Fantasmagorium

Název: Čtvero ročních období: Podzimní pohádka
Autor: D.J. Orlovský
Hlavní postavy: William Bodie/ Raymond Doyle
Shrnutí: -
Poznámka: dokončeno únor 2010
beta read Vrána
navazuje na povídku Čtvero ročních období: Letní pohádka

Čtvero ročních období: Podzimní pohádka

„Bodie, ty máš zlatý ruce,“ vzdychl Doyle slastně.
Bodie se spokojeně uculil. Oba byli nazí a on seděl Doyleovi na nohách a masíroval ho teplým olejem, který zůstal po vyhoření svíčky, již koupil v sex shopu. Nejdřív ho olejem natřel, začal u ramen a nevynechal ani jeho zadek. Teď jemně hnětl Doyleovy svaly. Doyleova kůže byla po oleji krásně vláčná a leskla se. Bodieho ruce po ní klouzaly jako po nejjemnějším sametu a jeho tvrdý pták se otíral o Doyleovy půlky.
„Kde ses tohle naučil?“ vydechl Doyle. Měl zavřené oči a hlavu položenou na rukou.
„Chodil jsem s jednou masérkou,“ pousmál se Bodie. Roztáhl rukama Doyleovy půlky, nadzvedl se a nechal svoje péro, rovněž lesklé a hebké od oleje, vklouznout mezi ně. Podle toho, jak mělce a přerývavě Doyle dýchal, ho to vzrušovalo.
Bodie se o Doyleova otíral, dráždil obnaženým žaludem svého ptáka Doyleův svraštělý anál, ale dával si pozor, aby to ani v nejmenším nevypadalo, že by chtěl do Doylea proniknout. Když Doyle nedokázal připustit, aby ztratil kontrolu, měl Bodie v plánu dostat ho do stavu, kdy bude o ztrátu kontroly žebrat. Ale nebylo to snadné. Pracoval na tom poctivě a pečlivě prakticky od jejich posledního výletu na srub, a doufal, že dnes bude konečně sklízet sladké ovoce svojí trpělivosti.
Doyle pod jeho rukama vláčněl a předl jako kotě. Nebylo těžké přimět ho otočit se na záda. Bodie na okamžik uličnicky vystrčil špičku jazyka, když spatřil Doyleův vzrušený penis hrdě se tyčící z hustého porostu tmavých chlupů. Nedokázal odolat, aby se svojí erekcí neotíral o tu Doyleovu Nabral do dlaně trochu teplého oleje a natřel jím Doyleovo péro, než se o něj začal vlastním ptákem otírat. Díky oleji to hladce klouzalo jako hedvábí.
„Oh, Bodie,“ vzdychl Doyle a nadzvedl boky, aby se o sebe otřeli víc.
Bodie se pousmál a začal vmasírovávat olej do Doyleovy kůže. Začal zase u ramen a postupně se přes hrudník propracovával k břichu. Byla to docela zkouška sebeovládání, protože byl vzrušený jako už dlouho ne a musel se ovládat, aby se na Doylea nevrhnul. Jeho pták sebou nedočkavě škubal, Bodie tomu však nevěnoval pozornost a soustředěně rukama Doylea hladil a hýčkal, přitom však ignoroval jeho penis. Dotýkal se všude možně, ale jeho péru se vyhýbal.
„No tak, Bodie,“ zasténal Doyle, když se Bodie k němu sklonil a špičkou jazyka obkroužil jednu vzrušením ztvrdlou bradavku.
„Copak, Rayi?“ zapředl Bodie.
„Vykuř mi ho!“ vyhrkl Doyle nedočkavě.
Bodie se jen uculil a místo toho sevřel rty bradavku a chvíli jí sál, pak jí poškádlil zuby a nakonec zase olízl. Doyle zakňučel a Bodie ucítil na zátylku ruku, které se ho pokoušela dotlačit tam, kde ho Doyle zoufale potřeboval. Ale ještě ho nepotřeboval dost zoufale.
Bodie se vysmekl, chytil Doylea za zápěstí obou rukou a přitlačil je k matraci, aby mohl v klidu věnovat péči i druhé bradavce. Pak se začal pomaličku posouvat dolů a rty a jazykem mapoval každičký centimetr Doyleova těla. Doyle krásně voněl masážním olejem, který byl díky bohu jedlý a bez chuti. Ostatně Bodieho ho kupoval s poměrně jasnými představami, co chce. Cítil, jak je Doyle napjatý, jak se chvěje. Slyšel jak mělce a zrychleně dýchá, ale pořád to nebylo dost. Stále se ovládal a kontroloval, a jak Bodie pochopil, dokud tomu tak bude, nedovolí mu pomilovat se s ním. Bodie ale uměl být trpělivý, když bylo potřeba. Záměrně se vyhnul Doyleově rozkroku, narovnal se a přesedl si, aby mohl olejem natřít a pěkně rozehřát i Doyleovy nohy.
„Ne,“ vypadlo z Doylea frustrovaně.
Bodie se jen culil. Tohle byl teprve začátek tohohle vzrušujícího mučení. Sám měl pocit, že mu asi prasknou koule, ale nehodlal nic uspěchat.
Doyle se musel kousat do rtu, aby nezačal slabošky prosit. Bodie měl skutečně nečekaně šikovné ruce, ale nepoužíval je tam, kde je Doyle tak zoufale potřeboval. Jeho prsty vždycky před jeho k prasknutí napnutým ptákem uhnuly.
Bodie poplácal Doylea po stehně a musel se pousmát, když Doyle okamžitě nohy roztáhnul. Na okamžik přemýšlel, jestli tohle je už to pozvání, ale došel k závěru, že to chce slyšet naprosto jednoznačně. Nikdy by neudělal nic, co by Doyleovi ublížilo, nebo bylo proti jeho vůli. Doyle o to bude muset poprosit hezky jasně a hlasitě. Takže si mezi Doyleovy nohy kleknul a konečně se sklonil k jeho péru.
Doyle zasténal, když Bodie olízl po celé délce jeho nadržené horké péro. Chtěl ho jako snad ještě nikdy, potřeboval ho. Bodie ale všechny jeho pokusy o převzetí kontroly nad situací mařil hned v zárodku. Bylo to frustrující.
Bodie nejdřív Doylea jen lízal, i když se Doyle urputně snažil přimět ho, aby ho vzal pořádně do pusy. Olizoval ho celou plochou jazyka od koulí, jež pěkně masíroval a bral do pusy a cucal, tahal za ně, až po žalud, který pak dráždil jen rychlými pohyby špičky jazyka, jíž občas škádlivě zajel i do otvoru.
Doyle šílel, Bodie ho přibližoval tím svým drážděním k vyvrcholení doslova po milimetrech a to nestačilo, to sakra nestačilo. Snažil se chytit Bodieho za vlasy a prostě se mu neurvale vecpat do pusy, jenže Bodie měl na tohle příliš krátké vlasy a snadno se mu vysmekl. Veškeré prosby i výhružky se míjely účinkem. Doyle věděl, co Bodie chce, jenže se k tomu nedokázal odhodlat. Tak trochu doufal, že ho Bodie přestane trápit a jednoduše si vezme, po čem touží. Nechal by ho, určitě by se nebránil a nechal by ho – pravděpodobně… snad… nejspíš.
Když ho Bodie konečně vzal do pusy a začal ho pořádně kouřit, Doyle ze sebe vydal téměř vítězoslavné zavytí. Bodie měl stejně talentovaná ústa jako ruce – sál a lízal a cucal a Doyle byl tak nadržený, že věděl, že dlouho nevydrží. Už to cítil, už… už…
Bodie se stáhl těsně před tím, než Doyle dosáhl bodu odkud není návratu.
„Bodie!“ vykřikl Doyle frustrovaně.
Bodie zvolnil tempo a začal Doylea zase jen tak lehce olizovat, jen aby udržel jeho vzrušení, ale nedovolil mu vyvrcholit.
„Ty parchante! Ty bastarde! Ty mizero!“ vztekal se Doyle.
Bodie se jen spokojeně culil. Kromě svíčky si totiž koupil i velice zajímavou knihu. Po pravdě, slečna mu jí vlastně vnutila. Pokusila se mu vnutit i všelijaké jiné věci, které rázně odmítl, ale knihu si vzal, protože při náhodném listování narazil na kapitolu mnohonásobný mužský orgasmus. Po nastudování byl sice stále k takové věci skeptický, ale rozhodl se to vyzkoušet. Cokoli, co by Doylea dostalo do varu, bylo dobré. Po pravdě kapitola pojednávala hlavně o jakýchsi cvicích jakéhosi svalstva. To přeskočil. Mnohem užitečnější se mu jevila rada, nechat partnera dojít až těsně k vyvrcholení a pak zvolnit.
„Bodie, prosím,“ hlesl Doyle slabě. Nohy se mu třásly a koule se mu svíraly potřebou se udělat.
Bodie nereagoval a dál opečovával Doyleovu erekci, zatímco jednou rukou nejdřív laskal jeho koule, aby se nenápadně mohl vzápětí přesunout ještě dál a lehce přejíždět konečkem prstu přes Doyleovu dírku.
„Bodie,“ vzdychl Doyle a prohnul se v zádech a sevřel rukama prostěradlo. „Bodie!“
„Ano?“ zapředl Bodie měkce.
„Udělej mě! Udělej mě hned! Tvrdě! Rychle! Bodie, já to potřebuju!“ vyhrkl Doyle zadýchaně.
„Pracuje se na tom,“ uculil se Bodie a nechal vklouznout Doyleův penis zpátky do své pusy.
„Jo! Jo! JO!“ vyrážel ze sebe Doyle a nadzvedával boky ve snaze dostat svého ptáka hlouběji do Bodieho krku.
Bodie položil ruku Doyleovi na kyčel a vtlačil ho zpátky do matrace. Střídal intenzivní sání a cucáním a lízáním. A když opět ucítil, jak se Doyle blíží k vyvrcholení, zvolnil.
„NE!“ vykřikl Doyle zoufale. „Dělej! Bodie, prosím! Prosííííím!“
Bodie se odtáhl a nebylo těžké Doyleovi nadzvednout třesoucí se nohy, aby získal přístup k jeho prdelce. Doyle byl v tuhle chvíli spíš jako hadrová panenka, hromádka nadrženého třesoucího se rosolu. A byl neskutečně sexy. Ne že by na tom Bodie byl zase o tolik líp. Pták mu sebou škubal jako by měl křeč a byl mokrý pomalu jak ženská, jak byl nadržený a jak úleva stále nepřicházela. Koule ho mravenčily a jen stěží ovládal nutkání se o něco třít. Raději se tedy sklonil k Doyleově zadku a soustředil se na to, aby důkladně vylízal jeho dírku. Začal nejdřív zeširoka. Líbal a jemně kousal Doylea do vnitřní strany stehen. Poté ho jen zkusmo olízl mezi půlkami, a když Doyle nic nenamítal, naopak hlasitě sténal, zaútočil přímo. Špičkou jazyka dráždil ten svraštělý vstup. Olizoval ho a lehce na něj tlačil.
Doyle kňoural a vzdychal a sténal a kroutil se. Jakákoli snaha o nějakou důstojnost vzala dávno za své a veškerá kontrola se zvolna rozpouštěla v divokém chtíči.
Bodie se odvážil zatlačit víc a jeho jazyk vklouzl lehce dovnitř.
„Panebože!“ vyjekl Doyle a Bodie musel mimo jiné dávat pozor, aby však mařil jeho pokusy začít se honit. Napodoboval jazykem pohyby jako by Doylea šukal a snažil se dostat se co nejhlouběji to šlo.
„Udělej to!“ vykřikl Doyle divoce. „Proboha udělej to už!“
Bodie zvedl hlavu, ale dál dráždil Doyleovu dírku aspoň prsty. Doyleova mokrá zadnice je přijala zcela bez odporu – nejdřív jeden, pak druhý.
„Na co čekáš, sakra!“ zavyl Doyle.
„Až mi řekneš, co bys rád,“ šeptl Bodie udýchaně. Bylo mu jasné, že jakmile mu Doyle dovolí ho ošukat, budou oba bleskově hovoví, jak byli nadržení.
„Cokoli!“ vydechl Doyle. Nedokázal to říct. „Dělej si se mnou cokoli chceš,“ upřesnil tedy.
„Cokoli?“ opakoval Bodie a jeho hlas byl sladký jako med a hedvábný jako samet.
„Ano, přesně tak,“ přikyvoval Doyle horlivě. Ty Bodieho prsty byly něco nepředstavitelného. Měl je v zadku a bylo to fantastické. Kruci chtěl to, chtěl vědět, jaké ho bude mít v prdeli Bodieho ptáka. Cítil se tak sprostě, tak otevřeně, tak vystavený Bodieho očím, tak… ovládaný. A bylo to prostě skvělé. Jenže v tuhle chvíli se potřeboval hlavně konečně udělat. Přišlo mu, že každičký nerv v těle má přecitlivělý, chvěl se a zažíval pocity blízké tomu, co zažíval při orgasmu, a zároveň jiné. Bylo to jako vlna za vlnou, které se přes něj líně přelévaly a měnily jeho svaly a kosti v rosol.
„Úplně cokoli?“ ujišťoval se Bodie. Nechtěl mít ani jediný náznak pochyb o tom, že může.
„UDĚLEJ TO!“ vyrazil ze sebe Doyle hlasitě. A pak ucítil, jak z něj Bodieho prsty vyklouzly, jak mu Bodie zvedl nohy z matrace a ještě víc mu je roztáhl, ucítil Bodieho váhu na sobě, a ucítil jak mu něco tlustého a dlouhého zajelo až na doraz do zadku. Ani trochu to nebolelo a náhle se cítil roztažený, plný, ještě vulgárnější. A Bodie vydával fantastické zvuky plné rozkoše. Přitiskl se k němu, jako by chtěl, aby splynuli v jedno tělo. Doyle cítil jeho horký dech, jeho rty, jeho polibky, jeho přírazy, jeho hekání a funění a jeho hlasité, divoké sténání, když vzápětí vyvrcholil hluboko v něm.
Doyleovi se prakticky zatmělo před očima, byl to ten nejdivočejší orgasmus, jaký kdy zažil.
Oba pak zůstali bez pohybu, zpocení a zcela vyčerpaní, lapali po dechu jako by právě doběhli maraton přitisknutí k sobě, dokud Bodieho změklý penis z Doylea s mlasknutím nevyklouzl. Bodie se pak svalil vedle něj.
„Kruci,“ vydechl Bodie. Na víc se prostě nezmohl. Měl pocit, jako by jeho nervový systém odešel z jeho těla spolu se spermatem, kterého jako by bylo víc než obvykle, protože stříkal tak strašně dlouho, až se mu málem zatmělo před očima. Chtělo se mu příšerně spát. Tenhle skvělý sex ho totiž úplně vyšťavil.
Přetočil se na bok a přitulil se k Doyleovi, který vypadal, že je na tom stejně.
Doyle ale ke všemu měl i dost zvláštní pocit z toho, jak mu jeho zadek přišel najednou prázdný, trochu bolavý, ale zvláštně příjemným způsobem. Nejdivnější ovšem bylo, jak z něj teklo Bodieho sperma. To bylo trochu nepříjemné, jenže i kdyby měl sílu, stejně nebylo kde se umýt. Trochu se zavrtěl ve snaze utřít se do prostěradla a se zavřenýma očima a Bodiem v náručí vstřebával skutečnost, že právě svým způsobem přišel podruhé o panictví. Někde uprostřed těch myšlenek o tom, že se právě nechal ošukat, a že by se vlastně docela rád ještě někdy nechal, klidně i méně vyčerpávajícím způsobem, usnul.

Konec

Komentáře

Na těchto stránkách nevzniklo nic za účelem zisku. Kánon originálních děl je majetkem jejich právoplatných autorů. Na druhou stranu všechno ostatní je majetkem naším, proto nešiřte nic z těchto stránek bez souhlasu autora.
Design by D.J. Orlovský