Fantasmagorium

Autor: Corny a Dominus
Hlavní postavy: Severus Snape/ Nefas Snapeová
Shrnutí: Severus se po osmi letech vrací domů, aby se setkal se svou sestrou,milenkou a dcerou
Poznámka: Inspirováno Zakázané ovoce II

Variace na Zakázané ovoce

Severus šel po dobře známé příjezdové cestě k Snapeovskému panství a přemýšlel. Když se viděli naposled, bylo jí dvanáct let. Už v té době byla výjimečná. Tak dospělá. Bylo to tím, že byla Nefas, hřích. Nejkrásnější hřích jeho života, kterého za těch osm let nikdy nezalitoval. Když o tom přemýšlel, tak druhý nejkrásnější hřích. Nejlépe mu bylo, když s ní sdílel její tělo. Tělo které vzešlo z jeho těla. Osm let se neviděli, studovala v cizí zemi. Až dnes se mají znovu setkat. Tolik věcí se změnilo! 
On, Severus, se znovu přidal na stranu Pána Zla. Zradil Brumbála a bylo to jako dnes, když na něj zamířil svou hůlkou a pronesl ta dvě smrtící slova. Od té doby ho všichni považovali za vraha, za největšího zrádce a za uprchlíka, kterého musí zabít a pomstít Brumbála. Teď, když začínal školní rok, bylo tak zvláštní nevracet se do Bradavic. Ale tolik mu to nevadilo.
Jen ho mrzelo, že ani Nefas už nechce pokračovat ve studiu. Byla to škoda. Inteligenci a vzdělání si on vždycky cenil. Na druhou stranu se jí nedivil. Začátkem léta ho zasáhla strašlivá rána. Claudie zemřela...Myslel si, že i pro Nefas je to kruté, ale nebylo. Ta ve své matce viděla pouze sokyni a byla svým způsobem ráda, že zemřela. Měla teď Severuse jen pro sebe a s nikým se nemusela dělit.
On ale ztratil svou matku, přítelkyni a milenku naráz, v jediném okamžiku. Bylo to kruté. Osm let Claudii neviděl a už nikdy neuvidí. Ona byla jediná bytost která ho nikdy neodsoudila a vždy ho uvítala zpět. U ní se cítil v bezpečí.
Zatímco se ubíral stále truchlivějšími vzpomínkami, u jeho nohou zapištěl vysoký vystrašený hlas. „Pán je doma! Vítejte, pane! Slečna Nefas Vás už očekává! Jsme všichni tak rádi, že jste doma…“ Severus si změřil domácího skřítka a poté pohlédl na vysoké věže panství. Působily dnes obzvláště temně. Jako by se i ony rozhodly držet smutek. „Věříš mi, Holly, že jsem se sem ani netěšil?“ Pravil zamyšleně. Nakonec jako by ho něco vytrhlo ze zamyšlení pokračoval dál svým obvyklým protáhlým způsobem a tichým sarkastickým hlasem „Od té doby, co matka zemřela se nikdo nenamáhal tady uklízet že?“ Skřítka se okamžitě začala omlouvat. „Promiňte, pane Severusi. Skřítkové byli velice sklíčení a …“ Severus hodil plášť tomu stvoření a ladnými pohyby šelmy vyběhl po schodišti. Nadechl se a otevřel hlavní vchod. Před ním se rozprostíral nádherný salón, ze kterého vedlo mnoho dveří a schodiště. V obývacím pokoji nebyla. Severus se obával jejich setkání, ale zároveň si přál ji spatřit. Jak musela být krásná. Zajisté dospěla. Přeběhl mu mráz po zádech, když si uvědomil, že jeho malé holčičce je teď dvacet let. Nebyla ani ve své ani v Severusově ložnici. Najednou uslyšel z koupelny proud vody, bubnující o holé tělo. Proplížil se neslyšně jako kočka ke koupelně a potichu otevřel dveře. Již stál před závěsem, halícím sprchu odhodlán jí překvapit, když však závěs odhrnul v Severusovi by se krve nedořezal…
Stála před ním nádherná mladá žena, zcela nahá a půvabná. Bez dechu ji pozoroval. Na jejím vysokém těle se nenásilně rýsoval každý sval. Měla nádherné dlouhé nohy, úzká kolena a štíhlá stehna. Při pohledu na její upravený klín si začal uvědomovat, že je vzrušený. Přesto pokračoval pohledem přes ploché břicho a útlý pas, hladově pozoroval její ňadra a erekce v jeho rozkroku byla čím dál tím větší. Měla úchvatnou hřívu černých až modrých vlasů. Spadaly jí po pás a formovaly se do pravidelných vln. Měla nádherný dlouhý krk a její obličej byl matně ozářen svícemi v koupelně. Rty měla Severusovy- úzké a hebké. Rysy měla stejně jako on trochu tvrdší a při pohledu na její nos s potěšením konstatoval, že nebyl snapeovský. Měla Sářin malý a něžný nosík. Pohlédli si do očí a Severus zjihl. 
Měla černočerné oči jako dvě propasti, které lemovaly dlouhé a černé řasy. Dívat se jí do očí znamenalo totéž, jako poslouchat fénixův zpěv. Už chápal proč se ženy vyhýbaly jeho pohledu. Zjistil, že i Nefas má ve svém pohledu překvapení. Byl to Severus, kdo první promluvil. „Nefas!" Došla k němu a nechala se jednou rukou přivinout k jeho pasu a do ucha mu zašeptala sametovým tichým hlasem „Ahoj Severusi. Bratře. Tati…“ Mluvila čím dál tišeji a při posledním slově se mu dráždivě otřela zuby o ušní lalůček. Severus dýchal přerývaně a mělce. „Jsi tak… jiná… Dospěla jsi… Dlouho jsme se neviděli…Já… Nefas!!!“ Objal ji, přitiskl ji ke zdi koupelny a našel její ústa ve vášnivém a vše říkajícím polibku. Jejich rty do sebe zapadaly a otírali se těly. 
Políbili se vzájemně na krk a Nefas zašeptala „Nebylo by pohodlněji ve tvé ložnici?“ Severus by čekal cokoli, jen ne tohle. Nebyl připraven na to, že jejich setkání po osmi letech proběhne tak hladce.
Když oba ulehli bok po boku do prostorné postele s nebesy, Severus si všiml že jeho pokoj zůstal nedotčen. Byl stejný jako kdysi, kdy se s Nefas poprvé vynesli do slastných výšin. I ona zajisté vzpomínala. Severus líným mávnutím hůlky odstranil jeho oblečení a znovu Nefas políbil tím nejvášnivějším polibkem za těch dlouhých osm let. 
Chvíli jen třeli své slabiny o sebe, když se Severus vydal na průzkum toho téměř zapomenutého území. Sklouzával rty po jejím krku a zastavil se na bodu mezi krkem a ramenem. Zachvěla se. Jeho rty pokračovaly až k jejím ňadrům, kde nemilosrdně dráždily obě bradavky, dokud každá neztvrdla. Nefas unikl první tichý sten. Zněl mu jako rajská hudba. 
Přes břicho přejel několika vlhkými doteky rtů a úmyslně se vyhnul jejím nejintimnějším místům. Když ji hladil na vnitřní straně stehen, pevně vzala jeho ruku a položila ji přímo na její vlhký klín. Severus se usmál.
Tahle nenasytnost a zbrklost jí zůstala. Ale proč ne? Dostane, co chtěla. 
Pod jeho dlouhými a štíhlými prsty její tělo rozehrálo symfonii stenů a vibrací.
Po chvíli ho zastavila a znovu převrátila na záda. Opřela se o dlaň vedle něj a zkoumala jeho pevné a vypracované tělo. Všimla si, že přibylo malých jizev. Přejížděla rudým nehtem po jedné jizvě za druhou. Pohladila jednu jizvu pod žebry a soucitným sametovým hlasem se ho zeptala „Tuhle jsi minule neměl, viď? Kdo ti to udělal ,Severusi?“ Její paměť ho zaskočila.
„Pamatuješ si každou jizvu na mém těle?“ Udiveně povytáhl jedno obočí v jeho typické udivené gesto. „Na něco tak krásného se nedá zapomenout. Také vím, že jsi měl moc rád tohle…“ 
Přejela bříškem prstu po jeho erekci a tentokrát zasténal Severus. 
Sklonila se k němu a otřela její rty o špičku jeho penisu. 
Když se jí dostalo hlasité odezvy, vzala jeho úd do úst a začala rytmicky pohybovat hlavou dopředu a dozadu. Tempo stále zrychlovala, až ucítila jeho vrchol. Horké sperma jí zaplňovalo ústa, začala sát a sála až do poslední kapky.
Severus ji povytáhl nahoru. Našel její ústa k dalšímu vřelému polibku a přemístil se nad ni. 
Trvalo jen chvíli, než se mu podařilo proniknout tvrdým přírazem do jejího těla.
S potěšením konstatoval, že je stále skoro stejně úzká jako když si ji vzal poprvé.
Vzpomněl si na její obratné a smyslné svádění a lehce přitvrdil v přírazech.
Nefas však chtěla víc! Severus tedy zrychloval a stále pronikal hloub, až pronikl nejhlouběji, jak mohl. Netrvalo dlouho a dosáhl vrcholu. On a vzápětí ona. 
„Nefasss!!!“ Křičel Severus, když se zmítal v divokém orgasmu. Nefas zaryla své nachové nehty do jeho kůže a přivírala oči. Oba si orgasmus užívali velmi hlasitě a vášnivě. Poté Severus klesl k jejímu klínu. Nefas se jen usmála a pokývla na souhlas. Severus se začal jazykem dotýkat jejího klitorisu, sál ho a občas jazykem zajel až dovnitř. Samozřejmě se jí i do klína podepsal, jazykem jí vpisoval svoje jméno ,,Severus" Nefas dosáhla vrcholu, byl tak bouřlivý, že Severusovi opět vryla svoje rudé nehty do zad a kousla ho do ramene, ale jemu to nevadilo, byl na bolest zvyklý.
Když se její dech ustálil, setřela Nefas kapky krve z jeho zad. Severus zřejmě zapomněl na svou poslední zkušenost a slib, že ji příště připoutá. Umínil si, že tuhle dračici někdo zkrotit musí. Teď na to však není vhodná doba.
Vstala, oblékla si saténovou košilku na spaní, která ho vždy tak dráždila a ulehla zpět vedle něj. Podívali si do očí. „Víš, žádný z těch pitomců nebyl takový jako ty. Tak… vyzrálý, vnímavý, nezkrotný, démonický… Ano. To je ono. Démonický.“ Severus se usmál. Nebyl to však samolibý úsměv, který by použil Lucius. Byl to úsměv otce, který je hrdý na svou dceru. „Démonický… Možná. Poznal jsem mnoho žen, Nefas, ale žádná nebyla jako ty. Ty jsi… šelma. Jsi moje dcera. Krev mé krve. Moje malá sestra, kterou musím ochraňovat. A má divoká milenka…“ Teď se usmála pro změnu Nefas. 
„Byly jsme stvořeni jeden pro druhého.“ Řekla.
Severus se na ní usmál a řekl: ,, Ano, jsem hrdý na to, že jsem tě zplodil, jsi výjimečná!" Bože, jsi tak krásný! Totéž řekla, když ho poprvé viděla nahého. Odvrátila se od něj skrčila nohy a vtiskla mu zadeček do klína, jako to dělávala když s ním usínala a záměrně ho provokovala. Vzpomněl si na ty bezesné noci a musel se usmát. Natáhl si slipy a usnul. Po dlouhé době byl znovu šťastný.

Ráno se z haly ozval nenadálý zvuk. Bylo to něco, co připomínalo rozražení dveří mocným kouzlem. Severus otevřel oči a v mžiku byl na nohou.
Vzal si jen župan a seběhl do haly. V očích člena Řádu se zračilo vítězství. Našel Severuse Snapea, vraha jeho mistra. 
Severus se jen ušklíbl a vytasil hůlku. 
„Zabil jsi Albuse Brumbála, zrůdo! A já teď zabiji tebe!!!“ Zaječel mladík a Severus bezděčně couvnul. Ještě než Severus stačil vyřknout kletbu, člen Řádu zavřeštěl „Avada Kedavra!“. 
Severusi se ta vteřina zdála jako nekonečná. Jak si jen nemohl nevšimnout Nefas na schodišti? Zdálo se jako věčnost, když žena skočila mezi člena Řádu a Severuse. Zakřičela a její křik se utopil v příšerném a děsivém tichu v hale. „Pertificus totalus!“ 
Severus překročil omráčeného muže a poklekl k bezvládnému tělu té ženy.
Nevěřil tomu. Vždyť ona ho chtěla zachránit! Ale zaplatila za to životem...
Sklonil se a políbil ji na chladná ústa. Naposled jí pohlédl do očí, než přes ně stáhl ta něžná víčka. Ty oči raději přikryl závojem řas, nemohl snést jejich prázdný pohled. Její hladká a opálená kůže byla ledová. Dotýkal se jejích tváří a vzal ji za ruku. „Nefas!“ šeptl potichu zlomeným hlasem. „Holčičko moje.“
Mohl za to on. Zabili jeho holčičku a kvůli němu. Už se na něj nepodívá, neřekne že byli stvořeni jeden pro druhého a nikdy ji k sobě už nepřivine. 
Nejdřív ztráta matky a teď ztratil i to nejcennější, co v životě měl. Dceru. Jedinou spřízněnou duši v téhle těžké době. Severus se sesunul na její chladné a nehybné tělo a rozplakal se.
Zničí Fénixův řád i kdyby to bylo poslední, co v životě udělá. Pomstí se za jeho matku a co víc, celý svět zaplatí za smrt jeho holčičky. Za Smrt Nefas. Za smrt jeho světa. 

Konec

Komentáře

Na těchto stránkách nevzniklo nic za účelem zisku. Kánon originálních děl je majetkem jejich právoplatných autorů. Na druhou stranu všechno ostatní je majetkem naším, proto nešiřte nic z těchto stránek bez souhlasu autora.
Design by D.J. Orlovský