Fantasmagorium

Autor: Arlondie, D.J. Orlovský
Hlavní postavy: Albus Brumbál; James Potter
Shrnutí: Měl James Potter v Pobertově plánku uložený horcrux? Žije? A pokud ano kde se a proč se skrývá? Aneb jak Brumbál k neviditelnému plášti přišel.
Poznámka: Toto dílko vzniklo původně jako zcela vážná teorie zakládající se na reálných poznatcích ze třetí knihy. Při bližším zkoumání je však zřejmé, že naše teorie má několik neškodných much. My jsme vás varovaly...
Poznámka: Dopsáno v roce 2007

Všechno je jinak

V koutě místnosti seděli u stolu dva muži a vzrušeně diskutovali. Před jedním stála sklenice s dýňovým džusem a pohár s citronovou zmrzlinou, před druhým sklenice s citronovým džusem a pohár s dýňovou zmrzlinou. Oba během rozmluvy labužnicky pomlaskávali.
„Stejně nerozumím tomu, jak tě mohl Voldemort nechat naživu.“
„Nenechal. Aspoň si to myslel. Ta kletba nezafungovala, jak měla.“
„Nerozumím tomu, ale nepopírám, že jsem nesmírně rád. Udělal jsi dobře, že jsi mě rovnou vyhledal. Takhle to bude mnohem snazší.“
„Co tím myslíte, Brumbále?“
„Nebude pro tebe tak těžké se schovat.“
„Měl bych snad? Ani nápad. Předstírat smrt jako Červíček. To tak. Mám si taky řezat prst jako on? Nebo jinou část těla?“
„Uvědom si, že si celý kouzelnický svět myslí, že jsi zemřel!“ řekl Brumbál nezvykle ostře. „A tak to musí zůstat. Jinak tě znovu najdou.“
„Voldemort je fuč a Červíčka zabil Sirius. A na zbytek stačím. Já jsem malej, ale šikovnej.“
„Jamesi, buď rozumný! Alespoň se o to snaž, když ti to nejde. Musíš pochopit, že jsou tací, kteří by zjištění, že jsi přežil, nesli nelibě. Severus by z toho měl duševní újmu, kdyby se dověděl pravdu.“
„No a? S tou se narodil. Horší už to být nemůže.“
„To nelze vyloučit. Je ovšem jisté, že by ho klepla pepka. A Rowlingová říkala, že ho prý v šestce budu k něčemu potřebovat.“
„A k čemu?“ podivil se James upřímně. „K čemu byste potřeboval toho umaštěnce Snapea?“
„Profesora Snapea,“ opravil ho Brumbál automaticky.
„Umaštěnce profesora Snapea,“ ušklíbl se James. „K čemu tedy?“
„To nevím,“ přiznal Brumbál, „ale kladla na to důraz. Myslím, že adoptuje Nevilla Longbottomů, co se mu včera oficiálně zcvokli rodiče. Třeba. A možná přijde i kouzelník.“
„A vy jí to věříte?“ zeptal se James pochybovačně. Brumbál na něj upřel svůj pohled a pevným hlasem prohlásil:
„Já Joanně Rowlingové důvěřuji.“
„Jak myslíte. Co teda mám udělat?“
„Musíš zmizet, nejlépe ihned. Někam daleko. Kam ministerstvo nedosáhne,“ dodal Brumbál a odkudsi vytáhl podezřele vyhlížející obálku. James ji přijal poněkud nedůvěřivě.
„A co s tím?“
„Zkus ji otevřít,“ poradil mu moudře Brumbál.
Uvnitř obálky bylo několik k sobě sešitých tenkých papírů. James si je prohlédl. Byla to letenka pro jednu osobu na Bahamy. „Ale Brumbále, to musí být nějaký omyl. Ranvej 10 a 1+1/2, taková přece není. Nebo jo?“
„Sleduj bílé myšky,“ poradil mu Brumbál tajemně a vilně na něj zamrkal.
James se opět zadíval do letenky. „A co můj syn?“
„To škrábnutí přežije, když si ho nebude drbat. A co se týče jeho budoucnosti…“ nedopověděl Brumbál a místo toho ho uchopil za ruku. Dlouze si ji prohlédl. „Hm, hm,“ komentoval to beze slov. „Tahle čára se mi nelíbí. Je krátká a klikatá. Takže bude žít dlouhý a spokojený život.“
„Fajn. Ale jak ho dostanu do letadla? Letenka je jen pro jednu osobu.“
„Ty jsi mrtvý, Jamesi. Jestli má Harry žít, musí zůstat tady. Vím, co s ním udělám. Bude se mít dobře. Na mou duši, na psí uši.“
„Dobrá. Ale dejte mu tenhle klíček. Je od Gringottových. Ale nezpronevěřte ho,“ probodl ho tak ostrým pohledem, až mu málem praskly brýle. „Nebo na vás vyzkouším trik se špičatým kloboukem!“
„Spolehni se. Ale z čeho budeš žít ty?“ zajímalo Brumbála. James mu mrkání oplatil.
„Mám takové malé konto ve Švýcarsku. Vedlejšák.“
„Pak je to tedy v pořádku. A co provize?“
„Půjčím vám svůj neviditelný plášť. Bezúročně, na deset let. Co vy na to?“ Brumbál si nabízený plášť vzal jen neochotně.
„To je dost málo. Tak aspoň občas napiš. Vždyť víš, že sbírám pohlednice.“
„No jo. Někdo motýly, někdo zas zástrčky, jiný pohledy.“ James si s Brumbálem přátelsky potřásl pravicí a zvedl se k odchodu.
„A platit bude kdo?“
„Vy,“ odvětil James nevzrušeně. „Nešetřete na mně. To byla zásadní chyba, jakou Voldemort udělal.“
„Pak tedy hodně štěstí,“ popřál mu Brumbál a usmál se sám pro sebe, když si povšiml zlatého klíčku, který tam spolu s pláštěm James zanechal.

Konec

Komentáře

Na těchto stránkách nevzniklo nic za účelem zisku. Kánon originálních děl je majetkem jejich právoplatných autorů. Na druhou stranu všechno ostatní je majetkem naším, proto nešiřte nic z těchto stránek bez souhlasu autora.
Design by D.J. Orlovský