Fantasmagorium

Autor: Corny
Hlavní postavy: Severus Snape/ Draco Malfoy
Vedlejší postavy: Severus Snape/ Lucius Malfoy; Draco Malfoy/ Lucius Malfoy
Shrnutí: Odkaz Bible. Příběh Ježíšův. Věděl, že ho Jidáš zradí. A přesto ho miloval jako ostatní učedníky. Když třicet stříbrných je více než láska. Když nemáte na výběr.
Poznámka: Povídka byla napsána na motivy básně "Zapření Petrovo" od Karla Kryla, která také byla v povídce citována.
Za beta-read děkuji Lady S i všem démonům, které jsem se naučila milovat. Nebo jsem to uměla již dávno?

Zapření Petrovo

Půlkruhová kamenná místnost byla spoře osvětlena pochodněmi. Ještěže tak. Kdyby tam nebylo takové šero, museli by se mu dívat do očí. A slaboši jako oni to neunesou. Neunesou tak sebevědomý pohled, který zcela jasně naznačuje pohrdání. I přesto, že místo pohrdání by tam měla být vina a strach. Nebo alespoň nenávist. K čertu, cokoli, co by prozrazovalo, že si je své viny vědom. Že toho lituje. Jak jinak má člověk poznat, že je odsouzen právem?

Byli tam všichni. Poznal každou tvář. Když se některému z nich vpil do očí, nasadili bolestnou grimasu. Z některých by byli slušní herci. Bavil se tím. Věděl, že to takhle skončí. Věděl, že za ním nikdo nebude stát, jakmile jim nebude moci ublížit. Takhle to ve Smrtijedských kruzích chodilo. A on ta pravidla vždy respektoval. Mnohá z nich sám zavedl.
Když pohlédl do očí postavám na druhé straně sálu, sklopily zrak. Věděl, že až přijde tenhle den, nebude za ním nikdo ani od nich. Věděl, že ho všichni zavrhnou, jakmile zemře jeho „ochránce„. Takhle to v Řádu chodilo. A on ta pravidla kdysi přijal.
Narovnal se na dřevěném trůnu uprostřed sálu. Mozkomorové za ním se nepatrně pohnuli. Pravda, okovy na rukou nebyly zrovna důstojné, ale snažil se, aby tento drobný nedostatek nepatrně vylepšil alespoň tím nejsebevědomějším úšklebkem, na jaký se zmohl. Pravda, ty bestie za zády mu nedělaly zrovna dobře, ale nemínil to na sobě dát sebemenším způsobem najevo. Vlastně to bude zajímavá podívaná, jak budou na obžalobu jeho „přátelé„ reagovat.
Znovu je všechny přelétl pohledem. Ve Smrtijedských řadách přirozeně seděli jen ti „podřadní poslíčci„, kteří ze Smrtijedství nemohli být nařčeni, ale Řád byl téměř kompletní.
Cynicky si uvědomil, že mu chybí Lucius. Nebyl tam nikdo, jehož směrem by mohl dělat posměšné obličeje a nepatrně glosovat rozsudek. Ještě jedna tvář mu chyběla, ale byl si jist, že ten obličej dnes ještě uvidí. A nebyl tomu zrovna rád.

Země je rudá od krve
A mlčí stromy v Nazaretu
Dnes naposled i poprvé
- jak v neskutečném kabaretu -
jsme příliš slábi ve víře
byť třebas Krista na kříž vlekou
Vždyť - zabijí-li pastýře
Pak se i ovce rozutekou

Do sálu na okamžik nahlédla bledá tvář, ještě téměř chlapecká. „Pane Malfoyi,“ ozvalo se za mladým mužem s předstíranou radostí. „Jsem rád, že jste přišel.“ Ministr kouzel, Rufus Brousek, sevřel volnou černou látku hábitu a lehkým nátlakem Draca vmanévroval do vedlejších dveří. Byla to malá kancelář, která se jen zřídkakdy používala. „Je to tu drobet neútulné,“ usmál se rádoby omluvně Brousek a rozmáchlým gestem vyčaroval dvě kožená křesla. Na požádání se Draco usadil.
„Takže vy si nepřejete vejít dovnitř. Tím se ovšem značně snižuje… jak jen to říct… efektivita vaší výpovědi. No, nevadí. Nebude vám vadit, když to alespoň zaznamená brk a poté to bude přečteno při procesu?“ Mladý muž zavrtěl hlavou. Ministr pokýval a odkašlal si.
„Můžeme? Dobrá. Tak tedy, povězte mi, v jakém vztahu jste vy a obžalovaný Severus Snape, pane Malfoyi?“ otázal se věcně Brousek.
„Snape byl nejlepším přítelem mého otce již od školních let, tudíž je logické, že se stal mým kmotrem. Po mém nástupu do Bradavic byl i mým profesorem a ředitelem koleje.“ Brouskovi neuniklo, že slovo „přítel„ vyslovil poněkud váhavě a vůbec mladý Malfoy mluvil jaksi dutě a automaticky.
„Omluvte mne, ale zeptat se musím. Kolují zvěsti, že vy a Severus Snape jste se stali… že jste byli milenci.“ Kouzelníkovi se příčilo byť jen to vyslovit, natož na to pomyslet.
„Ne. Já a Snape jsme spolu nikdy nic neměli.“ Monotónní projev Draca by se dal považovat za znuděný.
„Ještě jednou se omlouvám, musel jsem se zeptat… pro úplnou představu. Vraťme se k případu. Je pravda, že mezi vámi a obžalovaným byla nezrušitelná přísaha?“ otázal se Brousek a bál se odpovědi. Přitakání by mohlo značně ovlivnit Starostolec a v konečném důsledku i samotný rozsudek.
„Ne.“ Ministrovi evidentně spadl kámen ze srdce.
„Povězte mi tedy něco víc o vraždě Albuse Brumbála.“
„Celý školní rok jsem byl pod kletbou Imperius. Značně se mi zhoršily studijní výsledky, to vám dosvědčí každý. Pán Zla mne nutil, abych zabil ředitele, jinak zabije mou rodinu i mne. Pod kletbou jsem pracoval na plánu Brumbálovy vraždy.“
„Přišel jste na něco?“
„Ne.“ Opět ten monotónní projev.
„Jakou roli v tom hrál Severus Snape?“
„Neustále mě přesvědčoval, že to on zabije Brumbála.“
„Chcete říct, že nebezpečný náhrdelník ani otrávená medovina nebyly vaše dílo?“
„Ne. Udělal to Snape.“
„Nakonec jste ho nechal, aby Brumbála zabil?“
„Ano. Vyhrožoval mi, že jinak zabije mne a celou mou rodinu.“
„Pane Malfoyi, myslím, že došlo k politováníhodné situaci. Pokud to je opravdu tak, jak říkáte, ocitl jste se mezi dvěma mlýnskými kameny a nemohl jste dělat nic jiného, než mlčet. A jelikož jste evidentně nevinný, zprošťuji vás obžaloby ze dvou pokusů o vraždu, ze Smrtijedství a z napomáhání stoupencům lorda Voldemorta. Můžete jít. Ale nejdřív bych ocenil, kdybyste se mnou šel do sálu. Jen na chvíli, potvrdit Starostolci vaše prohlášení…“
Zvláštní. Zatímco by sám Ministr očekával, že ve tváři toho chlapce bude radost a úleva, identifikoval tam něco jako odpor, možná trochu žal. A strach. Velký strach.
Malfoy junior vstal a pomalu se vydal ke dveřím do soudní síně.

Kříže se tyčí k měsíci
A trny zdraví Mesiáše
V zahradě pějí slavíci
Je noc jež čeká na Jidáše
Měsíc se třpytí perletí;
A třebas věrnost přísaháme
Teď podruhé - i potřetí
Krista - i sebe zapíráme

Severus Snape seděl na pomyslném trůnu, a třebaže byl připoután řetězy, sledoval okolní dění prakticky netečně. Uslyšel skřípot mohutných křídel a pomalu (zakázal si dělat prudké pohyby, mohlo by to ohrozit jeho důstojnost) se otočil k nim. Stál tam ministr Brousek a za ním byla vidět jen část důvěrně známé tváře.
Draco Malfoy s úděsem hleděl na Severuse připoutaného okovy. Nebyl připraven vidět ho takhle. Otcův hlas mu v hlavě neustále opakoval „Lepší on než ty!“ Draco tomu po celou dobu výslechu věřil. Nyní začínal pochybovat. Sama hrdost ztělesněná v Severusi Snapeovi byla přikována a za ní se vznášely dvě ohavné zrůdy bez tváře. Draco s námahou polkl a vydal se přímo do středu ke Starostolci.
Severus pouze pohledem sledoval mladého Malfoye. Šel trochu vratce a kousal se do spodního rtu. Do rtu, jehož chuť Severus znal. Opovržlivě se ušklíbl. Tak uvidíme, Draco, jaké pohádky tě tatínek stačil naučit.
Předseda starostovce vzal z ministrových rukou pergamen a začal nahlas předčítat záznam Dracovy výpovědi. Severus se s nefalšovaným zájmem zaposlouchal.

„Můžeme? Dobrá. Tak tedy, povězte mi, v jakém vztahu jste vy a obžalovaný Severus Snape, pane Malfoyi?“
„Snape byl nejlepším přítelem mého otce již od školních let, tudíž je logické, že se stal mým kmotrem. Po mém nástupu do Bradavic byl i mým profesorem a ředitelem koleje.“
„Omluvte mne, ale zeptat se musím. Kolují zvěsti, že vy a Severus Snape jste se stali… že jste byli milenci.“

-obecenstvo v síni překvapeně a nedočkavě zašumělo-

„Ne. Já a Snape jsme spolu nikdy nic neměli.“

-šepot v sále zněl tentokrát téměř zklamaně-

Draco znovu ztěžka polkl a snažil se zachytit Severusův pohled. Snape dál se zaujetím hleděl na předsedu s pergamenem v rukou a pokud něco v té chvíli cítil, nedal to na sobě znát. Draca to téměř ranilo. Obraz otce v jeho hlavě však spokojeně přikývl.

„Ještě jednou se omlouvám, musel jsem se zeptat… pro úplnou představu. Vraťme se k případu. Je pravda, že mezi vámi a obžalovaným byla Neporušitelná přísaha?“
„Ne.“

Severus Snape se ani nepohnul. Cítil, že ho Malfoy propaluje pohledem. Musel se přemáhat, aby se nepodíval na jeho výraz. Výpověď se naštěstí blížila do finále.

„Nakonec jste ho nechal, aby Brumbála zabil?“
„Ano. Vyhrožoval mi, že jinak zabije mne a celou mou rodinu.“

Severus neodolal. Pohlédl na Draca. I jindy tolik bledá pleť nabyla popelavé barvy a rozpraskané rty si mladý Malfoy skousl. Kdyby Snape neznal tuhle malfoyovskou povahu, řekl by, že ocelově šedé oči na něj hleděly s omluvným výrazem. Ale nikdo, kdo kteréhokoli z Malfoyů znal, nemohl něco takového ve spojení s tímto snobsky prominentním příjmením užít. V Dracovi se definitivně přestal ozývat otcův hlas. V Severusovi se definitivně utišil hlas, který Draca omlouval. Ani jeden z nich nevnímali, že předseda dočetl. Síní se rozletělo zaujaté šeptání. Podle zálibných a soucitných pohledů, které všichni přítomní vrhali na vyhublého chlapce, si Severus domyslel, že favoritem utkání zrovna není. Ostatně v to se ani neodvažoval doufat. Byl až příliš inteligentní, než aby si nechal do života promlouvat stupidní přání a domněnky.

Dracovi se stáhlo hrdlo. Úzkostlivě si přál, aby pálení v očích znamenalo pouze smítko. Neznamenalo. Ocelové duhovky se náhle jevily jako ze skla. A ten parchant Snape si toho všiml. Parchant, kterého prodal. Za svou svobodu. Parchant, který mu… nikdy nevěřil. A Draco mu to tolikrát zazlíval. Ne, Snape ho vždycky znal lépe než on sám. Neomylný. A dokonce i teď, ačkoli v řetězech a na pokraji strže, působil klidně, chladně, odtažitě a nad věcí. Tak proklatě krásný. Draco věděl, že je to proti zákonům přírody, kouzelnického světa i prostého rozumu, ale Severus Snape byl krásný. A pro něj vždycky bude. I když ho prodal.
Tok myšlenek všech přítomných přerušil Ministr.
„Severusi Snape, souhlasíte s výpovědí pana Malfoye? Je pravdivá?“
Brousek pozvedl obočí. Členové Řádu zvědavě ztichli. Smrtijedi bezvýrazně vyčkávali. Draco prosebně vrtěl hlavou. Severus se do něj vpíjel očima. Předseda Starostovce si demonstrativně odkašlal.
„Ne!“ vyštěkl Draco.Všechny pohledy se upnuly k němu. Brousek se zatvářil překvapeně. Snape neproniknutelně.
Snapeovo „Ano,“ bylo tiché, ale důrazné.
Dracovo srdce na okamžik přestalo bít.
Srdce Severuse Snapea se sevřelo s vědomím, že si podepsal ortel.
Srdce Rufuse Brouska bylo o jeden kámen lehčí.
„Dobrá. Poslední možnost zmírnění rozsudku. Severusi Snape, pokud jmenujete další Smrtijedy, můžeme se domluvit na některých… úlevách.“
Dracovy zorničky se s nadějí rozšířily.
Smrtijedi ztuhli.
Členové Řádu nesouhlasně svraštili obočí.
Severus Snape se pohledem vpíjel do kamenné zdi za Smrtijedy.
„Jaké úlevy máte na mysli?“ otázal se po chvíli znuděně.
„Řekněme… z mozkomorova polibku bychom to mohli zredukovat…“ začal opatrně Rufus Brousek. Členové Řádu už svou zlost neskrývali. V Dracovi zahořela jiskřička naděje.
„Máte mě za zrádce?“ Severus se otočil na Draca. Jiskřička pohasla.
„Ne. Mám vás za inteligentního muže, pane Snape. Jména by pomohla vám a nám by usnadnila práci. Výměnný obchod,“ usmál se medově Ministr.
Smrtijedi ztuhli.
„Ne.“
Smrtijedům do očí vstoupil klid. Fénixovu Řádu též. Dracovi do očí vstoupily slzy.
Severus od něj s lehkým úsměškem odvrátil pohled. Myslel si, že jako Malfoy bude obdařen lepším hereckým nadáním. Do La Scaly by to dotáhl jen těžko.

Zapřeme poprvé -
Ruce se dosud chvějí
Zapřeme podruhé -
Chválíce beznaději
Potřetí - zapíráme
Už jen tak ze zvyku
A slzy polykáme;
Pláč místo výkřiku

„Za Smrtijedství, za dvojitý pokus o vraždu, za užití kleteb, které se nepromíjejí a za vraždu Abuse Brumbála se obžalovaný Severus Snape odsuzuje k mozkomorovu polibku. Rozsudek bude proveden neprodleně. Obžalovaný má nárok na poslední přání, které ovšem musí splňovat kritéria paragrafu 46 kouzelnického zákoníku. Severusi Snape, máte poslední přání?“
Draco v naději vzhlédl.
„Sklenka whisky by mne neurazila. Grans. Ohnivé mám plné zuby.“
„Pane… profesore… Severusi…“ Severus zapomněl na své předsevzetí o rychlých pohybech a otočil se k Dracovi. Místo obvyklého znuděného protáhlého tónu slyšel poprvé Malfoye… vzlykat.
„Málem bych zapomněl.Tenhle tón si chci užít. Myslíte, že bychom mohli na pár minut s panem Malfoyem do vedlejší místnosti? A tu whisky bych si tam dal též.“
„Pokud pan Mafloy souhlasí…“ Draco kývnul „…a pokud souhlasíte s přítomností mozkomora.“ Severus krátce a úsečně přikývnul. Jedna z oblud oděných v kápi se pomalu a s odporným chropotem rozlétla ke dveřím. Okovy se uvolnily. Severus Snape se zvedl a všechny vyděsilo, že místo energické chůze šel pomalu a dopadal na pravou nohu. Smrijedi i členové Řádu počali vstávat. Starostolec setrval. Jako hyeny, čekající, až lvi uštvou oběť k smrti. Brouskův hlas se rozlehl šumící síní. „Za dveřmi budou naši lidé. Máte šedesát minut.“

Severus Snape bez jediného slova usedl do jednoho z kožených křesel, která před procesem vykouzlil Brousek. Draco se posadil také, ale zrak upíral na pavučinu v rohu místnosti. Chvíli bylo tíživé ticho. Místností se ozývalo chropotání mozkomora, který se tyčil za Severusem.
„Promiň.“ Dracovi se třásl hlas. Snažil se být silný. Jakoby to někdy Malfoyové uměli.
„Já jsem to musel udělat.“
„Ne, nemusel. Víme to oba. Máme pár minut, tak ze mě aspoň v posledních minutách mého života nedělej idiota, buď tak hodný, Draco.“ Severus mluvil tichým, unaveným hlasem, jakým s Dracem mluvil kdysi jako ředitel jeho koleje.
„Kdybys byl syn mého otce, věděl bys, že jsem musel.“ Oba věděli, že se Draco nesnaží očistit před Severusem, nýbrž sám před sebou.
„Kdybys byl syn mého otce, možná bys tu nebyl. A měl pár jizev navíc. Ale nemluv o tom. Já věděl, že to tak dopadne.“
Dracovi jedna slza stekla přes srdcovitě vykrojený horní ret do úst.
„A tys to věděl taky,“ doplnil Severus.
„Ne. Nevěděl. Promiň.“
„Neboj. Brzy na to stejně zapomenu,“ ušklíbl se cynicky Severus.
„Proč jsi se mnou chtěl mluvit?“ zeptal se nesměle Draco.
„Chtěl jsem si náležitě užít, že ti konečně můžu říct: Já jsem to věděl. Konečně ti můžu dokázat, že jsem se ti nikdy nesvěřoval oprávněně. Konečně ti můžu říct, že jsi stejný, jako Lucius.“ Draco šokovaně vzhlédl. „Ale já měl Malfoye jistým způsobem rád. Baví mě adrenalin. Nesnáším vztahy, které mě svazují. Svazky na život a na smrt. S Malfoyem je to jiné. Tak trochu rivalita. Pořád musíš být ostražitý. Uděláš chybný krok a mají tě. Nech okamžitě té komedie. Spal jsem s tebou s vědomím, že jsi hajzl. Stejný, jako tvůj otec. Hřál jsem si na prsou hada. Tvůj otec udělal chybný krok. A i u tebe to byla otázka kdo z koho. A vyhrál jsi. Přijímám. Já se toho nebojím. To ty to budeš mít těžké. Kromě Luciusovy bezpáteřnosti máš Narcissinu povahu. Výčitky svědomí udělají své, Malfoyi. Do téhle hry ses neměl pouštět. Nemáš na to.“
Draco zalapal po dechu. „Ale já tě… já to nemyslel jako souboj. Já jsem tě… věřil jsem ti.“
„A já jsem se naučil věřit jen sám sobě a svému úsudku. A nezklamal mě. Ani on, ani ty. A přestaň s tím už. Ještě půl hodiny tu můžeme sedět a hezky na sebe koukat, tak už buď konečně zticha.“
Mozkomor zachrčel. Draco sebou trhl a i Severusovi ten zvuk evidentně byl sympatický asi jako skřípění křídou o tabuli.
„Asi ti něco dlužím. Chtěl bys… chceš ode mě něco?“
Severus se natáhl po sklence whisky. „Vykuř mě, Malfoyi.“ Severus si pomyslel, že Draco bude konečně zticha.
Draco si téměř pokorně, s kajícným výrazem, klekl před Severuse do prachu na podlaze. Snape se znovu napil, nadzvedl se, vyhrnul si hábit a rozepnul si poklopec.
Vzrušení se dlouho nedostavovalo. Konečně se Severusův penis ztopořil v majestátnou erekci. Draco ho vzal do úst. Snape nevzdychal. Nesténal. Nikdy to nedělal.
Přimhouřil oči a zaklonil hlavu. Po několika cenných minutách Severus vydechl a zašeptal vzrušením nalomeným a zastřeným hlasem „Takhle jsem si to nikdy nepředstavoval, ale když už chcípnout, tak stylově. S Malfoyem mezi koleny a s whisky v ruce.“ Draca jeho poznámka nepobavila. Severus se cynicky ušklíbl. Po chvíli lehce zasténal. Výjimečná chvíle. Mozkomor zachroptěl. „Otoč se.“ Draco se postavil a věděl, že teď mu to projde. Rychle se sklonil k Severusovu obličeji. Severus necítil Dracovy popraskané rty. Bylo to tak náhlé, že cítil jen teplo Dracových úst a vzápětí nepřirozeně pohyboval jazykem v jeho ústech, která znal. I Severus pomalu vstal z křesla a přitiskl Draca k sobě. Ucítil jeho erekci ve svých slabinách. Sám s rozepnutými kalhotami Dracovi vyhrnul hábit a Draco sám si stáhl kalhoty ke kolenům. Mladý Malfoy si znovu klekl na zem a trupem se opřel o křeslo. Severus si klekl za něj. Líbal alabastrovou šíji svého malého, zrádného, slizkého a bezpáteřního Jidáše. Šíji, která ho svou jemností dováděla k šílenství. Draco se uvolnil a přitiskl se k Severusovi. Ten se konečně nabažil kůže vonící jemnou kolínskou a bez příprav proniknul do Dracova těla. Ozvalo se zaskučení. Mozkomor stál bez pohnutí. Draco přidušeně sténal bolestí.
Severus si cynicky pomyslel, že ten, kdo stojí za dveřmi, se musí docela bavit.
„Zasloužíš si to,“ syknul Dracovi do ucha a tomu naskočila husí kůže z chraplavého barytonu.
„Já vím,“ vzdychl a pomalu Severusovi vyšel vstříc. Oba svorně zalapali po dechu a celá místnost se změnila ve vír pohybů, slasti a jemné bolesti.
Aniž to kterýkoli z nich vyslovil, bylo jisté, že mnoho času nezbývá. Severus se dotkl Dracova penisu a začal ho zpracovávat v rytmu svých přírazů.
„Promiň mi to, všechno, SEVERUSI!“ sténal Draco s přicházejícím vyvrcholením.
„Draco,“ sykl Snape poněkud přidušeně. Sevřel pevněji Dracův penis. Pohyby ustaly. „Já… já tě…“ Severus náhle vstal. Draco se ohlédl a viděl jen, jak se v rychlosti obléká. Ozvalo se chrčení. Draco pomalu sledoval, jak nestvůra líbá ústa jeho Severuse. Ústa, která patřila jen jemu. Kolena se Dracovi podlomila. Opouštělo ho vědomí. Věděl, že nesmí spadnout. Mozkomor kolem Severuse ovinul své pařáty. Tohle si Draco nikdy netroufl. V tomto majetnickém gestu se ze Severuse stala hadrová panenka. Hlava mu poklesla na stranu. Mozkomor ho pustil a Severusovo tělo dutě praštilo o podlahu.
Až teď si Draco uvědomil, co se stalo. Ustupoval dozadu a otevřel dveře. Člen Starostovce za nimi evidentně nic neslyšel. Whisky ve skleničce zmrzla, když kolem ní nestvůra proplula. Draco vystoupil na chodbu.
„Zrovna jsem pro vás chtěl jít. Už je čas.“
„Není třeba. Už je pozdě.“
„Co se stalo?“
„Ta obluda, ta… bestie a Severus…“
„Cítil emoce. Neomluvitelné. Já to ministrovi říkal… Už se jim nedá věřit…“
„Severus je… Je po všem!“
„Uklidněte se!“
Někde v prostoru se ozvalo Patronovo zaklínadlo. Vše na chvíli zčernalo. Pak vyšli dva kouzelníci. A mezi nimi bylo něco, co vzdáleně připomínalo Severusovu tvář. Něco, co vypadalo jako muž, kterého Draco kdysi miloval. Uvědomil si to příliš pozdě. Nikdy nemohl jednat jinak. V hlavě mu zněl otcův hlas „Lepší on než ty!“. Draco hlas zavřel někam za neprostupnou zeď. Hlas zmlkl. Byly slyšet jen kroky. Opět byla všude tma. A někde uprostřed ní byl on. Byli tam oba. Od té doby temnotu miloval.

Země je rudá od krve
Kokrhá kohout v Galileji
Vždy znovu - a vždy poprvé
Prosíme s Petrem o naději
Jsme příliš slábi ve víře
A svatou pravdu na kříž vlekou
Vždyť - zabijí-li pastýře
Jsme ovce jež se rozutekou

Konec

Komentáře

Na těchto stránkách nevzniklo nic za účelem zisku. Kánon originálních děl je majetkem jejich právoplatných autorů. Na druhou stranu všechno ostatní je majetkem naším, proto nešiřte nic z těchto stránek bez souhlasu autora.
Design by D.J. Orlovský