Fantasmagorium

Autor: D.J. Orlovský
Hlavní postavy: William Bodie/Raymond Doyle
Shrnutí: Doyle tápe, a Bodie to navíc udělá znovu
Poznámka: dopsáno leden 2011
Navazuje na povídku Nejlepší přítel I
beta read bedrníka

Nejlepší přítel II - mezihra

„Šetři filmem,“ utrousil Doyle kousavě.
Bodie se ale jen usmál a dál cosi v hledáčku výkonného fotoaparátu. Jedna z věcí, která přispívala k jeho mizerné náladě, byl ten Bodieho úsměv – takový mírný, shovívavý – ano, to bylo to, co Doylea vytáčelo ze všeho nejvíc. Zpočátku Bodie vždycky našpulil dotčeně pusu, když na něj vyjel, a nechal toho, co právě dělal. To mu trochu pomáhalo ulevit si. Jenže po několika hodinách to zcela pozbylo účinku. Bodie se teď pokaždé jen chápavě usmál, jako by věděl něco, co on ne, a to bylo vše.
Doyle si uvědomoval, že je protivný. Bože, byl tak protivný, že vadil skoro i sám sobě. Ale tahle sledovačka byla to poslední, o co stál. Cowley si zřejmě jeho výraz špatně vyložil, když sám od sebe slíbil, že pokud se do tří dnů nic nestane, tak je nechá odvolat. Za jiných okolností by si Doyle ten náznak provinění v Cowleyho chování skutečně vychutnal. Jistě, čtyři dny s Bodiem není týden a něco s Bodiem a Ansonem.
Kruci, raději by tu byl s Ansonem a Sullivanem měsíc, než čtyři hodiny s Bodiem.
Civěl do novin, ale písmenka mu splývala před očima. Spíš se za nimi schovával, než že by chtěl číst. Samozřejmě že přemýšlel o tom, co Bodie udělal. Na něco takového se nedalo zapomenout, jenže neměl prostor v klidu si sednout a přemýšlet. Šli z jednoho případu do druhého. Když je Cowley nehonil z jedné strany Londýna na druhou, padl do postele a spal jako zabitý. A nebo měl za zadkem Bodieho, případně slečnu, kterou mu dohodil, a nebo úplně nejlépe Bodieho i slečnu a to se opravdu přemýšlet nedalo. Takže tahle sledovačka byla první relativně klidná chvíle, kdy neměl co na práci, jen sedět a přemýšlet.
Tristní bylo, že ho nenapadalo vůbec nic. Dokázal jen donekonečna omílat, proč to asi Bodie udělal, proč asi, co ho k tomu vedlo. A když nezkoušel variace na otázku „proč“, myslel na to, jaké to bylo skvělé. Nejlepší orální sex jeho života mu poskytl jeho nejlepší přítel, prostě jen tak. To byla další věc, která ho žrala, ta samozřejmost, s jakou to Bodie udělal. Copak se nebál, že ho odstrčí? Začne křičet? Nebo že… že se s ním přestane bavit? Konec konců to bylo… nevhodné. No, možná to bylo nevhodné, ale v tu chvíli to přišlo sakra vhod.
Doyleův pohled sklouzl na Bodieho zadek těsně obepnutý látkou kalhot. Nebyl buzerant, ale tahle prdelka by vůbec nebyla marná.

*****

Jedenáct sledovaček z deseti bývá naprostá ztráta času. Jen sedíte na prdeli a čekáte, jestli se něco stane, a ono se většinou nestane vůbec nic. Měli vlastně obrovské štěstí, že Cowley dodržel slovo a po třech dnech je skutečně stáhl, protože celé ty tři dny byl Doyle perfektní osinou v zadku.
Dvakrát se už chtěl Bodieho zeptat, proč to udělal, proč ho vykouřil. Jednou ho chtěl požádat, jestli by ho nemohl vykouřit znovu. A každou hodinu se mu chtělo prostě na Bodieho začít křičet, jen tak aby viděl, co jeho parťák udělá. A Bodie, čert ho vem, celé ty tři dny snášel všechny kousavosti a jedovatosti s chápavým úsměvem, který mu hýbal žlučí. Vsadil by celý svůj měsíční plat na to, že jeho pták nebyl první a nejspíš ani poslední, který měl Bodie v puse. Na to mu to šlo až příliš dobře. Kdyby on měl někoho vykouřit, nejspíš by ani nevěděl, jak pořádně na to. Nikdy v puse cizího ptáka neměl. Ale Bodie měl evidentně zkušenosti. S Doylem téměř lomcovala žárlivost. A měl vztek na Bodieho, že ho nechává tápat v temnotě. A na sebe, že nedokáže sebrat odvahu a zeptat se na to. Ačkoli by to asi nemělo smysl. Bodie nikdy neodpovídal na otázky, na které nechtěl odpovědi dát.
Doyle zuřivě cpal věci do tašky bez ohledu na to, jestli něco poškodí. Ať mu to Cowley zkusí strhnout z platu!
Bodie si povzdechl, ale znělo to spíš pobaveně, soucitně. A to Doylea dopálilo. Otočil se k němu, aby mu konečně od plic řekl, co si myslí. Aby uvolnil ten přetlak, který v něm narůstal jako v parním kotli.
Bodie ho ale předešel. Strčil do něj a Doyle zvysoka dosedl na rozvrzanou pohovku v koutě. Třebaže se doslova dusil touhou něco říct nebo udělat, jediné na co se zmohl, bylo „och“, když mu Bodie tak nenuceně a samozřejmě rozepnul kalhoty a vyndal ptáka ze slipů.
Zjistil, že není schopen ničeho vyjma vzdychání, když Bodie vzal jeho měkký ocas do svých talentovaných úst. Rychle nabýval na velikosti a tvrdosti a zaplňoval Bodiemu ústa. Zabořil ruku do jeho krátkých tmavých vlasů, aby si ho přitiskl víc do klína, a Bodie se podvolil. Nechal ho, aby šukal jeho pusu.
Doyle vzdychal a sténal, slabiny se mu svíraly přicházejícím vyvrcholením, a pak s hekáním naplnil Bodieho ústa a Bodie lačně polykal, sál, nenechal ani kapku přijít nazmar.
Ještě než Doyle zvládl popadnout dech a uklidnit třesoucí se nohy, aby dokázal vstát, Bodie se odtáhl. Olízl si s takovým uličnickým spokojeným úsměvem rty, vzal poskládaný foťák do jedné ruky, tašku s věcmi do druhé a vyšel z bytu.
Doyle se zvedl na nejisté nohy, zastrčil si ptáka do kalhot a zapnul se. Cítil se trochu hloupě. Kdyby Bodie aspoň něco řekl, cokoli, a nenechával ho dál tápat ve tmě. Proč to Bodie udělal? Proč to udělal znovu? Skoro jako by věděl, že přesně to udělat má. Vzrušilo ho to taky? Proč sakra nemohl něco říct?
Doyle vzal zbývající tašku a poněkud váhavě Bodieho následoval.

Konec

Komentáře

Na těchto stránkách nevzniklo nic za účelem zisku. Kánon originálních děl je majetkem jejich právoplatných autorů. Na druhou stranu všechno ostatní je majetkem naším, proto nešiřte nic z těchto stránek bez souhlasu autora.
Design by D.J. Orlovský