Fantasmagorium

Autor: D.J. Orlovský
Hlavní postavy: William Bodie/ Raymond Doyle
Shrnutí: Některé problémy můžou mít až nečekaně prosté a velice překvapivé řešení.
Poznámka: betaread bedrníka
dopsáno říjen 2009

Bodieho problém

Když jim Cowley přestal věnovat pozornost a bylo zjevné, že další otázky od něj nehrozí, alespoň v nejbližších okamžicích, šťouchl Bodie lotkem do Doylea a kývnutím hlavy mu naznačil, aby se v tichosti vypařili a zkusili ukrást zbytek dne pro sebe.
„Myslíš, že si toho všimnul?“ zeptal se Doyle a cukaly mu pobaveně koutky, když nasedali do Bodieho vozu.
„Toho, že jsme zdrhli?“ uculil se Bodie.
Doyle přikývl.
„Och, ne,“ zašklebil se Bodie. „Technicky vzato nás propustil, ne? Viděl jsi to jasné gesto,“ napodobil rukou Cowleyho pohyb a nastartoval.
„Jo, to jo, rozhodně,“ souhlasil Doyle zaníceně. „Gesto hodné skotských králů.“
Oba vyprskli smíchy.
„Půjdeme na pivo nebo chceš hodit domů?“ zeptal se Bodie, když se zařadil do provozu.
„Domů,“ rozhodl Doyle. „Potřebuju horkou sprchu a pak chci zavolat Dianě. Zkusím si vyžehlit to pondělí. Nevěří mi, že to nedělám schválně. Asi jí budu muset dohodnout s Cowleym schůzku. Myslí si, že jsem si ho vymyslel.“
„George Cowley výplod fantazie,“ rozesmál se Bodie.
„Spíš noční můra,“ ušklíbl se Doyle. „A co ty a krásná Maggie?“
„Krásná Alena,“ opravil ho Bodie.
„Ještě včera to byla Maggie,“ podivil se Doyle pobaveně.
Bodie se jen potutelně usmíval.
„Chceš říct, že jste se rozešli po třech dnech?“ nevěřil Doyle.
„Nějak to nebylo ono,“ pokrčil Bodie rameny.
„Copak zastávala názor sex až po svatbě?“ rýpl si Doyle.
„No to zrovna ne,“ uculil se Bodie. „Ale prostě to nebylo ono.“
„Tak to jo,“ usmál se Doyle. „A tahle ta… Alena, to je ono? Má zvláštní jméno.“
„Je to cizinka, a žhavá jako plotna,“ zašklebil se Bodie. „Moc anglicky neumí, ale jazykové bariéry zvládáme hravě. Neverbální komunikace dělá divy,“ mrkl na Doylea.
Doyle jen zavrtěl hlavou.
Bodie se zašklebil.

*****

Doyle seděl v kuchyňce na rohu stolu a popíjel svou ranní kávu, když Bodie přišel.
„Tak co, Tarzane, jak se má Jane?“ přivítal ho Doyle pobaveně.
Bodie byl ale bez nálady. Jen nad tím mávl rukou a nalil si kafe.
„Co je?“ zeptal se Doyle. „Nevyšlo to podle plánu?“
„Hm,“ zabručel Bodie a napil se kávy. „Fuj! Zase ji dělal Anson, že jo? Dává do toho vůbec vodu?“
„Nařeď to vodou z kohoutku,“ poradil mu Doyle. „Pak se to dá celkem i pít.“
Bodie se ošklíbl, ale udělal to.
„Tak co se stalo? Nebyla dost žhavá?“ otázal se Dole. Chtěl nějak Bodieho zbavit té špatné nálady.
„To ne, vlastně byla žhavá až moc,“ ušklíbl se Bodie.
„Spálil ses?“
„I tak by se to dalo říct,“ utrousil Bodie.
Doyle pochopil, že jeho parťák o tom nechce mluvit, a tak odvedl řeč jinam. Bohužel špatná nálada Bodiemu vydržela celý den.

*****

„…slunce zapadající do Seiny.“
Doyle předstíral, že je plně zaujat časopisem, který držel. Jedním okem sledoval podezřelého, zatímco Bodie se opíral o pult a blbnul recepční hlavu. Nakláněl se k ní přes pult tak, že Doyle nepochyboval, že jí čumí do výstřihu. Zjevně jí to nevadilo.
„Zítra mám volno,“ sdělila recepční Bodiemu důvěrně.
Doyle nedokázal potlačit povzdech. To byl celý Bodie, nedal si pokoj dokonce ani když měli práci.
„To je škoda,“ zatvářil se Bodie zdrceně. „Zítra odlétám na služební cestu.“
Doyle překvapeně vzhlédl od časopisu. Natolik ho Bodieho odpověď překvapila, že skoro přehlédl, že sledovaný odchází.
„Bodie!“ křikl na něj.
„Zavolám ti hned, jak se vrátím,“ slíbil Bodie recepční a pak si pospíšil za Doylem.
„Máš vůbec její číslo?“ zeptal se Doyle, když co nejnenápadněji kráčeli po ulici za podezřelým.
„Ne,“ odpověděl Bodie klidně. „Tak to jí asi nezavolám.“
Doyleovi to přišlo zvláštní. Bodie vylhávající se z potencionálního rande? Nikdy by nevěřil, že něco takového je možné.

*****

Anson a Sullivan se na Bodieho zazubili jako dva žraloci a posadili se každý z jedné strany. Bodie si dál v klidu vykládal na stole karty.
„Tak ty jsi prý nocoval u Sally,“ usmál se Anson.
„No a?“ řekl Bodie lhostejně, aniž by odtrhl oči od karet.
„Tak povídej, přeháněj,“ naléhal Sullivan dychtivě.
„Nešlo mi nastartovat auto, tak jsem u ní přespal, to je celé,“ pokrčil Bodie rameny.
„No jo, moc hezká výmluva. A dál?“ dožadoval se detailů Anson.
„Jaká je v posteli?“ zeptal se Sullivan přímo.¨
„Nevím,“ odvětil Bodie.
„Nekecej, Bodie,“ ušklíbl se Anson.
„Rozbité auto a nocování na gauči – to ti nesežereme,“ přidal se Suillivan.
Do místnosti vešel Murphy.
„Bodie, Jack ti vzkazuje, že auto budeš mít opravené nejdřív ve středu, má toho teď moc,“ řekl a rázem zjistil, že na něj Anson a Sullivan hledí div ne s otevřenou hubou. „Řekl jsem něco?“ zeptal se nejistě.
Doyle složil noviny. Něco nebylo v pořádku. Něco s Bodiem. Nadbíhal Sally od chvíle, kdy přišla k CI5. Dokonce i on si myslel, že ta porucha auta byla jen malá nevinná lež, aby měl Bodie záminku zůstat u ní přes noc a svést ji. Představa, že Bodie strávil noc u nějaké ženy v bytě a k ničemu nedošlo, a přitom nemá ani na tváři otisk její dlaně, byla prostě neuvěřitelná.

*****

„Tak povídej,“ vybídl Doyle Bodieho, když se s pitím posadili v své oblíbené hospůdce k rohovému stolu.
„Co?“ podivil se Bodie.
„No co se děje.“
„Ono se něco děje?“ tvářil se Bodie, že nechápe, co má Doyle na mysli.
„Bodie!“ zamračil se Doyle. „Včera večer jsi posadil na taxi domů holku, která vlhla už jen z pohledu na tebe. Tak se mi nesnaž tvrdit, že se nic neděje. Co je s tebou?“
„Proč by se mnou mělo sakra něco být?!“ odsekl Bodie podrážděně.
„Protože to nebylo poprvé za poslední měsíc,“ namítl Doyle mírně zaskočený Bodieho defenzivní reakcí. „Máš nějaký pro…“
„NE!“ vyjel na něj Bodie, než mohl doříct slovo, tak ostře, že Doyle zamrkal.
Bodie uhnul pohledem. Měl vztek, že se neudržel, protože takováhle neuvážená reakce byla horší než přiznání.
Chvíli bylo trochu trapné ticho.
„Je to… eee… no,“ Doyle zrozpačitěl.
Bodie přikývl, aniž by zvedl oči od obsahu své sklenice.
„Chceš… chceš si o tom promluvit?“ zeptal se Doyle opatrně.
Bodie si povzdechl , na okamžik zavřel oči a zavrtěl hlavou.
Znovu se ponořili do mlčení, ale Doyle to nedokázal vydržet.
„Ale… ale co tak najednou?“ podivil se.
Bodie pokrčil rameny.
„A… no… můžu ti nějak pomoct?“ otázal se Doyle.
„A jak jako?“ ušklíbl se Bodie trpce.
„No jo,“ povzdechl si Doyle. „Co doktoři…,“ zkusil navrhnout, ale Bodie ho probodl nesouhlasným pohledem. „A zkoušel jsi… víš, no… sám…,“ o takovýhle věcech člověk většinou nemluvil, a už vůbec ne s jiným chlapem.
Bodie přikývl.
„A?“
„Nic,“ pokrčil Bodie rameny.
„Nic?!“ zděsil se Doyle.
„Nic jako že… nic zvláštního, normální,“ vysvětlil Bodie.
„Tak to je ale dobrá zpráva, ne?“ pokusil se ho Doyle povzbudit. „Není to fyzické. Možná jen stres,“ pokusil se usmát, ale moc mu to nešlo.
„Máš pocit, že máme nějak víc stresu než obvykle?“ zeptal se Bodie tprce.
„No,“ zaváhal Doyle. „Asi ne,“ připustil.
Bodie si povzdechl a napil se piva.
„A to jako…, když jsi s holkou… tak… tak,“ ošil se Doyle.
„Ani ťuk,“ povzdechl si Bodie hořce.
„Jako vůbec?“
„Vůbec,“ přikývl Bodie.
„Hm,“ zabručel Doyle a napil se ze své sklenice. „A na co myslíš, když… no, když… to… sám… tento?“
„Nevím, tak různě,“ pokrčil Bodie rameny. „Copak ty víš, na co myslíš, když… když to?“
Doyle zavrtěl hlavou, ale cítil, jak mu rudnou uši. Naštěstí si toho Bodie sotva mohl všimnout.
„A na co myslíš, když jsi s holkou?“ zeptal se Doyle.
„No na ni přece,“ odpověděl Bodie a vypadal překvapený, že se Doyle takhle blbě ptá.
Opět se ponořili do mlčení, které prolomil tentokrát Bodie.
„Ty, Rayi,“ ošil se Bodie. „Neřekneš to nikomu, že ne?“ upřel na něj prosebně oči.
„Jak se vůbec můžeš takhle ptát?!“ urazil se Doyle. „Samozřejmě, že to nikomu neřeknu!“

*****

„Co je to?“ zeptal se Bodie, když Doyle zasunul do videa kazetu, a nabral si hrst oříšků.
„No, protože ten tvůj problém přetrvává,“ Bodie poněkud zkoprněl. „Vymyslel jsem řešení,“ usmál se Doyle a pustil video.
Úvodní titulky nemohly nikoho nechat na pochybách, co to je.
„Porno?“ zadíval se Bodie usazený na pohovce na Doylea.
Doyle přikývl. Našel tu kazetu úplně náhodou, když hledal něco jiného, a napadlo ho, že by mohla Bodiemu pomoct.
„Ty se chceš dívat na porno?!“ Bodieho hlas i výraz vypovídaly o tom, že pochybuje o Doyleově zdravém rozumu.
„Hele, Bodie,“ přisedl si Doyle k němu. „A nedívej se na mě tak.“
„Jak?“ zeptal se Bodie nakvašeně a dál se tvářil jako by byl Doyle padlý na hlavu.
„Nasraně,“ řekl Doyle.
„Já nejsem zasranej,“ namítl Bodie kysele.
„Tváříš se tak,“ pousmál se Doyle.
„Rayi, tobě přijde normální dívat se na porno?“ otázal se Bodie.
„A není?“ znejistěl Doyle a zapauzoval video.
„Dávají fotbal!“ zaúpěl Bodie.
„Bože ty jsi přízemní!“ obrátil Doyle oči v sloup. „Já se snažím vyřešit tvůj problém a ty…“
„Já žádný problém nemám,“ skočil mu do řeči Bodie.
„Jasně, dva měsíce sis už nevrznul, ale problém nemáš,“ utrousil Doyle kousavě.
„Můj jediný problém je, že hraje Liverpool a já to neuvidím,“ opáčil Bodie mrzutě.
„Pokrytče, kdybys mohl, klidně bys ten zápas strávil s nějakou v posteli,“ obvinil ho Doyle. „Copak ty s tím nechceš nic dělat?“
„To víš, že chci,“ povzdechl si Bodie. „Ty bys nechtěl?“
„Rozhodně,“ ujistil ho Doyle. „Takže můj plán je prostý. Chyba je tady,“ rozcuchal Bodiemu vlasy. „Prostě si to pustíme, ty zjistíš, co tě… co se ti líbí a pak na to musíš myslet, když jsi s holkou a je to.“
„Ty tomu fakt věříš?“ zeptal se Bodie a tvářil se, jako by se ho Doyle snažil přesvědčit, že Santa existuje.
„Za pokus nic nedáš,“ namítl Doyle.
„No dobře,“ rezignoval Bodie. „Tak to pusť.“

„Tak co?“ zeptal se Doyle po první půl hodině, kdy uzobávali oříšky, popíjeli pivo a dívali se, jak nějaká pihovatá kočka s velkýma kozama píchá s namachrovaným Amíkem s obřezaným ptákem.
„Viděl jsem už lepší,“ odpověděl Bodie znuděně.
„Na to jsem se neptal,“ pousmál se Doyle.
„Já vím,“ utrousil Bodie.
„Nic?“ řekl Doyle zklamaně.
Bodie ho zpražil dotčeným pohledem.
„Hele, Rayi, tohle je pitomý,“ povzdechl si Bodie. „Ten film je pitomej, celý tohle je… já oceňuju, že mi chceš pomoct, fakt, ale…,“ zarazil se uprostřed věty, oči upřené na obrazovku.
Doyle se podíval,co upoutalo Bodieho pozornost, a pochopil, proč si kdysi tuhle videokazetu vlastně pořídil.
Bodie měl oči široce rozevřené, upřené na obrazovku, lehce pootevřené rty a dýchal mělce a zrychleně. Doyle měl sto chutí začít se smát. Ani ve snu by ho nenapadlo, co se skrývá za Bodieho problémem. Bylo to víc než příjemné překvapení.
Na obrazovce dva namakaní běloši dokončili svlékání a jeden poklekl před druhým, aby ho vykouřil. Doyle viděl, jak si Bodie olízl rty, jak mu poskočil ohryzek, když polknul, a poposedl si.
„Na co myslíš, když si ho honíš?“ zeptal se Doyle, nyní již mnohem odvážnější.
Bodie sebou trhl a zadíval se na něj poněkud konsternovaně. Doyle si nebyl jist, jestli kvůli otevřenosti jeho otázky, nebo proto že mu začínala docházet podstata jeho problému.
„Myslíš na… hm Murphyho, když si to děláš?“ rýpl si Doyle.
„Blázníš?!“ odsekl Bodie už zase tak přehnaně defenzivní.
„Nebo na Cowleyho?“ uculil se Doyle.
„Nebuď směšný, Rayi!“ ohradil se Bodie ostře.
„Nebo na mě?“ řekl Doyle měkce.
Bodieho rty se pohnuly, ale nevyšel z nich žádný zvuk.
„Bodie,“ zašeptal Doyle. „Myslíš na mě? Když si to děláš? Když se dotýkáš sám sebe?“
Bodie polknul a zavrtěl hlavou.
„Ne, když to musíš vědět,“ ale neznělo to moc přesvědčivě.
„Líbí se ti to? Vzrušuje tě to?“ kývl Doyle k televizi.
„Podle…,“ Bodie di odkašlal. „Podle mě je to nedůstojné a nepřirozené.“
„Na to jsem se neptal, že ne,“ usmál se Doyle. Moc dobře viděl usvědčující vybouleninu v Bodieho kalhotách.
Bodie zavrtěl hlavou. Bylo to dost nervózní gesto.
„Ale Bodie,“ Doyle se k němu posunul blíž a pak mu hbitě zajel rukou mezi nohy.
Bodie se prudce narovnal a vytřeštil oči, když Doyleova ruka sevřela jeho tvrdého ptáka.
„Copak tě máma nenaučila, že lhát se nemá?“ pošeptal mu Doyle do ucha.
Bodie byl napjatý a vyplašený. Doyle ho nikdy neviděl takhle nervózního, tak vykolejeného a přišlo mu to sladké. Najednou Bodie vypadal tak zranitelně. Doyle masíroval přes kalhoty jeho péro.
Bodie chytil Doylea za zápěstí ruky, které ho dráždila. Ten stisk byl silný jako ve svěráku, ale přesto Bodie neudělal nic, aby Doyleovi zabránil dotýkat se ho. Jen ho prostě držel za zápěstí.
Dívali se na sebe. V Bodieho modrých očích bylo cosi hraničícího s panikou.
Doyle sundal Bodieho ruku ze svého zápěstí. Pak mu rozpenul pásek a kalhoty
Bodie jen nevěřícně, zkoprněle zíral, jak mu Doyleova ruka zajela do slipů a vyndala jeho ztopořené péro, jak ho svírala a přejížděla po něm, až se mu vzduch zadrhával v hrdle.
„Je to skvělé, viď?“ zapředl mu Doyle do ucha. Sklouzl z pohovky na koberec.
„Nadzvedni se,“ řekl a Bodie zpitomněle poslechl.
Doyle mu stáhl kalhoty i slipy ke kotníkům.
„Rayi… ne,“ hlesl Bodie slabě.
Doyle mu položil ruce na kolena a přiměl ho roztáhnout nohy. Byl to nádherný pohled na jeho klín, na jeho koule a vrušeného ptáka.
„Ne,“ vydechl Bodie, zavřel oči a zaklonil hlavu, když mu Doyle jednou rukou začal honit péro a druhou masírovat kulky.
„Ne… ne, ne,“ zafňukal Bodie, když se Doyle sklonil k jeho péru a olízl vlhce se lesknoucí žalud. „Rayi, prosím… prosím ne.“
„Tak to řekni,“ zašeptal Doyle se rty přitisknutými k Bodieho horkému tvrdému ptákovi. „Řekni, ať přestanu. Řekni ‚přestaň, Rayi‘.“
Bodie vzedl hlavu, zadíval se na Doylea, jak rty klouzá po jeho nedočkavě se cukajícím péru a kousl se do spodního rtu
„No tak, Bodie, řekni to,“ nabádal ho Doyle. „Jestli to nechceš, řekni to, Bodie.“
A Bodie mlčel.
Doyle se pousmál a vzal Bodieho ptáka do pusy.
Bodie zasténal, když ho obklopilo mokro Doyleových úst, v nichž ho přivítal hbitý a nezbedný jazyk. Narovnal se a opřel se o ruce. Dýchal zrychleně a díval se, jak jeho pták mizí v Doyleových ústech a zase se objevuje.
Doyle střídavě sál a lízal, jednou rukou si Bodieho ptáka přidržoval, druhou mu vyrhnul tričko, protože chtěl víc Bodieho nahé kůže.
Bodie se stále ještě snažil v sobě slastné sténání dusit, ale pomalu a jistě ten boj prohrával, protože Doyle s ním dělal neuvěřitelné věci.
Doyle nechal vyklouznout Bodieho ptáka z pusy a začal mu lízat koule. Masíroval je jazykem a pak jedno po druhém vzal jeho varlata do pusy.
„Och bože,“ vydechl Bodie.
Doyle se odtáhl, aby Bodiemu sundal boty a stáhl mu kalhoty a slipy úplně. Bodie ihned roztáhl nohy ještě víc a Doyle si to vyložil jako pozvání. Vzal Bodieho ptáka znovu do úst.
Bodie nedokázal ovládnout nutkání nadzvedávat boky a přirážet do Doyleovy pusy. A Doyle ho nechal, dovolil mu šukat jeho pusu.
Po chvíli Doyle položil ruce na Bodieho boky a přinutil ho ke klidu, aby se mohl chopit iniciativy.
„Rayi!“ zasténal Bodie, protože cítil, jak to v něm stoupá jako horký pramen. „Rayi, já… já…,“ představa, že by se udělal Doyleovi do pusy byla stejně vzrušující jako nechutně perverzní. „Já budu,“ vydechl a pokusil se nějak odtáhnout.
Doyle zintenzvnil svoje snažení.
Bodie zasténal a Doyle nastavil prvnímu výstřiku jazyk.
Bodie zaklonil hlavu a zavřel oči, hlasitě prožívae svůj orgasmus.
Doyle lačně polykal. Dokud z Bodieho nevysál i tu poslední kapičku.
Bodie měl stále zavřené oči, lapal po dechu a snažil se přebrat si, co se právě stalo.
Doyle se posadil se na paty. Na Bodieho zhrouceného na pohovce od pasu dolů nahého byl nádherný pohled. Ignoroval svoji vlastní erekci, klekl si mezi Bodieho nohy a začal mu vyhrnovat tričko. Přetáhl mu ho přes hlavu a přejel mu rukama po hrudi.
Bodie zvedl hlavu a jeho modré oči se upřely na Doylea a bylo v nich tolik otázek. Doyle ho políbil, aby zabránil Bodiemu ptát se, myslet. Na otázky bude času dost potom.
Líbali se vášnivě, hladově, nespoutaně. Doyle si přitom rozepnul poklopec a vytáhl svoje nadržené péro. Posunul Bodieho k okraji pohovky, jejíž výška byla k tomuhle naprosto ideální.
Bodie krátce ostře zasyk, když do něj Doyle pronikl. Jeho tělo bylo ale po orgasmu dost uvolněné na to, aby Doylea přijalo bez většího odporu. Byl to trochu divný cizí pocit, ale vzrušující.
Doyle se pohyboval pomalu, aby měl Bodie dost času si zvyknout, a taky aby nebyl příliš rychle hotový. Hladil Bodieho po těle, sklonil se k němu a lízal, sál a jemně okusoval jeho vzrušením ztvrdlé bradavky.
Bodie tiše vzdychal a sténal a Doyle se odvážil přirážet razantněji, což mělo u Bodieho okamžitou kladnou odezvu.
Doyle sevřel Bodieho boky a bral si ho nedočkavě, divoce. Nespoustaně sténal a hekal. Bodie navzdory tomu, že se před chvílí udělal, začínal pomalu opět tvrdnout – natolik pro něj tahle nová zkušenost byla vzrušující. Doylea to potěšilo a sevřel v dlani Bodeiho napůl ztopořený penis. Jemně třel citlivý žalud, dokud nedosáhl Bodie plné erekce, a pak ho honil v rytmu svých přírazů.
Doyle se pohyboval stále rychleji, naléhavěji, až nakonec strnul a se zasténáním se udělal hluboko v Bodieho zadku.
Bodie se prohnul v zádech a potřísnil si břicho vlastním semenem.
„K čertu,“ byla Bodieho první slova, když popadl dech dost na to, aby něco řekl.
Doyle měl nutkání se zeptat, jak se to Bodiemu líbilo, ale raději mlčel.
Bodie si s poněkud mrzutým výrazem setřel sperma z břicha. Vypadal jako by si chtěl někam ruku utřít. Doyle to vyřešil za něj a pečlivě mu ruku a pak i břicho olízal.
Bodie polknul a Doyle se na něj usmál a olízl se jako mlsný kocour.
„Já… asi bych měl něco říct,“ začal Bodie váhavě. „Problém je v tom, že nevím co.“
Doyle se usmál.
„Sprcha?“ navrhl.
Bodie přikývl.
Doyle vstal a svlékl se. Svoje šaty hodil na hromádku k Bodieho.
Bodie se zvedl k pohovky, ještě stále trochu roztřesený.
Doyle ho objal kolem pasu a dal mu pusu.
Bodie povytáhl tázavě obočí.
„Víš, mám rád tvůj penis,“ prohlásil Doyle pobaveně.
„Cože?“ nechápal Bodie.
„Má totiž víc rozumu než ty,“ rozesmál se Doyle.
„Pitomče,“ zavrtěl Bodie hlavou, ale Doyleovi neunikly ty jiskřičky v jeho očích.

Konec

Komentáře

Na těchto stránkách nevzniklo nic za účelem zisku. Kánon originálních děl je majetkem jejich právoplatných autorů. Na druhou stranu všechno ostatní je majetkem naším, proto nešiřte nic z těchto stránek bez souhlasu autora.
Design by D.J. Orlovský