Fantasmagorium

Autor: D.J. Orlovský
Hlavní postavy: Anson, William Bodie/Raymond Doyle
Shrnutí: Inspirováno úvodní scénou epizody ‚Backtrack‘ (napsal: Don Houghton)
Poznámka: dopsáno leden 2011
beta read bedrníka

Nejlepší přítel I

Doyle obrátil stránku časopisu, který už četl nejméně čtyřikrát. Bohužel žádný jiný tady k mání nebyl, a tak výjimečně a z prostého zoufalství četl i články, jimiž by jindy pohrdl.
Bodie stál u dalekohledu a sledoval vchod protějšího domu s jakousi otravnou umanutostí. Možná si myslel, že když bude dostatečně dlouho civět na ten prokletý barák, něco se stane – cokoli, ale hlavně něco.
V místnosti se vznášel našedlý dým a Anson típl do plného popelníku jeden ze svých tenkých doutníků, aby si ihned vyndal jiný a zapálil si. Vzduch tu byl zatuchlý a smrděl. Doyle očekával, že se Bodie každou chvíli sebere a ve vedlejší místnosti, kde přespávali na třech polních lehátkách, prudce otevře okno do zahrady.
Obvykle Bodie s Ansonem vycházel dobře, ale po týdnu, kdy tu byli zavření v podstatě bez kontaktu s vnějším světem a na střídačku sledovali dům, se už začínala projevovat jistá ponorková nemoc. Bodiemu začínaly stále víc vadit Ansonovi doutníky a jejich vzájemné špičkování se přiostřovalo. Doyle se ve vlastním zájmu snažil do toho nemíchat. Musí vydržet už jen čtyři dny. Čtyři dny a pak se něco buď stane a nebo se je Cowley snad konečně uráčí vystřídat. Prý mělo jít o skladiště zbraní, ale zatím to byl ten nejobyčejnější barák, jaký si ke své smůle mohli přát. Nehnula se ani záclona, ani nevrzlo okno. Vypadalo to, že tam vůbec nikdo není a oni tu straší jako banda idiotů.
Anson vyfoukl obláček kouře a Doyle si všiml, jak se Bodiemu napnula ramena. Už dokázal vycítit, že je další slovní přestřelka na spadnutí. Zřejmě Anson neměl jak jinak zabíjet čas, než se navážet do Bodieho. A Bodie byl příliš dlouho připravený vyrazit do akce, že to přešlo do křečovitosti a Anson byl to jediné, na čem se mohl vybít.
„Tady si člověk nemůže už ani zapálit, aby tuhle slečinka nekrčila nosánek,“ utrousil Anson s očima upřenýma na Bodieho.
„Když se vezme v úvahu tvar,“ řekl Bodie bezvýrazně, aniž by odtrhl oči od dalekohledu, „taková cigareta je vlastně falický symbol.“
„Copak, Doyle ti koupil k Vánocům naučný slovník? Našel sis tam nové slovo, co Bodie?“ ušklíbl se Anson.
Doyle nezvedal oči od časopisu, ačkoli vůbec nečetl a jen civěl na pořád to samé místo. Za nic na světe se do tohohle nechtěl nechat zatáhnout.
„Co za člověka může cítit potřebu strkat si něco dlouhého do pusy,“ poznamenal Bodie jako by mimochodem.
„Pche,“ odfrkl si Anson. „Děláš, jako bys ty nikdy nic dlouhého v puse neměl.“
Doyle si nemohl pomoct, aby nevzhlédl. Bodie bohužel tuhle poznámku přešel mlčky. Jako ostatně vždy, když by odpověď vyžadovala poodhalit něco z jeho minulosti. Naznačoval snad Anson, že má Bodie jistou zkušenost? Nebo se jen tvářil, že něco ví? Doyleovi spekulace o tom, co se za tím Ansonovým prohlášením skrývá, vydržela na celé odpoledne.
Večer se postupně vystřídali v mrňavé koupelně se spíše kapající než tekoucí sprchou. Naštěstí tekla teplá voda. Pochopitelně jen v případě, že ji někdo nevyplácal, a tak na celou očistu měl každý stanovený limit. Doyle to nesnášel. Sotva se namočil a namydlil, už Anson kopal do dveří, ať už vypadne.
První hlídka připadla na Doylea, a tak se zabalil do deky a usadil s hrnkem kávy k oknu, zatímco Bodie s Ansonem se vsoukali do spacáků na polních lehátkách. Doyle slyšel každé jejich vzdechnutí či vrznutí lehátka, a snažil se nedělat moc rámus. Dveře byly totiž vysazené a opřené o stěnu. Sice se je pokusili dvakrát nasadit, ale vždycky zapadly jen v jednom ze závěsů. Nakonec to vzdali, ale i tohle přispívalo k nedostatku soukromí a narůstajícímu napětí.
„Sakra, na tohle se můžu vysrat!“ zanadával Anson a lehátko pod ním sténavě zaskřípalo, jak se divoce obrátil.
Doyle slyšel zvuk zipu a po chvíli i pravidelné vrzání lehátka a Ansonův těžký dech. Raději se soustředil na obsah svého hrnku, do něhož upřeně zíral. Samozřejmě že každý má své potřeby, ale někteří mají dost sebeovládání a taktu. Zvedl oči, když mu na tvář dopadl stín.
Bodie si prohrábl vlasy a protřel rozespalé oči, než se posadil na rozvrzanou pohovku vedle něj. Doyle mu mlčky nalil kafe. Bodie usrkl vlažné tekutiny. Ansonovo hekání nabývalo na intenzitě. Když doléval Bodiemu kafe, přišlo Doyleovi, že by možné něco měl říct. Jenže co má člověk říkat, když si jeho kolega vedle klátí ocas? Nejlepší strategie je tvářit se, že nic nevidíte nic neslyšíte. A to i v případě, když mu závidíte, že našel odvahu ulevit si.
Bodie odložil hrnek a v jeho tvářilo bylo cosi téměř omluvného, když vstal a odešel na záchod.
Doyle si přitáhl deku víc k tělu a zatvrdil se. Jestli Anson nedokáže ovládnout svoje žlázy a Bodie se nechá svést jeho příkladem, byť decentnějším způsobem, on rozhodně tak slabý nebude. On si to udělá pěkně doma, až skončí tahle pitomá sledovačka. Napustí si vanu horké vody jen a jen pro sebe, otevře si pivo. Pěkně se naloží a bude usrkávat dobře chlazený ležák a udělá si to mnohem líp, než ti dva. Jeden se nevkusně bezostyšně vyhoní v podstatě před očima svých kolegů, vystříká se do spacáku, v kterém bude ještě několik dní muset spát. Zatímco druhý si sedne na ušmudlané záchodové prkýnko – no možná že ne, protože bylo prasklé a on se posledně dost nepříjemně skřípnul. Asi se spíš opře zády o stěnu, rozepne se a rychle se vystříká.
Anson vedle ztichl a nejspíš konečně usnul. Bodie se ze záchoda stále nevracel. Doyle si poposedl. Erekce se mu nepříjemně tísnila v kalhotách, ale on byl umanutý nepoddat se tomu. Ne tady a ne teď. Tichounké klapnutí dveří přeslechl a všiml si Bodieho, teprve když byl prakticky u něj. Na jazyku ho pálila nějaké jedovatá poznámka. Přišlo mu, že by se Bodie měl stydět, že se nedokáže ovládat. Týden bez sexu a je rozklepaný jako stará bába.
Bodie si sedl před Doylea na bobek a několik dlouhých chvil, při nichž Doyle tajil dech, se na sebe jen dívali. Vždycky se pyšnili tím, že si rozumí i beze slov. Stačil jeden pohled, jeden úsměv a dokázali si sdělit vše, co potřebovali.
Bodie s jakousi rozhodností položil Doyleovi ruce na kolena a roztáhl mu nohy. Doyle si uvědomoval, že tomu nedokáže vzdorovat. Bodie mu přejel rukou přes džíny a přitlačil svou dlaň k jeho erekci. Doyle se ostře nadechl, ale nebyl schopný protestovat, když mu Bodie rozepnul pásek i poklopec a ze slipů mu vyndal tvrdého ptáka i koule. Ospravedlňoval si to tím, že přece nechce vzbudit Ansona. Srdce měl až v krku a děkoval, že je tu taková tma. Sotva rozeznával obrysy. Bodieho ruka stiskla pevně jeho ptáka a několikrát po něm přejela. Doyle v sobě zdusil zasténání. Guma slipů trochu škrtila pod koulemi, napínala na nich kůži a činila je citlivějšmi na doteky Bodieho druhé ruky.
Když se Bodie nečekaně sklonil a vzal Doyleovo péro do pusy, Doyle tiše vyhekl. Bodieho rty se kolem něj obemkly, jazyk se mu přitiskl k ptákovi a Bodie ho sál, cucal a masíroval, lízal a oždiboval.
Doyle mu položil ruku na zátylek, aby zrychlil a prohloubil jeho pohyby. Prsty na nohou se mu kroutily a už mu nezáleželo na tom, jestli Ansona probudí nebo ne, protože cítil svírání v koulích a věděl, že za chvíli bude stříkat.
„Bodie…,“ vypravil ze sebe ve snaze ho varovat. „Bo… Bodie… Kruci!“
S heknutím a maximálně zdušeným zasténáním dosáhl orgasmu. Bodie ho celou dobu sál a ta rozkoš téměř hraničila s bolestí. Vytáhl z něj vše do poslední kapky.
Doyle lapal po dechu a stehna se mu chvěla. Jeho pták vyklouzl s mlasknutím z Bodieho úst. Doyle chtěl něco říct, ale nenapadalo ho co. Co taky člověk může říct na to, když ho jeho nejlepší přítel vykouří líp, než jak to dokázala kterákoli holka za celý jeho dosavadní život. Napůl doufal, že něco řekne Bodie. Ten si ale jen otřel rty. Doyle by přísahal, že zahlédl, jak se spokojeně uculil. Pak mu Bodie rozcuchal vlasy a šel spát.

Konec

Komentáře

Na těchto stránkách nevzniklo nic za účelem zisku. Kánon originálních děl je majetkem jejich právoplatných autorů. Na druhou stranu všechno ostatní je majetkem naším, proto nešiřte nic z těchto stránek bez souhlasu autora.
Design by D.J. Orlovský