Fantasmagorium

Autor: D.J. Orlovský
Hlavní postavy: William Bodie/ François Leparge
Shrnutí: „Franky. François Leparge. Skvělej s nožem. Fantastickej s břitvou.“ (Bodie, epizoda Kde končí džungle)
Poznámka: betaread bedrníka
dopsáno září 2009

Billyboy

Před deseti dny je vrtulníky vysadily do džungle.
Před šesti dny splnili úkol a vyhodili do vzduchu most na klíčové zásobovací cestě. Navzdory tomu, že byl silně bráněn, ho v šesti jednotkách zlikvidovali téměř beze ztrát. Posralo se to až pak.
Před pěti dny při cestě k bodu setkání narazili na početnou, dobře vyzbrojenou patrolu. S těžkými ztrátami se museli stáhnout víc na sever, díky čemuž jim povstalci odřízli cestu.
Před třemi dny je měl vyzvednout vrtulník v bodě setkání. A oni místo toho trčeli kdo ví kde uprostřed džungle s povstalci za prdelí.
Bodie přecházel sem a tam. Jeho jednotka jako zázrakem neutrpěla žádné ztráty. Zato z té druhé zbyli jen dva vykulení zelenáči, vlastně jen o něco málo mladší než Bodie sám. Měli ovšem několik raněných.
Tub Weston to koupil do nohy – čistý průstřel stehna, dost je zpomaloval.
Bennyho střelili do ramene, naštěstí levého takže navzdory tomu udržel zbraň
Frankyho zasáhla do obličeje střepina z granátu. Měl kliku, že do levého oka, o které už dávno přišel. Takže ho to stálo jen pásku přes oko a několik šrámů.
Ani Bodie nevyvázl bez zranění. V levém boku měl dvě střepiny z toho samého granátu, který zasáhl Frankyho. Při každém pohyby, každém nádechu mu vystřelovala ostrá bolest do hrudi a ramene a dolů do břicha.A co hůř navzdory veškeré jeho snaze se rána zanítila.
Krivas se stáhl do sebe a skoro vůbec nemluvil, jako vždy když šlo něco šejdrem.
Polák klečel vedle Tuba a měnil mu obvaz.
Franky si hrál s nožem.
Benny těkal očima sem a tam, aby se nemusel dívat na Frankyho prázdný oční důlek.
A ti dva kluci byli posraní strachy až za ušima.
Napětí houstlo.
Polák se zvedl od Tuba, přešel k Bodiemu a položil mu ruku na čelo.
„Máš horečku,“ konstatoval, čímž neřekl Bodiemu nic, co by nevěděl. „Měl by sis odpočinout, lehnout si.“
Bodie zavrtěl umíněně hlavou. Měl intenzivní pocit, že když se zastaví, sedne si nebo dokonce lehne, už se nedokáže zvednout.
Polák si jen rezignovaně povzdechl, vyndal ze své lékařské brašny dva bílé prášky a podal je Bodiemu spolu s čutorou vody.
Bodie je beze slova spolknul a zapil douškem vody.
„Napij se pořádně,“ napomenul ho Polák.
Bodie poslechl jen nerad. Vodou museli šetřit, protože nikdo z nich nevěděl, kdy budou mít znovu možnost doplnit zásoby. Na druhou stranu měl Polák pravdu, Bodie musel hodně pít, aby nebyl dehydrovaný.
Když Polák udělal pro raněné, co bylo v jeho silách, posadil se na padlý kmen, aby si taky trochu odpočinul.
Bodie začal zase přecházet sem a tam.
Napětí sílilo.
„Hej, můžeš toho nechat?!“ ozval se Franky podrážděně. „Jde mi to na nervy!“
Bodie věděl, že je to na něj, ale ignoroval to.
„Hej, Billyboy, mluvím s tebou!“
„Vyser si voko!“ ucedil Bodie.
Všichni strnuli. Nebyla to dobře volená slova.
Franky vstal.
„Neblbni, Franky,“ pokusil se Benny zažehnat rvačku. „Má horečku, neví, co mluví. On to tak nemyslel, že jo Bodie?“
Mohl by říct, že to tak nemyslel, mohl. Benny byl kámoš, dával mu šanci vyhnout se rvačce, kterou by ve svém současném stavu mohl sotva vyhrát. Na druhou stranu pokud by to udělal, bude už navždy v očích celé jednotky zbabělec.
„To si piš, že jsem to tak myslel!“ prohlásil Bodie hlasitě. „A jestli má Franky něco s ušima, klidně mu to zopakuju!“
Tím bylo rozhodnuto. Franky pomalu vykročil k Bodiemu.
Bodie se snažil odhadnout svoje šance, ale valně to neviděl. Nikdy se s Frankym do křížku nedostal. Třebaže se oba hry účastnili. Bodie ovšem spíš z donucení, než že by to vyhledával, a Franky, na rozdíl od jiných, neměl o Bodieho tímhle způsobem zájem.
Bodie si byl ovšem vědom, že Franky je dobrý voják a zkušený rváč, a navíc prý zatím nikdy neprohrál. Kdyby byl v pořádku, pak by snad měl šanci. Doby, kdy byl proti své vůli nucen hru hrát, prohrával a musel snášet to ponížení, byly již dávno minulostí. Tady v Angole taky ještě neprohrál.
I když byl ve značné nevýhodě a tušil, že nevyhraje, byl rozhodnutý nedat kůži lacino. A to i přesto, že bylo důležité, aby se vyhnul nějakému dalšímu vážnějšímu zranění.
Franky provedl první letmý výpad. Nepříliš prudká rána sevřenou pěstí. Bodie věděl, že zkouší, nakolik ho zranění oslabilo. A tak se snažil předstírat, že je to horší, než ve skutečnosti bylo. Moment překvapení by mu mohl přinést důležitou výhodu.
Franky byl ovšem příliš zkušený rváč a takovéhle triky na něj neplatily. Rychle se to proměnilo v divokou zběsilou rvačku. Bodie se odmítal vzdát a znovu a znovu umíněně vstával, jen aby ho Franky znovu srazil na zem. Neměl sebemenší šanci.
Franky musel uznat, že Bodie má kuráž, ale moc chytré to nebylo, protahovat boj, který nemohl vyhrát. Tvrdě kopnul Bodieho do břicha a ustoupil.
Bodiemu se podlomily nohy. Nejdřív padl na kolena a pak se zhroutil na zem. Z nosu a z pusy mu tekla krev. Khaki tričko měl na boku celé zmáčené krví.
Všichni předpokládali, že je po boji, ale Bodie se znovu začal zvedat – pomalu, ztěžka, s vypětím všech sil.
Franky nad ním jen zavrtěl hlavou a kopl ho do poraněného boku.
Bodie zaskučel, padl zpátky na zem a tentokrát se už nezvedl.
Franky vedle něj poklekl.
„Víš, jaká jsou pravidla,“ ušklíbl se.
Bodie stiskl zuby. Věděl, co ho čeká, když prohrál. Nehodlal to ovšem Frankymu nijak ulehčovat.
„Později, Billyboy,“ řekl Franky, „si vyberu svoji výhru.“
Polák pomohl Bodiemu vstát a dovlekl do stranou. Pak si vedle něj klekl, vyhrnul mu tričko a začal mu převazovat zjitřenou ránu na boku.
Do rána Bodieho sklátila horečka. Naštěstí Krivas netrval na tom, že půjdou dál a ty, co nemůžou, tu nechají na pospas osudu. Předně to bylo proto, že by se Krivas musel připravit o dva vojáky, navíc Bodie byl nejlepší střelec jednotky a to nemluvě o tom, že Franky si na něm hodlal vybrat svou výhru, aby Billyboy dostal lekci.
Naštěstí se zdálo, že povstalci mají jinou práci, a už po nich nepátrali. Aspoň krátký průzkum neodhalil žádné stopy po pronásledování.
Bodie blouznil v horečkách a jeho stav se nelepšil, takže Polák nakonec rozhodl, že ty střepiny, co má Bodie v boku, musí ven. Anestetikum bylo ovšem v polní lékárně příliš velký luxus. Takže zatímco Polák vyndaval střepiny, Franky s Krivasem Bodieho drželi, ale vlastně nebylo proč. Bodie byl v horečce úplně mimo sebe, něco si nesmyslně blábolil a neměl ani ponětí o tom, co se s ním děje.
Polák ránu pečlivě vyčistil a sešil. Nakonec ji převázal a píchl Bodiemu další antibiotika. Trvalo však ještě další dva dny, než Bodiemu horečka opadla, a on usnul léčivým posilujícím spánkem. V té době bylo jasné, že pronásledovatelé je už přestali hledat. Nejspíš se nechali nachytat na falešnou stopu, kterou vytvořil Franky. Nebo se jim nechtělo drápat se do kopců za nimi a hledat je.
Ať tak či tak, měli díky tomu dost času, aby se Bodie vzpamatoval z horečky a Tub si vyrobil berle, aby mohl jít více méně sám a nezatěžoval ještě někoho dalšího, kdo by ho musel podpírat. Čekala je totiž dlouhá cesta do tábora, protože místo aby si vezli zadky ve vrtulníku, budou muset po svých. Minimálně dokud nenarazí na vesnici, z níž by se mohli ohlásit a pořádat o odvoz.

Bodie cítil, jak se mu s každým dalším dnem pomalu vracejí síly. Polák jeho a Tuba dopoval antibiotiky, aby předšel infekci a zánětu. Vyndání střepin mu rozhodně pomohlo, i když mu kvůli tomu musel Polák rozřezat celý bok, aby je dostal ven. To, že mu zůstanou jizvy, Bodieho netrápilo.
Zásoby potravin jim došly už před několika dny, ale díky tomu, že Franky byl zkušený lovec, nehladověli. Třebaže jídelníček byl vskutku exotický. Vody si u jednoho potoka nabrali tolik, kolik dokázali pobrat. Tub Weston je sice brzdil, jinak by postupovali rychleji, ale Bodieho spíš trápilo, že od včerejška na něj Franky tak hleděl. Z něčeho si vyrobil novou pásku přes oko, ale to druhé Bodiemu pronikavým pohledem říkalo, že už brzy si přijde vybrat, co mu náleží.
S padajícím soumrakem rozbili tábor. Bodie se nehodlal shodit tím, že by dělal drahoty. Prohrál a musel platit. Vstal a začal si rozepínat pásek.
„Tady ne,“ zadržel ho Franky.
Bodieho to překvapilo. Zatím nenarazil na nikoho, kdo by si nechal ujít příležitost, aby vás ponížil před celým regimentem, a nepřefiknul vás všem na očích. Bodie věděl, že někteří vojáci se při pohledu na to, jak vítěz mrdá poraženého, honili.
„Nechoďte moc daleko,“ upozornil je Krivas a Bodie viděl, jak se posměšně šklebí. Přál to Bodiemu.
Bodie následoval Frankyho stranou do porostu. Když Franky naznačil, že to bude stačit, že tady, Bodie se beze slova otočil, rozepnul si kalhoty a opřel se o kmen stromu. Vlastně byl vděčný, že Franky nemá potřebu ponížit ho před celou jednotkou.
„Tak co ti tak trvá?“ podíval se Bodie přes rameno. „Nechci tím strávit celou noc. Chci se taky vyspat.“
Franky si k jeho překvapení sundal tričko i kalhoty. Byl teď úplně nahý.
„Co blbneš?“ zamračil se Bodie.
„Svlíkni se,“ nařídil Franky.
„Co?“ nechápal Bodie.
Takhle se hra nehrála. Šlo o rychlou rvačku, rychlý sex, rychlé uspokojení. Nikdo se u toho nesvlíkal.
„Řekl jsem, aby ses svlíknul,“ zasyčel Franky. „Svou výhru si vyberu podle svého. Tak dělej!“
Bodie se začal svlékat. Nemělo smysl se hádat. Frankymu nic nebránilo v tom, aby ho zmlátil znovu. Bodie měl pořád ještě rozbitý obličej a nestál o to, aby si otevřel dobře se hojící ránu na boku. Opatrně si sundal tričko, pak kalhoty i slipy. Cítil se trochu divně takhle vysvlečený. Nebyli daleko od ostatních, jen tak aby sem nebylo vidět. Přesto se mu nezdálo bezpečné vystrkovat v džungli holý zadek a protahovat nezbytné. Přišlo mu to jako zbytečný risk. Ale kdo ví, třeba by se Frankymu jinak nepostavil.
„Tak dělej,“ ucedil Bodie netrpělivě.
Franky přejel rukama po Bodieho nahém zadku. Zmáčkl mu půlky v dlani a roztáhl je od sebe, aby si mohl prohlédnout Bodieho díru. Přejel po ní palcem a pak ho zasunul dovnitř, jen tak na okraj.
Bodie byl netrpělivý. Chtěl to mít už za sebou a tohle Frankyho hraní ho rozčilovalo.
„Co je? Máš problémy s erekcí?!“ zavrčel. „Co ti tak dlouho trvá?“
„Zavři zobák, Billyboy,“ odsekl Franky. Zajel Bodiemu rukou mezi nohy a promnul mu kulky.
Bodie vzdychl a přivřel oči. Bylo to příjemné. Cítil, jak mu pták cukl.
Hra nikdy nezahrnovala uspokojení pro poraženého. Bodie byl zvyklý, že ho vítěz poraženému bez skrupulí vrazil do prdele a ošukal ho, vystříkal se do něj a bylo to. Poraženého to většinou bolelo a zřídka kdy se mu vůbec postavil, natož aby se u toho udělal nebo mu to bylo příjemné.
Franky Bodiemu třel a jemně mačkal kulky a druhou rukou prstem dráždil anál dokud Bodieho pták nestál jako svíce.
Bodie si už nestěžoval. Statisticky vzato to dělal častěji s chlapem než se ženskou, protože prostě neměl příležitost. Netušil, že by to s chlapem mohlo být taky příjemné, i když člověk v souboji prohraje.
Franky si přidřepl s doširoka roztaženýma nohama a lízal Bodiemu koule, olizoval mu díru a šukal ho jazykem.
Bodie už zcela nepokrytě sténal a jeho pták sebou nedočkavě cukal.
„Franky,“ zasténal Bodie. Překvapila ho intenzita touhy, jakou cítil, i přání, aby ho do něj Franky strčil a divoce, drsně ho ošukal.
Franky se narovnal, vzal do ruky svého napůl ztopořeného ptáka a Bodie vzápětí ucítil, jak mu na záda dopadá horký proud moči. Stékal mu po kůži, po zadku, po nohou.
Franky přestal na Bodieho močit a chvíli jen hladil Bodieho mokrou kůži.
„Otoč se,“ zašeptal a Bodie se zatajeným dechem poslechl.
Bylo to podivně perverzně vzrušující dívat se na Frankyho, na jeho nahou šlachovitou postavu s několika jizvami, na to jak drží v ruce svoje dlouhé štíhlé péro, na žlutou moč tryskající ze špičky a dopadající Bodiemu na břicho, skrápějící jeho ztopořeného ptáka.
Když se Franky vyprázdnil, přistoupil k Bodiemu a přejel mu rukou po tvrdém ptákovi. Pak ho pevně sevřel u kořene, až sebou Bodie cukl, protože to nebylo moc příjemné, vlastně to docela bolelo a jeho erekce poněkud opadla.
„Určitě se ti chce na záchod,“ zašeptal Franky.
Bodie polknul.
„No tak, Billyboy, určitě se ti chce chcát,“ Franky se k Bodiemu přitiskl a olízl mu krk a jemně ho kousl.
Jasně že se Bodiemu chtělo. Vždycky se chodil vymočit než šel spát a dnes ještě nebyl. Polknul a mezi jejich těly se rozlila moč. Bylo to divné prostě to takhle pustit, cítit, jak mu vlastní chcanky stékají po kůži a vědět, že máčí Frankymu chlupy v rozkroku a ptáka. Cítil, jak se o něj Franky otírá a tvrdne. Nikdy by ho nenapadlo, že je Franky takhle perverzní.
„To je ono,“ šeptal mu Franky do ucha, olizoval mu a okusoval krk, dokud se Bodie nevyprázdnil. Pak Franky přiměl Bodieho, aby si lehnul na zem na záda. Zvedl mu nohy a konečně nabodl svým dlouhým ptákem Bodieho díru.
Bodie zasténal, když do něj začal Franky pronikat. Tentokrát to nebolelo, jak si to pamatoval z dob, kdy ve hře prohrával. Tehdy ho skoro pořád bolel zadek, protože se hloupě snažil vzdorovat. Skoro každý druhý mu dost bolestivě natrhl prdel, než mu někdo poradil, ať spolupracuje, ať se nechá šukat, že to pak bude míň bolet a nebude tolik krvácet.
Tohle ale bylo jiné. Ten pocit roztažení a naplnění byl skvělý. Přišlo mu, že se do něj celý nemůže vejít, a přesto Franky se zasténáním přirazil a zajel do Bodieho až po kořen. Bodie cítil, jak se mu o zadek opřely Frankyho koule. Jeho vlastní pták mu stál a škubal sebou nedočkavostí.
„Šukej mě,“ vydechl Bodie, protože si nemohl pomoct. Ten tlak v prdeli byl úžasný.
Franky mu vyhověl a začal ho šukat pomalými hlubokými přírazy.
Bodie zasténal tak, že ho nejspíš slyšeli až u ohně. Bylo mu to jedno. Zarýval prsty do země a vycházel Frankyho přírazům vstříc. Takhle vzrušený a nadržený snad ještě nikdy v životě nebyl.
Franky se natáhl do svých šatů a vyndal svůj pověstný nůž, ostrý jako břitva. Lehce špičkou přejel Bodiemu po hrudi a zanechal tenkou krvavou stopu. Bodie bolest vůbec necítil, jen vybičovala jeho chtíč.
Franky lehce zavalil ostřím o Bodieho vzrušením ztvrdlou bradavku a pak ho řízl podél klíční kosti.
Bodie zasténal a nadzvedl boky.
Franky mu přejel nožem po břiše a tentokrát byla rudá linka silnější. Přitom pořád projížděl zvolna svým ptákem Bodieho těsnou prdel.
Bodie vzdychl a zvrátil hlavu dozadu.
Franky lehce škrábl Bodieho nožem do krví nalitého žaludu a Bodie táhle zakňučel.
„Šukej mě víc!“ vydechl Bodie. Měl pocit, že pokud ho Franky rychle neudělá, prasknou mu koule.
Franky byl překvapen Bodieho nedočkavostí, chtivostí. Takhle vstřícně ještě žádný chlap na jeho hrátky nereagoval. Začal nožem pečlivě odstraňovat chlupy v Bodieho rozkroku. Bodieho pták byl pěkný, velký, silný a Franky pomalu odstraňoval tmavé houští, v němž se skrýval, a dvakrát škrábnul Bodieho nožem přímo do ptáka, zanechávaje tam tenoučkou rudou linku.
Bodie se pod ním svíjel rozkoší a žebral o to, aby ho Franky pořádně ošukal.
Franky mu nevyhověl, dokud neodstranil poslední chloupek. Ten pohled stál za to. Bodie byl mladý. Bylo mu sotva dvacet a teď s vyholeným klínem vypadal ještě mladší, zato jeho penis se zdál být ještě delší. Rozkošný, mladičký, roztoužený – Franky odložil nůž a rozetřel Bodiemu po hrudi krev ze šrámů, jež mu udělal. Pak sevřel Bodieho boky a začal ho konečně pořádně šukat.
Bodie zakňučel.
Franky ucítil, jak ho Bodie v sobě sevřel. Vrážel ho do té těsné hříšné prdele. Rozmačkával mu v ní s každým přírazem až po kořen hovna na horkou kaši. Sklonil se k němu, aby ochutnal jeho sladkou krev. A nakonec naplnil jeho tělo produktem svého chtíče.
Bodie se udělal chvíli po Frankym a byl to jeden z nejlepších orgasmů, jaké kdy zažil.
Franky vytáhl svého měknoucího ptáka z Bodieho prdele a slízal mu z břicha sperma smíšené s krví.
Bodie nazvedl hlavu.
„Cos mi to do prdele udělal?“ zamračil se.
Franky jen pokrčil rameny.
„Vždyť vypadám jak…, jak když je mi patnáct!“ vyčetl mu Bodie. Šrámy od nože nijak nekomentoval.
Franky si utřel ptáka listem a začal se pomalu oblékat. Takhle si to neužil ani nepamatoval. Možná že bylo chybou, že Billyboye přehlížel.

Konec

Komentáře

Na těchto stránkách nevzniklo nic za účelem zisku. Kánon originálních děl je majetkem jejich právoplatných autorů. Na druhou stranu všechno ostatní je majetkem naším, proto nešiřte nic z těchto stránek bez souhlasu autora.
Design by D.J. Orlovský