Fantasmagorium

Kapitoly: 2 3 4 5
Autor: Lilithka
Hlavní postavy: Harry Potter; Severus Snape; Remus Lupin
Shrnutí: Místo ovací a slávy strach a nedůvěra. Jak Harry zjistí, každý dobrý skutek, bude po zásluze potrestán.
Poznámka: Děkuji za obětavý beta-read! Upozorňuji na to, že přechod mezi postavami je vždy uvozen jménem dalšího "hrdiny." V textu se vyskytují písničky od skupiny XIII. století.

Triplex gemini

Kapitola první - Calculus

Harry

Ulice starého městečka amerických trpaslíků je dlouhá jako dálnice v Anglii. A jako tam si tady Harry právě teď připadá, zranitelný a až příliš na očích. Proto přidává do kroku, prakticky běží k tušenému východu z Lanfarnu.

Lanfarn se nachází poblíž Keltských pyramid, je asi padesát kilometrů v zemi a jedná se o jedno z nejstarších nalezišť vzácných krystalů nazvaných Menlis, používaných do lektvaru Znovuobnovení. Trpaslíci opustili svoje obydlí před asi tisícem let... lépe je asi formulovat to tak, že byli vyhnáni. Velkou bílou obludou, pro kterou byl jeden trpaslík předkrm, deset oběd a z dalších dvou si udělala čaj.

Ale nic z toho Harry neví, prostě jenom přijal úkol najít pět kilo Menlisu a vrátit se do týdne zpátky do Anglie. Jaké tedy bylo jeho překvapení, když za sebou uslyšel plíživé kroky. Vzhledem ke zkušenostem nejen s Pánem Zla se nestaral o to CO to je, ale o to, aby ON byl co nejrychleji pryč. Ve vaku měl požadovaný náklad, takže mu nic nebránilo odejít. Kromě protipřemisťovací zábrany, kterou trpaslíci udělali proti kouzelníkům, kromě něčeho plíživého a, jak stihl zahlédnout, i jasně bílého, kromě toho, že už dva dny pořádně nejedl a je unavený... Každopádně teď sebral ze země svoje poslední síly a rozběhl se.

Našel svůj chabý orientační smysl a po několika stech metrech opravdu doběhl k malému tábořišti. Rychle se sklonil k přenašedlu. Než se ho dotkl, otočil se a ztuhl. Spatřil to, co vyhnalo trpaslíky. Nekompromisně se k němu blížilo... ruka mu poklesla a bylo jenom silou náhody, že se dotkl přeměněné knihy a přenesl se. Najednou si v šoku uvědomil, že dopadl na zem.

Je v bezpečí?

"Pane Pottre, máte zásilku? Zákazník už čeká."

"Samozřejmě mám." Mezi rty protáhnu odpověď. Zaměstnavatel bez řečí bere batoh a začne v něm hledat Menlis. Když ho najde, spokojeně zavrčí a odchází z přemisťovací místnosti. Harry neslyší další hlasy, upadne do bezvědomí. Je příliš vyčerpaný.

*****

Probouzí se v teplé posteli. Není zvyklý na péřovou přikrývku, měkký polštář a příjemnou vůni, okamžitě jeho instinkty zaostří. Umí se ovládat, to že se vzbudil nedá znát jinak než mírným pootevřením očí.

Tu vůni zná, je si tím jistý. Po chvíli ji také dokáže identifikovat. Jemná vůně lektvarů... A kdo jediný ho zná a má něco společného s lektvary než...

Severus Snape. Harry je zmatený, neví, co se děje, ale uklidní se a čeká. Naposledy si pamatuje chladnou podlahu přemisťovací místnosti, jinak nic. Jak se dostal kdovíkam, kde bydlí bývalý profesor lektvarů?

"Už jste vzhůru?" Ostrý a nepříjemný hlas všechno potvrdí. Může být jenom jediného člověka. A navíc, Harry by tenhle poznal mezi tisíci jinými.

"Ano, pane Snape. Jsem. Jak jsem se sem dostal?"

"To snad není důležité! Vypijte lektvary na stolku, běžte se vykoupat a vypadněte z mého domu!"

Strohý příkaz Harryho zarmoutí... tolik doufal... čekal, že snad, když ho Snape vzal k sobě, že snad... Dost! Nepřemýšlet! V téhle chvíli pocítí i vztek.

Mladý Potter tedy bez řečí poslechne příkazy a se sevřenými čelistmi je za chvíli v koupelně lektvarového mistra.

Tak dlouho si nemohl dopřát teplou koupel, voňavé mýdlo a jemnou žínku. Naposledy se očistil v jezeře poblíž Keltských pyramid, možná ještě špinavějším než byl on. Umývá se pečlivě, projede namydlenou rukou každý záhyb svého těla, užívá si celou situaci. Až po několika minutách se dokáže zvednout a vanu vypustit.

Pustí sprchu a ještě se osprchuje. Pocítí ohromnou potřebu vymočit se. Toaleta poblíž není a on tolik, ale tolik potřebuje...

Nebylo by krásné, kdyby on... potom se koupal v téhle vaně? Ve vaně, která nese alespoň stopeček mojí náklonnosti? Napustí si vodu a bude v ní moje esence. Nenáviděného Harryho Pottra. Bože... to by bylo... nádherné.

Bývalý nebelvír nemůže odolat a pečlivě pomočí část vany... cítí čpět vlastní moč. Nakonec si musí v umyvadle shladit vzrušení, aby se neznemožnil. Ano, je mu trochu trapně. Dříve by neměl odvahu něco takového udělat, nejspíš by ho to ani nenapadlo. Ale nyní... je mu to jedno. Může to svádět třeba na lektvary od svého profesora. Prostě vedlejší účinky... Může to svést na cokoliv...

Obleče se do vyčištěných šatů, které mu skřítek donesl. Prádlo přívětivě voní a je příjemné na dotek. Nechce se mu vzpomínat, kdy něco takového zažil. Bylo to dávno... tečka.

Měsíci vytvořená závislost na tom být tichý má za následek, že v obývacím pokoji překvapí Remuse a Severuse. V celkem zajímavém rozhovoru.

"Lupine nemohl jsem ho tam nechat."

"Vím a děkuji ti, Severusi."

"Ležel na zemi a nikdo si ho nevšímal. Copak nechápou? Zachránil nás a oni... ho nechají jenom tak ležet na zemi... posílají ho do nejtěžšího terénu, aby se už nevrátil. Proč vlastně bral tuhle práci?"

"Nevím, abych pravdu řekl. Neviděl jsem ho už dva měsíce a ani neodpovídá na sovy. Nevěděl jsem ani, jestli vůbec žije. Měl jsem o něj strach."

"Nedivím se ti. Dehydratovaný, hladový, vyčerpaný."

"Takže to bylo vážné?"

"Bylo."

Kapitola druhá - Genus Weasley

Harry

Po tomhle vyjádření je chvíle ticha. Harry se vzpamatovává u dveří z upřímného šoku. Severus o něm nikdy nemluvil tak dobře! Nikdy nezaslechl v jeho hlase cokoliv jiného než sarkasmus nebo ironii a teď... už chápe svoje pocity. Potvrdila se jeho domněnka, že mistr lektvarů není jenom ubožák radující se z bolesti druhých. Alespoň tak nějak ho jednou nazvala Hermiona a on se nedokázal vzepřít. Říct svůj názor.

O to větší je teď jeho radost, měl p r a v d u!

Tiše se vrátí několik kroků zpět a za veselého pobroukávání se vrací do obýváku.

"Harry!" Remus se zvedá a možná až příliš majetnicky Harryho obejme. Podrží ho v náruči déle, než je nutné. Pohladí ho po vlasech a vdechne vůni kůže. Dokonce si trochu navlhčí vlastní vlasy z těch Harryho neúplně vysušených. Je šťastný, že ho vidí.

"Remusi, nerozmačkej mě," směje se Harry a snaží se z objetí vyvléct. Je mu trochu nepříjemné, že Severus vidí tenhle až příliš patetický výraz lásky. Samozřejmě, že jde o otcovskou, ale stejně... Není mu to prostě příjemné.

"To by snad stačilo, můžete odejít, staré věci pana Pottra byli špinavé a potrhané, musel jsem je vyhodit. Hůlku má na stolku u dveří. Nashledanou." Samozřejmý černý plášť se za pohybem mistra otočí a v okamžiku je pryč. Ozve se jenom hlasité prásk.

Stejně tak splaskne Harryho nadšení, ale Remus jakoby ho nasákl do sebe, ještě pevněji Harryho přitiskne k sobě a uteče mu radostný vzdech.

Tak dlouho se o něj bál. Ještě déle čekal na chvíli, kdy ho bude moci obejmout a nenápadně polaskat. Snad od konce války, kdy se zamiloval. Podruhé v životě a znova špatně. Severus ho nechtěl, Harry je mladý. Ale na to všechno se teď snaží nemyslet a užívá si celou situaci jak nejvíc umí.

Cítí i odpor mladíka a to ho přinutí naposledy vdechnout příjemnou vůni a vzpamatovat se.

"Harry, tolik jsi mi chyběl!"
"Já vím, Remusi. Ty mě taky. Promiň, ale mám hrozný hlad, můžeme se přemístit třeba na Příčnou? Zvu tě na oběd..."
"Ne, to vážně nejde, i když bych rád. Spousta lidí se o tebe bojí, musíš se jim ukázat. Přemístíme se prvně třeba k Molly, bude ráda, když u ní něco sníš."
S neochotou Harry přikývne, odstoupí od Remuse a bez otočení vychází z domu. Vezme si hůlku a za několik vteřin stojí před novou vilou Weasleyovým.

Některým se válka vyplatila... například Percy a Bill dostali vysoké odškodnění a důležitá místa v kouzelnickém světě.

S povzdechem si Harry pomyslí, že někdo prostě má a někdo nemá.

*****

Remus

Je zvláštní, že má najednou pocit, jakoby se vznášel. Je skvělé zbavit se strachu, a navíc v místnosti vedle té jeho právě oddechuje jeho miláček. Harry, tak rád by tě laskal a hladil, líbal a přitiskl k matraci. Touží po tobě. Moc a dlouho.

Válka přinesla mnoho změn. Některé i v právech vlkodlaků na život. Remus už není tím stíhaným chudáčkem, vyhazovaným ze všech prací a opovrhovaný všemi. Ne. Získal si úctu svým bojem s Fenrirem, tím, že se dokázal díky Vlkodlačímu lektvaru ovládnout a nepřidat na stranu zla.

Zůstala v něm lidská část. Měl to štěstí, že ji mohl prokázat v boji. Nový ministr kouzel totiž ustanovil, že <em>každý vlkodlak musí dostatečně prokázati svoji způsobilost státi se součástí kouzelnického společenství. </em> V normálním světě to znamená spoustu psychických testů, lektvarů, pokusů a nakonec zkoušku naostro... použití Vlkodlačího lektvaru a velmi náročné zkoušky odvahy při vzdorování vlčí podstatě.

Ne každý to zvládne. Ale ten, kdo ano, má zajištěný celkem normální život. Stejně jako Saurus, osobně mu pomohl přemoci utrpení způsobené ministerskou vyhláškou. Získal v něm oddaného přítele a nakonec i milence. Ne, nemiluje ho, ale má kam odejít v dlouhých nocích, má někoho, kdo mu poskytne útěchu. Komu nevadí, když místo jeho jména vykřikne jiné. Kratší. A to vůbec nepřemýšlí nad jistými chutěmi, které spojují všechny vlkodlaky...

Remus nemůže usnout, nakonec se rozhodne zajít si pro hrnek teplého mléko. Snad nebude Molly vadit, že jí ho trochu upije. Snaží se jít opatrně, aby nevzbudil Billa a Charlieho, na dnešek se všichni tři vměstnali do jednoho pokoje.

Je důležité, aby se mohl Harry nerušeně vyspat. Když se Remus vrací z kuchyně, nemůže odolat. Přitiskne ucho na dveře místnosti, kde Harry tráví dnešní noc. Čeká, že mladík spí, ale není to pravda.

Harry vydává spokojené vzdechy, možná trochu utlumené sevřenými rty. Remus nemůže odolat, skloní se až k zemi, hrnek položí daleko od sebe, aby do něj náhodou nestrčil a nevytvořil nežádoucí zvuk. Přitiskne tvář k zemi a škvírou mezi dveřmi a podlahou může vidět na postel.

Velmi ho mrzí, že nemůže vidět celé Harryho počínání, nevidí mu do tváře. Zato jisté partie jsou viditelné jasně... Hbitá ruka kolem jeho erekce, občas se zastaví a víc stiskne, občas palcem rozetře vlhkost na špičce. Prsty druhé ruky hladí stehna a blíží se k rozkroku.

Zničehonic se Harryho tělo zazmítá a z úst mu neznatelně splyne něco jako "vemussss."

Remus vstane z podlahy, na hrníček s mlékem zapomíná. Chvátá do koupelny, vyřešit svůj velký problém.

A jak to tak bývá, je mu úplně jasné, že jméno vyslovené Harrym v největší rozkoši, je to jeho. Kdo by v tu chvíli vzpomněl na jisté lektvarového mistra. Kdo jiný než Harry?

S uspokojením a šťastným úsměvem se po chvíli vrací do ložnice a usíná.

*****

Harry

"Kdo položil to zatracené mléko před moje dveře?" Rozčileně se Harry ptá hned, jak vejde do kuchyně. Kulhá na jednu nohu a za ním jsou krvavé skvrny. Všichni hned vstanou od stolu a vrhnou se k němu.

Než se stihne třeba jenom nadechnout, sedí na židli, poraněnou nohu vzhůru, několik konejšivých rukou na ramenou a o chodidlo se mu stará paní Weasleyová. Ne, že by se mu to nelíbilo.

Když je po chvíli ošetřený a hlasy okolo něj utichnout, bere ho Remus do náručí a opatrně posadí na jednu z židlí u stolu.

"Děkuji," usmál se Harry na ostatní, když si konečně sesedli u stolu.

Ozvali se odpovědi jako to nemáš za co, my rádi, snad je ti líp... Ano, je mu líp. I když tady nemůže být Ron ani Hermiona. Chybí mu Sirius, stejně jako Brumbál, přece je mu líp. Po několika měsících může volněji dýchat. <em> Mají o mě strach!</em>

Nasnídá se rychle, jeho žaludek je scvrklý, takže to moc dlouho netrvá. Odsune se od stolu a chce odejít ven, nadýchat se čerstvého vzduchu. Nezmůže se ani na náznak toho dřív, než ho pevné tělo vezme do náruče a zeptá se, kam chce jít.

Ne, není mu špatně v jeho objetí. Dlouho necítil teplo někoho jiného. Neslyšel dech vedle sebe a slova útěchy. Nepřijde mu špatné užívat si je... i když jsou od někoho tak nevině blízkého.

Oproti tomu Remus se cítí provinile. Samozřejmě on zavinil malou raní nehodu se sklenicí mléka. To on se znovu vzruší představou toho, jak se Harry ukájí s jeho jménem na rtech. To on se obrací zády k Siriusovi a jeho odkazu. To on chce zničit všechno, co doteď má.

Jen on.

"Harry, cos vlastně dělal celou dobu, co jsme se neviděli?" To už sedí pod rozlehlou jabloní v parku.

"Ano, nás by to taky zajímalo," nahlas se zasměje paní Wealeyová a vykouzlí si židli stejně, jako pan Weasley a Bill.

"Nechce se mi to moc vyprávět, ale hlavně jsem jezdil po Evropě a sháněl různé přísady do lektvarů. Krev norského draka, květníky z Alp, Menlis, zlatá jablka, slzy víl a tak." Opravdu chce, aby to vyznělo tak, že se vychloubá?

"To je tvrdá práce, mohl sis ublížit," stará se paní domu a natáhne se, aby Harryho pohladila po vlasech. S vypětím sil se nechává a snaží se i udržet přívětivý výraz. Chtěl by být sám. To si na svoji samotu zvykl tolik, že mu necelá hodina v přítomnosti lidí vadí? Hloupost... Tak proč?

"Nebylo to vždycky tak zlé..." odpovídá raději na otázku a přestane přemýšlet o nedůležitých věcech.

"Vážně? Remus nám vyprávěl, v jakém stavu tě našel Snape!"

"Náhoda, většinou se vrátím naprosto v pořádku, přinejhorším vyčerpaný."

"Proč to děláš?"

"Ze začátku to bylo východisko z nouze, teď mě to baví." Rázně vysvětlil Harry a ukončil tak veškeré diskuze na tohle téma.

"Jak se má Ginny?" Snaží se Remus rozptýlit téměř neznatelné napětí.

"Už dlouho nám neposlala sovu. Kdovíco s ní Malfoy dělá..." Několik slziček uteče paní Weasleyové. Zachytí je až hedvábný bílý kapesníček se zlatě vyšitým monogramem.

V tuhle chvíli má Harry všeho dost. Pozlacených svícnů na každém kroku. Drahých koberců. Cenných obrazů. Pozlátka okolo. Jakoby zapomněli na Rona... na bitvu... na něj. Stejně jako všude jinde se cítí sám a vyhoštěný ze světa. Jakoby pro ně krev všech obětí byla jenom přínosem!!!

Ví, že oni za to nemůžou, ale všechny pocity se stupňují a gradují až k nesnesitelné bolesti.

Copak je spravedlivé, že on, Ten-který-přežil-a-zabil-zlo, nemá nic?! Že se ho lidé bojí potkávat na ulici, obchody před ním zavírají? Ministerstvo ho nechává na milost a nemilost ostatních? A ke všemu se musí dívat na rádoby štěstí a pohodu tady okolo.

Na bývalé panství Lestrangeů. Chlad se mu dostane do kostí a jediné po čem touží, je teplo. Ví, že nikde jinde než v Jeho posteli ho nemá šanci najít.

"Harry! Co se děje?" Starostlivý hlas Remuse se konečně dostane do Harryho vědomí.

"Potřebuji pryč, omlouvám se. Děkuji za pohostinnost, ale musím prostě... pochopte... třeba se zase uvidíme."

"Harry, ne... počkej." Stačí říct paní Weasleyová, než se mladík díky svojí silné magii přemístí.

Na jedno z mála míst, kde může být sám ze svého vlastního uvědomění.

*****

Saurus

Všechno je tak nějak relativní. Neznáš? Poznáš. Na nás! A ještě jednu. Skoro svítá, světlo bolí, pálí do očí.

Saurus vedle Remuse odpočívá a tiše oddechuje. Přemýšlí. Samozřejmě zná celý příběh svého milence. Leccos si domyslel, ale to hlavní stejně říkají miláčkova ústa téměř při každém orgasmu. Miluje ho, toho Harryho Pottra. Vždycky, když do něj víc zabodne svůj penis nebo když ho dravě políbí, myslí na něj.

A on je tady taknějak navíc... Jenom pro utišení primitivní potřeby, po které touží každý člověk. Sex, pocit, že o něj někdo stojí, občasný dárek nebo lichotka, to je všechno, co znamená jejich vztah. Všechno.

Samozřejmě, nikde jinde by něco v tak dokonalém souladu nenašel, tohle mu vlastně opravdu vyhovuje. Je pohledný čtyřicátník, blonďaté vlasy, tmavě hnědé oči, díky nové práci náročné na fyzičku má i příjemné tělo. Prostě takový ten všedně přitažlivý muž s nevšední duší. <i> Vlkodlačí.</i> Nemůže si pomoci, musí se ironicky usmát.

Saurus Remusovi taky hodně dluží. Vzpomíná vždycky s vděčností na listiny, které obdržel ministr kouzel od Remuse, jako záruku jeho čistoty. Díky tomu se vyhnul nitrozpyteckým testům a testům odolnosti proti bolesti. Ach ano, stejně to bylo obtížné, několik týdnů vlastně nebyl ani člověk, ani vlk. Dodnes se občas vzbudí s temnými sny, naplněných nejrůznějšími pachy lektvarů a černým pohledem zkoušejícího.

Dodnes se bojí toho, že by něco ze zkoušek musel dělat znovu.

I to je vlastně tah ministerstva. Většinu prověřených vlkodlaků tím nutí nevyčnívat, snažit se přizpůsobit kouzelnickému životu. A samozřejmě brát Vlkodlačí lektvar, dodávaný pravidelně na jejich adresu. A zavírat se do stříbrných klecí. A snést na svém rameni cejch vlkodlaka, velké dvojité v....

Ale jinak... ta volnost.

"Saurusi, ty už jsi vzhůru?" Ospalý hlas vedle něj se přiblíží a dychtivá ústa vypustí vítr na jeho nos.

Ne, nemá, co by na to mladší vlkodlak odpověděl. Proto beze slov přitiskne svoje ústa na Remusovo ucho a zavrčí. Dnes nemá náladu si hrát. A o co jde, že jim oběma přibudou šrámy na kůži? Stejně jsou ty na duši horší.

Kapitola třetí - Sacramentum filium

Severus

Ne, neměl ho brát do svého domu. Jenom se tím ještě víc rozčeřili jeho pocity. Když viděl, jak se ruce omotali kolem něj, mohlo mu to srdce utrhnout.

Ví to, není stvořený pro lásku, ale deset let starou whisky určitě snese. Určitě...

Navíc v příjemné společnosti, tedy společnosti syna bývalého nejlepšího přítele a jeho děvky. Příjemné a přítulné děvky, samozřejmě.

Draco měl vždycky zvláštní vkus, tak nějak ho až někdy nechápal. I když projíždět hezkou Patilovou... taky by se tomu nebránil, zvlášť, když je Draco míval někdy i obě. Však jednou Parvati chytil v koutě s Joshem z Mrzimoru, a pěkně u toho sténala. Už tehdy se divil, bylo jí patnáct.

Stačil se už ujistit, že Ginny je z podobného těsta. Už na začátku neodolala pěknému pomilování a díky Dracově vynalézavosti se naučila spoustu triků. A protože Draco Severusovi hodně dluží, nikdy mu neodmítne mírnou spolupráci... až už s lahví nebo s ní.

Někdy mistrovi přijde až ironické, že může šukat dvě mladá zamilovaná koťátka. A to oni určitě jsou. Rozesmívá ho mazlení po sexu, to, že si usnou v náručí. Věří v lásku a přitom jde jenom o hloupou závislost. Tak hloupou, že vždycky na konci bolí. Víc než se jenom dívat, je si tím jistý.

"Severusi, copak nás k tobě vlastně přivedlo?"

"Objevil se Potter. Po několika měsících klidu..."

"Vždycky přinášel jenom problémy. Už na škole," moudře prohlásí Draco.

"Máš pravdu. Hlupák, který měl to štěstí a zabil."

"Na druhou stranu... všichni ho nenávidí. Bojí se ho a nechápou." Ano, prozradím na společnost v měkkých křeslech, v tuto chvíli jsou zdatně v polovině druhé lahve.

"Draco... nemyslíš, že si za to všechno může vlastně sám?"

"Nevím. Spousta mocných kouzelníků ztroskotala na okolí. Když se nedokázali povznést nad jeho strach a opovrhování, vybrali si buď černou magii nebo přestali používat hůlku. Ty-víš-kdo stejně jako Brumbálův bratr."

Poslušná skřítka nalila další skleničku.

"Máš dneska chuť na Ginny? Čeká na nás v ložnici," úlisný úsměv je tolik podobný Luciusovu. Až to skoro mrazí...

"Nemám, jsem vlastně už docela unavený. Díky za společnost."

"Není zač a budeme rádi, když se zase stavíš." Draco se ještě zamyšleně podívá do krbu, kde před chvílí uhasly zelené plameny.

Tak Potter se nám vrátil, uvidíme, jak na to bude reagovat Ginny...

*****

Sonet o květině

Naděje jak všechno okolo kvete.
Růže rudnou, sněženky vadnou,
narcisky jemně bělají
a jejich žlutá srdíčka vonějí.

Kvítek plátky jemně pohladí,
neublíží, jenom zvadají
a i tak zanechají
jemný rozpadající se prach.

Paprsky slunce zbytky pohladí
a další květy svojí silou omladí
a dodá jim krásu, vůni, pel.

Kapičky vody potom dodají
jim živou šťávu a omyjí prach.
Aby žili dál.

*****

Harry

Napůl leží ve vaně plné horké vody. Okolo se tvoří pára. Smíchaná s kouřem cigaret a vůní jemného sprchového gelu.

Užívá si okamžik, snaží se potlačit všechno nevítané.

Právě teď je vprostřed naprosto infantilní představy o svém milovaném profesorovi lektvarů. Klečí před ním a prosí ho o odpuštění za všechno trápení, které kvůli němu za život cítil. A že jich bylo hodně.

Natáhne nohu ke stropu a bezmyšlenkovitě sleduje vodou vytvořené mapy na ní. Mizí na vodní hladině několik centimetrů nad jeho membrum virile. Snad aby zkázu kapiček potvrdil, potáhne z cigarety a popel vyklepne na to samé místo. Mírně to zasyčí. Stejně jako o několik okamžiků později, když uhasí filtr.

Rychle si umyje vlasy a znova vytvoří na své noze zázračnou mapu. Nikdy neprozkoumanou rukou, od které by to chtěl nejvíc. Pokrčenou ji vrátí zpátky. Nemůže odolat, nakloní se a jazykem si olízne koleno. Vytvoří sliny a polepí jím důlek na vnitřní straně kolene. Těsně pod něj přisaje rty a cítí, jak se mu koutkem sliny vrací do úst. Skousne a představuje si místo svých jiné rty.

Ale brzy si uvědomí, co dělá. Měl by zase zavolat do agentury a vydat se někam na cestu. Aby přišel na jiné - lepší - myšlenky.

*****

Draco

Ne, Draco nezamíří hned k Ginny. Musí přemýšlet...

Když za ním Snape náhodou přijde, jde vždycky o nějaký osobní problém. Tenhle zvyk si udržel z dob kamarádství s Luciusem. Draco si pamatuje noci, kdy slýchal zpěv a sprosté nadávky až do svého pokoje. Kdy se jejich nejrůznějších choutek účastnili další smrtijedi a nějaká ta kurvička nebo prostitut nemohli chybět. Prostě večírek stoupenců Pána všeho zla. Padlého Pána zla, naštěstí.

Nikdy by neuvěřil, že nebude na straně nyní padlých a mrtvých. To až Weasleyova krvezrádkyně mu otevřela oči. Vyslechla si od něj nespočet urážek a nepříjemností, několikrát se porval s Ronem a Harrym, než uznal pravdu. Miluje ji. Zvláštní, kolik lásky v něm válka vyvolala. Postavil se svému otci i matce, rozhodl se přejít na stranu Ginny, tedy i Snapa a všech příznivců takzvaného dobra. Jedno z nejlepších rozhodnutí jeho života, jak se nakonec ukázalo.

Do roka Vy-víte-kdo padl.

On, jako hlavní osoba bradavické vraždy Brumbála, samozřejmě nevyšel právě s čistým štítem. Byl pět měsíců v Azkabanu, zaplatil tučnou sumu ministerstvu a Bradavicím, musel se plazit a ponižovat a pokořovat. Ale nyní je šťastný. Jako nikdy dřív.

Jenom ta představa, že na něj v ložnici čeká. Ona. Ginny Malfoyová. Jeho manželka.

Milovat je krásné.

*****

Molly

Ještě nyní, tolik let po Ronově smrti, se někdy Molly neubrání pláči. Vidí ho okolo sebe, jak létal na koštěti, vzpomíná na jeho sny a přání. Nemohla mu je splnit.

Kapička stíhá další až nakonec společně promočí polštář. A potom ty otázky...

Jak by se mu líbil nový dům? Byl by šťastný? Měl by děti? Skončil by Harry tam, kde je, kdyby nezemřel? Proč myslí na svého nejmladšího syna stále míň? Strach, ten cítí taky. Že na něj jednou dočista zapomene. Jen pět let je tomu co zemřel a ona si stále hůř vzpomíná na intonaci jeho smíchu. Pihu nad levým okem. Jak hebké byly jeho vlasy.

Je špatná máma? Je špatná máma, myslí si. Když zapomíná na svého syna a upíná se k ostatním. Aby jim vynahradila lásku, kterou nemůže dát.

A podobně je na tom s Arturem. Kdyby šel čas vrátit... raděj by za ně umřela ona.

Jak to tak bývá, v tmavé noci se vtírají nevděčné otázky. A tahle napadá Molly stále častěji. Za Koho by se obětovala? Manžela, který vždycky byl při ní, objímal ji, konejšil, utěšoval, bránil? Který byl pravým otcem pro všechny své děti?

Nebo jedno z nich, které sice miluje, ale...

Nevděčné otázky a je hloupé o nich přemýšlet. Ono je vůbec hloupé přemýšlet, že?

Molly se raději otočí na druhý bok a začne vymýšlet co bude zítra vařit. Když je Harry zase pryč...

může cokoliv. Dneska udělala jenom skromnou snídani, aby ho nevyděsila. Všimla si, jak na jejich bohatství vždycky zareaguje. Ale není jí to líto, všechno tohle si zasloužili!!!

*****

Remus

Ach ano, mohl si už zvyknout, že mu milovaní odchází. Možná proto si nepřipouští k Saurusovi nic víc, než jenom zvyk a společnost kamaráda. Je to dobře.

Remus už poznal mnoho aspektů lásky. Milující rodiče, kamarádi, nepřátelé, děti, vlkodlaci, milenci, ochránci, spolutrpitelé. A pro Sauruse si prostě vyčlenil tu druhou s příměsí šesté, tedy kamarád - milenec.

Kdyby o tom přemýšlel víc, nejspíš by mu to přišlo dost směšné. Nejspíš. Anebo možná ne. Ono totiž kdo kdy dokázal myslet jako vlkodlak? Třeba si i oni umí zakázat všechny pocity, ale dávají to úplně jinak najevo než my. Třeba právě žebříček hodnot určuje směr Osudu. A na prvním je prostě Harry a nediskutujte s ním o tom. Má na něj právo.

Nejlepší kamarád jeho kmotra, tudíž nejbližší člověk na světě. Navíc... nemůže zapomenout na svoje slovo, jak ladně splynulo z milovaných úst. Ne, nechápe proto proč odešel. Ale všechno chce čas. A brzy bude výroční večírek. Pět let od pádu samotného Zla.

Remus se odtrhne od okna ve svém pokoji a vyfoukne poslední obláček dýmu. Vajgl vyhodí z okna na chodník, nemá ještě popelník. Však jednou mu kvůli tomu vynadal domácí, ale co, zvyk je zvyk. A on platí za byt nehorázné peníze.

Doufá, že jednou jich v něm bude bydlet víc, jinak by si koupil jiný. Jak naivní.

Usadí se ke stolu na jedinou židli neobtěžkanou oblečením nebo knihami. Ne, ještě od svého přestěhování z Grimmauldova náměstí nevybalil. Nebyl čas, nedivte se. On totiž takový vlkodlak, věčně unavený, věčně v práci nebo spící, nestíhá víc, než sny.

Prý je důležité snít!

Najednou mu na okno zaťuká malá sova. Pohladí její jemná peříčka a nakonec dá dokonce pamlsek a vodu.

Poznává, že jde o dopis z ministerstva a nejspíš i ví, co obsahuje. Pozvánku na výročí smrti. Ale tahle se přece může oslavovat!

Vážený pane Lupine,
mistře obrany proti černé magii,
vůdce lidských vlkodlaků,
Vážený člene Starostolce,
Představený Vermenského řádu,
ctihodný pane,

dovolujeme si Vás pozvat na Výroční oslavu pádu Voldemorta. Bude se konat...

Nechce se mu tam.

*****

Severus

Vážený pane Snape,
držiteli Merlinova řádu druhé třídy,
mistře lektvarů a paleografistiky,
Vážený člene Starostolce a Menského řádu,
Nejvyšší vážnosti kouzelnického společenství,

dovolujeme si Vás pozvat na Výroční oslavu pádu Pána Zla. Bude se konat...

Tak večírek. To zní dobře. Možná by mi neškodila trocha kultivované zábavy. Opíjet se můžu vždycky.

Severus s polichocením drží v ruce pergamen. Neodolá a znova si přečte hlavičku pergamenu. Dosáhl svého ocenění. Bezmyšlenkovitě zamíchá lektvarem proti početí.

Půjde.

*****

Harry

Velký Griffin se snáší nad Harryho hlavu, ale ten se nehýbe. Jenom ještě pevněji sevře nůž a pokrčí se v kolenou. Úder půjde na levou část jeho těla, to už po letech praxe pozná, proto se připraví, že uhne vpravo a usekne Griffinovi spodní část nohy.

Samozřejmě je zakázané obchodovat s kusy vzácných tvorů, ale na druhou stranu to zaručuje skvělý výdělek a trocha adrenalinu taky neškodí. Navíc Harry miluje, že tahle práce vyžaduje preciznost a přesnost.

Když se připraví a chce vyskočit, ozve se nad jeho hlavou orlí křik. Lekne se a uhne o chvilku později, než by jeho levé ruce bylo milé. Hloupý pták! Rychle usekne Griffinovu nohu, popadne ji a přemístí se k sobě.

Díky velké zásobě lektvarů a znalostem magie těla pro něj není problém uzdravit se. Stačí jenom spát.

Ale není mu to dopřáno, než usne uslyší nepříjemný zvuk klování na okno. Poslepu otevře okno, vezme dopis a sovu - orla - bez milosti vyhodí ven. Nasadí si brýle a rozsvítí hůlku.

Vážený pane Pottre,

budete vítaný na oslavě pátého výročí poražení Pána Zla. Oslava se koná...

On ví nejlíp, kdy se koná. Byl při tom! Zamáčkl toho hnusnýho červa do země svojí kletbou. Žádná hezká Avada, kdepak. Pěkně si to vychutnal! Všechnu zlost ze smrti nejlepších přátel pocítil Voldemort na vlastní kůži. Trpěl! Řval bolestí! Taky k tomu si Prectoriasu vymyslel.

Snape to nazval pěkně podlým způsobem smrti..

Ono roztahování a rozpadání se asi nebude nikdy příjemným způsobem smrti.

Tichý smích se rozléhá ložnicí Vyvoleného.

*****

Severus

Občas se mu ještě zdají zlé sny. Zvlášť krutý je ten, kdy se Pán zla začne rozpadat. Šílený řev, který trhá uši. Po dlouhé době Voldemort zažil bolest, takovou, jakou rozdával. Ale stejně ho Severus vlastně litoval. Jako jeho nejbližší poznal, že má svoje sny, touhy, byl jenom obětí okolností a vlastního pocitu výjimečnosti. Prostě člověk, který kdysi uměl být dobrý, ale léta ve vyhnanství a spousta nepříjemný vlastností vykonaly své. Vlastně na něj trochu sedí i Dracova slova o výjimečně dobrých kouzelnících...

Člověk se nemůže zrůdou narodit, musí se jí stát. Okolnosti tomu musí napomoct.

Severus tohle pochopil už dávno. Měl na výběr, mohl se stát pravou rukou Pána zla a pomoci mu vyhrát. Mohl zradit Brumbála a nezabít ho. Z toho vyplývá, že klidně mohl i zemřít. Ale vybral si to, že pomůže takzvanému dobru a bude se snažit klamat druhou stranu.

Podařilo se.

Zůstalo jenom několik Skutečností z té doby.

Myslánka plná osobních zločinů.

Občasná deprese a vypité skleničky vína.

Sezení s Malfoyem.

Remus Lupin a povinnost stýkat se s řádem.

Šílený řev, který trhá uši a Ten-který-ho-vyvolal. Potter.

Proč jen nemohl mít Severus to štěstí, aby Harry chcípl?

*****

Předurčení.
Často pálí a bolí
na duši,
chce ven,
ničit a bolet
i ostatní.

Předurčení.
Člověka skolí,
když o něm ví,
neznamenán
a přesto vyvolen,
to úpění.

Předurčení.
Hloupou vůli
čehosi silnějšího,
ztracen
a nikdy nenalezen
jak poslední,
který by se měl vyjádřit.

Předurčení.
Nezmůžeš nic,
ani poddat se mu není
v moci nikoho.
A většinou...
tvou sílu nikdo neocení.

*****

Harryho zaměstnavatel

"Dobře, pane Pottre. Dám vám na 26. května volno. Ale výjimečně, jenom kvůli téhle události." Zaměstnanec podniku neví, jestli dělá dobře. Oslava poražení Pána Zla by se určitě lépe konala bez Pottra. Mnoha lidem by se ulevilo, kdyby nepřišel. Ví, o čem mluví. I on je pozván.

Jako jeden z dodavatelů zakázaných lektvarů a přísad pro boj s Vy-víte-kým dostal čestná ocenění. Samozřejmě zaslouženě. Několik jeho zaměstnanců přišlo o život při hledání tajných a nebezpečných přísad. Jenom těch mrtvých pro desítky mozkomořích plášťů... A desítky nocí, kdy za ně hledal náhradu... to už je dávno.

Právě včera mu přišel dopis s pozvánkou. Uctivou. Když dneska přišel Potter - zaměstnanec číslo 684 - a ukázal mu svoji, byl hrdý. Ministerstvo správně ocenilo jejich snahu.

"Ale do té doby urgentně potřebuji jed Glicentrina borse." Pokynem ruky hrdinu propouští, ale myslí už na něco jiného...

*****

Remus

Je 25. května. Remus se probírá svým oblečením, dávno ne záplatovaným, sešlým nebo sepraným. Kdepak. Stejně jako Saurus, a všichni lidští vlkodlaci, má peněz dostatek.

Když se nemůže rozhodnout mezi sytě červeným hábitem a světle zeleným, nechá toho s tím, že prostě zítra sáhne a něco vytáhne. Přesune se do koupelny a sedne si na vanu. Napustí trochu vody, vytáhne depilační strojek a začne se zbavovat milimetrových chloupků na svém těle. Tuhle činnost provádí několik desítek let, takže může přemýšlet...

Přijde Harry? Zabere nová taktika na jeho sbalení, tedy to, že pozval Sauruse? Techniku svádění nikdy neměl čas vybrousit, ale tohle si pamatuje ještě z dob školy. James dostal Lily díky nějaké holce z Mrzimoru. Stačilo několik dní okatého mazlení a Lily za ním skoro přiběhla... tedy snažila se být nenápadná, ale všem bylo jasné, že žárlí. Tak proč by to teď nemělo zabrat?

Po chvíli je s depilací spokojen, vypustí vodu a pořádně se osprchuje. Nanese na sebe oblíbený heřmánkový krém a kouzlem si vysuší vlasy. Zítra se upraví víc, bude na to čas. Večírek začíná až ve tři odpoledne.

Nastaví si buzení na osmou ráno a jde spát.

Usíná s milovaným jménem na rtech.

*****

Severus

Nikdy nemůže odolat. Vlastně ten krám měl vyhodit dávno, ale nemá na to dost odhodlání. Starý gramofon je samozřejmě dobře ukryt ukrývacím kouzlem, nikdo kromě Brumbála o téhle Severusově slabosti nevěděl. Probere se deskami a skončí u neznámé české skupiny - XIII. století.

Pomaličku pustí jehlu na desku a jde do laboratoře. Aby rozuměl slovům, vybere jeden z mnoha lektvarů a napije se. Vnímá nuance hudby, posadí se do křesla a zavře oči. Takhle medituje nejraději.

Přišla noc a ty jsi přišel jako hvězda v temnotách
dotyk pekel slova démonů a horká krev na rukách
tóny houslí které kouzlí tvoje hudba běsnící
dary temnoty půlnočního nebe s tebou přichází
Hudba tvá je vášeň ženy divoké kolem nás
hladové jsou jako vlčice
když je za noci jako hrady dobýváš
Upír s houslemi hrál dotyky démonů na rukou
upír s houslemi hrál krev na rukou má

Tvoje prsty tančí balet jako tanečnice na strunách
tvoje ruce které pláčí rudé slzy když jsi hrál
Hudba tvá je temná vášeň ženy lačné po dotycích
které rozdáváš jak rány bičem v erotických extázích
Tvoje oči chladný kámen ale žádný život v nich
všechno dal si hudbě na oltář zuřivý milovník
ty jsi se mnou a já tebou a kletba vampirie v nás
upír s houslemi co vábí na cestu do temnot a záhrobí otvíráš

Proč z toho má vždycky pocit, že je mu Remus blíž? Proč? Vždyť upír a vlkodlak... vlkodlak je horší! On ví, ale...

*****

Harry

Ještě máš šanci nejít. Ještě pořád ano. I když jsi kvůli tomu poprosil o volno v práci, riskoval život v jeskyních, kde žijí pavouci Glicentrina borse. Myslíš si, že si zasloužíš tam jít? Že se přístup lidí změní a budeš se potom mít krásně? Jako Remus, Weasleyovi, Severus?

No, jak někdo řekl, naděje umírá poslední. A ty se ráno budíš, sice po krátkém spánku, ale stejně osvěžený a celkem nadšený. Dopřeješ si dlouhou koupel, několik cigaret a rychlou snídani, abys stačil vybrat hábit.

Probíráš se, respektive vybíráš z těch čtyřech co máš, hábity a nakonec zvolíš černý. Severus taky přijde v černé, určitě. Tak proč ne ty? Oblečeš si nejlepší spodní prádlo - co kdyby - a na něj dál černé kalhoty, bílou košili, černý plášť a šedou kravatu... ne, černou nemáš, na to jsi zapomněl.

Ale ona šedá taky nevypadá špatně. Vyleštíš si brýle, skoro prodřeš skla, jak moc chceš, aby byli zářivě lesklé. Už jsi zjistil, že dobře vyleštěné dávají tvému obličeji příjemný vzhled a odhazují hezky světlo. Na to tě kdysi upozornila Mionka. Nakonec použiješ tebou vymyšlené kouzlo na vlasy a ty se poslušně upraví.

Mrkneš na hodinky. Půl druhé. Nakonec tě napadne, že by ses možná mohl přemístit k Molly. Vzápětí nápad zavrhneš, nechceš jitřit svoje rány a koukat se na přepych okolo nich. Nechceš si znova uvědomit, jak moc ti chybí... Ron.

Sedneš si do křesla a s tím, že nesmíš zapomenout kouzlo proti zapáchání oblečení, si zapálíš. Po chvilce pocítíš trošku nervozity, ale už ses naučil ovládat. Nevšímáš si jí a zapaluješ další. Možná by neškodila sklenička něčeho ostřejšího pro začátek...

Ne, tenhle nápad nezavrhneš a dojdeš pomalu k baru. Vytáhneš levnou whisky a k nutnosti použít kouzlo proti pachu, přidáš ještě to proti zápachu z úst. Když se po chvíli a dvou sklenicích podíváš na hodinky, je něco po třičtvrtě na tři.

Tak je to tady, Harry. Hurá do jámy lvové.

Postavíš se, použiješ potřebná kouzla a přidáš ještě dávku oblíbené - levné voňavky. Kouzlem uvolníš svůj krb a vhodíš letax. Připomeneš si svoji chybu tenkrát v Příčné, když jsi neřekl název místa dost přesně. Dáš si tedy pozor a perfektně vyslovíš adresu. Malfoy Manor.

Naučil jsi se už ustávat tenhle způsob cestování, takže vyloženě nespadneš, na druhou stranu zavrávorání se neubráníš. To tě už ale vítá Malfoy s Ginny po boku.

"Dobrý den, pane Pottre." Draco ti podá obřadně ruku.

"Dobrý den, Harry." Políbíš usměvavou Ginny na tvář a snažíš se nevšímat podivné strnulosti jejích svalů.

"Dobrý den. Už je tady pan Lupin a tvoje rodina, Ginny?"

"Samozřejmě, už jsou v sále. Dovedla bych tě tam, ale nemůžu, Harry. Pochop, čekáme další hosty. Dobby tě rád dovede... Dobby! Doveď pana Pottra do síně."

"Děkuji, Ginny." Teprve teď na Harryho dopadne ta pravá tíseň. Uvidí je. Všechny pohromadě.

"Ahoj, Dobby."

"Dobrý den, pane Pottre. Jsem tak rád, že vás vidím. Dlouho jsem o vás neslyšel, pane Pottre..." Skřítek rozrušením stříhá ušima a upírá velké oči na mladíka.

"Však já o tobě taky ne, Dobby. Jak se ti vede?"

"Už tři roky pracuji tady, pán je na mě velice hodný, nikdy dřív takový nebyl. Nejdřív jsem se sem bál jít, ale nakonec... Pan Malfoy je dobrý pán." Nic nemohlo Harryho překvapit víc, než tohle procítěné konstatování. Malfoy dobrý pán? Jakoby Dobby byl rád, že pracuje pro něj a jakoby už... nebyl dost vděčný za to, že ho tehdy osvobodil.

Rozhodně tímhle prohlášením Harrymu nepřidal na klidu. Ani nevnímá kudy ho skřítek vede, dokud ten nezmizí a Harryho neprobere tichým prásknutím.

Kapitola čtvrtá - Zelotypia

Harry

Zvedne oči. A upírá je do desítek jiných. Většina je jich pohrdavých, naštvaných, nepřátelských. První myšlenka je, že odejde. Prostě vezme roha. Nakonec se přemůže a donutí nohy pohybovat. Naštěstí mu jde v ústrety Remus.

V tmavě zeleném společenském hábitu, lemovaném černou stuhou. S velkým zlatým prstenem na prsteníčku a pečlivě nabarvených černých vlasech. Takhle upraveného ho Harry nikdy neviděl. Musí uznat, že mu sluší.

"Ahoj Harry. Nevšímej si jich. Prosím... Chci ti někoho představit." Remus vede Harryho ke stolku pro čtyři. Sedí tam jenom pro něj cizí muž. Upřou se na něj tmavě hnědé oči.

"Těší mě, Saurus Agenter. Vlkodlak."

"Taky mě těší, Harry Potter. Hrdina." Ne, nemůže si odpustit sarkastický dovětek. Znova se porozhlédne okolo. Utíkající pohledy...

"Saurus je můj přítel, Harry. Dlouho jsem chtěl, abyste se seznámili."

"Dobrý den," mladík se zdvořile usměje a otočí k Remusovi. "Není tady někdo známý? Snape, McGonnagalová, kde jsou Weasleyovi?"

"Nevím, nikoho z nich jsem neviděl."

"Malfoyovi mi říkali, že Weasleyovi tady už jsou. Jdu je najít. Zatím se mějte pěkně."

"Harry, ale... " Ten už neslyší, zmizel mezi desítkami hostů, oblečených v nejrůznějších drahých róbách. Poznal madam Pomfreyovou, ministra, mnoho známých lidí, ale ani jednu zrzavou hlavu. Nakonec skoro narazil do profesorky Sinistrové.

"Dobrý den, paní profesorko." Upřímně se usmál. Byl tak trochu rád, že zase vidí někoho z Bradavic. Byl rád, že může s někým z nich mluvit.

"Dobrý den," dostalo se mu úsečné odpovědi a dál mohl sledovat jenom červená záda profesorčiných společenských šatů.

Rozhlédne se okolo a najednou si všímá... desítky lidí se shlukují a dívají jeho směrem. Podivně zírají na jizvu, vlasy, postarší hábit, je mu jasné, že ho pomlouvají. Jeho... no, přiznává si, že možná nemusel Voldemorta vraždit svým způsobem, že by avada stačila. Ale pohltil ho tehdy vztek. Oprávněný vztek!

Kdyby mohl vrátit čas, udělal by to znovu. Přes všechno přehlížení a opovrhování dnešních dní. Zamíří zpět k Remusovu stolu a "poštěstí" se mu vyslechnout slova Padmy Patilové... "To je on, Potter. Už na škole se zbláznil. Vlastně ani nechápu, proč ho sem pozvali."

Dojde ke stolu, nevšímá si Remuse a Sauruse s propletenými jazyky. Nevšímá si ničeho. Bere do ruky skleničku na přípitek a naráz ji do sebe obrátí.

Vlastně ani nechápu, proč mne sem pozvali. Mám stoudničky nebo co? Jsem nakažlivý? To já ho zabil, dokázal to, co ani Brumbál ne. Já si zasloužím ocenění a úctu. Nikdo netuší, jak pro mě byli ty roky předtím těžké...

Jenom mě trápí a já už prostě dál nechci. Musím se naučit bránit. Ale jak?


S hlasitým mlask se milenci odtrhnou a začnou si všímat Harryho.

"Děje se něco, Harry?" Starost se v Remusově hlase snoubí s právě prožitou lehkou rozkoší.

"Ne, nic. Jenom se tady příliš necítím."

"Nenašel jsi je, že? Kdovíkde jsou, možná pomáhají Ginny s organizováním, nevím."

"To je jedno, nenašel jsem nikoho známého. Jenom Sinistrovou a Patilovou. Nic zajímavého." Ne, nebude kazit večer ještě někomu.

"Podívejte se, toho kouzelníka znám! Není to mistr Snape?" S rozšířenýma očima se Saurus ptá a divoce gestikuluje směrem k pódiu.

Harry otevře ústa, aby odpověděl, ale dojdou mu slova. Severus má krémově bílý dlouhý plášť, v divokých vlnách mu splývá po zádech a až do půl zad ho doprovází černé rozpuštěné vlasy. Tmavě hnědé výrazné kalhoty a svítivě bílá košile doplňují krásný obraz muže za mikrofonem. Dámy a Harry obdivně povzdechnou.

Saurus si všimne Harryho údivu a svitne mu naděje.

Remus se ohlédne po dívkách a diví se. Uznává, že to lektvarovému mistru sluší, ale nic víc.

Severus očima projede shromážděné čarodějky a kouzelníky, nadechne se.

Harry zavře oči, když se sálem roznese milovaný hlas.

Neposlouchá slova, napadá ho něco jiného. Zničehonic ho ta myšlenka přepadne. Možné řešení...

Severus... hledá k němu cestu. Potřebuje se naučit nevšímat si ostatních (kdo je v tomhle asi nejlepší?). Chce dokázat sám sobě, že může žít i lépe. Ne se trmácet Evropou a shánět nesmysly do lektvarů. Možná našel klíč. Samozřejmě, bude muset všechno pořádně promyslet, ale nejspíš to zkusí.

Našel svůj klíč s velkým S?

*****

Severus

Pečlivě vyslovuje slova, volí intonaci a mezery ve větách. Uvědomuje si, že na tomhle projevu závisí mnohé. Připravoval ho několik dní a dotáhl podle svých měřítek k dokonalosti. Snaží se příliš neděsit lidi tím, čeho byl svědkem a čeho se musel účastnit. Vybral skutečnosti, které chce tohle tupé stádo ovcí slyšel. Kterými se chtějí nechal obalit a utěšit. Aby mohli žít dál v blažené nevědomosti. Může nalhávat, mnoho z těch, kteří se účastnili války, nejsou přítomní. Lépe je vyjádřit, že nemůžou být přítomní.

Po asi dvacetiminutovém monologu Severus končí, následuje decentní potlesk a řečník může konečně odejít. Ví, kam míří, ať žije alkohol a vinná réva. Stačí mu sklenička, samozřejmě. Nechce se opít, dneska jde o mnoho. Možná o celou jeho budoucnost.

"Dobrý den, pane Snape." Vedle něj se postaví Potter a tváří se rozpačitě.

"Dobrý den, Pottre. Copak máte dneska na srdci?" Severus se ho snaží rychle zbavit, je si vědom pohledů ostatních. Nemůže mu prospět, když se bude bavit s člověkem, kterého se všichni bojí.

***

Harry

Harry je zaskočen ostrým tónem a nepřátelským pohledem.

"Jenom jsem vás chtěl pozdravit." Aspoň se nezakoktá, když lže. Měl v plánu (samozřejmě má za sebou několik skleniček) pozvat Severuse na schůzku. (Dobře, těch skleniček je víc.)

"Tak děkuji a nashledanou."

Severus se otočí po hloučcích okolo a pohledem najde ministra. Okamžitě se odvrátí od Harryho a přechází několik kroků za Brouskem. Harry osamí.

Vezme si další skleničku a vrátí se ke stolu. Koutkem oka vidí Remuse v objetí toho Sauruse, nebo jak že se to jmenuje, a trošku závidí. Objetí, které nemá. Severuse v téhle chvíli vidí tancovat s nějakou čarodějkou. Cítí vztek.

Proto jako obvykle, když už má všeho opravdu plné zuby, uteče do bezpečí.

Ani Remusovi neřekne, že odchází, prostě se zvedne a klidným krokem odchází ze sálu. Je si vědomý těch desítek pohledů, ale najednou mu tolik nevadí. Začíná se těšit. Před ministerstvem se přemístí do bezpečného rohu mudlovského Londýna.

Vykouzlí si lesklou stříbrnou masku, úzkou jenom na oči, a zrcátko. V něm se upraví a olízne si rty, poté nasadí masku, vykročí, schová pečlivě hůlku. Je to odsud několik desítek metrů, ale je za tu vzdálenost rád, pročistí mu trochu hlavu.

Stane před malými dveřmi jakoby do sklepa úzkého domu, musel kvůli tomu sejít několik schodů. Naposledy si upraví oblečení, masku a nasliní rty. Zaklepe.

Jako vždy mu otevře postarší paní v záplatované zástěře a rozcuchaných vlasech.

"Host 13747, heslo dračí krev."

Paní vytáhne z jedné velké kapsy kapesní počítač a heslo ověří.

"Můžete vstoupit, pane 13747, co byste si dneska přál?" Než dojdou do velké přijímací místnosti, paní si sundá obnošenou zástěru a upraví si ledabyle vlasy. Najednou před ním stojí hezká žena v nejlepších letech, hnědých šatech a s bystrým pohledem.

"Pokoj 8."

"Samozřejmě, pane 13747."

*****

Majitelka domu

Tenhleten host 13747 je podivný pavouk. Přichází nepravidelně, vždycky má zvláštní masku a oblečení. Ano, masky tady bývají zvykem, často u těch lepších lidí, kteří chtějí být anonymní. Ale tohle je jiné. Maska zakrývá jenom úzký pruh okolo očí, nejspíš by ho poznala i bez ní. A to se zatím ani v televizi nebo novinách nestalo.

Navíc... jí se to teda líbí, to ano, ale některé z jejích pracovnic a pracovníků si zažádali, aby k nim nebyl tenhle host pouštěn. Co už, naštěstí pořád někteří ochotní zbývají a s osmičkou dneska nebude problém.

Stejně by ale chtěla vědět, kdo to je! Dala by za to hodně, možná i pro možný zisk, který by z toho mohl plynout. Vědět je prostě důležité.

Vede zákazníka po schodech do prvního patra a otevírá třetí dveře zleva.

"Přeji příjemnou zábavu."

Host 12747 otevře dveře a v okamžení zmizí za nimi.

Chtěla by vědět, kdo to je...

*****

Harry

Když Harry vejde, zavře dveře, otočí se a po zvyku sáhne na malý stoleček vlevo. Stojí tam karafa s ostrým alkoholem a vedle ní výběr nealkoholických nápojů. Bere si čistou vodu a napije se.

Podívá se na velkou červenou postel, obloženou malými polštářky ve stejně sytě červené barvě.

Mezi nimi leží na boku blonďatý mladík, podle prvního pohledu stěží dvacetiletý, má zavřené oči a vypadá to, že spí. Harry udělá pár kroků k němu a prohlédne si ho. Ještě ho tady neviděl,
je vlastně rád, že si ho může bez obav okoukat a zařadit. Jemné polodlouhé vlasy mu spadají do obličeje a zastavují se nad trochu větším nosem. Štíhlý krk, celkem vypracovaný hrudník, bříško skryté vysokým pasem světle modrých kraťasů a od pohledu pevná lýtka.

Harry se přisune na postel a pohladí světlou tvář mladíka. Oči se otevřou a ukážou čokoládovou barvu duhovek. Mladý kouzelník se prudce nadechne a náhlé napětí v rozkroku mu připomene, proč je tady. Nemůže se zbytečně zdržovat, stejně kvůli této mimořádné návštěvě musí vyškrtnout další položky z jídelníčku minimálně na týden.

Ale na tyhle úvahy není čas, Harry se skloní a políbí mladému prostitutovi nos.

Jakoby ho tohle probralo, zvedá se a začne zručně dělat svoji práci.

Harry odchází po několika hodinách naprosto spokojený a s jistotou, že našel svoji oblíbenou kurvu.

*****

Remus

Ani si nevšiml, kdy Harry odešel. Cítil na sobě spoustu pohledů a v sobě žár Saurusových rtů. Sám udivený tím, jak mu najednou přijdou polibky přirozené a zvláštně teplé.

"Vlkodlaku, nechceš jít domů?" Škádlí ho Saurus několik minut po Harryho odchodu. On si ho samozřejmě všiml... celkem si dneska všímá. Cítí zvláštní změnu v Remusově přístupu.

"Vlkodlaku, proč ne." Odpovídá Remus.

Je snad ironií osudu, že Harry i Remus toho dne poznali něco hlubokého a nádherného? Něco smysluplného.

*****

Severus

Severus nakonec skončil ve společnosti Draca a Ginny Malfoyových. Hosté odešli a oni tři, silně společensky unavení, právě stojí ve dveřích a loučí se.

Nemůže si nevšimnout zvláštního lesku v očích páru před ním. Jasně cítí, že dnes by nebyl vítán. A vlastně na to ani nemá náladu.

Dneska poznal hodně věcí, že někteří stejně neocení jeho zásluhy, že Remus je už nejspíš zadaný - možná vážně neměl podceňovat toho Sauruse a při prověřování jeho vlastností... nedovolit, aby se stal lidským vlkodlakem.

Ach ano, to on, bývalý profesor lektvarů, držitel Merlinova řádu druhého stupně a spousty dalších ocenění, je nejvyšší soudce vlkodlaků. To on má v moci pustit je do lidského života. Samozřejmě, moc lidí to neví, dokonce ani Remus a Weasleyovi ne.

Vymyslel dokonce sám prověřovací techniky. Vzhledem k jeho zkušenostem ho o to ministerstvo požádalo pár měsíců po válce.

Ochotně to přijal. Do Bradavic se vrátit nechtěl a tahle práce vypadala jako něco, kde ocení jeho umění. Stalo se. Jeho lektvar MHSEZ, 7. verze se setkal s úspěchem. Jeho použití navždy vykastruje vybrané vlkodlaky a zabrání tak rozšíření pohlavně.

A kousnutím? Tak na to vytvořil lektvar už dávno. Teď do poštovně rozesílaných zásilek dodává - samozřejmě se souhlasem ministerstva - menší dávky jedu na oslabení nemocného.

Jediné dvě lahvičky vždycky tajně vynechával. S tím je konec.

Nechtěl to udělat, vážně, ale Remus mu nedává na vybranou... neměl se tam dneska tak mrouskat...

Známé křeslo, známé víno a známá skupina Severuse přivítá...

Jako černá orchidej
vždy k ránu uvadáš
noci plné temných tanců
píseň nepoznáš.

Nahé tělo vzýváš
rudou koupelí
temné tóny varhan
věže hradu hlídají...

Elisabeth -
tvá krvavé cesta bohu hříchem se zdá
Elisabeth -
jsi hledaná, milovaná
Elisabeth -
tvá krvavá cesta bohu hříchem se zdá
Elisabeth -
jsi hledaná, milovaná

Zrozená jsi v horách
temné Transylvanie
moc a křídla draků
ve tvých žilách koluje
prastarý je národ
který zrodil sestru svou
jsi jeho bílé svědomí
dcera temnot kráčí tmou.

Elisabeth ...

Jméno je tvým štítem
a domov sklepením
chladný kámen náhrobkem
jen jméno tvé nic víc.
Noc a síla věčná
co se v krvi ukrývá
pokořené vrásky času
v tváři nepoznáš.

Elisabeth...

... a dává mu jasnou odpověď... je důležité nelitovat a být šťastný sám za sebe.
... nepotřebuje mít někoho jiného.
... stačí jít dál a žít.
... pomstít se.

Kapitola pátá - Vulnus pectus

Harry

Vlastně si je jistý tím, že předtím netoužil. Chtěl, to ano, ale toužit? Teprve teď poznal, co to je. Jemné blonďaté vlásky toho mudly se mu vrací i ve spánku. Moc touží vrátit se za ním a pohladit ho, vzít ho k sobě, aby se o něj nemusel dělit. Při tomhle pomyšlení ho bodne osten žárlivosti.

Znova prokleje vlastní bezmocnost. Znova se jde ptát zaměstnavatele na práci. Tentokrát ne zbytečně nebezpečnou, chce se doopravdy vrátit.

A proč vlastně tak riskuje svůj život? Možná by si mohl zkusit najít jinou práci. Za ty peníze by mohl pracovat i jako školník v Bradavicích, tím si je jistý.

"Dobrý den, pane Pottre. Je skvělé, že jdete teď, spěchám. Mám důležitou schůzku se zástupcem ministra. Lycantropí výzkum si zažádal o další menlis."

"Pane, ale já..."

"Jestli s tím máte nějaký problém, můžu vás propustit a najít někoho jiného."

Zaměstnavatel bere do rukou arch papírů a spěšně vychází ze svojí kanceláře. Harry mu taktak stačí. Napadá ho jediná myšlenka, nebude menlis - nebudou peníze - nebude moci jít znova za blonďatým mudlou...

"Dobře, beru, termín?"

"Dva týdny. Nashledanou"

"Nashledanou."

Harry se přemístí zpět do svého bytu a začne uvažovat.

Viděl, co trpaslíci vykopali a proč utekli. Bílý pohybující se plamen by si určitě neoblíbil ani Hagrid. Ušklíbnutí. No co už, musí se tam vrátit. Alespoň přesně ví, kde menlis hledat. Cesta mu nebude trvat tak dlouho jak minule...

Rozhodne se na nic nečekat a vyrazit hned zítra. Proč taky ne, na bytě má vše, co je potřeba. Jde si lehnout, aby byl na zítřek odpočatý. Stejně mu sny ruší známé blonďaté prameny a čokoládové oči.

*****

Remus: Byl jsem slepý, když jsem neviděl, kolik pro mě Saurus udělal.

Severus: Ještě pár kapek, aby milovaní vlkodlaci dohnali deficit.

Harry: Možná, že můžu mít rád i správně.

*****

Harry si pečlivě připraví přenašedlo i každý svůj krok v jeskynním městečku. Ví, že nemůže zbytečně otálet.

Dotkne se svého obvyklého přenašelda - knihy a objeví se v městečku trpaslíků.

Do očí ho bodne bílá záře.

*****

Blonďatý mudla se rozhlíží okolo. Zvláštní lidé v podobných pláštích, jako měl tmavovlasý mladík s jizvou v klubu, pochodují okolo něj Londýnem.

Někteří brečí, jiní se mračí, ale smutek je cítit. Může pochytit pár pronesených slov.

Hrdina, smrt, práce, Harry...

...nemusíme se bát.

Konec

Komentáře

Na těchto stránkách nevzniklo nic za účelem zisku. Kánon originálních děl je majetkem jejich právoplatných autorů. Na druhou stranu všechno ostatní je majetkem naším, proto nešiřte nic z těchto stránek bez souhlasu autora.
Design by D.J. Orlovský