Fantasmagorium

Autor: Lil.Ka
Hlavní postavy: Severus Snape/ Lucius Malfoy
Shrnutí: Taková normální manželská etuda.
Poznámka: Plně docení jen ti, kteří se již někdy pohádali kvůli tomu, že vymačkávají zubní pastu odprostředka.

Valentýn

14. 2.
Lucius se konečně rozhodl! Pustil k vodě tu blonďatou káču a odešel za mnou. A zrovna na Valentýna. Vždycky jsem ten růžovo-červený den nenáviděl, ale teď ho nejspíš budu každý rok no, slavit asi ne, ale rozhodně respektovat. Koneckonců, bude to vždycky výročí dne, kdy se rozhodl pro mě. Lucius, můj Valentýn.
Najali jsme si v Londýně byt, ze kterého se pohodlně každé ráno dostanu letaxovou sítí do Bradavic. Mám tu i spoustu místa na svou laboratoř – všechno potřebné se mi vejde do obývacího pokoje pod okno.

7. 4.
Dnes jsme byli v divadle. Málem jsme přišli pozdě, protože se Lucius po odpoledním milování opravdu dlouho upravoval. Imponuje mi, kolik času a péče vynaloží na to, aby se mi líbil. Skoro každý se za námi otočil. Dokonce jsem v davu tváří zahlédl Narcisu. Nejprve mě překvapilo, že nevypadá nijak očividně zdrcená žalem, ale koneckonců – vždycky jsem si myslel, že je to bezcitná, nafoukaná koza.

2. 5.
Dnes jsem si odstěhoval laboratoř do sklepa, Lucius na tom trval. Z lektvarových výparů ho bolí hlava. Asi má pravdu, že já je necítím, protože jsem na ně zvyklý. A ty dva velké barely s přísadami vážně nevypadají nijak esteticky.

12. 6.
Na dnešní večer jsme si naplánovali návštěvu operního představení, ovšem stihli jsme až druhé jednání. Lucius si hrozně dlouho opravoval oční linky a pak se mu neustále nezdálo něco na jeho účesu. Zkusil jsem ho upozornit na ubíhající čas, ale zamával jen řasami a poučil mě, jakou dobu zabere péče o to, aby byl pořád tak krásný. A vyjmenoval mi úkony, které jsou k tomu potřeba. Tolik práce - je tak obětavý! Jenom než nanese všechen make-up. Tak skvělý muž a vybere si zrovna mě. Jen tápu, jestli opravdu potřebuji vědět, jak často si holí nohy?

30. 7.
Ráno jsem se necítil úplně ve své kůži a spěchal jsem na onu diskrétní místnost za koupelnou, ovšem Lucius dnes vstal o něco dřív a z koupelny - zamčené - šuměla sprcha. Na moje zaklepání lenivě odvětil, že „za chvíli“. Koupelna byla nejen zamčená, nýbrž i zapečetěná solidním zamykacím kouzlem. Mám pocit, že něco podobného se používá v Gringottově bance na trezory. Otevřel, až když se netrpělivé klepání změnilo v naléhavé bušení – jelikož situace byla opravdu naléhavá – mokrý a mrzutý, že musel zkrátit své ranní procedury. Spěšně jsem se omluvil a ještě spěšněji proběhl koupelnou do kýžené místnosti.
Když jsem se později večer k němu přitulil, bolela ho hlava. Vstal jsem z postele a během necelých deseti minut namíchal lektvar, který by mu ulevil. Řekl, že jsem necitlivý. Proboha proč? Kdybych ho jen utěšoval, jak chtěl, nemělo by to přece žádný efekt. Spal jsem ve své laboratoři. Nevím, kde jsem udělal chybu.

25. 8.
Dnes jsem se rozhodl, že si s Luciusem vážně promluvím ohledně jeho mánie trávit půlku dne v zamčené koupelně, ale nedopadlo to slavně. Uzemnil mě poznámkou na adresu mého vzhledu. Ani ji nebudu opakovat. Co je špatného na černých vlasech a žebrech jemně se rýsujících pod kůží? A co moje ostatní nepopiratelné kvality? Jiskřivý intelekt, šarm, sečtělost, kultivované vystupování, fenomenální smysl pro humor? Tedy jeho určitý druh, pochopitelně. To se nepočítá? Nehledě k tomu, jak jsem nedostižný při přípravě jakéhokoliv lektvaru. A taky jsem skvělý v posteli. A ABSOLUTNĚ NEVYPADÁM JAKO NETOPÝR!
Když jsem se zeptal, co přesně tím myslí, věnoval mi jeden ze svých povýšených úsměvů typu My-Malfoyové-máme-vždycky-pravdu a odkráčel. Do koupelny. Asi si nechám instalovat druhou mušli do haly. Nebo do obývacího pokoje místo svého, potupně odstěhovaného, laboratorního stolu. Mimochodem, teď ten prostor okupuje dvojice ohavně červených křesel. Možná mu to pak dojde. Anebo možná ne. Spíš ne. Stejně nechápu, proč se musí zamykat, když se koupe.

4. 11.
Tak už je mi to jasné – tedy to s tou koupelnou. Příště ho tam zamknu sám, abych podobnému šoku předešel. Vrátil jsem se z Bradavic už brzy odpoledne, protože někomu ze studentů se podařilo zamořit více než polovinu hradu očarovanými bombami hnojůvkami, které kromě svého obvyklého repertoáru výbuchů a strašlivého zápachu předváděly i jiné kousky jako plížení po méně frekventovaných částech hradu, skoky z oken na hlavy studentů a krádeže lehčích částí hradních brnění (nejspíš je za tím ten idiot Potter, ale jako obvykle mu nelze nic dokázat). Studenti byli odveleni do svých společenských místností a pak se celý profesorský sbor jal bomby pronásledovat. Mám pocit, že někteří vyučující si to neskutečně užívali. Nechutné.
Alespoň ředitel pro zbytek dne zrušil výuku a já se mohl jít zbavit následků dopoledního honu. Přestože jsem použil čistící kouzlo, zápach přetrvával, a já jsem přímo fyzicky toužil po dlouhé koupeli. Otevřel jsem dveře do koupelny a zjistil jsem, že vana už je obsazená. Ležel v ní Lucius zahalený oblaky páry z horké vody a obličej měl pokrytý čímsi zeleným. Při bližším pohledu se ukázalo, že je to okurka pokrájená na tenké plátky. Chvíli jsme na sebe zírali a nakonec se Lucius (podle mě zbytečně uštěpačně) zeptal, jestli jsem ještě nikdy neviděl okurku, že na ni tak civím. Na mou námitku, že okurka patří do salátu a ne na obličej, si jen odfrkl (jeden zelený plátek – byl to ten z pravé strany nosu – spadl do vody s mlaskavým plesknutím, Bože, už nikdy nevezmu tu pitomou zeleninu do úst) a vysvětlil mi, že žádný krém ani lektvar nemůže v péči o pleť nahradit čerstvé ingredience. A to řekl MNĚ, mistrovi lektvarů!
Večer přišel do ložnice, nesl další okurku – tentokrát vcelku - sladce se culil a pravil, že by mi rád ukázal, k čemu všemu by se ještě dala jmenovaná zelenina použít. Zatraceně mu to slušelo, ale já jsem musel myslet hlavně na to, že do mé ložnice mají potraviny přístup jen na talíři. Nevím, jestli bych byl vůbec nějaké akce schopen, kdyby ta zelená věc zůstala někde v mé blízkosti. Nakonec jsme to zvládli klasicky, ale obraz Luciuse s okurkou na obličeji mě stejně bude pronásledovat v mých nejhlubších nočních můrách. Hravě předstihne i Pána zla v té nejhorší náladě.

13. 1.
Zase nemůžu na záchod!!! Ten …!!! se sprchuje už druhou hodinu a je mu úplně jedno, že já přede dveřmi stepuji s plným měchýřem jako nějaký nadržený kamzík.
Nerad bych skončil jako ten mudlovský učenec, jak on se… ano, Tycho de Brahe…ten prý snad zemřel na otravu krve, když mu praskl močový měchýř. Ne, to je nesmysl, ve skutečnosti by mu spíš prostě povolily svěrače a…ANI NA TO NEMYSLI!
Zcela vážně jsem uvažoval, že udělám něco velmi nehygienického, co bude zahrnovat dostatečně objemnou nádobu a její následnou defenestraci, ale vzhledem k tomu, že středověk se splašky tekoucími po ulicích už máme zdárně za sebou (studenty v to nepočítám), rozhodl jsem se využít svých - podotýkám, že u kouzelníka neobvykle rozsáhlých – znalostí mudlovské technologie. Jmenovitě způsobu, jakým funguje propojení jednotlivých vodovodních trubek. Nastavil jsem vodovodní kohoutky v kuchyni i ve své laboratoři na „vařící“ a oba pustil. Za dvě vteřiny se ozvalo zaječení, za tři spěšné zaklínadlo, které odpečetilo dveře, a za čtyři se vyřítil mokrý Lucius, který mě bez váhání a za použití dost nevybíravých slov označil za iniciátora své náhlé ledové sprchy.
„Taky jsem si mohl pustit studenou!“ zařval jsem při spěšném úprku do příslušné místnosti za koupelnou.
Celý večer se mnou nemluvil, jako by byla moje vina, že jsem se musel uchýlit k tak drastickému opatření. A v noci ho zase bolela hlava. Na lektvar jsem se vykašlal, stejně mě ještě bolel můj těžce zkoušený měchýř a přilehlé partie.

14. 2.
Dnes ráno jsem oznámil Luciusovo zmizení.
„Včera jsme se hrozně pohádali,“ vysvětlil jsem bystrozorům. „Bojím se, aby si něco neudělal. Slyšel jsem, že na Vánoce a Valentýna je nejvíc sebevražd.“
Musel jsem vypadat opravdu zoufale - neustále mě někdo z nich s útěšným mumláním poplácával po zádech. Potom mi položili pár otázek, vzali si Luciusovu fotografii a zběžně prohlédli byt. Směšné - jako bych si to vymyslel a schovával ho někde pod postelí.
Možná napíšu Narcise soucitný dopis. Ne snad kvůli nenadálému zmizení jejího bývalého manžela, spíš kvůli těm letům předtím. Ale až zítra. Dneska si chci vychutnat ten úžasný pocit, sedět v klidu a tichu ve své znovu přemístěné laboratoři v obývacím pokoji, zatímco za okny zuří každoroční růžovo-červené šílenství. Během večera zajdu třikrát do koupelny. Budu si číst a přitom čichat všechny ty exotické a lákavé výpary z lektvarů. A ty dva barely odnesu taky až zítra, stejně bude chvíli trvat, než se všechen ten make-up rozpustí.

Konec

Komentáře

Na těchto stránkách nevzniklo nic za účelem zisku. Kánon originálních děl je majetkem jejich právoplatných autorů. Na druhou stranu všechno ostatní je majetkem naším, proto nešiřte nic z těchto stránek bez souhlasu autora.
Design by D.J. Orlovský