Fantasmagorium

Autor: sssnake
Hlavní postavy: Severus Snape/ Lily Evansová
Shrnutí: Severus Snape má tajemství.
Poznámka: V povídce je použita česká verze písně z filmu Titanic – My Heart Will Go On, kterou nazpíval Daniel Hůlka pod názvem Ty se mnou jsi dál.
Za beta-read povídky děkuji Yohannce a jankovi. Obě jste mi moc pomohly.

Ty se mnou jsi dál

Teprve když se za mnou s tichým zaklapnutím zavřely dveře mých komnat, dovolil jsem si vydechnout. Opřel jsem se o masivní dřevo ozdobené kovem. Můj krk byl slabý a už nedokázal nést tíži mých myšlenek. Hlava mi rovněž klesla tvrdému povrchu. Zavřel jsem oči a pevně stiskl víčka k sobě. Cítil jsem se tak strašně starý… a unavený…
Kov mě studil do zad, neměl jsem však chuť se ani pohnout. Popravdě mi to ani nevadilo, stěží jsem to vnímal. Chlad kovu byl ničím ve srovnání s chladem, který jsem cítil ve svém nitru. Rozléval se mými útrobami jako jed a pozvolna ochromoval celé mé tělo. Možná, nebo právě proto, že jsem se tomu nijak nebránil, mnou prostupoval stále víc a víc. Bezděky jsem se zachvěl.
Konečně jsem se odlepil ode dveří a přešel přes celou místnost, která nyní byla mou pracovnou, k vyhaslému krbu. Lehkým pohybem hůlky jsem rozdělal oheň pod připravenou pyramidou polen a hůlku jsem pak odložil na stolek naproti křeslu.
Ztuhlými prsty jsem začal rozepínat, jeden po druhém, dlouhou řadu knoflíků, které na přední straně zdobily můj kabátec. Netrpělivě jsem ten kus oděvu setřásl z ramen, zbavil jsem se vázanky a povolil několik knoflíků u košile, jejíž límeček mě celý den nepříjemně škrtil. Zhluboka jsem se nadechl a pomalu vydechl.
Zbavil jsem se pout formálnosti a odložil jsem masku, bez které jsem se před svým publikem nikdy neukazoval.
Za tu dobu, co jsem patřil k následovníkům lorda Voldemorta, jsem se naučil naprostému sebeovládání. Když jsem nechtěl, nikdo nedokázal poznat, co si právě myslím, nebo co cítím. Umění nitrobrany jsem dovedl do takové dokonalosti, že ani sám Temný pán nebyl schopen nahlédnout do tajů mé mysli bez mého svolení. Byl jsem pro něj však natolik důležitý, že respektoval svatyni mých myšlenek, a do té míry důvěryhodný, že mě neměl potřebu sledovat jako jiné členy spolku. Už jsem se cítil o trochu lépe.
Nalil jsem si z křišťálové karafy, která stála na podnose na stolku, červené víno, a zhluboka jsem se napil. Alkohol mi přinášel dočasnou úlevu. Měl tu moc zahnat nepříjemné myšlenky a otupit hrany bezvýchodné situace, do které jsem se vlastním přičiněním dostal.
Uvízl jsem mezi dvěma mlýnskými kameny, mezi Voldemortem na straně jedné a Brumbálem na straně druhé. Nebylo cesty zpět, neexistoval způsob, jak z toho ven. Ocitl jsem se na mrtvém bodě. Tohle mě však netrápilo tolik, jako… Nedokázal jsem to vyslovit ani v duchu. Ani po tolika měsících to nešlo.
Posadil jsem se do křesla u krbu. Předklonil jsem se a lokty opřel o stehna. Pozoroval jsem rudou tekutinu v poháru, kterým jsem bezmyšlenkovitě otáčel v prstech. Na pozadí bezstarostně tančily plameny a občas se ozvalo zapraskání dřeva. Ve mně to však vyvolávalo zcela jiné pocity než obvykle. V ústech jsem náhle cítil pachuť krve a do nosu mi vnikl její sladký pach. Zvedl se mi žaludek.
V náhlém popudu jsem pohárem mrštil do plamenů. Sklo se s řinčením roztříštilo a plameny zlověstně zasyčely.
Unaveně jsem se opřel v křesle. Ruce jsem položil na vyřezávané opěrky z tmavého dřeva, nohy natáhl před sebe. Hlavu jsem si opřel o polstrované opěradlo a zavřel oči.

Čísi dlaň tak známou
zas ve snách teď svírám.
V závratích zas cítím tep tvůj.
Vzdálené je blízké
dík prosbám i vírám.
Lásko má jen zůstaň,
jen stůj.

Naprázdno jsem polkl. Skoro se mi to nepodařilo, jak jsem měl stažené hrdlo. V očích mě pálily neprolité slzy, kterým jsem se zoufale bránil.
„Severusi,“ ozval se za mými zády tichý hlas. Trhl jsem sebou. Okamžitě jsem poznal, komu patří. Neodvažoval jsem se ani pohnout, natož abych se otočil.
„Lily?“ vydechl jsem nevěřícně. Srdce mi najednou bilo tak divoce, až jsem se bál, že mi každou chvíli vyskočí z hrudi. Z hrdla se mi vydral táhlý povzdech, když se dotkla mých ramen a štíhlými prsty přejela po napjatých svalech.
„Ano,“ zašeptala mi do ucha. „Jsem tady,“ dodala po chvíli. Její vlasy mě zašimraly na tváři, když se ke mně sklonila. Rozšířeným chřípím mi do nosu vnikla lehká vůně jasmínu. Zachvěl jsem se, tentokrát to však nebylo zimou.
„Jak…“ohlédl jsem se po ní. Konečky prstů mi přikryla ústa a svezla se vedle mého křesla. Zmateně jsem na ni hleděl.
„Ššš,“ nenechala mě větu dokončit. „Na nic se mě neptej, lásko. Nemohu ti dát odpověď na tvé otázky.“
Němě jsem přikývl, neschopen jakékoliv jiné reakce. V tu chvíli jsem byl naprosto přemožen její blízkostí. Její drobná ruka, lehká jako pírko, spočívala na mém předloktí, její oči vzhlížely k mé tváři. Její smaragdové oči, které v sobě skrývaly všechnu krásu světa, se vpily do těch mých, temných jako noc. Byla v nich bolest i radost, utrpení i štěstí, nenávist a láska, smrt i život. To vše jsem měl na dosah, stačilo jen natáhnout ruku…
„Lily,“ zašeptal jsem a váhavě k ní vztáhl ruku. Vzala ji do své a přitiskla ji ke své tváři. Cítil jsem pod svými prsty vlhkost, nezvratný důkaz stejného dojetí, které jsem cítil i já sám.
Usmála se na mě a vstala. V tu chvíli mnou proběhl tak silný záchvat paniky z toho, že ji zase ztratím, že jsem se nemohl ani nadechnout.
Natáhla ke mě ruku a tím prostým gestem mi naznačila, abych šel za ní. Vábila mě jako bludička do bažin. Mlčky jsem se zvedl a následoval ji do vedlejší místnosti. Nemohl jsem se dočkat okamžiku, kdy sevřu její štíhlé tělo v náručí a přivinu ji k sobě tak blízko, abych slyšel tlukot jejího srdce.
Těžké závěsy v ložnici nebyly zatažené, takže okny do místnosti vnikalo stříbřité měsíční světlo. Lily se zastavila v kuželu toho bledého světla a znovu se na mě usmála. Téměř se mi zastavilo srdce, když jsem ji tam tak viděl stát, hrdou a krásnou. Dýchal jsem rychle a přerývaně. Její vlasy zářily a odraz světla jí kolem hlavy vytvářel rudou aureolu.
Odlepil jsem se ode dveří, kde jsem se opíral o veřeje, a zastavil se těsně před ní. Vztáhla ke mně ruku a konečky prstů přejela po mé nahé hrudi, kterou odhalovala napůl rozepnutá košile.
Nemohl jsem déle čekat. Natáhl jsem ruce a přivinul si její poddajné tělo do náruče. Zapadli jsme do sebe jako dva díly téže skládačky. Položila si hlavu na mou hruď a já zabořil obličej do jejích nádherných vlasů. Zhluboka jsem vdechoval jejich opojnou vůni a snažil se nemyslet na to, jak moc se mi z toho točí hlava.

Tvář tvou
zas mám před sebou.
Vím, že mou
šťastnou hvězdou jsi dál.
Vzdor tmám
tě já objímám.
Jako dřív
ve mně dýcháš.
Ty se mnou jsi dál… a dál…

Po tomhle jsem toužil od chvíle, kdy jsem Lily poznal. Nikdy jsem však svoje přání nedokázal vyslovit nahlas.
Políbil jsem ji do hebkých vlasů. Pohlédla na mě. Její ústa byla mírně pootevřená a zvala mě k polibku. Sklonil jsem se a nejprve zlehka svými ústy přejel přes její hebké rty. Z hrdla se jí vydral tichý sten. Cítil jsem na tváři její horký dech.
Znovu jsem se sklonil a uzamkl ho svými rty v jejím hrdle, s jasným úmyslem ji o něj připravit.
Dlaněmi, kterými až dosud spočívala na mé hrudi, přejela pomalým pohybem k ramenům a nakonec mě objala kolem krku. Přitáhla si mě blíž a pootevřela ústa, abych se mohl ponořit hlouběji do toho sladkého pekla. Udělal jsem to, co po mě žádala, a naše jazyky se dotkly jako ostýchaví milenci na první schůzce. Na chvíli jsem se stáhl, ale jenom proto, abych mohl udeřit s větší silou. Naše jazyky se konečně propletly a mým tělem projela silná vlna vzrušení.
Kolikrát jsem o téhle chvíli snil. Tohle však mé představy daleko předčilo. Bylo to pro mě nové a neznámé. Nechal jsem se vést instinktem, který mi napovídal, co mám dělat, a sny, které jsem toužil naplnit.
Odtáhl jsem se, abychom se mohli oba nadechnout. Lily dýchala rychle a mělce. Slyšel jsem její přerývaný dech a všiml si jejích naběhlých rtů. Naplnil mě pocit uspokojení, že to všechno je kvůli mně.
Zřejmě vytušila, na co právě myslím. Dotkla se dlaní mé zarostlé tváře a něžně se na mě usmála. Vzal jsem její ruku do své a přitiskl ji ke svým chvějícím se rtům, abych ji políbil do měkké dlaně.

Láska má být něčím,
co platnost má stálou.
Díky té smím tisknout
dlaň tvou.
Láska ví, jak přežít,
jak pohnout i skálou.
Zkáze navzdor trvá
v nás dvou.

Lily se ke mně tiskla a já toužil zastavit čas. Dal bych cokoliv za to, aby tahle chvíle trvala navěky. Abychom splynuli v jedno tělo, abychom byli jedna duše a já už ji nikdy nemusel pustit.
Vymanila se z mého sevření a já se neubránil povzdechu plného rozčarování. Jenom se tomu zasmála a věnovala mi ten nekrásnější úsměv, jaký jsem kdy viděl.
Rozepnula zbytek knoflíků na mé bílé košili a vytáhla ji z kalhot. Nechal jsem ji, aby osvobodila i knoflíčky z dírek na manžetách. Chvíli celou plochou dlaní laskala mou rozpálenou kůži a pak jemnou látku z mých ramen shrnula. Bělostný kus oděvu se s lehkým zašustěním svezl na podlahu k mým nohám.
Naše rty se spojily v dalším polibku. Líbali jsme se stále vášnivěji a hrou jazyka v sobě probouzeli všechny smysly. Vzrušovala mě jazykem a prsty kroužila po mých ploché hrudi. V jednu chvíli zavadila o jednu z mých bradavek a já jí zasténal do úst. Mými slabinami projel ostrý šíp vzrušení a já cítil, jak se můj penis probouzí k životu.
Potřeboval jsem trochu uklidnit svoje zběsile bušící srdce. Rovněž napětí v mých slabinách mi napovídalo, že kdybychom pokračovali tímhle tempem, daleko bychom se nedostali. Soustředil jsem se proto na dýchání a snažil se relaxovat.
Přejel jsem rukou po Lilyiných zádech a pomalu jí rozvázal šněrování, stáhl živůtek z obou ramen a stahoval jej níž, dokud se neobjevila nahá ňadra. Tady jsem se zastavil.
Políbil jsem Lily na tvář a pokračoval jemnými polibky podél čelisti. Naklonila hlavu na stranu, aby mi usnadnila přístup ke svému bělostnému hrdlu, které jsem okamžitě zasypal dalšími horoucími polibky. Když jsem dospěl k vystouplé klíční kosti, odtáhl jsem se.
Stála přede mnou, její tělo bylo zahaleno stříbřitým šálem měsíční záře. Ruce měla stažené k tělu výstřihem šatů. Když jsem po ní klouzal pohledem, třásla se vzrušením. Tmavě růžové bradavky jí ztvrdly a vyzývavě vystupovaly na pozadí bledé kůže. Obkroužil jsem prstem nejdřív jednu a pak i druhou. Ze rtů jí unikl tichý povzdech. Uchopil jsem jedno ňadro a ona se okamžitě celá zachvěla a zasténala.
„Mám tě tam políbit, Lily?“ zvedl jsem oči k její tváři. Její pohled, který na mě upírala, byl zamžený touhou. „Chceš?“ Tohle přece nemohl být můj hlas. Vášeň, která teď proudila mými žilami spolu se zpěněnou krví, ho změnila k nepoznání.
„Ano,“ vydechla. Znovu jsem přejel palcem kolem bradavky a pak se svezl na jedno koleno. Opět jsem ji k sobě přivinul. Přejela mi dlaněmi po nahých ramenou a pak mi prsty vjela do černých vlasů. Usmál jsem se na ni a sklonil hlavu, abych splnil její přání, ale ona chytila mou hlavu do dlaní.
„Miluji tě, Severusi,“ zašeptala. Její hlas byl zastřený touhou. „Ať se v budoucnu stane cokoliv, na mé lásce k tobě to nic nezmění.“
„Já vím,“ dokázal jsem ze sebe pouze vypravit. Toužil jsem jí oplatit stejnou mincí, ale nějak jsem nemohl. Nešlo to. Ta slova se mi zadrhla v hrdle a když jsem je chtěl vyslovit, skoro jsem se jimi zadusil. Zdálo se však, že to Lily chápe.
Sklonila se ke mně a hladově se přisála k mým rtům. Vytáhla mě na nohy a já jí horečně pomáhal vysoukat se z rukávů, ve kterých měla zapletené ruce. Když se nám to společnými silami podařilo, stáhl jsem látku šatů přes její úzké boky a nechal oděv klesnout k zemi.
Ani nevím, jak jsem ji donesl k posteli. Najednou ležela na zádech, od hlavy až k patě zakrytá mým tělem.
Cítit její nahou kůži proti své bylo neuvěřitelně vzrušující. Tiskla se svými pevnými prsy k mé hrudi a nepatrně se o mě třela. Bylo to úchvatné. Naprázdno jsem polkl a posunul se trochu níž, abych pokračoval tam, kde jsem skončil.
Jakmile jsem jazykem přejel přes citlivý povrch bradavky a obemkl ji rty, vzepjala se proti mně jako napnutý luk. Zvedl jsem oči k její tváři. Chvěla se a její pohled plál horečnou touhou.
Vydal jsem se na pouť, bloudil jsem po jejím nahém těle rukama, které vzápětí následovaly mé nenasytné rty, jazyk a zuby. Hladil jsem a laskal její hebkou kůži, ze které teď díky mé pozorné péči sálal žár vášně. Nevynechal jsem snad jediné místečko na jejím nádherném těle.
Pokračoval jsem v tom sladkém mučení, dokud mě sama neprosila, abych s tím přestal.
Ona ve mně zažehla plamen touhy, který spaloval celé mé nitro a zároveň mě k smrti děsil. Myslel jsem, že takových citů už dávno nejsem schopen.
Připadal jsem si jako ve snu, ze kterého jsem se nechtěl probudit. A byl to vůbec sen? Cítil jsem její doteky, její dech na své kůži… To přece nemohl být sen!
Lily ke mně vztáhla ruce v němé prosbě, které jsem nedokázal a nechtěl vzdorovat. Přitiskl jsem se k ní a vtiskl se mezi její hedvábná stehna. Jediným prudkým pohybem jsem se s ní spojil a stal se tak její součástí. Zatmělo se mi před očima. Ještě nikdy jsem nepocítil takovou slast, a ještě nikdy jsem se nemusel tolik ovládat. Mým tělem proudila záplava nádherných pocitů.
Ovinula nohy kolem mých boků a uvěznila mě tak hlouběji v sobě. Nedokázal jsem potlačit zasténání. Klesl jsem k jejímu krku a zhluboka se nadechl. Objala mě a přitáhla k sobě, aby mě dlouze a vášnivě políbila. Zvedla boky, aby se ke mně dostala ještě blíž, a netrpělivě se pode mnou zavrtěla.
V zajetí extáze, ve které jsme se oba zmítali, jsem nepocítil ani záchvěv strachu z toho, že Lily zklamu. Jakmile jsem se začal v jejím těle pohybovat, rozpoutal jsem bouři pocitů, které jsem v životě nezažil. Strhl jsem lavinu nespoutané vášně, jejíž vlna se přes nás s ničivou silou přelila.
Díky mé dychtivosti a nezkušenosti však vše skončilo příliš brzy. Zhroutil jsem se do Lilyiny náruče a divoce lapal po dechu. Pohladila mě a políbila do vlasů slepených potem.
Když jsem přišel k sobě, odkulil jsem se z jejího těla, abych ji netížil, a zavřel oči. Cítil jsem, jak se pohnula a sklonila se nade mnou. Prstem se dotkla rýhy mezi mým obočím a lehce po ní přejela. Pokračovala přes kořen nosu dolů, na špičce se na chvíli zastavila. Pak sjela k mým naběhlým rtům. Ten dotek ve mně vyvolával chvění. Když si všimla, že ji chci zastavit, přestala sama. Za chvíli však svůj prst nahradila ústy. Nekonečně dlouhou dobu jemně laskala mé rty, než se odtáhla a pohlédla na mě. Váhavě jsem otevřel oči a zahleděl se do těch jejích, které i přes tu tmu, která v ložnici panovala, zářily. Uvědomil jsem si, že ona je to nejlepší, co mě v životě potkalo.

Tvář tvou
zas mám před sebou.
Vím, že mou
šťastnou hvězdou jsi dál.
Vzdor tmám
tě já objímám.
Jako dřív
ve mně dýcháš.
Ty se mnou jsi dál… a dál…

Jak dobře jsem znal ten pocit prázdnoty, který se mě zmocňoval pokaždé, když jsem ji v noci držel v náruči a ráno se probouzel v prázdné posteli. Hraničilo to skoro až s fyzickou bolestí. Hrdlo jsem měl stažené a na prsou cítil takový tlak, jako bych byl nucen nést tíhu celého světa. Měl jsem chuť křičet a přesto jsem nebyl schopen vydat ani hlásku. Měl jsem chuť tlouci hlavou do zdi, ač věděl jsem, že to nemá smysl.
Před deseti lety se to stalo poprvé. Přišla za mnou a já ji nedokázal odmítnout. Byl jsem mladý a toužil po lásce. Chtěl jsem někoho milovat, chtěl jsem, aby někdo miloval mě. Kdyby za mnou přišla dnes, asi bych se zachoval jinak. Asi...
Temný pán netušil, co to znamená milovat a být milován, a proto láskou v jakékoliv podobě tolik opovrhoval. Ale já to věděl! Napil jsem se z řeky lásky a od té doby jsem nemohl uhasit svou žízeň, svou touhu po ní. Kdybych ji býval nepoznal, nechyběla by mi.
Lily se vrátila zpátky do postele. Cítil jsem, jak se pod její vahou mírně prohnula matrace. Aniž bych se obtěžoval otevřít oči, nadzvedl jsem okraj přikrývky, aby pod ni mohla vklouznout. Jelikož jsem byl daleko těžší, skulila se do prohlubně, kterou v matraci vytvořila váha mého těla. Objal jsem ji kolem ramen a přivinul ji k sobě. Překvapeně jsem zamrkal.
„Jsi celá studená,“ zabručel jsem nevrle a snažil se potlačit zívnutí. Měl jsem pocit, jako bych už nespal roky. Tohle mě však do jisté míry probralo.
„Nestojím o žádný studený obklad,“ zasyčel jsem a marně se snažil dostat z jejího dosahu. Propletla své dlouhé nohy s mými, aby si je ohřála, a spokojeně zavrněla.
„Tak to máš smůlu,“ stěží dusila smích. „Máš tu pěknou zimu, tak mě koukej zahřát,“ dodala vesele a políbila mě na nahou hruď. Její vlasy se mi rozlily po prsou. Lily však nezůstala u jednoho polibku. Když jsem ucítil její hebké rty a pak i horký jazyk na své pravé bradavce, ostře jsem vtáhl vzduch do plic.
„Nech mě chvíli vydechnout, prosím,“ zachraplal jsem, když mi chladnou rukou přejela po břiše. Zachvěl jsem se a jediným prudkým pohybem zarazil její všetečné prsty, které putovaly stále níž. „Měj se mnou alespoň trochu slitování, Lily,“ dodal jsem, když se na mě zadívala se zvláštním svitem v očí. „Přece jenom už nejsem nejmladší.“ Nedokázal jsem popřít to, jak mé tělo reagovalo na její doteky. Najednou jsem se však bál, že když budu pokračovat, že jako muž selžu. A na to jsem ještě nebyl připraven.
„Jednatřicet není žádný věk, Severusi,“ podotkla pohotově a komnatou zazvonil její smích. „Já vím,“ zašeptala, „měls těžký den.“ Natáhla se ke mně, políbila mě na rty a opřela si hlavu o mé rameno. Políbil jsem ji do vlasů a s úlevným povzdechem jsem zavřel oči.
Jednatřicet nebyl žádný věk, toho jsem si byl vědom. Ale jí bylo pořád jednadvacet, a to byl rozdíl.
„Mohla jsi mě alespoň varovat,“ přerušil jsem po chvíli ticho, které mezi námi zavládlo. V mém hlase byla patrná trpkost, kterou jistě nepřeslechla.
„Před čím varovat?“ zeptala se. Její prsty bloudily po mé hrudi. Zřejmě ani po těch letech netušila, co se mnou ten její dotek, lehký jako motýlí křídla, dělá. Možná ale, že to ví moc dobře a naschvál mě dráždí. Líně jsem zvedl ruku a uvěznil tu její v kleci svých prstů. Nehodlal jsem přistoupit na její hru.
„Nemohl jsem uvěřit svým očím, když jsem dnes večer mezi studenty prvních ročníků zahlédl tvého syna,“ neubránil jsem se úšklebku. Představa, že toho kluka budu vídat příštích sedm let, se mi vůbec nelíbila. Vzpomněl jsem si na Jamese Pottera a jeho kumpány a bezděky se otřásl odporem. Zmocnila se mě neblahá předtucha.
Vypudil jsem tu myšlenku z hlavy dřív, než by mě celého ovládla. Teď jsem na něj myslet nechtěl. Pustil jsem Lilyinu ruku a zahákl ukazováček pod její bradu, čímž jsem ji donutil, aby se na mě podívala.
Chtěl jsem ji políbit a v její náruči nalézt zapomnění. Místo toho jsem však zašeptal: „Měl to být náš syn.“
„Ale není, Severusi,“ opáčila. „Proč otvírat staré rány? K čemu je to dobré?“ smutně se pousmála.
„Třeba k tomu, abych ti řekl, jak je mi to všechno líto,“ řekl jsem po pravdě. Netušil jsem, kde se ve mně právě teď bere ta touha po sebemrskačství.
Lily se nadechla k odpovědi, ale z jejích rtů nevyšla ani hláska. Sklopila oči.
„Děkuji ti za Harryho,“ řekla po chvíli a pohlédla na mě. Když jsem chtěl protestovat, umlčela mě. „Nikdy jsme o tom spolu nemluvili. Bylo to jako nějaké nepsané pravidlo našeho vztahu. Ale vždy jsem to takhle cítila a chtěla jsem ti to říct už dávno… Kdyby nebylo tebe, můj syn by byl také mrtvý.“
Vymanil jsem se z jejího objetí, prudce jsem se posadil zády k ní a svěsil nohy z postele. „To přece není pravda, Lily,“ namítl jsem. „A ty to víš. My oba to víme,“ dodal jsem hořce. Vstal jsem, vklouzl do županu a přešel k oknu, kterým do ložnice pronikalo měsíční světlo. Založil jsem si ruce na prsou a vyhlédl na bradavické pozemky utopené ve tmě.
„Kdyby nebylo mě, byli jste dnes živí všichni tři. Harry by měl rodiče a já…“
Nedokázal jsem tu větu dokončit. Nenáviděl jsem se za své sobecké myšlenky. Byl jsem šťastný, že mám Lily pro sebe, a nic jiného mě nezajímalo.
Tehdy jsem ji ztratil, ač nikdy nebyla má, a pak ji znovu našel. Přes den jsem trpěl a těšil se, až svět zahalí milosrdná tma a já ji zas budu moci sevřít v náruči a políbit na její hebké rty, položit jí hlavu do klína a poddat se jejím konejšivým dotekům. Přicházela ke mně ve snu a přitom to nebyl sen. Byl to jediný způsob, jak jsme mohli být spolu, byť každý z nás byl z jiného světa. Naše vzájemná láska nás svedla dohromady. Byla silnější než smrt…
Smrt! Vybavil se mi okamžik, kdy jsem držel Harryho bezbranné drobné tělíčko v náruči. Chlapec křičel a nebyl k utišení. A já nevěděl, co mám dělat. Toužil jsem sevřít Lilyino bezvládné tělo a alespoň na malou chvíli se plně oddat bolesti, která svírala mé srdce jako ledový spár. To jsem však udělat nemohl. Musel jsem se postarat o dítě milované ženy, která byla mrtvá, a svého soka, který opodál zíral nevidoucíma očima do stropu. Zmítaly mnou rozporuplné pocity.
Selhal jsem. Měl jsem je zachránit, ale já selhal. Nestačil jsem přijít včas. Chtěl jsem odčinit to, že jsem je prozradil Voldemortovi, ale přišel jsem pozdě… Jediné, co jsem mohl udělat, bylo postarat se o to, aby se Harry dostal do bezpečí. To jsem Lily dlužil. „Kdybys to neudělal ty, prozradil by nás někdo jiný,“ namítla tiše Lily. „Nehledě na to, že by tě byl tehdy Voldemort zabil,“ poznamenala s bolestí v hlase.
„Kéž by to byl tenkrát udělal,“ řekl jsem nepřítomně. „Takhle nesmíš mluvit,“ vyhrkla Lily. Slyšel jsem, jak zašustilo povlečení, a pak zvuk bosých nohou na kamenné podlaze. Lily mě zezadu pevně objala kolem pasu a celým tělem se ke mně přitiskla.
„Udělal jsi v životě mnoho chyb. Od té doby, co jsi ve Fénixově řádu, jsi však mnoha lidem zachránil život. Denně riskuješ ten vlastní pro bezpečí nevinných lidí.“
„Nejsem žádný spasitel,“ zabručel jsem.
„To nejsi,“ souhlasila Lily a odtáhl se ode mě. Otočil jsem se k ní a pohlédl jí do očí, do těch dvou zářících smaragdů, skoro stejných, jaké jsem dnes večer viděl za skly kulatých brýlí.
„Jsi muž, kterého jsem milovala, miluji a vždy milovat budu,“ usmála se na mě.
„Taky tě miluji,“ zašeptal jsem. Sevřel jsem její drobné tělo ve svých silných pažích a zmocnil se jejích úst stejně, jako jsem to dělal skoro každou noc už celých dlouhých deset let.

Tvé já
V tom mém přežívá.
Pouta v nás
Navždy Bůh sám si přál.
Já v snách
Tě mám na dosah.
Jako dřív
Ve mně dýchej.
Ty se mnou žij dál… žij dál…

Konec

Komentáře

Na těchto stránkách nevzniklo nic za účelem zisku. Kánon originálních děl je majetkem jejich právoplatných autorů. Na druhou stranu všechno ostatní je majetkem naším, proto nešiřte nic z těchto stránek bez souhlasu autora.
Design by D.J. Orlovský