Fantasmagorium

originál
Autor: LdyBastet
Překlad: D.J. Orlovský
Hlavní postavy: Severus Snape/ Lucius Malfoy
Shrnutí: vztah Severuse a Luciuse

V podvolení se je pravda

Severus spoléhal na své smysly. Severus spoléhal na svůj intelekt a svoji schopnost využívat informace ze svých smyslů. Důvěřoval své schopnosti rozeznat, co je důležité a co ne, co by mohlo být významné a co může s klidem zapomenout. Byl hrdý na svůj intelekt, své myšlení, schopnost učit se obtížné věci a rozvíjet je dále v něco ještě pokročilejšího.

Lucius zbožňoval vyvádět Severuse z míry. Vyžíval se v tom, že přiváděl Severus do situací, kde mu jeho intelekt a obvyklé myšlenkové pochody byly k ničemu. Jednou z jeho radostí bylo přinášet Severusovi nové zkušenosti, přesvědčovat ho, aby přijal pocity a emoce místo, aby se jim vysmíval a odstrkoval je stranou jako něco nedůležitého. Lucius chtěl, aby si Severus užíval.

Severus se nemohl Luciuse dotknout, nemohl se natáhnout a přejet rukama přes tu hebkou kůži…byl zkrocen. Pevné provazy obtáčely jako končetiny s rozpustilou jemností, jak se plazily kolem jeho zápěstí, kotníků a odtahovaly jeho končetiny od sebe. Tiché zaklínadlo způsobilo, že se provazy upevnily kolem sloupků postele a mírně přitáhla jeho končetiny k rohům postele, tomu oltáři slasti, k němuž se Severus vracel znovu a znovu, protože si nemohl pomoct. Nechtěl se tomu bránit, ale něco takového bylo nepřípustné. Maska z nevlídné podrážděnosti a ostrá sarkastická slova a kousavá jízlivost nebyly zbraně, které by používal proti Luciusovi. Byl zde způsob obrany, jeho bariéry a brnění, ale Lucius by mohl přestat s ním bojovat, nemusel by se už snažit zdolat ty bariéry, které kolem sebe vystavěl. A Severus byl přesvědčený, že by vnitřně zemřel, kdyby přišel o to překvapivé teplo, které vyzařovaly studené oči jeho přítele.

Jeho bariéry nebyly tak pevné, aby se přes ně nedostal ten, kdo chtěl proniknout dovnitř, ale neobešlo se to bez boje.

Lehounké hedvábí pohladilo Severusovu tvář a pak vše kolem něj zčernalo, vrstva za vrstvou přibývala, opak světla, která ho obklopil, jak kousek po kousku černý šátek zakrýval jeho oči. Až nakonec neviděl nic. Nemohl rozlišit tvary a barvy dokonce ani stíny. Už nebyly vlastně žádné stíny, žádné vyjme těch, které nosil uvnitř, stíny, které Severus zoufale toužil odvrhnout, jenže nevěděl jak.

Slyšel, jak Lucius odkládá šaty. Něco zašustilo, jako hábit padající na zem, jeho vnitřní hlas určit typ tkaniny – tohle znělo jako hedvábí, tohle jako samet… Severus se nažil uklidnit, zachovat si zdání svého obvyklého já, udržet si rozum, tím že analyzoval, co slyšel. Malé cinknutí skla, zvuk otvíraných a zavíraných dvířek skříně. Snažil se uhádnout, co Lucius dělá, snažil si představit před vnitřním zrakem, jak muž přechází po místnosti, zdánlivě lhostejný k Severusově neutěšené situaci a pozici.

Kroky se přiblížily k posteli, matrace se prohnula, jak Lucius dosedl vedle Severuse. Slůvka zašeptaná do temnoty hlasem, který Severus tak rád poslouchal…a pak nic. Žádný další vjem, obklopila ho tichá noc. Noc bez hvězd, bez měsíce, který by svítil a poskytl mu náznak siluety, třpytivou cestičku. Severus byl ponechán o samotě v temnotě a tichu, neměl kam jít, kam utéct a to ho začalo děsit. Jeho mysl se snažila najít nějaký pevný bod, nějakou informaci, kterých se nedostávalo. Pořád ještě měl chuť, čich…ale teď na něj už nikdo nemluvil. Nemohl ochutnat temnotu a ticho nevonělo. 

Ale ještě pořád mohl Severus cítit. A cítil, jak prsty zlehka hladí jeho nahou kůži.

„Luciusi….“ Severus nevěděl, zda to jméno vyslovil skutečně nahlas, jak zamýšlel, nebo zda to byla jen jeho utkvělá představa. Prvotní osamělost a strach byl nahrazen jinými vjemy – světlo pochodní, ostré škrábance, palčivé horko, jak na něj něco kapalo, dech beroucí chlad, jako by ho pohladil led. Hranice mezi slastí a bolestí se smazala a vytvořila jediný intenzivní prožitek bouřlivé slasti, kterého se Severus nemohl nabažit. Byl na tom závislý, zkoušel prosit o víc, prosit, aby Lucius nepřestával, nikdy nepřestal…Severus zapomněl na sebeovládání a laskání kůže nebylo nic jiného než jako kapka v moři potěšení, kterého se mu dostávalo. Představoval si, že se topí, jeho vnitřní já bylo drceno obrovským tlakem zvenčí, ne v něm. Severusova mysl už nedokázala rozlišovat co je venku a co uvnitř. Jeho rozum už nestačil, ovládl ho chtíč.

A pak si uvědomil, že to není on, kdo je tisknut, že je jen vyčerpán sladkou šťávou ovoce slasti, kterou s Luciusem sdílel. Jeho mysl ochromil nápor orgasmu, převalil se přes jeho tělo, slyšel krev proudící jeho tepnami a jeho srdce osamělé v svém tepu. Cítil a vychutnával temnoty a barvy skryté v ní, za víčky jeho očí vybuchl hotový ohňostroj pocitů a on prozřel Konečně Severus pochopil, že je milován.

Konec

Komentáře

Na těchto stránkách nevzniklo nic za účelem zisku. Kánon originálních děl je majetkem jejich právoplatných autorů. Na druhou stranu všechno ostatní je majetkem naším, proto nešiřte nic z těchto stránek bez souhlasu autora.
Design by D.J. Orlovský