Fantasmagorium

Autor: kolektiv HSS
Hlavní postavy: Severus Snape/ Remus Lupin
Shrnutí: Jak už název napovídá, víš, s kým spíš?
Poznáma: Tato povídka byla kolektivně sepsána 4.11.2006 na srazu HSS

Víš, s kým spíš?

Vzduch v hospodě u Prasečí hlavy byl, jako obvykle, nedýchatelný. Severus sám na tom byl ještě hůř, než ostatní. Jeho citlivý čich byl teď zahlcen výpary z kuchyně a z popelníků porůznu rozestavěných na stolech mezi dýmajícími návštěvníky.
Netrpělivě se zadíval na nástěnné hodiny a upil ze své sklenice. Měl už čtvrt hodiny zpoždění! Severus začínal uvažovat o odchodu. Tohle nemělo smysl. Pochopitelně předpokládal, že to takhle skončí. Proč sem vlastně chodil? Jen plýtval svým drahocenným časem.
Dopil svůj druhý odvar z chejru a užuž se zvedal k odchodu. Najednou jeho pohled padl ke dveřím. No konečně! Bleskově nahodil nabroušenou grimasu a v duchu si připravil pět šest vyčítavých vět o nezodpovědných, nedochvilných lidech.
Příchozí si se samozřejmostí přisedl k Severusovi a tiše vyposlechl všechny výčitky.
„Už jsi skončil?“ otázal se ve chvíli, kdy se Severus nadechoval.
„Ne,“ zavrčel Severus. „Ale slušnosti ses za ty léta naučit mohl!“
„Kvůli pár minutám se snad svět nezboří, nemyslíš?“ usmál se muž nejistě a rozhlédl se po místnosti.
„To, co ti nesu, za chvíli čekání opravdu stojí, to mi věř,“ naklonil se k Severusovi. Plavé vlasy mu spadly přes objemnou kabelu, kterou svíral v náručí.
„Mrkej, našel jsem ve sklepení starou skříň ještě po mém dědečkovi. Kdysi dost cestoval a přitom sbíral přísady do lektvarů ze všech koutů světa.“
Otevřel tašku a nechal do ní Severuse nahlédnout.
„Nepřekvapuje mě, že byl z tebe Slughorn na mrtvici. Nikdy jsi lektvarů nerozuměl a, jak vidím, nic se na této skutečnosti nezměnilo,“ vrčel Severus, dnes obzvláště nabroušeně. „Ovšem pravdu máš v tom, že tohle…“ vytáhl z brašny první předmět, „…je skutečný poklad.“ Téměř láskyplný úsměv, který na kratičký okamžik ozdobil jindy kamennou tvář, vyděsil všechny kolem.
Snape odtrhl pohled od lahvičky s nažloutlou tekutinou a poctil přítomné natolik ledovým pohledem, že se raději všichni rozhodli opět věnovat svým drinkům. Když si byl jist, že už mají opět soukromí, naklonil se k příteli a upřel na něj tázavý pohled.
„Otázkou je, co za to budeš chtít?“
Blonďáky rty se stáhly do samolibého úsměvu.
„Ty víš moc dobře, co za to budu chtít, Severusi,“ prohlásil stylem já–jsem–Lucius– Malfoy–a–dostanu–VŠECHNO–co–budu–chtít.
Snape si odfrknul.
„Ty se nikdy nezměníš, Malfoyi,“ prohlásil.
„Ne, dokud se nezmění ta tvoje sladká uzoučká prdelka,“ protáhl slastně Lucius a zkřížil si ruce na prsou.
„Řekni, Luciusi, myslíš někdy taky na něco jiného?“ zavrčel Severus.
„A ty snad ano?“ ušklíbl se Lucius pobaveně.
„Představ si, že já mám taky i mozek!“ zasyčel Severus podrážděně.
„Nikdy jsem netvrdil, že nemáš,“ opáčil Lucius chladně. „Ovšem připouštím, že to nepovažuji za nejatraktivnější část tvého těla.“
„To jsem si všiml,“ odsekl Severus.
„Výborně, tak v čem je problém, Severus?“ ucedil Lucius rozmrzele. „Nebo máš snad problémy s erekcí?“ otázal se zlomyslně.
Severus si na okamžik dovolil pohrávat s myšlenkou, že by Luciuse uřknul.
Ještě okamžik zvažoval situaci. Na jedné straně voda z jediné studny v poušti Luit, na druhé straně jeho hrdost.
Severus otevřel ústa a nadechl se k řízné odpovědi. Pak však ústa zase zavřel. Jeho temný pohled padl na Luciusovu černou vycházkovou hůl, které bez povšimnutí ležela na stole. Stříbrný had na rukojeti se blyštil v odlesku svící. Severus na ni hleděl a rysy jeho tváře byly stále temnější.
„Stalo se něco, Severusi?“ zeptal se Lucius a se zájmem stočil zrak ve směru Severusova pohledu.
„Ne,“ broukl v odpověď černovlasý kouzelník a jeho obočí vylétlo vzhůru. Tenké rty zvlnil zlomyslný úsměv. „Ale, mohu konečně objednat?“
„Samozřejmě,“ přikývl Lucius a znovu se obrátil k černovlasému muži. Pravou rukou si přitom zasunul pramen vlasů za ucho. Severus se upřeně díval na stůl a přemýšlel. Něco tu nehrálo. Luciusova nevšímavost k odložené holi, gesto, kterým si urovnal vlasy…
I ta myš pod stolem si říkala: „Co to tu ti dva spolu plácají za nesmysly? To jsou nějací přihřátí, nebo jejich inteligentní řeči pouze nechápu?“
„Křup,“ zašlápnul ji Lucius, zatímco se sladce na Severuse usmíval.
„Hele, tady máš další ingredienci – čerstvou myší placičku!“
„Svinstvo do lektvarů nedávám!“
„Vraťme se k našemu původnímu záměru, žádné odbočování!“
Lucius se usmál.
„Proč tak koukáš na tu hůl?“
Severus se zamračil.
„Nedělej ze sebe hlupáka, Luciusi. Ty víš, proč…“
Luciusovy oči se vilně zaleskly.
„Vůbec ses nezměnil. V ničem…“ Hlas měl zastřený vzrušením. V jeho kalhotách se už patrně rýsovalo něco tvrdého. A koleno to nebylo…Lucius se natáhl po holi.
Sevřel kolem ní prsty tak pevně, až mu klouby na ruce zbělaly.
„Ty máš revma, Lucius,“ ucedil Severus škodolibě.
„Však ony tě ty vtípky přejdou, až tuhle hůl uslyšíš svištět vzduchem…až ucítíš její tvrdost na své bledé kůži…“
„Když už je řeč o tvrdosti,“ utrousil Severus a nenápadně si pohladil rozkrok, „budeš remcat ještě dlouho, nebo si objednáme pokoj a půjdeme nahoru?“ Severus odvrátil pohled od mrtvé myši na zemi.
Ten chlap ho neuvěřitelně vzrušoval. Od okamžiku, kdy Luciuse uviděl, cítil se k němu Severus podivně přitahován. Tak proč je to dnes jiné? Je vzrušený, to ano. Ale muž po jeho pravici jako by snad ani nebyl Lucius. Jsou to jen drobnosti, ale právě to vzbudilo u Severuse určité pochyby.
Jejich oči se setkaly. Severusovy černé se vpíjely do stříbrného pohledu plavovlasého muže. Lucius však po chvíli oči sklopil do klína.
Severus se opřel a složil ruce na prsou.
„Copak, Lucius?“ ušklíbl se. „Opustila tě najednou tvoje Malfoyská kuráž?“
Lucius prudce vzhlédl.
„Jak jsi na něco tak absurdního přišel,“ ucedil.
Severus pokrčil rameny.
„Chováš se divně. Jestli se něco děje, buď tak laskav a vyklop to. Ať si můžeme promluvit o tom našem…“obchodu“.“
„Děje?“ pozvedl Lucius povýšeně obočí a vstal tak prudce, až převrátil židli, na které do teď seděl.
„Jdeme,“ poručil a rázným krokem vyrazil nahoru do patra, kde byly pokoje pro hosty. Na číšníka prskl něco v tom smyslu, aby je nikdo nerušil.
Severus na Luciuse konsternovaně hleděl a pak se také zvedl.
„Zbláznil ses, Malfoyi?“ prskl Severus a s prásknutím za nimi zavřel dveře.
„tys chtěl mluvit i obchodu,“ opáčil Lucius klidně. „Tak já čekám,“ pokračoval. „Ale varuji tě, levně to nedostaneš.“
Lucius se rozvalil v křesle a zálibně si Severuse prohlížel. Škádlivě si olízl rty a jeho pohled spočinul na Severusově erekci, jejíž tvary se jasně rýsovaly pod tenkou látkou kalhot.
Severus chvíli Luciuse pozoroval. Ne, jeho dlouholetý přítel a milenec se rozhodně nechoval normálně. Nicméně to nebyl jeho problém. Jestli o tom Lucius nechtěl mluvit jeho problém. Upravil si bouli v kalhotách a přistoupil k Luciusovi.
„A cena je?“ ušklíbl se Severus.
Opřel se rukama o opěrky Luciusova křesla, aby nemohl vstát. Naklonil se k němu tak, že se téměř dotýkal rty jeho tváře.
„Až s tebou skončím, Lucius, ochotně zaprodáš i svou duši. Za to ti ručím,“ zašeptal.
„Uvidíme, Severusi,“ řekl Lucius tiše. „Uvidíme,“ zopakoval a zvedl ruku. pomalu jí putoval od Severusova hrudníku až po pásek jeho kalhot. Sjel rukou ještě níž a několikrát jemně stiskl Severusova erekci.
Lucius se ušklíbl, když Severus tiše zasténal.
„Řekni, co bys mi mohl nabídnout?“ protáhl Lucius a rozepnul Severusovi poklopec. obtočil prsty kolem Severusovy pýchy a pomalu ji laskal, zatímco čekal na odpověď.
Ještě chvíli se nechal Severus laskat a až po chvíli ruku svého přítele zastavil.
„Nespěchej, Luciusi,“ zašeptal. „Já se o tebe postarám. Když jsi mi přinesl takové poklady…“
jen okamžik a Lucius ležel polonahý v posteli a Severus drtil svými rty jeho ústa. Schopné ruce pokračovaly ve svlékání blonďáka a ten se jen bezmocně svíjel.
Severus se spokojeně usmál, když z Luciuse stáhl poslední kus oblečení. Zůstal klečet a chvíli si mužovo tělo zálibně prohlížel. Sáhl k límci svého oděvu a hbitě se pustil do rozepínání dlouhé řady drobných knoflíčků. Lucius pozoroval každý jeho pohyb a každý další odhalený kus bledé kůže polaskal žhavým pohledem.
Zvedl ruku, aby se dotkl svlékajícího se Severuse. uprostřed pohybu se zarazil. Čas! Zapomněl sledovat čas.
„Mám žízeň,“ zachraptěl. Stačil by jediný doušek, jen se dostat ke svým věcem.
„To počká,“ odbyl ho Severus a rychlým pohybem si stáhl kalhoty. Klečel teď nad Luciusem a tiskl ho k posteli.
„Severusi…“ Luciusovo čelo se orosilo. Jeho oči nervózně těkaly z místa na místo.
„Ale no tak, Lucius, ztratil jsi odvahu?“ ptal se smyslně a pokračoval ve vzrušujících dotecích.
Za chvíli otočil Luciuse na břicho a škádlivě se tiskl svým tvrdým penisem k jemně se chvějícím bokům. Ach ano, dobře pochopil nervozitu svého milence. Čas!
Když se o vstup do jeho těla otřel první kluzký prst, proti své vůli se zachvěl vzrušením. Zalapal po dechu a snažil se odtáhnout, ale Severus mu to nedovolil. Čas pracoval proti němu. musí se odsud dostat co nejdříve, blesklo mu hlavou.
To však byla jeho poslední myšlenka. Ty ostatní se mu rázem rozlétly jak hejno vyplašených vrabců.
Prsty, které ho dráždily a dováděly k šílenství, brzy nahradilo něco mnohem většího. Místností se ozvalo překvapené zasténání a pak bolestné zaúpění.
Severus vydechl a překvapeně zamrkal na kštici krátkých hnědých vlasů. tak tohle nečekal. Podezříval kohokoli, dokonce i toho mrňavého nebelvírského zelenookého zasrance, ale…
„Tohle jsi chtěl za své poklady, Lupine?“ zavrčením doprovodil svůj prudký příraz. Odpovědí mu byl zoufalý pokus sténajícího muže vysvobodit se z pevného milostného sevření.
„Opovaž se mi utéct,“ zavrčel Severus. Stisk jeho rukou na Remusových bocích znatelně zesílil.
„Když už jsi to začal, tak to i dokončíme,“ funěl. Tempo jeho přírazů se s narůstající vášní zvyšovalo.
Remus se po chvíli přestal snažit Severusovi uniknout a začal mu vycházet vstříc.

*****

„Co je to?“ zeptal se Sirius, když před něj Remus postavil malý balíček. Odložil sklenici ohnivé whisky a zvědavě natáhl ruku ke stolu.
„Podívej se sám,“ odpověděl lehce otráveně Remus.
Pátravý pohled do tváře přítele. Remus se ale otočil k Siriusovi zády a zamyšleně hleděl do krbu. Sirius pokrčil rameny a rozbalil balíček. Chvíli zíral…na vysněnou tabulku čokolády z Medového ráje.
„Nepodařilo se,“ vysvětlil na Siriusův tázavý pohled. „Ani si mě nevšimnul…“
„Já ti říkal, že se se mnou nemáš sázet!“

Konec

P.S. Kdo chce pokračování, musí si ho napsat sám!!!

Komentáře

Na těchto stránkách nevzniklo nic za účelem zisku. Kánon originálních děl je majetkem jejich právoplatných autorů. Na druhou stranu všechno ostatní je majetkem naším, proto nešiřte nic z těchto stránek bez souhlasu autora.
Design by D.J. Orlovský