Fantasmagorium

Autor: Severka
Hlavní postavy: Harry Potter/Lord Voldemort
Shrnutí: Harry Potter dostane nápad, jak vyřešit otázku jejich sporů v poněkud netradičním zápolení.
Poznámka: Děkuji Syrianě za Betu.

Velikonoční pohádka

Lord Voldemort, rozložený na svém tvrdém a nepohodlném trůnu, shlížel dolů na Luciuse Malfoye a nenápadnou obálku v jeho chvějících se rukou.
Crabe a Goyle kolem nich co chvíli prošli s obrovskou nůší na zádech a všude možně i nemožně věšeli velikonoční vajíčka, černá jako samo peklo a s odporným šklebícím se xichtem uprostřed. Čas od času, když jste se na nějaké vajíčko zadívali, na vás buď vyplázlo jazyk, nebo podle atraktivity pozorovatele, svůdně zamrkalo a přejelo si jazýčkem po rtech.
Lucius se nechvěl bezdůvodně. Dopis od Harryho Pottera mohl obsahovat cokoliv. Jen velmi nerad chodil Pánovi zla pro poštu. Nikdy totiž nemohl předpovídat, jaká zpráva se může ukrývat mezi Týdeníkem čarodějek s přílohou Nejvíce sexy muži našeho světa a reklamními letáčky. Dnes se jeho špatná předtucha naplnila.
Kostnaté bílé prsty téměř láskyplně rozlomily pečeť Bradavické školy čar a kouzel. Rudé zorničky kmitaly po řádcích a Luciusovy po tváři Pána zla.
Očekával nenávistný škleb, vztek, hrůzu, hysterický smích, pobavený smích, vítězný smích - cokoliv. Čirý, téměř láskyplný výraz údivu a překvapení jej více než znepokojil.
"Pane?" zachraptěl Lucius, nevěda, zda shrábne pochvalu nebo několik cruciatů do páteře.
Voldemort na jeho skřípot nereagoval. Mávnul hůlkou nad dopisem, který se rázem přeměnil na čistý pergamen, několika tahy špičkou hůlky odpověděl a posledním pohybem zápěstí nechal dopis zmizet a doručit na stejné místo, odkud přišla původní zpráva.
Nato přivřel oči, pořádně se nadechnul - a rozkašlal se. Vztekle zaskřípal zuby, nadechnul se podruhé a konečně zvolal: "Pozor hlášení! Všichni ti, kteří jsou majiteli vajec nebo slepic, nechť se okamžitě dostaví do kurníku! Do zítřka chci mít plnou nůši pravých smrtijedských kraslic. Konec hlášení!"
Jak Pán zla rozkázal, hlas zesílený, aby se rozléhal po celém Temném panství, tak se i stalo.
Lucius, který dočasně ohluchl, se pokusil odezírat svému pánovi ze rtů a z jeho mávnutí rukou do prostoru poznal, že byl propuštěn.

Zatímco jeho věrní, více či méně ochotní Smrtijedi, skandovali v kurníku a co chvíli sbírali nadílku ještě teplých, čerstvě snesených vajec, Pán zla si v hlavě znovu přehrával Potterův dopis.

Voldemorte,
předem svého dopisu Tě zdravím a přeji mor, choleru a extrémní plodnost mudlů. U příležitosti blížících se Velikonoc Ti chci učinit nabídku, dle mého názoru výhodnou pro obě strany.
Jak oba dobře víme, závěrečná bitva je na spadnutí. Napadlo mne však, že je zbytečné ztratit tolik lidí, když svár je především mezi námi dvěma.Konec konců, jde i o Tvůj život.
Navrhuji tedy toto: Na Velikonoční pondělí, přesně v sedm hodin ráno, se beze zbraní sejdeme u Merlinovy Hory. Oba budeme mít v nůši velikonoční vajíčka - styling vajec libovolný. (Barevné mám já!) V podobě velikonočního zajíčka se budeme snažit získat na svou stranu co nejvíce kouzelníků a čarodějek. Já na stranu dobra a ty zas na tu svou. Ten, který prohraje, přestane usilovat o život toho druhého, přestane vraždit a mučit, rozpustí spolek svých následovníků a bude žít normální a běžný život. Naplnění závazku stvrdíme Neporušitelným slibem. Budu čekat na odpověď, zda souhlasíš. Harry Potter

Inu, proč ne? Byl si naprosto jist, že jeho přesvědčovací schopnosti jsou dost silné na to, aby vyhrál. Vstal z trůnu, zapraskal kostmi a odešel se do svých komnat připravit.
Velikonoční pondělí bylo skutečně nádherné. Tráva získala zpět svěží a šťavnatou zelenou barvu, slunce se shlíželo v třpytící se hladině jezera a na louce barevně zářily kosatce, tulipány, sedmikrásky a narcisy.
Přesně v sedm hodin se u vysokého kopce, hrdě nosícího název Merlinova Hora, objevilo několik postav.
Oba aktéři se pozdravili pohledem, postavili se vedle sebe na startovní čáru, kterou jim nadšeně vyznačil Albus Brumbál a podali si ruce ke složení Neporušitelného slibu. Brumbál položil hůlku na jejich spojené ruce a pokaždé, když oba dva pronesli: "Tak slibuji.", obmotalo jejich dlaně mihotavé zlaté vlákno. Když byl slib vykonán, srovnali se přesně na start a navzájem se sjížděli pohledem. Bradavický ředitel udal znamení a soupeři se kouzlem změnili na velikonoční zajíčky. Navzájem si prohlédli svou image.
Voldemort byl prototyp zajíce veterána - kostnatý, místy vypelichaný, černošedě zbarvený s několika šrámy po těle a rovně postavenýma ušima. Na zádech vlekl nůši černých, šklebících se vajec.
Potter byl naproti tomu sladký jako cukrkandl. Světle hnědá, medová hebká srst se zdravě leskla, mladé a pružné tělo pevně stálo na zadních bězích a nůše z mladých proutků byla naplněna pestrobarevnými kraslicemi.
Brumbál začal odpočítávat.
"Raz!"
Voldemort si narovnal nůši na kostnatých zádech.
"Dva!"
Potter začal přešlapovat z jedné kýty na druhou.
"Tři!"
Oba ušáci se tryskem rozskákali kupředu přes remízky a úbočí, kol vísek i po lesích, div svá vejce nerozflákali, a u každého stavení pronesli svou řeč.
Potter dohopkal ke své první chaloupce, počkal, až se vrátka otevřou a spustil:

Hody hody doprovody,
já zajíček ušáček,
přes kopečky jak o duši
nesu kraslic plnou nůši.
Strana dobra je ta pravá,
šťastný život zaručí,
bez vraždění, bez mučení
Voldemorta přesvědčí.
Dohodu my spolu máme,
že s nadvládou přestane,
ten, kdo dá se na mou stranu,
barevné vejce dostane.

O kousek dál Voldemort trochu dýchavičně doskáče k vysokému kamennému domu a počne odříkávat:

Hody hody doprovody,
padla kosa na kámen,
kdo odmítne moje vejce,
ten už zítra nevstane.
Nabízím vám - kouzelníkům
život ve vší parádě,
že si mudly podrobíme
logicky je nasnadě.
Tak si vyber, milý zlatý,
buď kraslici nebo smrt,
kdo odmítne vejce moje,
rána už se nedožije!

S těmito říkankami celý den hupkali a dupkali po kraji a získávali spojence, dokud oba dva, Potter zprava a Pán zla zleva, nestanuli před posledním domkem.
V košíku zbylo každému pouze poslední vejce. Právě tento dům měl tedy rozhodnout o tom, kdo vyhraje a kdo se stane poraženým.
Svorně vyrazili vpřed a unavenými pacičkami se odráželi k cíli, dokud nezaparkovali před ozdobnými dubovými dveřmi s nápisem, jež hrdě hlásal název Nevěstinec.
Zaklepali a v nastalém tichu si vyměňovali vražedné pohledy. Potter si ještě na poslední chvíli své vejce přeleštil.
Konečně někdo otevřel a před zajíčky se objevily dvě ženy.
První z nich byla nesmírně krásná a mladá. Tváře měla zrůžovělé, zlaté lokny jí splývaly kolem obličeje, jemuž vévodily jasné pomněnkové oči a vesele, trošku lascivně se usmívala.
Druhá byla starší, avšak v její zkušenější tváři stále zůstával nádech minulé krásy, která v dřívějších časech musela učarovat spousty mužům. Havraní vlasy byly sepnuté do drdolu a několik černých pramenů jí spadaly na šíji. Rty stáhla do tajuplného výrazu a mlčky vyčkávala, co podivuhodná návštěva bude chtít.
Voldemort s Potterem se po sobě podívali a postupně odrecitovali připravený text. Zlatovláska rázem roztála při Potterově básničce a získala vajíčko. Ovšem druhá žena zahořela pro báseň Voldemortovu a vzala si vajíčko od Pána zla. Ušáci na sebe pohlédli. Krize. Remízu nečekal ani jeden z nich. Čas k rozmýšlení však nedostali. Nadržené ženy, rozehřáté libými verši, vrhly se po ubohých zajíčcích a jaly se chystat k souloži. Voldemort i Potter se rázem obrátili a tryskem uháněli pryč, roztoužené ženy v patách. Úkryt našli v ostružinovém keři, jehož prostředek byl tak akorát pro dva ušáčky.
Ještě po několika hodinách bylo slyšet volání prostitutek a ani jeden se neodvážil vylézt ven. Chvíli po sobě nevraživě koukali, ale po nějaké době je to přestalo bavit, takže se alespoň začali futrovat ostružiním. Pomalu se schylovalo k večeru, červánky zahalily oblohu, ptáci zpívali tesknou ukolébavku a odkudsi bylo slyšet hudbu.
Z náhlého popudu se Pán zla otočil a zahleděl se na Harryho. Prohlížel si jeho vypracované tělo a sytě zelenkavé oči, upřené k nejšťavnatější ostružině, umístěné bohužel příliš vysoko.
Vlahý večer nechal působit svá kouzla a Voldemort se natáhl k Harrymu pro polibek. A ten, ač je to k nevíře, políbení opětoval. Jemné doteky a vzájemná blízkost se stupňovaly, dávali si poznat svá těla, dokud se Harry nepředklonil a nenabídl tak Voldemortovi svou zadnici.
Od těch dob žije Lord Voldemort i Harry Potter ve vzájemné shodě. A pokud je přijdete navštívit, raději se jich neptejte, jak jim dupou králíci.

Konec

Komentáře

Na těchto stránkách nevzniklo nic za účelem zisku. Kánon originálních děl je majetkem jejich právoplatných autorů. Na druhou stranu všechno ostatní je majetkem naším, proto nešiřte nic z těchto stránek bez souhlasu autora.
Design by D.J. Orlovský