Fantasmagorium

Autor: D.J. Orlovský
Hlavní postavy: William Bodie/ Raymond Doyle
Shrnutí: Že prý jsou sledovačky ztráta času? Vsadíte se?
Poznámka: dopsáno září 2009

Sledovačka

Doyle přivřel oči a krátce zasténal, než se kousl do jazyka a ztlumil projevy rozkoše. Bodie se k němu ze zadu tiskl, funěl a hekal mu do ucha a sem tam ho rozvášněně, hravě kousl do krku.
Doyle se v předklonu opíral lotky o okenní parapet, v rukou křečovitě svíral dalekohled. Na sobě měl kostkovanou košili a ponožky – jinak nic. Od pasu dolů byl nahý. Péro měl tvrdé, zvlhlé vzrušením, volající po doteku, laskání a úlevě.
Bodie měl na sobě taky jen ten svůj tmavý rolák a ponožky a s přivřenýma očima a slastným výrazem vrážel svého tvrdého ptáka hluboko do Doyleovy díry, až mu koule pleskaly o Doyleův zadek.
„Oh…oh, Bodie,“ zasténal Doyle. Dalekohled mu vypadl z rukou a Doyle sevřel suce v pěsti.
„Víc! Dělej, dělej! Oh…Bodie…už…!“
„7.3 pro 4.5,“ zapraskalo ve vysílačce položené na parapetu. „7.3 pro 4.5 ozvi se, Doyle.“
„Ne! Sakra ne!“ zakňoural Doyle a natáhl se po vysílačce. „Bodie,“ zasténal. Ruce se mu třásly a Bodie sice zvolnil svoje pohyby, ale stále mělce přirážel do jeho zadku, čímž mu to rozhodně neulehčoval.
„4.5 slyším,“ ohlásil se Doyle udýchaně.
„Jsi v pohodě, Doyle?“
„Jo,“ vydechl Doyle.
„Vypadá to, že už skončili a chystají se k odchodu. Jak to vypadá u tebe?“
Doyle si zvedl dalekohled k očím a chvíli hledal okno, kterým bylo vidět do místnosti. Trvalo mu to tak proto, že mu Bodie zajel rukou mezi nohy a začal mu honit péro. Jen tak lehce, dráždivě. Doylea to dohánělo k šílenství.
„Ne,“ zasténal.
„Co?“ ozvalo se ve vysílačce.
„Jo…,“ zasténal Doyle a Bodie záměrně přirazil prudčeji.
„Tak ano nebo ne?“
„Anóó!“ zavyl Doyle.
„Doyle, jsi v pořádku?“ zněl z vysílačky starostlivý hlas.
„Nikdy mi nebylo líp,“ hlesl Doyle. „Víc,“ sykl.
„Co jsi říkal?“
„Že jich je víc,“ lapal Doyle po dechu. „O…odchází.“
Bodieho přírazy začínaly být intenzivnější, drsnější, rychlejší.
Doyle sevřel v ruce vysílačku tak pevně až to v její konstrukci zavrzalo.
„Budu!“ zasténal Doyle. „Už…už…budu.“
„Co se to tam u tebe děje?“
„Budou…už budou u tebe,“ zachoval Doyle duchapřítomnost, i když cítil, jak v něm vyvrcholení stoupá jako horký pramen. „4.5 konec,“ zvládl ještě říct, a pak se s výkřikem a Bodieho jménem na rtech udělal.
„Jsi vůl,“ řekl Bodiemu, když popadl dech.
Bodie se jen pobaveně culil.
„Ale nenudil ses,“ namítl Bodie vesele.
„No to tedy ne,“ připustil Doyle.
„Takže jsem sázku vyhrál,“ konstatoval Bodie spokojeně a pomalu se oblékal.
„Někdy mě nepřestáváš přivádět v úžas,“ zavrtěl Doyle hlavou. Natáhl si slipy a zvedl ze země svoje kalhoty. Vyndal z nich peněženku a podal Bodiemu pět liber.
„A pak že sledovačky jsou nuda a ztráta času,“ zazubil se Bodie.

Konec

Komentáře

Na těchto stránkách nevzniklo nic za účelem zisku. Kánon originálních děl je majetkem jejich právoplatných autorů. Na druhou stranu všechno ostatní je majetkem naším, proto nešiřte nic z těchto stránek bez souhlasu autora.
Design by D.J. Orlovský