku z ruky. Vůbec si neuvědomil, že Potter odkopl zarážku, dokud se průvan nezabouchnul dveře.
Shodil ze sebe Pottera a chvíli těžce oddychoval, než se zvedl do kleku. Jeho záda značně protestovala. Zaplašil chuť si znovu lehnout a místo toho spílal Potterovi a pokoušel se najít hůlku.
Potter mlčel. Až se profesor začal obávat, že si ten kluk něco udělal. Náhle ho oslepila záře ohně, vycházející ze sirky v Harryho ruce. Rychle je Potterovi zkonfiskoval a zapálil pár svící. Netrpělivě se rozhlížel po své hůlce, ale jediné co viděl byl Potter.
Potter sedící na zemi s roztrženými kalhotami a odřenou nohou a s rukou, z které mu trčely skleněné střepy.
„Bože Pottere, vy jste opravdu nemožný. Nejenže na mě tak idiotsky sletíte, ale ještě mi rozmlátíte jeden z mých lektvarů. Ukažte tu ruku!“ rozkázal.

Harry se na něj nechápavě zadíval. Snape k němu přisedl a začal mu z ruky vyndávat střepy. Harry to nechápal, vůbec nic ho nebolelo, bylo to skoro až příjemné. Cítit horkou krev na své ruce, a to i když byla jeho. Z omámení ho přece jenom probrala profesorova sarkastická slova:
„Nechápu, jak někdo jako vy dokáže vydržet na koštěti, když z obyčejného žebříku spadne jak zralá hruška.“
„Já za to nemůžu,“ ohradil se Harry, kterému se ani trochu nelíbilo, že se mu profesor zase vysmívá.

Severus si oddechl. Už se začal bát, že tomu klukovi opravdu něco je.
„A kdo za to tedy může pane Pottere?“ protáhl posměšně.
„To ten žebřík..“
„Takže žebřík. To ten žebřík vás shodil?“
„Nechte mě sakra domluvit! Byla tam naprasklá…“
Trochu ho překvapilo, že kluk ani nepípl, když mu, ne zrovna decentně, vytahoval zbylé střepy. To, že by se dostal ven, bylo bohužel asi jenom toužebné přání. Jeho hůlka se totiž povalovala za zavřenými dveřmi a Potterova ležela u něj na stole. Odvrátil se od Pottera a pokusil se otevřít, i když moc dobře věděl, že ty zatracený dveře zevnitř otevřít nepůjdou. Začal si tedy vybíjet vztek na Potterově paži nešetrným ošetřením. Když s tím byl hotov, ovázal mu ruku a následně nohu cípem košile, který utrhl z Pottera. Dotěrné dotazy, proč nejdou ven ignoroval.
Pak omylem položil ruku do rozlitého lektvaru. Zamotala se mu hlava. Otřel si dlaň o hábit a přičichl k rukávu, který měl také potřísněný. Jed to nebyl, tím si byl jist hned od začátku, ale po přivonění se mu znovu zatočila hlava. Marně vzpomínal, kterýže to lektvar podivně nasládlé vůně mohl mít ve své sbírce. Pak se mu podařilo najít kus skla se štítkem a z těch dvou slov se mu zatmělo před očima.
Terenderess Provocative!
Afrodisiakum s velice silnými účinky. Navíc vylepšené už ani nevěděl o co. Chtěl to po něm kdysi Lucius Malfoy, ale nějak z toho sešlo. Potter teď měl v krvi docela velké množství a proto i na pouhý dotek reagoval pozitivně. Bolest si nejspíš vůbec nepřipouštěl. To byl vlastně Severusův plán, když už to Malfoy měl nějakému chudákovi či chudince dát, ať si to alespoň ten dotyčný užije. Pokud bude mít teda s kým. Potterovo tělo určitě začínalo být hypercitlivé, bezesporu to může být za chvíli až nepříjemné. Tohle nepřál ani tomu malýmu spratkovi. Sám byl jednou pod vlivem afrodisiakálního lektvaru a věděl, že pokud není někdo, kdo by se mu věnoval, je to jeden ze spolehlivých způsobů mučení. Dosti podlý způsob mučení.

„Pane profesore?“ Ruka která mu spočinula na rameni v něm vyvolala takový příval pocitů, že se až zachvěl. Potter přitom ucukl rychle zpátky. Severus jasně cítil, že ho jen ten letmý dotyk vzrušil. Co za svinstvo to kruci namíchal?! Navíc se mu do mysli začala vkrádat myšlenka, proč si s Potterem trochu nepohrát. Když se otočil směrem ke klukovi, jeho erekce se začala ozývat. Harry Potter měl doširoka otevřené oči, líce mu hořely vzrušením a ústa měl smyslně pootevřena. Ruku, kterou se Severa dotkl, měl schovanou v klíně a nohy křížem před sebou, aby zakryl svoje vzrušení. Ano i jeho ten dotyk velice vzrušil a nejspíš daleko více než Snapea, který se jenom potřísnil, zatímco Harrymu se to dostalo přímo do krve.

„Proč, proč nejdem ven…“ vykoktal ze sebe Harry.
„Protože jsou zavřené dveře,“ odvětil celkem klidně profesor.
„Tak proč je neotevřete?“
„Protože to nejde.“
„Proč…“ Harry nechápal co se s ním děje. Byl vzrušený a začalo to být až nepříjemné.
„Pottere, přestaňte mi klást ty stupidní dotazy a raději si sedněte. To afrodisiakum by vám..“
„Afrodisiakum?!“ Harry jakoby spíš zalapal po dechu, než se zeptal.
„Afrodisiakum, to je látka…“
„Já vím co to je!“ vyštěkl Harry, kterému se ani trochu nezamlouval Snapeův vlezlý tón a taky to, že se k němu přibližuje. Stoupl si a namáčkl se na dveře.
„Chci vidět tu ruku!“
„Nesahejte na mě!“ vyjekl Harry, když se k němu Snape natáhl, a snažil se ho od sebe odstrčit. „Nechte mě být!“ vykřikl a kopl Severuse do holeně. Vzápětí mu na tváři přistála facka.
„Laskavě přestaň jančit, ty drzej spratku, nebo…“
„Nebo co?“ vysoukal ze sebe Harry a po lících mu stékaly slzy. Rukou se držel za tvář a začínal se klepat. Byl se Snapem v kumbále na lektvary. Byl příšerně vzrušený a podle toho jak Snapeovi plály oči, musel na tom být podobně. Sakra, byl tu se Snapem úplně sám! Co chce proboha dělat? Ať vypadne! Ať jde pryč! Co nejdál od něj!

Severusovi ještě pořád mravenčila ruka, jak praštil toho protivnýho kluka. A chtěl to udělat znovu, jeho kůže prahla po dotyku. Potter se tiskl ke dveřím a klepal se jako ratlík.
Ten malej arogantní zmetek – stačí pár kapek afrodisiaka a už je celý vedle. Ale on mu ukáže. Tohle si dovolovat nebude chlapeček!

Harry se snažil bránit, ale proti silným pažím dospělého muže neměl šanci. Byl k smrti vyděšený tím, jak ho každý dotyk toho slizouna vzrušuje Úplně se mu zvednul žaludek, když mu Snape zajel rukou mezi nohy. Zmítal se pod mužovým tělem a snažil se z pod něho vyprostit. Zkušená ruka ho však dál nemilosrdně dráždila tam, kde nejvíc potřeboval a tlumené vzdechy, které se Harrymu draly z úst, vystřídaly steny, které zanikaly v látce Snapeova hábitu.

Netrvalo dlouho a chlapecké tělo se pod Severusem napjalo návalem rozkoše. Cítil Potterův zklidňující se dech u svého krku a sám měl co dělat se sebou. Trochu poodstoupil. Docela ho pobavil ten pohled vystrašeného zvířátka, které na něj upíralo pár smaragdových očí.
„Opravdu jste musel tak vyvádět, pane Pottere?“ zeptal se se škodolibým úsměvem. Harry pouze ještě víc vykulil své zelené oči.
„No teď když jsem vám pomohl, mohl by jste…“
„Cože? Pomohl? Vy mě, vždyť vy jste mě, vy jste mě…“ skuhral vyděšeně chlapec.
„…mohl by jste zase pomoci vy mě,“ pronesl Severus klidně. Harry jenom naprázdno zalapal po dechu.
„Copak, jste opravdu tak nemožně…“
„Nepřibližujte se!“ vyjekl Harry.
„Já vás přece nehodlám znásilnit, pane Pottere, tak se mi tu přestaňte klepat a …“
„Ne, nechte mě!“ neposlouchal ho vůbec Harry a snažil se Snapea držet co nejdál od sebe.
„Harry!“ zkusil to Severus jinak a natáhl k chlapci ruku.
„Neříkejte mi tak!“ přišla vzápětí odpověď. Profesor si povzdychl a stáhl se.
„Pottere, jestli si myslíte, že mě to nějak baví, tak věřte mi, že ani v nejmenším. Musím tu trčet s ufňukaným klukem, který místo aby byl rád, že se mu tu snažím pomoct, na mě zírá jako bych ho právě znásilnil.“
„A ne?“
„Jistěže nezná…“
„A co to tedy bylo? To jsem si asi vymyslel?“ vykvíkl Harry bojovně. Překvapeně sebou trhl, když ho rozlícený profesor chytil pod krkem.
„Já nejsem žádnej násilník, Pottere, ale možná se jím stanu, jestli se okamžitě nepřestanete vzpírat,“ zavrčel Severus u Harryho ucha a v Harrym to vyvolalo další příval vzrušení.
„Máme v sobě spoustu afrodiziaka a nic neděláním si opravdu nepomůžeme. Kvůli vaší neschopnosti tu teď jste se mnou a já vám dám na výběr. Buď pěkně dobrovolně zavřete vaši nevymáchanou pusu a budete dělat co vám řeknu,“ muž ještě ztišil hlas.
„Anebo vás opravdu znásilním, ale to se vám líbit nebude,“ zavrčel. Harry jenom ztěžka polkl.
„Pane Pottere, z tohohle vzrušení si rozhodně sám nepomůžete. Dřív jak za šest hodin rozhodně nikdo nepřijde. A na tenhle lektvar neexistuje žádný protilektvar. Musíme prostě počkat až to vyprchá. Jasný!“ Snape trochu povolil stisk na Harryho krku.

„Rozuměl jste mi?!“ Harry kývl hlavou na souhlas. Cítil Snapeovu erekci u svých nohou a ta jeho se znovu dožadovala pozornosti.
„Ano pane,“ hlesl Harry se strachem sevřeným hrdlem a čekal co s ním má Snape v úmyslu. Pokud tohle nebylo znásilnění, Harry si raději nechtěl představit, jak by vypadalo to, kdyby bylo. Konečně nikdo za to nemůže, to jen ten jeho proklatej lektvar. Snapeův lektvar!
„Svlíkni se!“ zaznělo vedle jeho ucha jako prásknutí biče. Tohle nebylo jako boj s Voldemortem, nebo s drakem. Tady se nemohl postavit na odpor. Nešlo to.
Přetáhl si svůj hábit přes hlavu a bojoval s knoflíčky na své natržené košili. Ruce se mu neuvěřitelně třásly a trvalo snad věčnost, než se mu jeden podařil rozepnout…

Severus si přes hlavu přetáhl svůj hábit a v mžiku se zbavil i košile. Potter ještě pořád bojoval se svou.
Potterovi se podařilo rozepnout jeden knoflíček.
Severus si pomyslel, že ten kluk je docela přitažlivý.

Harry se nemohl soustředit. Cítil na sobě pohled těch temných očí. Snapeova košile už ležela na zemi a její majitel vyjadřoval nedočkavost nervy drásající mlčenlivou trpělivostí. Harry se začal toho mlčení obávat víc než sarkastických slov. A pak se k němu Snape nahnul a košili mu prostě roztrhnul. Harry zíral do hlubin těch spalujících očí, které v něm vyvolávalo chvění. Tohle nebyl ten tvrdý, ledový pohled, který u svého profesora lektvarů vždycky vídal.

Harry na něj upíral ty svoje doširoka otevřené oči a Severusovi úplně vřela krev v žilách. Přejel Harrymu po zádech a vklouzl rukama pod cáry košile. Ten jenom polknul a zavřel oči. Teď už se Severus mohl zakousnout do nabízeného krčku. V odpověď mu přišlo tlumené zasténání. Dráždil Harryho na nejcitlivějších místech krku a přitahoval si jeho hlavu k sobě blíž. Druhá pomalu klouzala po zádech až na zadek, který provokativně zmáčknul. Harry znovu zalapal po dechu.
„Musíte dýchat pane Pottere, tohle není potápění,“ zapředl mu do ucha.
„Přece se nechcete udusit.“ Ruka se z pozadí přesunula do klína. Pohrával si s přezkou pásku a jemně ho přitom líbal na krku.

Harry nevěděl co s rukama. Pak se k němu profesor přimáčkl. Z jedné strany ledové dveře z druhé strany horké mužské tělo. Snapeova erekce se otírala o jedno z Harryho stehen a ruka v klíně ho spíš jen vyzývala než dráždila. Profesor mu rozepínal pásek u kalhot a Harry myslel, že už se snad nedočká. Přes rty mu unikaly docela hlasité steny, zatímco profesor lektvarů nevydal ani hlásku.

Hned jak se mu podařilo rozepnout pásek, trochu se od Pottera odtáhl, aby mu mohl sundat kalhoty i se spodkami. Harry zrudnul a stydlivě se snažil zakrýt rukama. Snape mu to ale nedovolil a okamžik na to se na něho namáčknul a sevřel mu ruce na chvíli nad hlavou.
Kolenem mu roztáhnul nohy od sebe, až se Harry zachvěl, pak ho pustil. Jazykem obkroužil bradavku, která už teď byla vzrušením úplně tvrdá. Potom následoval pupík a pak prostě bez varování pohltil jeho penis do svých úst. Harry překvapeně vyjekl.

Harry už nedokázal na nic myslet. Jenom si užíval blízkost Snapeova těla. A pak jeho erekci pohltilo něco horkého a těsného a on se udělal. Když odezněla extáze, otevřel oči. Severus Snape před ním klečel a ušklíbl se.. Dokonce to nebylo ani nijak posměšné…

„Klekni!“ rozkázal Severus a stoupnul si.
Harrymu se spíš podlomila kolena, než že by si samovolně kleknul. Překvapivě ani nic nenamítal.

Harry si klekl před svého profesora lektvaru a čekal co bude. Vůbec netušil, co přijde, dokud si Snape nerozepnul poklopec. Stáhl si kalhoty i černé trenky a opřel se stejně tak jako před tím Harry. Ten teď před ním trochu bezradně klečel a nevěděl co má dělat. Už mu došlo co po něm starší muž chce, ale pořád nevěděl, co má dělat.

Severus se začal cítit poněkud trapně, protože Potter tam jen tak klečel a zíral na něj. Zcela zjevně nevěděl co má dělat. Snape frustrovaně zavrčel a zajel mu rukou do vlasů.

Snapeova ruka ho nemilosrdně tlačila k jeho erekci, takže Harrymu nezbylo nic jiného než ji vzít do pusy. V první chvíli se málem zadusil.
Severus naštěstí tlak zmírnil, takže Harry mohl nadechnout. Zkoumavě rejdil jazykem kolem Snapeova penisu a několikrát přejel přes jeho špičku. Když jeho profesor zasténal, zvýšil intenzitu svého snažení. Chytil ho za boky a ústy ve tvaru o začal rytmicky pohybovat. Když ucítil, že to Snapeovi začíná přicházet, chtěl se stáhnout, ale Snape mu to nedovolil.

Severus nevěřil, že by něco takového mohlo být možné. Harryho ústa ho vynášela až do nadpozemské výše. Bylo úplně fuk, že Potter neměl žádné zkušenosti. Už jenom ten fakt, že kolem jeho údu jsou horká vlhká ústa, byl vzrušující. Steny se mu draly přes ústa, což chlapci nejspíš dodalo odvahy, protože začal spolupracovat. Orgasmus na sebe nenechal dlouho čekat. Ani si neuvědomil, že pořád svírá Harryho vlasy.

Konečně ho pustil. Harry se příšerně rozkašlal a snažil se popadnout dech, jak se málem udusil Snapeovými spermatem. Teklo mu po bradě a na jazyku cítil jeho slanou chuť. Jeho mozek už nejspíš opravdu vypnul, protože mu nepřipadla ani trochu nechutné nebo nějak divné. Hned jak popadl dech, stáhnul Snapea k sobě na zem. Ten překvapeně vydechl.

Severus poznal, že ten malej spratek už úplně ztratil sebekontrolu. Dokonce by se divil, kdyby si ráno něco pamatoval. Potterovy ruce najednou byly všude stejně jako jeho lačná ústa. Líbal ho na krk, dráždil Severusovy bradavky a otíral se o něj.
Když se Severovi konečně podařilo získat nad sebou kontrolu, ucítil, že chlapec začíná být znovu vzrušený. Přesunul se nad jeho penis…
Stáhnul předkožku až chlapec nedočkavě vyhodil boky. Potom ho znovu uchvátil do svých úst. Sál, lehoučce přes jeho penis přejížděl zuby a dráždil špičku. Když to na Harryho přišlo, polykal všechno, co mu byl chlapec schopen dát. Penis mu pak samovolně vyklouznul z úst, když ochabnul.
Severus však byl znovu vzrušený, takže oddychujícího mladíka přetočil na břicho a donutil ho si kleknout. Věděl, že tohle by za normálních okolností neudělal, ani udělat nemohl, aniž by mu ublížil, ale byl by snad hřích nevyužít nabízených možností. Rukou Harrymu přejel po páteři a opatrně do něj vniknul prstem. Šlo to překvapivě snadno a chlapec nespokojeně zaskuhral, když Severus prst zase vytáhnul. Okamžitě ho však nahradil svou erekcí a chlapcovy boky mu vyšly vstříc. Přirážel tvrdě a nemilosrdně a ve stejném rytmu dráždil chlapcův penis. Přišlo jim to oběma najednou a divoce oddechující Severus se potom svalil na Harryho.
Ležel tam tak pár sekund, minut nebo hodin, to nevěděl, ale zdálo se mu, že uběhla jenom chvilka, když uslyšel za dveřmi nějaký hluk. Poplašeně sebou trh a zaposlouchal se. Zdálo se mu, že zaslechl pane profesore. Pak si vzpomněl, že mu Draco Malfoy měl přijít dát vědět, hned jak se ozve jeho otec. V rychlosti oblékl sebe i Pottera. Potom silně zabušil na dveře.
„Pane Malfoy, tady! Otevřete!“

Netrvalo dlouho a dveře se otevřely.

„Pane profesore?“ nechápal blonďák, když profesor Snape před sebou vystrkal Pottera, který měl mírně přiblblý výraz.
Draco zkonstatoval, že dokonce přiblblejší než obvykle. Jako by byl duchem jinde.

„Zůstaňte na chvíli tady, já pana Pottera doprovodím ke dveřím,“ prohodil Severus někam za svoje záda a popostrkával Harryho ke dveřím. Cestou se zastavil pro Harryho hůlku v kabinetě a přemýšlel, co by asi tak měl říct. Všechno se nakonec vyřešilo za něj, protože Potter si hůlku vzal, otočil se a odešel. Severus se přistihl, že na něj zírá. Lektvar už na něj pomalu přestal působit, a když si uvědomil, co všechno v tom kumbále dělali…upřímně zadoufal v to, že si to ten kluk nebude zítra nic pamatovat.

Harry jen tak co noha nohu mine šel chodbou.
Najednou mu bylo příšerně zle, motala se mu hlava a byla mu strašná zima. Nejraději by se vrátil tam, odkud přišel, a bylo mu v celku jedno, kde to bylo. Když narazil na koupelnu prefektů, zapadnul do ní.
Ron mu už dávno prozradil heslo.
Byl tam sprchový kout a vana velikosti menšího bazénu. Přetáhl si přes hlavu hábit a sundal si boty. Nějak si nebyl jistý proč na sobě, kromě bot, hábitu a natržené košile nic nemá. A kdo mu sakra roztrhl tu košili? Co věděl jistě je, že ten někdo by měl být tady a pěkně se k Harrymu přitulit.
Pustil na sebe horkou sprchu a vychutnával si tu masáž kapek. Rukou sklouzl ke své erekci, která se už poněkolikáté za večer ozvala.
Úplně přeslechl zvuk otevírajících se dveří.

Draco nebyl hloupý, aby si nevšiml, že se s Potterem něco děje. Ani Snape nebyl zrovna ve své kůži. Trochu se divil, proč je ta informace tak důležitá, že po něm profesor chtěl, aby ji donesl hned po obdržení, ale nijak zvlášť se tím nezalamoval. Okamžitě, jak ho profesor propustil, s ulehčením vypadnul.
Po cestě neopomněl nakouknout do kumbálu, kde kromě rozbitého žebříku viděl válet se několik částí oblečení a ve vzduchu se vznášel podivná nasládlá vůně. Raději nepokoušel Snapeovy nervy a co nejrychleji odtamtud zmizel. Když šel chodbou, uslyšel prefektské koupelny zvuk tekoucí vody.
Draca popadla chuť zjistit, kdo se tak pozdě večer, nebo spíš brzo ráno sprchuje. Napadl ho Potter, ale ten přece není prefekt.
Tichounce prošel dveřmi, postava ve sprše si ho nevšimla.
Čelem se opíral o kachličky a honil… opravdu honil si péro. Draco na Pottera chvíli zíral, než si uvědomil, že ho ten pohled vzrušuje.
Provokativně se opřel o zavřené dveře a odkašlal si, aby vzbudil Potterovu pozornost. Harry sebou trhl.
„Tohle je prefektská koupelna, Pottere,“ protáhl panovačně Draco. Harry ho však jenom sjel pohledem a zase se k němu otočil zády.
„Slyšíš?!“ Draco neměl rád když ho někdo ignoroval.

„Slyším, však už za chvíli jdu, Malfoyi,“ zachraptěl Harry a dál se věnoval své erekci, která ho začínala nepříjemně bolet. Malfoy za ním ještě něco říkal, ale to už Harry nevnímal. Zase se mu totiž tělem rozběhlo to známé pnutí, po kterém následovala úleva.
Někdo mu však chytil ruce a zkroutil za záda. Harry narazil tváří do kachliček a jenom frustrovaně zavrčel. Chvíli před tím nejspíš Malfoy zastavil vodu, protože zcela zjevně netekla.

Draco pochopil, že takovéhle chování není u Pottera zrovna… ehm běžné?
Přirazil ho ke zdi, čímž si uvolnil jednu ruku. Draco nevěděl proč, ale něco na Potterovi ho teď příšerně vzrušovalo. Rozhlédl se po místnosti a pohled mu padl na skříňku s ručníky.
Z kapsy vytáhl hůlku a přivolal její obsah. Harryho povalil na ně. Nebylo to tak těžké. Harry měl sice větší a statnější postavu, ale v tuhle chvíli byl překvapivě slabý, jak kotě.
Draco si pak zpětně nedokázal vybavit, jak se to vlastně seběhlo.
V jednu chvíli Harryho líbal, ve druhé byl svlečený a ve třetí přirážel do Harryho, který měl nohy omotané kolem jeho boků. Když si konečně uvědomil, co udělal, ale hlavně s kým, znechuceně se odtáhl.
Když na něj ještě naposledy pohlédl, měl ovšem chuť se k němu zase přitulit.
Sakra je to Potter! A ty jsi Malfoy! Ty nešukáš s někým jako je on! Nadával si v duchu Draco. Co na něj jen ten Snape použil? Určitě to mělo nějaké vedlejší účinky, protože jinak bych neudělal tohle! Jsem si jistý, že ne s Potterem.
Vrtalo Dracovi hlavou, když na sebe natahoval svoje kalhoty.
Potter, ts! Odfrkl si, ale přesto se na Pottera chvíli zasněně díval. Když si uvědomil co udělal, hodil přes něj velký bílý župan a vyběhl ven.

Harry se jen spokojeně zavrtěl a konečně uvolněně usnul.

Konec

Komentáře

Na těchto stránkách nevzniklo nic za účelem zisku. Kánon originálních děl je majetkem jejich právoplatných autorů. Na druhou stranu všechno ostatní je majetkem naším, proto nešiřte nic z těchto stránek bez souhlasu autora.
Design by D.J. Orlovský